Otázka hlubší integrace České republiky do struktur Evropské unie by měla rezonovat víc. I když se dnes zdá, že ekonomická krize končí a v podstatě se nás netýka, protože nejsme členem Eurozóny, evropská realita je někde jinde: evropští politici v posledních letech krize vytvářejí další struktury, které by měly vést k větší rozpočtové odpovědnosti členů (tzv. fiskální unie) a také k zlepšení dohledu nad finančními trhy a bankami (tzv. bankovní unie). Noví představitelé ČR by tedy neměli před tímto vývojem strkat hlavu do písku, ale měli by spíš adekvátně reagovat, aby nová vláda vzešlá z voleb raději spolu-utvářela nastávající architekturu Unie, a pouze nepřejímala pravidla, kterým se ČR v budoucnu nejspíš nevyhne. Jak to tedy vidí kandidující strany?
S Evropou nebo proti?
Většina politických stran je více či méně pro hlubší integraci. Nejprogresivnější jsou ve svém programu Lidovci, kteří, mimo obligátního ekonomicky významného rozměru české evropské politiky, vidí v EU možnost pro rozvoj užší policejní a justiční spolupráce v Evropě. KDU-ČSL také podporují vznik úřadu Evropského veřejného žalobce s cílem vyšetřovat podvody s evropskými dotacemi. Lidovci a Zelení se také shodnou na posilování politické integrace, konkrétně na vytvoření společných evropských vojenských kapacit jako reakce na omezení americké vojenské přítomnosti v Evropě. SPOZ se také netají podporou hlubší evropské integrace: doslovně píšou o Evropské unii jako o „naději našeho integrujícího se světadílu“. Jako jediní se také nevyhýbají slovu federace! Zemanovci podporují prohlubování integrace jako lék na unijní neduhy: deficit demokracie, byrokracie... Lékem by mělo podle nich být „posilování federálních prvků v Unii“.
Aktivní postoj k evropské integraci mají také sociální demokraté spolu s ANO. ANO celkem předvídatelně kritizují předchozí vládu za „chybné až směšné a především sebepoškozující“ postupy v evropské politice. Česko se podle programu této strany „musí stát aktivním, konstruktivním, byť i kritickým, nikoli však kapriciózním členem Unie.“(!) V silně defenzivní pozici vůči Nečasově vládě, která patrně neměla odborné diplomatické zastoupení v Bruselu, chtějí dohlédnout na to, aby se Česko dále nezesměšňovalo, ale aby zemi zastupovali „kvalitní, vzdělaní a jazykově dobře vybavení odborníci.“ ČSSD je otevřena dalšímu prohlubování integrace a je si plně vědoma jak ekonomických, tak politických výhod členství. Sociální demokraté slibují aktivní a zodpovědné členství, chtějí „posilovat ambice Evropské unie a její schopnost zvládat krize“; dále se chtějí účastnit politických debat o dalším rozvoji EU a „prosazovat sociální a kulturní rozměr evropské integrace“. Zajímavě také zní plán vytvořit „komunikační síť českých občanů působících v evropských institucích“. Tato síť by měla napomoci „snazšímu přenosu informací i koordinovanému postupu při hájení českých zájmů.“
U komunistů, kteří přicházejí do úvahy jako potenciální koaliční partner sociální demokracie, není evropská politika vůbec tak jasná. KSČM sice píše o „zajištění rovnoprávného postavení členských zemí v politických institucích EU“, o odmítání byrokratizace a odstraňování deficitu demokracie, i o pojetí „bezpečnosti ČR a Evropy v celoevropském rozměru a na základě celosvětové bezpečnosti...“, vyčíst ale, jestli tím komunisté myslí prohloubení evropské integrace a odstraňovaní chyb zevnitř, nebo odmítání další integrace, z toho nelze.
Pravice je na tom, co se týče dalších vztahů s EU, dosti podobně. ODS i TOP 09 hájí dokončení jednotného trhu a zaklínají se snižováním regulace a byrokracie. Pojetí evropské integrace ve volebních programech se zdá jako ryze ekonomická kalkulace. Přeci tu ale pár rozdílů je: ODS sama sebe definuje jako „eurorealisty“ a jejich program silně připomíná thatcherovské postoje vůči unii z 80. let, jak volebním trhu a odmítáním politické dimenze integrace, tak zdůrazňováním transatlantických vztahů. Rétorika programu tomu odpovídá: kým v NATO je Česká republika spojencem, v EU je jen partnerem. Občanským demokratům se také velice líbí vyjednávání transatlantické zóny volného obchodu, protože prý vede k „posílení transatlantických vztahů a vnitřní soudržnosti euroamerické civilizace.“ TOPka se sice otevřeně nebrání další politické integraci, jejich program však přizvukuje „národní zájem“, „posílení našeho hlasu“ i specifičnost našich zájmů. Jejich postoj k otázce hlubší integrace by se nejlépe dal shrnout jako: „ano, ale…“
Jedinou nesmlouvavě protievropskou stranou je Úsvit Tomia Okamury. Přesto, že se jejich program zdá být evropský až dost (zavední demokracie jako ve Švýcarsku, důchodového systému jako ve Švédsku), Úsvit odmítá být „provincií EU“ a požaduje referendum o každém dalším předání státní suverenity na orgány EU. Rozporuplný je též postoj k měnové unii: v programu na webových stránkách strany zavedení eura nepodporují, v programu ke stažení zavedení eura schvalují, když to bude výhodné. Postoj Úsvitu k integraci se nedá nazvat jinak než odmítavě-schizofrenickým.
Fiskální a bankovní unie
To, že se většina programů příliš nevěnuje poslednímu vývoji v EU nepřekvapí. ANO ani komunisté hlubší ekonomickou integraci v Evropě nereflektují vůbec. Jiní (ČSSD a KDU-ČSL) sice fiskální unii přímo nezmiňují, jejich představa o rozpočtové odpovědnosti ovšem odpovídá evropským parametrům ročního deficitu menšího než 3 %. Také zemanovci se prezentují jako zastánci vyrovnaného hospodaření s veřejnými prostředky a chtějí tuto politiku „hájit jak doma, tak i v Evropské unii“. Jestli to znamená začlenění do tzv. fiskálního kompaktu už nepíšou... Jasno má s ohledem na vznikající fiskální architekturu TOP 09, která slibuje vyvinout „maximální úsilí, aby Česká republika přistoupila k Evropské finanční dohodě („Fiscal Compact“) a přijala finanční ústavu“. Také zelení deklarují podporu fiskální unii, a podporují dokonce přijetí „ústavního zákona o fiskální odpovědnosti“.
Jasné NE novým fiskálním pravidlům říkají ODS a Úsvit: V souvislosti s fiskální unií ODS straší daňovou harmonizací (k harmonizaci daní zatím fiskální unie nedospěla) a argumentuje tím, že nastavení daní patří na národní úroveň, nikoli do Bruselu. Úsvit také slibuje hájit českou „suverenitu v oblasti daňové a rozpočtové politiky“.
Co se navrhované bankovní unie týče, čtyři strany z devíti to nekomentují. ANO, KSČM, zemanovci ani TOP 09 se v programech nevyjádřili. Jedině zelení naplno a otevřeně podporují bankovní integraci EU a českou účast v ní. V souvislosti s tím také podporují reformu finančního sektoru, zejména mezinárodní výměnu daňových informací a navrhovanou evropskou daň z finančních transakcí. ČSSD taktéž souhlasí s evropským zavedením daně z finančních transakcí, a nadto navrhuje využít tyto zdroje jako přímé příjmy do rozpočtu EU. KDU-ČSL se sice nevyjadřuje přímo k bankovní unii, ale chce zavést „přísnější unijní pravidla pro finanční sektor, který způsobil hospodářskou krizi“. Zbylé partaje, ODS a Úsvit, jsou razantně proti společnému evropskému bankovnímu dohledu. ODS prý „nepřipustí, aby vklady tuzemských daňových poplatníků a střadatelů posloužily jako záruky za dluhy zahraničních bank v důsledku vzniku jednotného evropského dohledu“ a Úsvit v této souvislosti burcuje proti evropskému „bankovnímu socialismu.“
Kudy-kam
Z výše uvedeného je patrné, že shoda kudy-kam v unii po volbách nepanuje. Jestli skutečně vyhraje ČSSD, tak jako programově spřízněné strany do koalice, ve smyslu evropské politiky samozřejmě, se nabízejí určitě lidovci a zelení, po nějakém přemlouvání také TOP 09 a trochu nejasní zemanovci. KSČM je v tomto směru velmi vágní. Utilitářskou vizi EU bez politické integrace sdílí ODS s Úsvitem přímé demokracie Tomia Okamury.
Daniela Chalániová působí v Analytickém týmu think-tanku Evropské hodnoty.
Doktorandka v oboru mezinárodní vztahy a evropská studia na Metropolitní Univerzitě Praha / Ústavu mezinárodních vztahů Praha a přednášející na Anglo-American University, rovněž v Praze. Ve své práci se zaměřuje hlavně na kolektivní politickou evropskou identitu členských zemí EU a vizuální komunikaci evropské politické reprezentace v politické karikatuře.
