Iniciativa pro evropské hodnoty je nová platforma na podporu principů liberální demokracie ve střední Evropě. Think-tank Evropské hodnoty vám přináší report ze zahajovací akce tohoto jedinečného projektu, na kterém spolupracují mimo jiných i Petr Kolář, Libor Rouček nebo Štefan Füle. 

  • „Nestačí, aby se angažovali jen někteří. Je nutné, aby se angažovali všichni.“
  • „S naším pocitem nejsme osamoceni, pocit ze současné situace s námi sdílejí osobnosti respektované ve svých oborech,“ všímá si Radko Hokovský.
  • „Snad se nám podaří vzbudit efekt sněhové koule,“ doufá Petr Kolář.
  • „Musíme si definovat, kdo jsme a kým chceme být,“ zamýšlí se nad mravností Petr Pavel.

„Co potřebujeme? Aby tu byla silná občanská společnost, aby pomáhaly svobodné sdělovací prostředky a abychom sebe samotné a zvláště mladé lidi vzdělávali k hodnotám demokracie. Až si společnost bude uvědomovat jak svoji svobodu, tak i instituce zobrazující dané hodnoty, bude je v případě ohrožení schopna hájit. Tato iniciativa by k tomuto politickému vzdělávání měla přispět.“ I takto by se slovy Libora Roučka daly popsat cíle Iniciativy pro evropské hodnoty, jejíž hlavní osobnosti se ve čtvrtek představily v pražském DOXu.

„Potřebujeme, aby tu byla silná občanská společnost," popisuje Libor Rouček cíle Iniciativy. 

Tato iniciativa  bude zdůrazňovat hodnotová východiska v tvorbě politiky, hodnotové základy tvorby našeho politického systému a společnosti. Hnacím motorem činnosti Iniciativy může být mimo jiné i znepokojení nad nezodpovědnými výroky některých našich politických představitelů tváří v tvář novým bezpečnostním výzvám či průzkumy veřejného mínění ukazující, že třetina spoluobčanů si umí představit život bez parlamentu a politických stran a druhé třetině je to úplně jedno. Už tedy nestačí pouze psát odborná doporučení politikům a pořádat kulaté stoly pro úzký okruh zainteresovaných, jak ve svém úvodním slově sdělil ředitel think-tanku Evropské hodnoty Radko Hokovský.  „S velkou radostí jsme zjistili, že s naším pocitem nejsme osamoceni, pocit ze současné situace s námi sdílejí osobnosti respektované ve svých oborech.“  K dokreslení myšlenky mu výtečně posloužila i slova Václava Havla: „Nestačí, aby se angažovali jen někteří, je nutné, aby se angažovali všichni.“

Skutečnost, že byla Iniciativa spuštěna právě v DOXu, není náhodná. „Naší filosofií je dávat věci do širších souvislostí, širších kontextů a snažit se přesahovat úzce vymezený prostor uměleckého světa. Všechny iniciativy, které by nám měly napomoci v naší hodnotové orientaci, zde rádi vítáme,“ ujistil publikum ředitel galerie Leoš Válka.

Na pódiu se zde k debatě sešli: jeden ze studentských vůdců sametové revoluce a headhunter Jan Bubeník, manažerka IBM Milena Jabůrková, bývalý diplomat Petr Kolář, bývalý místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček, bývalý eurokomisař Štefan Füle a rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Libor Grubhoffer. Další dvě tváře Iniciativy, ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek a prorektorka Univerzity Karlovy Lenka Rovná, se vzhledem k zahraničnímu pracovnímu vytížení představí veřejnosti ve svých nových rolích na některé z příštích akcí. S hlavním projevem večera pak vystoupil náčelník Generálního štábu Armády ČR Petr Pavel. Koncentrace takovýchto osobností na jednom místě spolehlivě zajistila sál zaplněný do posledního místa. Nutno podotknout, že v publiku bylo možno zaznamenat vedle dalších tváří veřejného života například i držitele Templetonovy ceny Tomáše Halíka, kterého nyní také můžeme představit jako člena poradního výboru Iniciativy. Velmi brzy po zahájení mohla být mezi účastníky patrná atmosféra naděje a optimismu, a to především díky podobně laděným příspěvkům řečníků. Ti se vesměs shodli, že demokracie je u nás stále značně ohrožena, ale jistě není nic ztraceno a její stav jistě není zase tak bezútěšný.

Koncentrace osobností na jednom místě spolehlivě zajistila sál zaplněný do posledního místa.

V hlavním projevu si generál Pavel pokládal otázku, co to vlastně znamená „žít mravně“. Z jeho pohledu vojáka si lze cestu k mravnosti definovat jako budování svých vnitřních regulátorů, dle kterých se pak člověk rozhoduje. „Musíme si definovat, kdo jsme a kým chceme být.“ Takovýto apel se setkává s o to větší vážností, pakliže jej slyšíme od vojáka, který se například vyznamenal při záchraně francouzských kolegů v jugoslávském konfliktu v rámci UNPROFOR.

„Musíme si definovat, kdo jsme a kým chceme být,“ apeluje generál Petr Pavel. 

V načaté hodnotové lince pokračoval Petr Kolář, který vyjádřil své zděšení nad názory o nefunkčnosti demokracie či jejím drhnutí při styku se zájmy businessu. Ten se pro některé současné vysoké politické představitele stává nejvyšší příčkou jejich hodnotového žebříčku. I tato skutečnost jen podporuje klasická Kolářova slova, že „založení naší společnosti na hodnotách liberální demokracie nemusí být ani samozřejmé, ani nezvratné“, protože česká společnost se navíc stále ještě učí, jak se svou svobodou nakládat.

Kolářova narážka na business odsunující demokratické hodnoty plynule posunula debatu k manažerce IBM Mileně Jabůrkové, která je v Iniciativě živoucím důkazem, že business a hodnoty mohou jít hladce dohromady. Milena Jabůrková na svém příkladu popsala třífázový proces formování aktivního občana, se kterým by se jistě mohla ztotožnit řada dalších: probuzení, mlčení, odhodlání. Manažerka IBM popisovala, jakým způsobem byla při diskuzi s ruskými i čínskými kolegy probuzena slovy, že liberální demokracie podle nich není vhodným způsobem vlády pro země jako je Česko. Po vnitřním přemýšlení v sobě našla potřebu zapojit se, která ji přivedla až na pódium v DOXu.

S nutností „něco udělat“ a nejen čekat, co bude, se ztotožnil i Štefan Füle. Mezi důvody pro připojení k Iniciativě bývalý eurokomisař uvedl například i propagandu Kremlu, která „mobilizuje, má cíl vyvolat v nás pochybnosti o všem, čemu jsme věřili“. U bývalého diplomata nebylo jistě překvapením zaznamenat stesk nad tendencemi hovořit v našem prostředí o zahraniční politice jako o něčem, co se nás netýká a co je pouze hřištěm pro velké hráče. Libor Rouček si navíc po své zkušenosti života v exilu u české společnosti všiml, že kvůli komunismu nemá mnohdy demokratické hodnoty zažité, a proto je nutné ji v tomto ohledu vzdělávat.

Mezi důvody pro připojení k Iniciativě bývalý eurokomisař Štefan Füle uvedl například i propagandu Kremlu. 

Velmi optimisticky vyzněl příspěvek Jana Bubeníka, ze kterého ještě více než z ostatních řečníků čišela naděje na úspěch Iniciativy a zápal pro věc. „Doufám, že budeme spojovat ostrůvky pozitivní deviace,“ adresoval Bubeník k činnosti Iniciativy. Jeho motivaci k účasti v Iniciativě je každopádně možno vysledovat již měsíce před jejím vznikem. Například v listopadu minulého roku popsal svoji vzpomínku na sametovou revoluci jako „euforii z toho, že jsme tenkrát ztratili obavu mluvit pravdu“. Zároveň ale zdůraznil, že pokud situace ve společnosti dosáhne prahové hodnoty, člověk by neměl být neutrální a svobodu jako hodnotu by měl bránit.

Rektora Jihočeské univerzity Libora Grubhofera nebylo překvapivé slyšet hovořit o významu a síle, kterou naše společnost má v mladé generaci. To je ostatně věc, kterou si jistě i z logiky své funkce dlouhodobě uvědomuje. Jak například uvedl v jednom ze starších rozhovorů, „naše naděje je v mladých lidech. Přijde mi ale zvláštní, jak odtažitý je od nich nynější establishment.“. I proto Iniciativa pro evropské hodnoty cílí především na mladou generaci, kterou by ráda zaktivizovala, díky čemuž by už hlas jejích zástupců nemohl být přehlížen.

Pokud si z této podnětné večerní akce bylo možné něco odnést, pak přesvědčení, že do iniciativy bojující za principy liberální demokracie se může zapojit každý sám za sebe. Není to pouze otázka elit, otázka zde představených respektovaných osobností, ale týká se to každého z nás. A to je alfou omegou budování demokracie, té masarykovské mravenčí práce, probouzení občanské společnosti. Obrana hodnot může začít u každého z nás například doma v obýváku. Děsí nás, co vídáme v televizních zprávách? Co si čteme v novinách o extremistech, stescích po minulém režimu či o tom, jak by dvě třetiny občanů Česka klidně rozpustili parlament, protože je podle nich k ničemu? Tyto strašáky demokracie nám ale z cesty nikdo pohodlně neodklidí. Je jen na nás, abychom vyhrnuli rukávy a přiložili ruku k dílu. Ale nenechme se mýlit, demokracie je dřina a práce na ní nikdy nekončí.

Při troše štěstí by se tak mohla naplnit víra Petra Koláře: „Snad se nám podaří vzbudit efekt sněhové koule. Více lidí bude svoji frustraci a stud, které prožívají, přetavovat do něčeho konstruktivně pozitivního. Ne, že jsme proti něčemu, ale pro něco.“

Klára Hendrychová působí jako spolupracovnice Analytického týmu think-tanku Evropské hodnoty.