Podnikatelé v srdci evropského ekonomického oživení

Entrepreneurs at the heart of economic recovery in Europe

Pascale Joannin; The Robert Schuman Foundation

Evropa se stále potýká s následky hluboké hospodářské a dluhové krize, a i přes snahu národních i evropských institucí se jí nedaří obnovit růst a dostat ekonomiku do předkrizového stavu. Politika Evropské centrální banky (ECB) i další politiky na zlepšení současné situace dosáhly svého stropu. Úrokové sazby jsou na historickém minimu a nepomohly ani škrty ve státních rozpočtech. Proto je potřeba hledat nové možnosti a nástroje, které by pomohly k obnovení růstu.

Podnikatelé, motory ekonomiky, obávající se budoucnosti, neinvestují a nemají zájem přijímat nové zaměstnance. To vede ke známé spirále, ale jak z toho ven? Podle Robert Schuman Foundation je nutné pokusit se o srovnání mezi Evropou a USA.

Čísla z průzkumů ukazují, že míra touhy být svým vlastním pánem a podnikat je podobná na obou kontinentech (55% v USA, 45% v EU). Rozdíly je proto nutné hledat jinde než v motivaci osamostatnit se. Především jde o otázku risku. Evropané dávají přednost jistotě (podnikání ve službách a obchodě), Američané se naopak nebojí a jsou ochotni více riskovat. Další důležitý předpoklad pro podnikání je sociální zabezpečení, které je nutné v Evropě modernizovat a harmonizovat. Pro začínající podnikatele v Evropě je také mnohem obtížnější získat počáteční úvěr. Chybí zde specializované fondy a „business angels“ jako v USA, které jsou ochotny riskovat a nabízejí velké úvěry. Zlepšení produktivity v nových odvětvích po vzoru USA nebo rozvoj center, jako je Silicon Valley, by pomohl zajistit příliv kapitálu.

Makroekonomické politiky EU stále nemají takový účinek jaký bychom si přáli, a proto je velmi důležité podporovat podnikání a dát ho do samého středu zájmů. Podpora podnikatelského ducha, zlepšení přístupu k investicím, vytvoření evropských center pro inovace, koordinace podnikatelských politik- to jsou všechno úkoly, které mohou podpořit ekonomický růst.

Proč má Irsko tolik evropských referend?

Why Does Ireland Have All Those European Referendums?

Gavin Barrett; Institute for International and European Affairs

Důležitým „aktérem“ v otázce častých irských referend je článek 29.4 Irské ústavy.  Článek 29.4 tvoří úzké propojení a otevření  - i když byl rekonstruován a rozšířen v době opakovaných ústavních změn. Článek 29.4 stanovil, že "Stát se může stát členem Evropského společenství uhlí a oceli, Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii. Žádné ustanovení této ústavy nezruší přijaté zákony, nebude bránit přijímat zákony, nebo opatření přijaté Společenstvím.“

V průběhu rozšiřování Evropské unie se pozměňovala i irská ústava. Je třeba poznamenat, že další změna měla dva odlišné aspekty. Prvním byl autorizovaný irský vstup do tří tehdy existujících společenství. Druhý aspekt se zavazoval, že za předpokladu imunity, která brání ústavní neplatnosti všech právních předpisů, aktů nebo opatření podle irského státu, které byly "posíleny" o závazky vyplývající z členství, zabrání zákonům, aktům nebo opatřením, které Společenství zbaví způsobilosti k nabytí právní síly uvnitř státu.

Další změny se týkaly fiskální stability. V rámci Smlouvy o fiskální stabilitě „rozpočtová pravidla stanovená v čl. 3 (1) nabývají účinnosti ve vnitrostátním právu smluvních stran, a to prostřednictvím ustanovení o závazném a trvalém charakteru, kde bude plně respektován a dodržován vnitrostátní rozpočtový proces“.

 V současnosti probíhá veřejná diskuse o možnosti prodloužení platnosti stávajících opatření zahrnovat bankovní, fiskální či dokonce politickou unii, která se přesunou na "standardní" Evropskou unii. Na většině změn se Irsko nemohlo dohodnout, aniž by znovelizovalo ústavu.

Německý model pro Evropu?

A German Model for Europe?

Sebastian Dullien; European Council on Foreign Relations

Od počátku krize eura mnozí v Evropě považují německou ekonomiku za model vhodný k následování. Německá Sparpolitik (austerity policy) se stala dominantní strategií k vyvedení kontinentu z krize.  Zejména reformy, které Německo podstoupilo za vlády kancléře Gerharda Schrödera po roce 2003, jsou považovány za základ jeho současného ekonomického úspěchu. Z podrobnějšího výzkumu však vyplývá, že tyto reformy k úspěchu přispěly jen v omezené míře. Akumulace přebytků běžného účtu platební bilance, nízká míra nezaměstnanosti a přijatelná míra růstu HDP byly dosaženy především kombinací mzdové zdrženlivosti (podpořené sadou reforem trhu práce) a omezování veřejných investic, včetně výdajů na výzkum a vzdělání.

Jakkoliv tento model úspěšně fungoval v Německu během posledních několika let, pro zbytek Evropy není příliš vhodný k napodobování. Pokud by ostatní státy sledovaly stejný přístup, tj. škrty ve výdajích na výzkum a vzdělání, výsledkem by byl pomalejší technologický pokrok, a tudíž nižší hospodářský růst v dlouhém období. Mzdově deflační politika by vedle toho přiškrtila agregátní poptávku a opět vedla k propadu hospodářského výkonu. Podle Sebastiana Dulliena z think-tanku ECFT by evropští lídři měli pečlivě analyzovat to, které konkrétní německé reformy mohou v daném státě přinést pozitivní efekty, a nikoli slepě kopírovat německý model jako celek.

Regionalismus ve východní Asii: Hrbolatá cesta k asijské integraci

Regionalism in East Asia: A Bumpy Road to Asian Integration

Justyna Szczudlik-Tatar; The Polish Institute of International Affairs

Posouvání globálního centra moci směrem k Východu, vzestup Číny, stabilní ekonomické podmínky ve východní Asii- to vše urychluje integraci v tomto regionu. Hlavním integračním motorem v jihovýchodní Asii je ASEAN, který se dynamicky rozvíjí jak uvnitř, tak jedná o přidružení dalších zemí včetně Číny, Japonska a Indie. Tato obrovská zóna volného obchodu by v sobě potenciálně zahrnula přes tři miliardy obyvatel a 40% světového obchodu. Podobně silný impuls by přinesla případná užší a institucionalizovaná spolupráce Číny, Jižní Korey a Japonska, která se také připravuje. Samozřejmě zůstává otázka, jestli budou tyto ambiciózní plány s množstvím překážek (včetně mnohých nevyřešených křivd z minulosti a sporných území) dotaženy do úspěšného naplnění.

Je nutné poznamenat, že asijské modely integrace se značně liší od evropských vzorů. Je zde kladen důraz na zachování suverenity, národní zájmy, neformální vyjednávání založené na konsenzu, vyhýbání se otázkám bezpečnosti. Jinými slovy nemůže za současných podmínek vzniknout silná organizace srovnatelná s EU. Přesto je reálná možnost vzniku jednotného trhu ve Východní Asii hodná pozornosti a zároveň může být vhodně využita k posílení pozice EU celkově jako rovnocenného partnera.

Postupující regionalismus napomáhá k ekonomické stabilitě i postupné demokratizaci v zúčastněných státech, proto je potřeba zlepšit efektivitu slabých rozhodovacích procesů, aby tento posun vpřed mohl pokračovat. EU by měla na oživený regionalismus reagovat posílením multilaterálního přístupu region-region namísto vytváření složitého spletence bilaterálních obchodních smluv s jednotlivými zeměmi, dále by měla pomoci s vytvářením institucionálních nástrojů pro vyrovnávání vnitřních nerovností (např. jako je kohezní fond) v rámci ASEANu.

Vnější činnost EU: Čas ke strategickému odrazu

EU External Action: Time for a Strategic Rebound

Chiara Rosselli; Notre Europe - Jacques Delors Institute

V době sílícího euro-pesimismu a rostoucích pochybností o užitečnosti EU je zcela nezbytné navrátit její vnější činnosti (external action) zpět legitimitu. V situaci, kdy globální konkurence neustále roste a atraktivita EU upadá, je zřejmé, že role EU ve světovém dění bude nevyhnutelně slábnout. Pokud si tedy včas neujasní, jakou pozici chce v tomto dění zaujímat, ztratí nárok ho nadále výrazněji ovlivňovat. A nesourodost EU spolu s faktem, že se během posledních padesáti let soustředila především na svou vnitřní politiku, ji dovedla až k současné situaci, kdy se zdá, že zcela postrádá komplexní strategii zaměřenou na venek.

Jak však podotýká David O’Sullivan z Evropské služby pro vnější činnost (European External Action Service), vnější moc EU je závislá na její vnitřní soudržnosti. Pokud EU nepřekoná odpor vlastních členských států vůči společným politikám v tak důležitých otázkách jako je energetika nebo obrana, nemá šanci udržet si respekt na venek. Největším problémem současné EU je přitom právě všeobecný nedostatek politického odhodlání převést na národní úrovni do praxe to, co už bylo na té evropské úspěšně vytvořeno, dohodnuto a schváleno. Největší výzvou pro EU proto nyní bude znovu přesvědčit své pochybující občany a voliče o tom, že je nejen nezbytné, ale i skutečně užitečné, řešit současné problémy na evropské úrovni, a tedy společně.

Norsko a centrální Asie

Norway and Central Asia

Kristin Fjaestad and Indra Overland; FRIDE

Přestože Norsko je malý stát na periferii Evropy, navíc s pouhými pěti miliony obyvatel, jeho ekonomika je silnější, než by se zdálo. Ve střední Asii pak Norsko vystupuje stejně aktivně jako ostatní severské země, hlavně v záležitostech energetiky (včetně rozvojových programů energetické účinnosti a ochrany životního prostředí) a propagace dobré vlády, lidských práv a demokracie. Norsko je obzvláště zainteresováno v Kazachstánu, jednak skrze politické vztahy, ale také skrze podíl norských společností na těžbě ropy, zemního plynu a v dolech. Obě země úzce spolupracují i v oblasti jaderného odzbrojení.

Bez zajímavosti dozajista není ani zelená energetická strategie Kazachstánu, kterou letos podpořil i kazašský prezident. Otevřela nové možnosti pro spolupráci s rozvinutou a diverzifikovanou ekonomikou Norska. Ačkoli obchod mezi Norskem a středoasijským regionem nedávno celkově poklesl, obchodu mezi Kazachstánem a Norskem se pokles nedotkl především díky norskému rybolovu. V roce 2012 ke značné nelibosti Ruska vývoz ryb tvořil 62 % celkového norského exportu do Kazachstánu.

Norsko se, vedle Švédska, Finska a Lotyšska, aktivně podílí též na stabilitě a bezpečnosti regionu od misí NATO po výcvik policejních sil např. v Afghánistánu. Rozvojová asistence a humanitární pomoc tvoří další významnou část norské aktivity v regionu. Po Brazílii pomáhalo Norsko nejvíce právě Afghánistánu. Své projekty v regionu zakládá zejména na přeshraniční spolupráci a obchodu mezi Afghánistánem a Tádžikistánem, a školí pracovníky v důslednějších hraničních kontrolách, aby tak zabránilo obchodu s drogami – jedné z hlavních bezpečnostních hrozeb středoasijského regionu, který podle autorů studie funguje jako jakási první nárazníková zóna pro bezpečnostní hrozby.

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše další exkluzivní rozhovory (například s Hynkem Kmoníčkem), názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.