Sociální politika patří do tzv. sdílených pravomocí EU, což znamená, že se na její podobě podílejí členské státy i samotná Unie. Role unijních institucí lze považovat spíše za koordinační, přesto existují oblasti, ve kterých mohou Rada a Evropský parlament na návrh Komise schvalovat pro členské země právně závaznou legislativu, například v oblasti minimálních standardů pro podmínky a bezpečnost na pracovišti, rovnosti mezi muži a ženami či boji proti sociálnímu vyloučení. Naopak harmonizaci právních předpisů v oblasti sociální politiky Lisabonská smlouva nepřipouští stejně jako zásahy Unie do vymezování základních zásad sociálního zabezpečení.

 

Zdroj: Europa Newsroom

 

Průměrná nezaměstnanost lidí mezi 15-24 lety v EU byla v roce 2013 23,5%, což představuje dvakrát větší podíl mladých lidí bez práce než u celkové populace, přičemž v zemích jako Španělsko a Řecko dosahuje nezaměstnanost přes 50%. Česká republika se v této statistice řadí pod průměr EU s 19% nezaměstnaných mladých lidí, ovšem v některých regionech jako Ústecký a Karlovarský kraj stoupá tato hodnota až k 30%.

Na unijní úrovni se již od roku 2011 připravují různé akce a plány na podporu zaměstnanosti mladých lidí, jedním z nejdůležitějších výstupů je doporučení Rady o zavedení záruk pro mladé lidi, které nabádá členské státy, aby lidem do 25 let zajistil kvalitní zaměstnání či další vzdělávání do čtyř měsíců od ukončení zaměstnání či formálního vzdělávání. Některé skupiny v Evropě požadují, aby se toto doporučení změnilo v akt pro členské státy závazný.

Pro zajištění větší mobility občanů EU navrhuje Komise v roce 2014 revidovat nařízení týkající se sociální ochrany migrujících pracovníků. Ve svém dokumentu se Komise dotýká politicky citlivých oblastí jako zvýšení minimální lhůty pro vyplácení podpor v nezaměstnanosti ze tří na šest měsíců či stanovení odpovědného státu za zajištění sociální ochrany migrujících pracovníků. Změnu příslušných ustanovení navrhuje Komise k projednání řádným legislativním procesem, což znamená, že budoucí poslanci Evropského parlamentu pravděpodobně budou muset o tomto návrhu hlasovat.

Postoje poslaneckých frakcí v Evropském parlamentu v otázkách sociální politiky lze zjednodušeně přirovnat k pozicím politickým stran, jak je známe z národní úrovně s tím rozdílem, že kromě pravo-levé dimenze se jednotlivé skupiny liší v pohledu, jaký je ideální poměr pravomocí členských států a unijních institucí. Skupina Progresivní aliance socialistů a demokratů (ČSSD) a Zelení vycházejí z předpokladu o součinnosti tržních mechanismů s těmi sociálními a požadují, aby byla Unie v otázkách sociální politiky aktivnější. Sjednocená levice (KSČM) je v v požadavcích sociální solidarity ještě radikálnější. Evropská lidová stran (KDU-ČSL) a liberálové vnímají špatnou sociální situaci jako důsledek nefungujícího hospodářství, proto by se měla Unie zaměřit na strukturální reformy ekonomicky jako celku spíše než na jednotlivé sociální aktivity. Pro minimální pravomoci Unie v oblasti sociální politiky a pro tržní opatření pak vystupuje Evropská konzervativní a reformistická skupina (ODS), nejkritičtěji se vůči aktivitám EU staví skupina Evropa svobody a demokracie.

 

Zdroj: The Telegraph

 

Postoje poslaneckých frakcí v Evropském parlamentu

 

Frakce Evropské lidové strany - EPP (KDU-ČSL)

Frakce Evropské lidové strany vnímá vysokou nezaměstnanost mladých lidí jako problém, kterému je třeba čelit zavedením různých opatření zahrnující ekonomické pobídky, různé sociální programy a vzdělávání. EPP chce pracovat na vytvoření politiky, která by poskytovala kariérní průvodce pro nezaměstnané lidi a usnadnit jejich přechod do práce. Dále také chtějí pokračovat s podporou mladých lidí hendikepovaných, znevýhodněných, mladých výzkumníků i mladých podnikatelů. EPP podporuje aktivity v rámci iniciativy na zvýšení zaměstnanosti mladých (YEI) a doporučení Rady o zavedení záruk pro mladé lidi (YG). EPP cílí na zjednodušení a zefektivnění ESF a prosazuje přesměrování prostředků z Kohezního fondu. Stranou pozornosti nejsou ani znevýhodněné skupiny a hendikepovaní, kteří by měli být více inkorporováni do pracovního trhu.

 

Skupina Progresivní aliance socialistů a demokratů v  Evropském parlamentu - S&D (ČSSD - Richard Falbr: člen EP výboru zaměstnanost a sociální věci)

Socialisté vycházejí z principu, že EU není pouze ekonomickým projektem, ale i politickým a demokratickým, který je založen na solidaritě, soudržnosti a k respektu k rozdílnosti našich kultur. Socialisté se odvolávají na zakládající smlouvy EU, v nichž se hovoří o plné zaměstnanosti, sociální rovnosti, vymýcení chudoby a sociální exkluze. Svobody vnitřního trhu by pak neměly převyšovat základní sociální práva nebo oslabovat pravomoci regionálních a lokálních autorit v poskytování veřejných služeb. Prosazují, aby na evropské úrovni byly ošetřeny následující oblasti:

- boj proti nekalé tržní soutěži, která má negativní dopady na pracovníky

- právní záruka stejné mzdy a práv za práci stejné hodnoty na všech pracovištích v EU

- spravedlivá minimální mzda (aspoň 60% národního mediánu ve všech zemích)

- přísnější pravidla v oblasti sociálních a pracovních standardů

- nová zdravotní a bezpečnostní strategie a lepší poměr práce vs. volný čas

- skutečný pokrok v rámci záruk pro mladé (YG závazný pro všechny členské státy, přesto uznávají, že je to záležitost především členských států)

- odstranění bariér volného pohybu osob (zajištění penzí, garance všeobecného přístupu ke zdravotnictví a sociálnímu zabezpečení, zároveň však nesmí být volný pohyb osob nástrojem k zneužívání sociálního systému)

 

Aliance liberálů a demokratů pro Evropu - ALDE

Navyšování finančních prostředků do různých fondů považují liberálové za krátkodobé řešení, které navíc považují nikoliv za skutečné řešení problémů, ale za získávání politických bodů. Evropa by se proto měla spíše zaměřit na růst ekonomiky a strukturální reformy, které ve svém důsledku pomohou sociální situaci v EU více než různé sociální programy. Důraz by měl být kladen na investice do vzdělávání a inovací, což přispěje k zlepšení statutu mladých lidí. Sociální politiku jako takovou nemají liberálové příliš zpracovanou, protože se domnívají, že legislativa na evropské úrovni by se měla zaměřit pouze na základní principy a spolupráci, zatímco hlavní odpovědnost k zajištění konkrétních opatření by měla být ponechána členským státům. Silně naopak prosazují rovnost mezi muži a ženami a rovnocenné postavení všech menšin včetně sexuálních.

 

Skupina zelených/Evropské svobodné aliance - Greens/EFA

Podle této frakce nemohou pravidla trhu stát výše než základní sociální práva. Proto se Zelení se snaží ochránit sociální a zdravotní služby mimo dosah legislativy týkající liberalizace trhu. Ruku v ruce s požadavkem po silnější sociální dimenzi hospodářské a měnové unie volají po efektivní regulaci globálního finančního sektoru a větší transparentnosti trhů. Ve svém dokumentu Zelená sociální Evropa představují několik základních bodů, kterým by měla být v rámci sociální politiky věnována pozornost.

- Navýšení ESF s cílem zastavit chudobu a sociální exkluzi

- Podpora mladých lidí, kteří představují budoucnost Evropy

- Směrnice upravující minimální příjem (někteří Zelení jsou pro nepodmíněný základní příjem, neexistuje však úplná shoda)

- Boj proti bezdomovectví jako základního nástroje na vymýcení chudoby

- Členské státy by se měly zaměřit na splnění sociálních podmínek Strategie Evropa 2020 (75% lidí mezi 20-64 lety bude zaměstnaná, 20 miliónů lidí se posune z pásma chudoby, nezaměstnanost absolventů bude max. 10%)

- Docílit rovnosti mezi muži a ženami (např. žádná žena není bankéřkou v ECB)

- Posílení sociální dimenze ekonomiky jako kooperativní byznys, fair trade, lokální zemědělství 

 

Evropská konzervativní a reformní skupina - ECR (ODS – Milan Cabrnoch: člen EP výboru zaměstnanost a sociální věci)

Základním východiskem Evropské konzervativní a reformní skupiny je volná soutěž s minimem regulací, protože pouze byznys vytváří práci, nikoli plány a aktivity EU. Proto také odmítají politiku gest a opatření na evropské úrovni, které selhávají v řešení příčin nezaměstnanosti. Boj proti nezaměstnanosti mladých považují za okamžitý cíl, který je dosažitelný zavedením strukturálních reforem zvyšujících soutěž, snižováním ceny práce a zvyšováním produktivity. Z pohledu konzervativců to vlastně znamená skoncovat s nadměrnými regulacemi trhu. Protože podle jejich názoru pouze byznys může vytvořit nová pracovní místa, podporují zájmy malých a středních firem, k nimž například patří minimalizace zdravotnických a bezpečnostních regulací. Regulace by neměly omezovat byznys, a tím pádem i vytváření pracovních míst. Legislativa týkající se zaměstnanosti má být řešena na národní úrovni a každá evropská iniciativa musí respektovat zásady subsidiarity a proporcionality. Cílem EU by mělo být dokončení a fungování vnitřního trhu, který lidem poskytuje příležitost najít si práci.

 

Konfederace evropské sjednocené levice a severské zelené levice - GUE/NGL (KSČM)

Podle představ levice by měl být zastaralý pakt růstu a stability nahrazen novým paktem sociální solidarity pro zaměstnanost a vzdělávání. Vymezuje se rovněž vůči přetrvávajícímu diskursu rozpočtové odpovědnosti, jehož opuštěním se podle ní dá vyřešit nezaměstnanost mladých. Peníze by se tak měly přesunout do environmentálně, sociálně a ekonomicky udržitelného rozvoje, jehož podíl by měl být 1% HDP. Zároveň by se měl vytvořit protikrizový plán respektující principy rovnosti mužů a žen a ekologické a sociální udržitelnosti. Podle NUE/GNL by se mělo více bojovat proti chudobě, čemuž by mělo přispět zajištění minimálního příjmu pro všechny a ukončení flexibilizace pracovních trhů. Zástupci GUE/NGL zároveň volají po závazném stanovení cílů snížení chudoby o polovinu, omezení sociální exkluze a ukončení dětské chudoby a bezdomovectví. Kromě občanů pamatují i na imigranty, kteří jsou nejzranitelnější skupinou na trhu práce.

 

Evropa svobody a demokracie - EFD

EFD jako euroskeptická skupina odmítá vytváření sociální politiky na evropské úrovni a přerozdělování peněz skrz různé fondy a zároveň poukazuje, že za vysokou nezaměstnanost mladých může právě EU. Příčinami je ekonomická migrace uvnitř EU v rámci volného pohybu osob i přistěhovalectví ze zemí mimo Unii. Pro zvýšení zaměstnanosti je dále třeba chránit vlastní průmysl prostřednictvím zavedení cel a kvót na zboží pocházející mimo Evropu. U EFD je však třeba mít na paměti, že se spíše než o koherentní pohled skupiny jako celku jedná o představy jednotlivých členů Evropského parlamentu.

 

 

 Jan Poruba je členem Analytického týmu think-tanku Evropské hodnoty.

Debata kandidátů do Evropského parlamentu k tomuto tématu proběhne ve čtvrtek 13.2.2014.