Personalizace evropských voleb: Nesmělý pokus o zvýšení volební účasti a demokratické legitimity?
The ‘Personalisation’ of the European Elections: A half-hearted attempt to increase turnout and democratic legitimacy?
Sonia Piedrafita a Vilde Renman; Centre for European Policy Studies
Mezi 22. a 25. květnem tohoto roku se v celé Evropské unii (EU) uskuteční volby do jedné z jejích hlavních institucí, Evropského parlamentu (EP). Jak však ukazují data z minulých let, účast ve volbách do EP postupně klesá. Zatímco v prvních volbách v roce 1979 přišlo k urnám téměř 62 % voličů, v roce 2009 to bylo již jen 43 % a v České republice dokonce pouze 28 %. To samozřejmě značným způsobem snižuje demokratickou legitimitu EP, potažmo celé EU. Letošní volby se navíc v důsledku roky trvající ekonomické krize konají v atmosféře klesající podpory evropské integrace a všeobecné nedůvěry vůči institucím EU.
Letošní volby se však od těch předchozích značně liší a hlas voličů by tentokrát neměl rozhodnout pouze o složení EP, ale i o osobě, která bude následujících pět let v čele Evropské komise (EK). V návaznosti na ustanovení Lisabonské smlouvy, spojující volbu předsedy EK s výsledky voleb do EP, totiž Parlament vyzval nejvýznamnější politické strany na evropské úrovni k nominaci kandidátů na pozici předsedy EK. Studie analyzuje nominační procesy v rámci jednotlivých stran a jejich přístup k personalizaci volební kampaně. Zabývá se také otázkou, zda tato změna má šanci přispět ke zvýšení zájmu veřejnosti nejen o evropské volby, ale také o evropskou politiku jako takovou.
Autoři upozorňují, že ač lze snahy o zvýšení vlivu výsledků voleb na další směřování EU považovat za pozitivní vývoj, úspěch této iniciativy je zatím velkým otazníkem. Důraz na evropské politické strany a nominaci jejich kandidátů na pozici předsedy EK vzbudil značná očekávání, nicméně je velmi nepravděpodobné, že by tato změna byla pro evropskou společnost dostatečnou motivací k účasti ve volbách či že by významnějším způsobem omezila zisky euroskeptických formací. Zároveň zdaleka není jisté, že hlavy států v rámci Evropské rady uposlechnou hlas voličů a nominují na pozici předsedy EK kandidáta vítězné strany. Takové neuposlechnutí by však nejen výrazně oslabilo kredibilitu celých voleb do EP, ale především již nyní velmi nízkou důvěru občanů k reprezentaci EU.
Nápor euroskeptiků a jak mu čelit
The Eurosceptic surge and how to respond to it
Mark Leonard a José Ignacio Torreblanca; European Council on Foreign Affairs
Z nesčetných průzkumů veřejného mínění vyplývá, že se do Evropského parlamentu (EP) dostane rekordní počet euroskeptických stran. Víra obyvatel v evropskou integraci a instituce Evropské unie (EU) nebyla nikdy tak nízká, jako je dnes. Euroskeptici mají šanci vytvořit v EP třetí největší uskupení a získat částečnou podporu stran z frakcí Konzervativců a reformistů (ECR) a Sjednocené levice (GUE-NGL). Některé nové strany usilující o zvolení jsou navíc „antisystémové“ – nejraději by viděly Evropu bez EU.
Hovoříme o čtyřech hlavních proudech euroskeptických stran. Krajně pravicový směr zpochybňuje i samotnou funkčnost zastupitelské demokracie. Reprezentuje ho například Front National nebo Jobbik. Přes existenci částečné shody je největším problémem tohoto křídla pnutí mezi stranami v západních zemích a těmi na východě a jihu. Následuje skupina tvořená zejména United Kingdom Independent Party, Alternative für Deutschland či Finns Party. Tyto strany nezpochybňují současnou demokracii, nicméně silnou EU vnímají jako hrozbu národním státům a žádají přenesení důležitých pravomocí (hraniční kontroly, volný pohyb osob) zpět „domů“. Další kategorie obsahuje konzervativce z frakce ECR. Mají blízko k Evropské lidové straně, ale málokdy se s ní shodují v proevropských tématech. Poslední proud představují levicoví euroskeptici – například Die Linke nebo Syriza. Kritizují současnou podobu Unie a hlasitě vystupují proti volnému trhu a politice tahounů eurozóny.
Euroskeptici mohou po volbách počítat se zhruba dvěma stovkami hlasů. Takový podíl dokáže ovlivnit hlasování obzvláště v tématech, která dělí frakce podle národnosti. Bude se zvyšovat tlak na konsensus mezi „mainstreamovými stranami“ (EPP, ALDE, S&D) a namísto dělení levice/pravice hrozí rozdělení pro-/protiunijní. Míra názorové soudržnosti euroskeptiků je obecně nízká, ale přesto mohou mainstreamové strany potrápit. Možnosti se jim nabízí v hlasování o předsedovi Komise či o jednotlivých komisařích, v řečnění v Parlamentu a v podrývání pozic svých domácích vlád. Nejreálnější hrozbu představuje ovlivnění agendy jak mainstreamových skupin v EP, tak umírněných domácích stran, potažmo vládních koalic. Radikální euroskeptický diskurz nutí umírněné k podobné politice prostě proto, aby si zachovali přízeň voličů.
V době, která vyžaduje reformu EU a nadnárodní přístup, vidí euroskeptici řešení v úniku zpět k národním státům. Proevropské strany mezi ně musí vrazit klín – naslouchat a napravovat chyby – ne stáhnout se „do sebe“ a vytvořit jeden celistvý blok. Je žádoucí nabízet občanům různé vize budoucnosti založené na pravolevém politickém dělení. Zdaleka největší boj je nutné vést na národní úrovni, kde jsou šance porazit euroskeptiky největší a přinesou nejvýraznější změnu.
Evropská unie a bezpečnost v 21. století – doporučení
The EU and 21st century security
Emiliano Battisti a David Koczij; Friends of Europe
Jednotný trh přináší řadu nezpochybnitelných výhod, zároveň však mnohdy vytváří příležitosti pro skupiny organizovaného zločinu. Konkrétně se pak jedná například o praní špinavých peněz, padělatelství, produkci a prodej drog. V tomto ohledu je odpovědí užší spolupráce jak mezi členskými státy EU, tak mezi EU samotnou a třetími zeměmi. Dále by pak mělo ve všech členských zemích dojít k vytvoření poboček Interpolu, které budou mít jasné zaměření na tato mezinárodní témata. Zároveň je důležité zaručit kontinuitu v legislativním procesu tak, aby dosažené výsledky nebyly ztraceny; a zaměřit se raději na implementaci již existující legislativy, než na tvorbu legislativy nové.
Kyberprostor je stále špatně uchopitelným pojmem, se kterým zápasí jak mezinárodní organizace, tak samotné státy. Tento prostor je charakteristický absencí hranic, a proto jediným způsobem, jak ho efektivně regulovat, je skrze spolupráci států a soukromých subjektů, například poskytovatelů připojení k internetu. Je však třeba uvést na správnou míru, že regulace automaticky neznamená omezování lidských práv v kyberprostoru. EU je na porušování lidských práv prokazatelně citlivá a tento fakt se čím dál víc přenáší společně s tématy, jako je ochrana soukromí, i na pole kyberprostoru. Svou roli v tom hraje i nedávné odhalení činností americké výzvědné služby NSA, která právě mimo jiné porušovala práva občanů EU.
Mezi další témata, která tradičně vzbuzují největší obavy, patří jednoznačně mezinárodní terorismus, který je v tuto chvíli pro EU především zahraničněpolitickým problémem, v horizontu několika následujících let však existuje riziko, že s příchodem dalších mnoha desítek milionů emigrantů, se toto téma stane vnitropolitickým. Hlavním nástrojem, jak tomu předejít, by měla být funkční Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU, která však bez posílení pravomocí pravděpodobně nebude schopna tento problém efektivně řešit. Jinak řečeno, cílem by mělo být hledání příčin, nikoliv až řešení jejich následků. Zároveň je také třeba, aby se EU v následujících letech zaměřila na funkčnost svých sociálních politik tak, aby snížila riziko vzniku teroristických skupin přímo na svém území.
Nový Nástroj předvstupní pomoci (NPP II): Více pomoci, méně šancí na přistoupení?
The New Instrument for Pre-Accession Assistance (IPA II): Less Accession, More Assistance?
Wolfgang Koeth; European Institute for Public Administration
Rozšíření EU lze jednoznačně považovat za jeden z nejúspěšnějších kroků Unie v oblasti zahraniční politiky. Dnes se pozornost více obrací k zemím, kterých se týká Evropská politika sousedství. Jedním z nástrojů definujících strategii zahraniční politiky byl i Nástroj předvstupní pomoci, jenž nahrazoval řadu programů (PHARE, PHARE CBC, ISPA, SAPARD a CARDS a finanční nástroj pro Turecko), které vznikly na podporu kandidátských a potenciálních kandidátských zemí. NPP byl platný v letech 2007-2013. Nový NPP II na něj navazuje a má určovat směr v letech 2014-2020.
Vypršení NPP I znamenalo potřebu nového nástroje. NPP II se od něj však v několika momentech liší. Na rozdíl od předchozího nástroje není rozdělen do pěti složek, ale do politických oblastí. Ty se sice tematicky překrývají s původními složkami, avšak zemím je umožněn přístup do všech politických oblastí, a nikoliv jen do vybraných, jak tomu bylo v případě složek. Silnou roli tedy nehraje rozdíl mezi kandidátskou zemí a potenciální kandidátskou zemí, ale zvýšení statutu funguje spíše jako politická odměna. Zjednodušit se má i přístup k financím, čímž se sníží náklady na vzájemnou koordinaci. Pro NPP II je také důležitá podpora sektorových rozpočtů, které jsou v EU populární od konce 90. let. Existovala totiž obava, že namísto konkrétních projektů se pozornost upne spíše k politickým cílům.
NPP II tak není striktně zaměřeno na konkrétní rozšíření, ale na obecné nástroje rozšíření. Po přijetí Chorvatska se totiž nezdá, že vstup dalšího člena do EU je reálný před rokem 2020. Přibližování národních států k EU však záleží jen na nich, neboť Evropská komise jim tuto iniciativu přenechala. Národní státy si mohou definovat oblasti, kterých se bude pomoc ze strany EU týkat. Jejich návrhy nemusejí být zcela v souladu s právy EU, proto spíše než o budoucí členství států se v tomto případě jedná o podporu v socioekonomických oblastech. Problém může nastat ve státech, kde plánovací systém není tak vyvinutý. Přístup, který EU zvolila pro NPP II, by měl získat čas na „vydechnutí“, avšak z dlouhodobého hlediska udržitelný není, neboť státy východního Balkánu by mohly ztratit zájem o vstup do EU.
Obchodní a investiční vztahy EU a Číny: Nesnadná cesta k dosažení rovných podmínek
Rocky Road to a Level Playing Field in EU-China Investment and Trade Relations
Artur Gradziuk a Damian Wnukowski; The Polish Institute for International Affairs
Počátkem letošního roku zahájili představitelé EU společně s čínským prezidentem Si Ťin-pching jednání o uzavření dvoustranné dohody o ochraně investic (BIT), která by posílila význam jejich vzájemného obchodu a obecně zefektivnila vzájemné bilaterální vztahy. Čínský prezident na své historicky první návštěvě Bruselu během jednání tvrdil, že přijetí BIT by mohlo následně otevřít cestu k uzavření dohody o volném obchodu. Pro EU by přijetí BIT znamenalo přijetí jednotné bilaterální dohody na úrovni EU, která by nahradila všech existujících 25 BIT mezi členskými státy EU a Čínou.
Uzavření BIT na úrovni EU by bylo pro Unii zároveň testem nové společné politiky EU v oblasti mezinárodních investic. S přijetím Lisabonské smlouvy spadá tato oblast mezi tzv. výlučné pravomoci EU, což znamená, že všechny nové BIT schvaluje od přijetí poslední revizní smlouvy Evropská komise a nikoliv členské státy. Cílem EU je nyní integrovat již dříve přijaté BIT, které zůstanou pro členské státy závazné a které budou postupně nahrazovány dohodami přijatými na úrovni EU. Uzavření BIT mezi EU a Čínou zároveň představuje způsob, jak posílit jejich strategické partnerství, které loni oslavilo desetileté výročí své existence.
Jak na straně EU, tak na straně Číny působí hnací síly vedoucí k uzavření BIT. Od podpisu strategického partnerství nebyly obě strany schopné uzavřít významnou ekonomickou dohodu upravující bilaterální hospodářské vztahy, která by nahradila Dohodu o obchodu a spolupráci z roku 1985. Nová dohoda by zároveň mohla zajistit lepší pozici EU na čínském trhu, rozšíření přístupu na tento trh a zmírnění napětí, která se v poslední době ve vztazích mezi EU a Čínou objevovala. Pro Čínu by uzavření BIT primárně znamenalo přístup k vyspělé technologii a know-how.
Uzavřením BIT s Čínou chce EU dosáhnout rovných podmínek pro současné i budoucí evropské investory. Podmínky v přístupu na trh jsou dnes nerovné a existuje celá řada překážek, které musí být odstraněny. Jedná se například o odstranění problémů s předvídatelností a transparentností podnikatelské činnosti v Číně. Bude také nutné přispět k otevření čínského trhu novým investičním příležitostem a odstranit diskriminační přístup k zahraničním společnostem. Nerovné podmínky lze spatřovat také v konkrétních odvětvích, jako je automobilový průmysl, strojírenská výroba, stavebnictví, energetický sektor a další.
Zhodnocení sedmého volebního období Evropského parlamentu
Assessment of and lessons learnt during the 7th Legislature of the European Parliament 2009-2014
Charles De Marcilly; Robert Schuman Foundation
Pomalu končící sedmé volební období Evropského parlamentu (EP) přineslo řadu změn, které sice není možné považovat za zcela revoluční, přesto je lze vnímat jako významný posun v rámci evropského integračního procesu. Funkční období 2009-2014 se jakožto první post-lisabonské období vyznačuje rozšířenými pravomocemi EP, a to především v legislativní, rozpočtové a dozorové oblasti. Tyto změny vedly k posílení institucionální pozice Parlamentu jako celku a taktéž k větší míře vlivu jeho jednotlivých členů. Rostoucí síla Parlamentu je patrná nejen z vyjednávání a uzavíraných kompromisů s Evropskou komisí a Radou Evropské unie, ale také z počtu členů EP usilujících o křeslo předsedy Komise či ze všeobecného tlaku, aby budoucí komisaři byli vybíráni primárně z řad zvolených europoslanců.
Sedmý parlament dosud ratifikoval 749 legislativních aktů, což představuje téměř 50% pokles oproti předchozímu volebnímu období. Důvodem je jednak nižší počet návrhů předložených Evropskou komisí, jednak snaha přijímat komplexnější řešení v podobě legislativních balíčků. Tuto redukci však rozhodně nelze spojovat s poklesem významu legislativní činnosti jako takové. Navíc dochází ke kompenzaci v podobě nelegislativních opatření, jejichž počet narostl o více než 11 %. Naopak další pokles můžeme pozorovat u množství dodatků k přijímané legislativě, kterých bylo vytvořeno o téměř 32 % méně než v předchozím funkčním období. Jedním z vysvětlení je rostoucí míra shody v rámci parlamentních komisí, což výrazně snižuje potřebu jednotlivých europoslanců navrhovat další změny během plenárního zasedání. Právě vzrůstající význam parlamentních komisí a zkvalitnění celého procesu vyjednávání se odráží na vysokém podílu právních norem schválených hned v prvním čtení.
Vedle rozsahu parlamentní činnosti a výčtu jednotlivých řešených témat a problémů se studie věnuje taktéž politickým skupinám v Evropském parlamentu. Pozornost je věnována především míře jejich disciplinovanosti, která je určujícím faktorem jejich vyjednávací síly. Nejlepších výsledků v tomto ohledu dosahují Zelení/Evropská svobodná aliance, Pokroková aliance socialistů a demokratů (S&D) a Evropská strana lidová (EPP). Opomíjeny však nejsou ani odlišnosti ve výkonu poslaneckého mandátu, které jsou patrné jak mezi jednotlivými politickými skupinami, tak mezi členskými státy.
Analytický tým vybírá každé pondělí nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou, vydané v uplynulém týdnu. Seznam 54 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
