Jednání o jméně českého komisaře mělo být prvním větším testem, jak vážně vládní koalice myslí své proklamace o aktivní a iniciativní politice, kterými se vymezovala zejména vůči Nečasově vládě.
Přestože koaliční strany ví již od sepisování koaliční smlouvy v listopadu minulého roku, že budou komisaře nominovat, ani v červenci nemáme kandidáta a vláda slibuje rozhodnutí v srpnu. Tento postup vystihuje, jak česká politika v rámci EU principálně (ne)funguje posledních deset let. Problém není ve státním aparátu, který je již velmi profesionální a kompetentní. Na politické úrovni slyšíme mnoho frází o evropské politice, ale když má být daný problém řešen a dojednán na nejvyšší úrovni, je mu po úvodních neshodách přiřazena nízká politická priorita, a jeho řešení je odsunuto na později. Jelikož politické špičky koaličních stran nejsou schopny se domluvit na jménu, diplomatický aparát nemůže vést s evropskými partnery seriózní jednání o konkrétním portfóliu.
Česko tak opět nepůsobí jako důvěryhodný partner a k tomu škodí samo sobě. Neobstojí ani argument, že není potřeba konkrétní jméno kandidáta, jelikož ještě nebyl formálně schválen téměř jistý předseda Evropské komise Juncker. Vlády již dávno v zákulisí lobují a dojednávají jednotlivé posty pro své kandidáty. Ta česká bohužel opět zaspala.
Toto doposud největší selhání kabinetu v evropských otázkách je zapříčiněno tím, že koaliční špičky nepovažovaly za důležité zajistit shodu na jménu do června. Jestli se koaliční strany chtějí odlišit od minulých pasivních a laxních vlád, nestačí svou proevropskost deklarovat jen na papíře.
Vedení třech politických stran musí jednání o komisaři považovat za již hořící záležitost a intenzivně jednat, dokud se co nejdříve neshodnou na jednom konkrétním jméně. Jinak Česku vinou konkrétních politiků opět ujíždí vlak.
Dále si můžete přečíst naší analýzu: Jakého komisaře by mělo Česko chtít? či komentář k matným českým prioritám.
Radko Hokovský je výkonným ředitelem think-tanku Evropské hodnoty
