Nová česká vláda v Evropské unii: co všechno chybí v koaliční smlouvě?

Pravděpodobná vládní koalice uveřejnila oficiální verzi koaliční smlouvy, která v těchto dnech čeká na filnální schválení stranickými orgány.

Jednání o nové vládě tak ještě zdaleka není u konce, Evropa na nás však se svou agendou nepočká. Pojďme se tedy podívat, co Českou republiku v Evropské unii (EU) čeká v nejbližších týdnech a po Novém roce.

©http://www.lithuaniatribune.com

Již za pár dní je plánované střetnutí evropských lídrů v rámci Evropské rady v Bruselu a lze očekávat, že agenda prosincového summitu (měnová unie, rozšíření, evropská obrana, migrace a energetika) bude v novém roce zaměstnávat také naši vznikající vládu.  

Česká pozice

V první řadě je načase přestat se tvářit, že se nás Evropa netýká.

Euroskeptické strany ve volbách propadly a jak u sociálních demokratů, tak u hnutí ANO a lidovců panuje shoda na tom, že Česká republika by měla být aktivnějším, zodpovědnějším a hlavně předvídatelnějším partnerem na evropské úrovni. Klíčem k tomu je jasná formulace českého zájmu, například formou vládní strategie působení České republiky v Evropské unii. Bylo by tedy vhodné v zájmu avizované dlouhodobé stabilní evropské politiky nastartovat hlubší diskuzi o budoucnosti a prioritách České republiky v EU, závěry zformulovat ve vládní strategii a pak se jí samozřejmě držet.   

Zajímavá by také byla možnost vytvoření postu ministra pro evropské záležitosti, o které píšeme zde. Bez ohledu na koaliční tahanice a poměr sil v nové vládě, by vytvoření této pozice „ulehčilo“ příštímu premiérovi a ukončilo místy schizofrenní vztahy mezi ministerstvem zahraničí a úřadem vlády. Hlavně by ale přeneslo politickou odpovědnost za koordinaci naší evropské politiky z nevoleného státního úředníka (státního tajemníka pro evropské záležitosti) na konkrétního ministra s demokratickým mandátem a s povinností vysvětlovat evropskou politiku nové české vlády veřejnosti. Tato funkce se jeví o to důležitější, když vezmeme v potaz, že víc než 60 procent stávající české legislativy je ovlivněno Evropskou unií.  

Vyjádření think-tanku Evropské hodnoty ke konkrétním formulacím v koaliční smlouvě si můžete přečíst zde.

Na co je potřeba mít názor?

Prvním krokem „zpět do Evropy“ by byla shoda mezi jednajícími stranami na přistoupení k tzv. fiskálnímu kompaktu (více o nové evropské fiskální architektuře píšeme zde). V koaliční smlouvě však najdeme formulaci, že koalice "posoudí připojení." Sociální demokraté a též lidovci už během předvolební kampaně opatrně avizovali souhlas s principy fiskálního kompaktu a potřebu hlubší integrace (Česko spolu s Velkou Británií jsou jediné dvě země, které Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii nepodepsali; čeká se také na podpis Chorvatska, které se stalo členem EU teprve v létě). Andrej Babiš, lídr hnutí ANO v říjnu tvrdil, že by fiskální pakt nepodepsal a hlubší integraci by nedoporučil (více v našem rozhovoru zde).

Dalším prvkem rodícího se finančního dohledu je tzv. bankovní unie. Pro přísnější unijní pravidla pro finanční sektor, který dle KDU-ČSL hospodářskou krizi způsobil, jsou programově kromě lidovců také sociální demokraté. Pozice ANO zatím není jasná.

Zcela zásadní otázkou pro Českou republiku je přijetí nebo nepřijetí eura. Vstup do Evropské hospodářské a měnové unie jistě není reálný v horizontu čtyř let mandátu nové vlády. Co ovšem v silách příští vlády je, jsou kroky vedoucí k přijetí eura. Postoje jednajících stran jsou v tomto smyslu spíš pro vstup do měnové unie. Sociální demokraté se s lidovci shodnou na tom, že do měnové unie je třeba vstoupit, ale až v době, kdy to bude pro Česko ekonomicky a sociálně výhodné (viz program ČSSD).

Jinými slovy v horizontu roku 2020. ANO ve svém programu o euru mlčí, ale A. Babiš se nechal slyšet, že přijetí eura by bylo pro ČR nevýhodné (interview s Anrejem Babišem zde). Vzhledem k měnícím se postojům lídra ANO, souhlasu koaličních partnerů a nemožnosti odkládat vstup donekonečna (výjimku Česko ex post jen tak nezíská) je pravděpodobné, že nová vláda kroky směrem k měnové unii nakonec podnikne.  

Příští rok bude v EU nejspíš také kladen důraz na zahraniční a bezpečnostní politiku, o evropské obraně se bude jednat již za pár dní v Bruselu. Soudě podle programů stran, jsou ANO, ČSSD i KDU-ČSL v oblasti obrany zajedno: totiž za strategické partnerství a kultivaci vztahů jak v rámci EU tak NATO. Lidovci krom toho podporují budování společných vojenských kapacit v  EU, vzhledem k tomu, že Spojené státy v rámci šetření výrazně omezují svoji vojenskou přítomnost v Evropě.

V evropských zahraničně-politických otázkách zatím také panuje mezi jednajícími stranami konsensus: podpora rozšiřování (zatím vyjma Turecka), přísnější imigrační politika „při zachování otevřenosti vůči osobám pronásledovaným za podporu demokracie a náboženské svobody“ (program lidovců). K situaci na Ukrajině a krokům, které by měla EU podniknout se zatím lídři jednajících stran nevyjádřili.  

Evropská integrace se v důsledku ekonomické krize změnila a Česko by mělo vytáhnout hlavu z písku a konečně se k nové situaci postavit čelem. I proto věříme, že se z programového prohlášení budoucí vlády dozvíme, jak konkrétně chce nová vláda postupovat.

Vyjádření think-tanku Evropské hodnoty ke konkrétním formulacím v koaliční smlouvě si můžete přečíst zde.

Více o tom, o čem se bude v Evropě v dalších letech rozhodovat, se dočtete v naší studii.

Daniela Chalániová působí v Analytickém týmu think-tanku Evropské hodnoty a vyučuje na Anglo-American University v Praze.