Proč mluvit o muslimech v Česku a nebýt při tom extremistou

Dvě muslimské dívky opustily střední zdravotnickou školu v Praze, protože ta jim nedovolila nosit tradiční šátek (nikoliv pokrývku celého těla), takzvaný hidžáb. Nošení pokrývek hlavy podle školy zakazuje školní řád. "Asi bychom neobhájili, aby tady děti seděly v kapucích, kulichách a učitelé chodili v kloboucích. Společenské chování je dáno takto, takže pokud tady někdo chce dobrovolně studovat, tak si myslím, že by se měl přizpůsobit," uvedla její ředitelka.

Debata o muslimech v Česku nás teprve čeká. Obdobné otázky se v zemích západní Evropy řeší již několik desetiletí, a proto se lze ze zkušenosti z Británie, Francie či Nizozemska poučit.

Na rozdíl od jejich západoevropských kolegů českým politikům nesvazují ruce milióny muslimů – voličů v jejich státě, jejichž voličské hlasy těžko umožňují například německé kancléřce hlasitě pojmenovávat sociální problémy, které tato dnes již domácí menšina přináší.

V Česku žije několik tisíc muslimů, ovšem na druhou stranu je vzhledem k polarizaci a nestrukturovanosti české debaty o menšinách těžké najít respektovaného politika, který by nesklouzával k zdánlivě jednoduchým řešením.

Tabu není cesta

Hodnotový spor v debatě o imigrantech by již dále neměl zůstávat pouze v rovině zastánci liberální lidskoprávní agendy versus zástupci jednoduchých a radikálních řešení, často na hraně krajní pravice.

Do této zásadní debaty musí být vtaženy mainstreamové politické strany, aby dokázaly přinést zodpovědné a rozumné návrhy. Pokud do ní totiž politické strany nevstoupí, dojde k zásadnímu posunu veřejného diskurzu doprava (jak se stalo například v Nizozemsku).

Většina společnosti, která se neidentifikuje s argumentací lidskoprávních organizací a též cítí podvědomý strach z muslimské menšiny, začne potichu souhlasit s radikálními názory extremistů (vzpomeňme na plná náměstí v pochodech proti nepřizpůsobivým), politické strany následně pozdě reagují a musí samy přejímat krajní rétoriku.

V nedávné sněmovní kampani jsme si mohli všimnout, že strany jako ČSSD, TOP 09, ODS či ANO se tématu menšin a imigrantů cíleně ani nedotkly, a to z pragmatického důvodu.

Jejich voliči se totiž už identifikují s pozicí krajních stran napravo politického spektra, tudíž etablované strany ví, že zaspaly a nechaly veřejný diskurz proti „nepřizpůsobivým“ ovládnout extremisty. Ke stejnému trendu směřujeme v tématu muslimů, pokud se o něm bude většinová společnost odmítat bavit.

Jak jsme v think-tanku Evropské hodnoty v této studii zjistili, právě ignorance etablovaných politických stran je v Česku realitou a otevírá prostor krajním extremistům.

Přečtěte si, co konkrétního českým politickým stranám doporučujeme.