Dnešní a zítřejší schůzka má formát hodnotící konference k pětiletému výročí založení iniciativy, takže se nejedná o summit v pravém slova smyslu, ty se totiž v rámci Východního partnerství konají jen jednou za dva roky. Ale vzhledem k tomu, že na východní hranici EU mají aktuální události rychlý spád, bylo by o čem jednat. Absence politického vedení EU ze schůzky ale udělala plně ceremoniální záležitost, reálná politika se jako obvykle bude řešit jinde.
Česká republika přitom stála u zrodu celého projektu Východního partnerství. V Praze se v roce 2009 konal inaugurační summit a české předsednictví spolupracovalo s Polskem a Švédskem na vzniku platformy od jejího počátku. Ačkoliv bylo Východní partnerství zasaženo neúspěšným podpisem asociační dohody s Ukrajinou na konci loňského listopadu, přineslo Evropě hmatatelné úspěchy. Vztahy s Moldavskem a Gruzií se daří prohlubovat, ekonomická výměna mezi těmito zeměmi a EU roste a došlo už například ke zrušení vízové povinnosti pro Moldavany, kteří cestují do Schengenu s biometrickým pasem. Hmatatelné výsledky se tedy dostavují, a je proto škoda, že Česká republika zaostala za Švédskem a Polskem, protože tyto státy jsou nyní s iniciativou spojovány téměř výlučně.
Do Prahy tak dnes nepřijel nikdo z trojice špiček Unie, stálý předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, předseda Evropské komise José M. Barroso ani hlava evropské diplomacie Catherine Ashton. Nejvyšší šarží z Bruselu tak zůstává český komisař Štefan Füle. Z členských států EU přijede polský, rakouský a slovenský prezident, litevská prezidentka a švédský místopředseda vlády. Z důvodu formátu akce nebyli pozváni nejvyšší představitelé silných zemí - Německa, Francie či Velké Británie. V diplomatických kuloárech se očekává, že reálná politika týkající se zejména Ukrajiny se bude řešit na ministerské radě Visegrádské čtyřky v Budapešti, která se sejde další týden.
Do Prahy přijedou čtyři prezidenti zemí Východního partnerství. Za největší zemi z šestice členských států iniciativy přijede ministr zahraničí Andrii Deshchytsia. S Běloruskem došlo k obvyklé rozmíšce, jelikož pozvání nesměřovalo na prezidenta Lukašenka, nýbrž k místnímu premiérovi. Žádný ze zástupců Běloruska se tak konference nezúčastní. Na konferenci přijede i kontroverzní prezident Ázerbájdžánu Ilham Alijev, který svůj úřad zastává už 11 let. Ázerbájdžán je zemí, kde jsou dlouhodobě porušována lidská práva, a pokud nebude tato problematika na konferenci otevřena, Česká republika se podle podle aktivistů z hnutí Nesehnutí, Člověk v tísni a Demas vzdálí principům základních práv a svobod. Aniž by za to na evropském jevišti prezentovala odpovídající výsledky.
Kdo chtěl zjistit více o chystané události, musel se snažit. Zájem médií se omezil na izolované články, anglický internet téměř úplně mlčí. Senát usnesením konferenci podpořil, ale dál se z parlamentu neozvalo nic. A to navzdory tomu, že mediální pozornost je denně zaměřena na východní Evropu. Ve srovnání například s polskými úspěchy, ať už ministra zahraničí Radosława Sikorskiho v řešení ukrajinské krize, nebo aktuální výzvou Donalda Tuska na vytvoření energetické unie, která rezonovala celou Evropou, nelze než závidět.
Čas od času slýcháme naše politické představitele, jak označují Východní partnerství za českou dlouhodobou prioritu. Bohužel v praxi zůstávají spíše jen u slov. Přitom Východní partnerství má potenciál stát se významnou devízou české diplomacie, geopoliticky odpovídá zájmům i možnostem ČR, naše relativně dobré vztahy s Ruskem nám otevírají pozici nezaujatého zprostředkovatele. Východní partnerství je bezpochyby zahraničně-politickým projektem, v rámci kterého se může ČR profilovat. A těch není moc. (Ne)summit Východního partnerství však ve světle reflexe desetiletého účinkování ČR na unijní scéně působí jen jako další nevyužitá příležitost.
Jakub Vlasák je juniorním analytikem think-tanku Evropské hodnoty
