Do Poslanecké sněmovny v Itálii byla Federica Mogherini zvolena v letech 2008 a 2013. Působila tehdy jako tajemnice Výboru pro obranu, členka Výboru pro zahraniční věci a členka italské delegace do Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Koordinovala také meziparlamentní skupinu pro rozvojovou spolupráci. V současné době je členkou Demokratické strany, kde zodpovídá za Evropu a zahraniční věci (dříve patřila k Demokratické straně levice) a od února 2014 také ministryní zahraničí ve vládě Mattea Renziho.

Mimoto je dále členkou Institute for Foreign Affairs, the Council for the United States and Italy, the German Marshall Fund of the United States, the Council of the European Leadership Network for Multilateral Nuclear Disarmament and Non-Proliferation (zde zmiňme, že aktivně podporovala jaderné odzbrojení včetně přijaté resoluce podporující plány na jaderné odzbrojení pocházející od Baracka Obamy a Generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna). Od srpna 2013 je také předsedkyní italské delegace do Parlamentního shromáždění NATO.

Federica Mogherini se narodila v roce 1973 (41 let) a má titul z politických věd. Zdroj: www.ansamed.info

Co se o ní píše:

Nesouhlas se jmenováním F. Mogherini Vysokou představitelkou pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku přichází zejména ze států východní Evropy. Pobaltským zemím se nelíbí zejména ze dvou důvodů.

Za prvé ji kritizují kvůli nedostatku zkušeností – v úřadu je teprve od února a není dostatečně zběhlá ani v záležitostech týkajících se východní Evropy, přitom ta nyní představuje pro EU největší geopolitickou výzvu.

Za druhé si pobaltští diplomaté stěžovali, že Řím nebyl ochotný uvalovat sankce EU na Moskvu (což nicméně zdroj z italského ministerstva odmítl).  Za nevhodnou byla považována také její cesta do Ruska na setkání s prezidentem Putinem jako první zahraniční návštěva v rámci italského předsednictví Radě EU. Litevská prezidentka nespokojenost baltských zemí komentovala následovně: „Naším hlavním cílem je, aby se osoba, která bude vybrána do pozice vedoucího zahraniční politiky, přinejmenším snažila být neutrální s ohledem na množství odlišných názorů a koordinovala tyto názory – ne zastávala přímou nebo velmi kontroverzní pozici, především pokud jde o Ukrajinu.“

Pro její jmenování naopak vzhledem k požadavkům na genderovou vyváženost hovoří to, že je žena a také fakt, že je zástupcem mladé generace – tzn. dobře vzdělaná a s minimem zkušeností s mašinérií Bruselu. Další její výhodou může být možná podpora Angely Merkelové, která nestojí o spory s Mattero Renzim či Francoise Hollandem.

 

Mogherini je dále vytýkáno, že stejně jako C. Ashtonová není a nebyla silným vůdcem evropské diplomacie. Zdroj: blog.vita.it

Návštěva v Rusku:

Jak již bylo zmíněno, první cesta Mogherini v rámci italského předsednictví (začalo 1.7.) zahrnovala návštěvu Moskvy, kde se setkala s Vladimírem Putinem. Tato cesta byla výsledkem přímého pozvání od ruského prezidenta v rámci její původně plánované cesty do Kyjeva na setkání s tamním prezidentem Petrem Poroshenkem.

Mogherini využila setkání s Putinem, aby diskutovali o kontroverzním projektu plynovodu, který by měl vést plyn z Ruska do Evropy, a který Itálie podporuje.

Itálie má s Ruskem všeobecně těsné ekonomické vazby, zejména pokud jde o sektor ropy a zemního plynu. Předchozí premiér Silvio Berlusconi dokonce udržoval s prezidentem Putinem přátelské vztahy, přičemž také často navštěvoval jeho rezidenci poblíž Moskvy.

Mogherini se dle italského tisku "nikdy nedklonila od kurzu Řím-Moskva". Zdroj: s1.yimg.com

Italský tisk (The Il Fatto Quotidiano daily) sdílí některé obavy ohledně vazeb Mogherini na Rusko. Píše, že se nikdy neodklonila od kurzu Řím-Moskva. Poukazuje také na fakt, že Itálii trvalo dlouho, než odsoudila ruskou invazi na Krym a na další její nešťastný krok, který učinila, když v Moskvě pozvala Vladimíra Putina na říjnové setkání Asie-Evropa v Miláně (jedná se o summit členů EU a ASEAN, který se koná každé dva roky).

Mogherini jako ministryně:

Jako ministryně zahraničních věcí v italské vládě je poměrně aktivní v řešení situace v Libyi, Sýrii, na Středním východě, v Iráku či kauzy s unesenými nigerijskými školačkami. Konkrétně kvůli Iráku a Libyi se z její iniciativy 15. 8. konalo mimořádné setkání Rady pro zahraniční věci.

Dále se přiklání k podpoře Kurdů proti ISIS a prohlásila, že Řím by rád hrál větší roli jako mediátor mezi Ruskem a Ukrajinou a mezi Saúdskou Arábií a Iránem.