Volební účast ve volbách do Evropského parlamentu každých pět let klesne. To způsobuje zejména nedostatečná informovanost voličů a celková neatraktivita otázek evropské integrace pro průměrného občana EU. Takové otázky se pak pomalu, ale jistě vytrácejí i z předvolebních kampaní národních politických stran - zmiňovaný úbytek můžeme aktuálně sledovat například v Německu. Další vybrané studie pro tento týden nabízí jednak náhled na problematiku těžby břidlicových plynů, a to především z polské perspektivy, kde právě hydraulické frakování představuje ožehavé téma; jednak na evropské zájmy v nestabilním Egyptě či na tzv. kulturu míru, kterou propaguje UNESCO. Oč se vlastně jedná? Čtěte náš každotýdenní výběr novinek, které se valí Evropou.

Volby do Evropského parlamentu a potíže s vox populi

Elections to the European Parliament and the trouble with vox populi

Sonia Piedrafita; the Centre of European Policy Studies

Klesající podpora Evropské unie v mnohých členských státech pravděpodobně spoluzaviní velmi nízkou volební účast v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu (EP). Ta neustále klesá již od roku 1979, kdy byli poslanci EP poprvé přímo voleni. V průzkumech jako důvod většina dotazovaných uvádí, že se EP nezabývá problémy, které se lidí skutečně týkají, popř. nemají dostatek informací nebo je celoevropské záležitosti nezajímají.

Sonia Piedrafita se v komentáři pro bruselský think-tank CEPS domnívá, že potenciálním voličům také musí scházet jasný účel těchto voleb. Oproti národním volbám totiž nedovolují potrestat úřadující vládu (tedy převážně Komisi a Radu) a nemají zásadní dopad na nabídku nově přijímané legislativy, neboť hlavní iniciativa v tomto případě leží opět u Komise a Rady. Navíc evropské politické strany nemohou být pro voliče nikterak atraktivní. Působí spíše dojmem konfederací národních politických stran oproti typickým národním stranám s jasným programem a vnitřní disciplínou. Tyto faktory, spolu se složitostí unijního rozhodování a praktickým nezájmem médií, utvářejí z voleb do EP volby druhého řádu, jež se řídí spíše domácími, nikoli evropskými problémy.

EP se tento trend snaží zvrátit svým novým nápadem, aby evropské strany nominovaly svého kandidáta na předsedu Komise a toho pak představovaly i na národní úrovni. Představa, že tato strategie vzbudí pozitivní zájem voličů o evropské záležitosti, je však iluzorní. Reálný důsledek za současné situace bude pouze vlna protestního hlasování, které využijí nové populistické a euroskeptické strany. Pokud by se těmto stranám následně podařilo v EP zformovat širokou euroskeptickou koalici, EP by měl vážný problém dosahovat většinové shody, a to by představovalo vážné riziko pro rozhodování a akceschopnost celé EU.

Jak napravit evropskou debatu o břidlicovém plynu? Poučení z veřejných konzultací o nekonvenčních fosilních palivech

How to Fix the European Shale Gas Debate? Lessons Learned from Public consultations on Unconventional Fossil Fuels

Agata Gostyńska and Bartosz Wiśniewski; Polish Institute of International Affairs

V přístupu členských států EU k nekonvenčním zdrojům energetických surovin panují veliké rozdíly, od téměř neutuchajícího nadšení až po hluboké obavy, jak ve svém průzkumu zjistila Evropská komise zpracováním téměř 23 000 odborných názorů a příspěvků veřejnosti. Evropské instituce zatím nejsou příliš úspěšné v mírnění situace, kdy na jedné straně veřejnost žádá více podrobných informací k vývoji v oblasti břidlicového plynu a na straně druhé existuje velmi statický obraz průmyslu. Avšak podle autorů této studie se právě Evropská komise může stát klíčovým článkem, který umožní plynulou komunikaci mezi zástupci průmyslu a členskými státy EU.

To, jak je téma bráno vážně především v Polsku, dokazuje, že z této země pocházela téměř polovina všech vyjádření. Druhou nejsilněji názorově zastoupenou zemí byla Francie, která zastává pozici nezlomného odpůrce hydraulického frakování. Její názoroví soukmenovci – Bulharsko či Litva – naopak celou diskusi široce ignorovali. Přesto jsou výsledek a míra zapojení veřejnosti do diskuse více než povzbudivé v porovnání s dřívějšími výzvami k diskusi. Velmi zarážejícím zjištěním podle autorů je i fakt, že ačkoli si většina respondentů stěžovala na nedostatek informací, konečný názor už si učinili téměř všichni.

Co se týče institucionálního zapojení do debaty o břidlicovém plynu a dalších nekonvenčních zdrojích energie, nadcházející volby do Evropského parlamentu dle autorů mohou debatou ještě značně zamíchat. Namísto poskytování nejlepších dostupných informací mohou být do kampaní využívána příliš zjednodušená a jednostranná fakta. Evropská komise proto chce vstupovat do veřejných konzultací a debaty usměrňovat, aby se jednotlivé postoje postupně sbližovaly a debata se dále vyvíjela. A jak by měl vypadat rámec pro diskusi programu s průmyslem? Má Komise příliš ambiciózní plány?

UNESCO a jeho neuspokojivé plány na prosazování „kultury míru“

UNESCO and the Culture of Peace

Barend ter Haar; Netherlands Institute of International Relations – Clingendael

Organizace UNESCO má dva ústřední cíle svého působení, přičemž prvním z nich je tzv. kultura míru. Samotné vymezení tohoto pojmu je značně problematické, jelikož závisí na zvolené definici toho, co je to mír. Kultura míru následně odkazuje na nezbytnost provedení takových změn ve všeobecné kultuře dané společnosti, které umožní a podpoří nastolení a udržení míru. Jako příklad lze uvést, že společnost, která má ve větší úctě válečníky než mírotvůrce, už ze samotného principu své kultury těžko může dosáhnout trvalého míru.

Při bližším pohledu na současný Akční plán pro kulturu míru pro rok 2012 a 2013 je však zřejmé, že UNESCO ve své konkrétní činnosti v této oblasti značně selhává. Samotný plán jsou spíše prázdné fráze namísto konkrétních návrhů úkolů. Jeho struktura sestává ze sedmi hlavních cílů, sedmi hlavních oblastí činnosti a šesti tzv. vlajkových aktivit. Nicméně co se týče jejich uskutečnitelnosti, autor článku na několika příkladech dokládá, že plán jako takový je sám o sobě nerealistický a v daném časovém období s ohledem na dostupné finanční i personální možnosti organizace jednoznačně nerealizovatelný.

Přijímání takto nerealistických plánů může v důsledku vést až k ohrožení důvěryhodnosti celé organizace. Jak upozorňuje autor článku, rozpory mezi příliš ambiciózními cíly na straně jedné a velmi nízkými dosaženými výsledky na straně druhé, nejsou problémem jen v souvislosti s prosazováním kultury míru. Podobná situace je charakteristická pro většinu současné agendy organizace. Jako hlavní příčiny tohoto neutěšeného stavu uvádí autor článku dva základní problémy, s nimiž se UNESCO potýká už od svého založení: i) zaměňování stěžejních idejí a konkrétních praktických úkolů a ii) nevyhovující rozdělení činností mezi členské státy a sekretariát organizace. Na závěr autor vyvozuje několik specifických doporučení, jak tuto neuspokojivou situaci řešit. 

Německé volby: žádné hlasování o Evropě?

The German Election: No vote for Europe?

Timo Behr a Tuomas Iso-Markku; The Finnish Institute of International Affairs

Výsledky podzimních německých federálních voleb budou mít významný dopad na další řešení krize eurozóny i na budoucí kurz evropské integrace obecně. Je proto zajímavé, že otázky budoucnosti evropské integrace netvoří výraznou součást předvolebních debat. To je důsledkem faktu, že rozdílné názory na toto téma panují nejen napříč volebním spektrem, ale i uvnitř stran samotných. Dalším faktorem je celkově přetrvávající podpora německé veřejnosti pro euro i EU obecně - 69% respektive 60%, jež ční poměrně vysoko nad unijní průměr. I vzhledem k nepříliš silné podpoře pro nedávno vzniklou euroskeptickou stranu Alternativa pro Německo zůstávají zatím diskuze na tyto témata spíše uvnitř stran samotných. 

Za těchto okolností se hledání kompromisu ohledně budoucnosti EU napříč politickým spektrem odkládá na dobu po volbách, kdy by hledání shody mělo být snazší. Ať už volby dopadnou jakkoliv v rámci současných intencí solidní převahy současné kancléřky Angely Merkelové a její strany CDU, nová vláda zřejmě zaujme mírnější postoj k úsporným opatřením v dalších zemích EU a bude se snažit posílit domácí poptávku. Na druhé straně, co se týče posilování některých společných institucí například v rámci mechanismů tzv. bankovní unie, panují uvnitř německého politického spektra zcela protichůdné postoje a výsledky voleb tak mohou mít významný dopad na formování německého stanoviska. Obecným trendem německého přístupu naopak zřejmě zůstane požadavek strukturálních reforem výměnou za finanční pomoc.

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše další exkluzivní rozhovory (například s Hynkem Kmoníčkem), názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.