Unie kapitálových trhů: Dlouhodobá vize 

Capital Markets Union: a vision for the long term

Nicolas Véron and Guntram B. Wolff; Bruegel

 

Unie kapitálových trhů (CMU) se stává především v ekonomické sféře vítanou iniciativou. Tento projekt by mohl přinést lepší sdílení ekonomických rizik mezi členskými státy, nastavit podmínky pro dynamičtější rozvoj rizikového kapitálu rychle rostoucích podniků a vylepšit možnosti výběru a návratnosti pro spořitele. Tyto možnosti nabízí velký potenciál v benefitech především v tvorbě pracovních míst, ekonomického růstu a finanční odolnosti. CMU se nemůže stát krátkodobým cyklickým instrumentem pro nahrazení utlumených bankovních půjček, protože se finanční ekosystémy proměňují velice pomalu. Přesunutí finančních zprostředkovatelů ke kapitálovým trhům a zvýšení přeshraniční integrace vyžaduje zapojení na více úrovních i v oblasti zvyšování transparentnosti, spolehlivosti a porovnatelnosti informací a také řešení obav z finanční nestability.

Pro udržení současného tempa by se měla EU nejprve zaměřit na omezený počet klíčových reforem v oblastech regulace finančních subjektů a produktů, strukturální reformu bankovnictví, ale také i podporu fondů s rizikovým kapitálem. Klíčová reforma se týká zvýšení integrace a spolupráce při vymáhání účetnictví od auditorských firem a dohledem nad nimi.  Přístupnost informací o finančních aktivitách je často označována jako proudící krev kapitálových trhů. Dostupnost vysoce kvalitních a srovnatelných informací o eminentech napříč státy EU je základní podmínkou pro úspěch CMU. Dalšími klíčovými oblastmi pro dlouhodobou strategii CMU je především zisk většího počtu informací o korporacích, finanční infrastruktuře, insolvenci a o zdanění finančních investic. Spolu s informacemi o financích, které spadají do oblasti stávajícího účetního a auditorského rámce, jsou pak informace o korporátních rizikových úvěrech velmi důležité pro stimulování tržních investic. Dále také vytvoření retrospektivního přehledu nedávné regulace kapitálových trhů je důležité pro další fázi plánování. V aktuálním dění se CMU dostala již do agendy jednání probíhajících na vysoké úrovni a je velmi důležité udržet současný stav pomocí adekvátního vyvážení a načasování dalších bodů do budoucna.

 


EU vs. Orbán – boj za evropské hodnoty

EU vs. Orbán – Fighting for Democracy within the EU

Zuzana Stuchlíková; EUROPEUM

 

Volby do maďarského parlamentu, které se uskutečnily v roce 2010, přivedly k moci současného premiéra země Viktora Orbána. Jeho konzervativní, pravicově orientovaná strana Fidesz vyhrála parlamentní volby také o čtyři roky později. Ačkoli občanská podpora nebyla tak silná jako během předchozích voleb, Orbán vyhrál se 44 % hlasy, což není úplně časté v zemi, kde je zaveden poměrný volební systém. Orbánova dikce však již od počátku druhé dekády tohoto století zvedala obočí mnoha evropským politikům. Velmi kontroverzní zákon, který má za úkol cenzurovat média v zemi, nebyl zdaleka jediným, který vyvolal diskuzi o porušování demokratických hodnot.

Evropská unie již od počátku bedlivě pozorovala Orbánovo počínání a několikrát projevila nesouhlas s vývojem politické situace v zemi. Právo EU nabízí standardní nástroje, kterými vládne Evropská komise a díky nimž lze přezkoumat jednotlivé zákony přijaté v členských zemích, které jsou v rozporu s právními předpisy EU. Celý proces má několik fází, přičemž může být doveden až před Evropský soudní dvůr. U tří takových porušení právních předpisů Unie byla Evropská komise úspěšná a donutila Maďarsko k jejich pozměnění. Velmi často se hovoří také o článku 7, který by měl představovat nejlepší nástroj k prosazování respektování evropských hodnot, avšak i 15 let po jeho začlenění do práva EU Amsterodamskou smlouvou nebyl stále použit.

Přesto jsou jakékoliv silnější tlaky na maďarskou politiku ze strany EU velmi těžce uskutečnitelné hned ze čtyř důvodů.  První z nich je velmi široká definice hrozeb pro hodnoty EU, která je použita v článku 2 SEU, a tedy složitě uplatnitelná v praxi ve vztahu k Maďarsku. Druhý důvod úzce souvisí s prvním, jelikož nezřetelná interpretace posiluje obavy ostatních států, aby se přijaté ujednání v budoucnu neobrátilo proti nim. Dalším důvodem je definice politiky Viktora Orbána, kterou stále není možné pojmenovat jako autoritářský režim, jelikož byl politik zvolen v demokratických volbách. Ten nejdůležitější však tkví v nedostatečně rozvinutém společném přístupu členských států v případě ohrožení evropských hodnot. Nastavení společného a neohroženého přístupu členských zemí EU se momentálně zdá být jediným řešením.

 


Evropská rada po Van Rompuyovi

The European Council after Van Rompuy

Philippe de Schoutheete; Notre Europe – Jacques Delors Institute

 

Belgičan Herman Van Rompuy, který se stal prvním stálým předsedou Evropské rady (ER), se musel od začátku svého funkčního období potýkat s obecným a vágním vymezením této funkce v legislativě EU. Během pěti let, po která v čele ER stál, určitým způsobem tvaroval svou reálnou pozici a vydobýval si potřebný respekt. Jak se to Van Rompuyovi povedlo a co po něm zůstalo jeho nástupci? 

Při hledání vhodného kandidáta na vykonávání této pozice byl brán velký zřetel na jeho povahové vlastnosti. Předsedat ER totiž znamená jednat se silnými osobnostmi a dokázat dosáhnout konsenzu i v silně diverzifikované skupině. Právě z tohoto důvodu byl vybrán Van Rompuy, o kterém britský tisk prohlašoval, že má „charisma mokrého hadru“. Předseda ale neměl ani zastínit evropské státníky, ani zmizet z obrazovek, a ihned po Belgičanově nástupu začala podoba této nové pozice získávat ostré rysy. Téměř ihned svolal výjimečné zasedání ER, na které hlavy států nejen dorazily, ale nechaly také nového předsedu, aby jej vedl. Van Rompuy tak od počátku zaváděl a upevňoval funkci předsedy ER, přičemž se řídil heslem, že čas je základní surovinou zodpovědného politika. Hlava ER se také musí starat o pěstování vzájemné důvěry mezi jednotlivými členskými zeměmi, ale i unijními institucemi. Van Rompuy se dokázal se všemi stýkat, poslouchat je a zohledňovat jejich názory. Tím všem stranám ukázal, že se s nimi počítá, což se mu později vyplatilo v obdobích krize.

První týdny ve funkci Van Rompuyova polského nástupce Donalda Tuska ukazují, že využívá toho, čeho jeho předchůdce dosáhl. Ačkoli je jeho diskurz odlišný jak v ekonomických, tak ve vnějších otázkách EU, jeho role je v zásadě shodná s tou Van Rompuyovou. Ten se při předávání své funkce Tuskovi vyslovil, že by mu přál, aby byla jeho pozice viditelnější na mezinárodním poli. Na hodnocení výkonu Donalda Tuska je ale ještě příliš brzy. 

 


Jak může EU očistit špatnou energetickou politiku v sousedství

Cleaning the neighbourhood: How the EU can scrub out bad energy policy

Stephen Tindale a Suzanna Hinson; Centre for European Reform

 

Energetické společenství (ES) vzniklo v roce 2006 na podporu investic do energetických systémů balkánských zemí. V roce 2010 bylo rozšířeno do zemí na pobřeží Černého moře. Členové ES mají výměnou za finanční pomoc implementovat příslušná opatření acquis communautaire týkající se energetiky, hospodářství a životního prostředí. Energetické společenství je proto iniciativou s největším potenciálem utvářet politiku sousedních zemí. Od roku 2018 má v zemích ES platit směrnice o průmyslových emisích (IED), která stanoví maximální limity emisí toxických plynů pro nové elektrárny. Na druhou stranu Srbsko, Černá Hora a Ukrajina zvyšují využívání uhlí, jelikož chtějí prodávat elektřinu v EU. Řada elektráren v těchto zemích postrádá technologie na zachycování a ukládání uhlíku, které jsou v EU povinné, a proto mohou vyrábět elektřinu za nižší cenu. Jestliže EU tvrdí, že usiluje o zlepšení životního prostředí a veřejného zdraví, měla by přestat dovážet „špinavou“ elektřinu a podporovat uhelné elektrárny, které tyto technologie nemají.

Srbsko již IED inkorporovalo do svých právních předpisů, zatímco Černá Hora tak ještě neučinila. Obě země nicméně v současnosti plánují investovat do nových uhelných elektráren, které nejsou v souladu s IED. Řada projektů, které nebudou před rokem 2018 funkční, je navíc spolufinancována energetickými společnostmi v EU, které tím porušují unijní právo. Vládám chybí institucionální kapacity a mnohdy i vůle pravidla prosazovat. Instituce ES nemají vliv na prosazování pravidel a potýkají se s nedostatkem finančních zdrojů. Komise by měla zajistit, aby společnosti zrušily své nelegální investice. EU vede seznam energetických projektů „společného zájmu“, které budou podporovány granty a úvěry Komise a Evropské investiční banky. Podobný seznam má i ES, ale jelikož nemá žádné finanční prostředky, nemůže tyto projekty podpořit. Energetické společenství avizovalo, že by některé projekty mimo EU měly dostávat její finanční podporu. I když Komise slíbila vytvořit návrhy na posílení ES, jejich obsah je zatím neznámý. 

 


Energetická náročnost budov: Stále nesplněné sliby

The Energy Performance of Buildings: Promises Still Unfulfilled

Tania Zgajewsi; Egmont - the Royal Institute for European Policy

 

Většina odborníků se shoduje, že energetická účinnost musí být základním kamenem jakékoliv energetické strategie EU, jež by měla sledovat tři hlavní cíle. Jsou jimi zaprvé snižování emisí skleníkových plynů, zadruhé energetické úspory a zatřetí zajištění bezpečnosti dodávek prostřednictvím snižování poptávky. V tomto kontextu hraje stavební průmysl zásadní roli, neboť reprezentuje okolo 40 % konečné spotřeby energie a 36% podíl emisí CO2.

Evropská unie se problémem energetické náročnosti budov zabývala poprvé v roce 2002, kdy přijala směrnici 2002/91/EC. Ta stanovovala celou řadu zásad jako: spolehlivou metodologii, která umožňuje výpočet a hodnocení energetické náročnosti budov; minimální normy energetické náročnosti nových budov a budov po významnější rekonstrukci; certifikáty energetické náročnosti; či pravidelné inspekce otopných soustav a klimatizačních systémů. Tyto standardy byly ještě více posíleny v přepracované směrnici 2010/31/EU.

Nová směrnice z roku 2012 (2012/27/EU) pak rozebírá další aspekty energetické účinnosti. Pro stavební odvětví jsou obzvláště důležité ty, které se týkají vytvoření dlouhodobých strategií pro mobilizaci investic do obnovy národního stavebnictví a zavedení programů energetických úspor pro „určité“ energetické společnosti s cílem snížit spotřebu koncových zákazníků o 1,5 % ročně. Jako jedno z možných řešení pak navrhuje zřízení fondu na podporu iniciativ v oblasti energetické účinnosti.

Navzdory veškeré přijaté legislativě jsou ale výsledky bohužel minimální. Svůj podíl na tom má především neochota členských zemí řádně a včas implementovat zmiňované směrnice. Stavební sektor navíc potřebuje podle Komise investice ve výši 60 miliard eur ročně, aby bylo možné splnit předepsané cíle pro rok 2020, což ovšem kvůli ekonomické a finanční krizi nevypadá příliš reálně. Toto odvětví průmyslu se v neposlední řadě potýká s trvalým nedostatkem kvalifikované pracovní síly, jenž kýženému zotavování také nijak neprospívá.

 


Ani krok bez volného pohybu: Diskuze EU a Švýcarska o kvótách pro volný pohyb osob

No Move without Free Movement: The EU-Swiss controversy over quotas for free movement of persons

Sergio Carrera, Elspeth Guild a Katharina Eisele; The Centre for European Policy Studies

 

V únoru 2014 se občané Švýcarska v referendu vyjádřili pro aplikaci ročních kvót na imigraci, a to včetně té z členských zemí Evropské unie. Zavedením těchto opatření hrozí podkopání současné Dohody o volném pohybu osob mezi EU a Švýcarskem a bilaterálních vztahů celkově. Svoboda pohybu je jedním ze základních pilířů vnitřního trhu. Komise se k jejímu narušování staví nekompromisně a již na situaci zareagovala pozastavením účasti Švýcarska na programech Erasmus+ a H2020 s varováním, že nedodržením Dohody by Švýcarsko mohlo přijít i o další smluvní vztahy s EU.

Imigrační omezení by zasáhla zejména občany EU, kteří tvoří spolu s islandskými, lichtenštejnskými a norskými přistěhovalci téměř 66 % cizinců žijících ve Švýcarsku. Zároveň by stejná pravidla začala platit i pro Švýcary cestující do zemí Unie. Od podepsání Dohody došlo k rozvinutí právního systému EU, zejména díky vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Svoboda pohybu se stala právně závaznou součástí Charty základních práv. Aktuální podoba Dohody není přizpůsobená těmto změnám a nepodléhá tedy ani dostatečné nezávislé soudní kontrole.

Švýcarsko se může zachovat několika způsoby. Jednou z možností je aplikace ochranných doložek pro vážnější ekonomické a sociální problémy. Podmínky jejich užití je ale náročné určit a prošetřit. Dalším východiskem může být uspořádání nového referenda o balíčku opatření propojeného s přístupem k vnitřnímu trhu a programům EU. Je ale těžké říci, zda by ekonomické argumenty změnily výsledek v bohaté zemi s nízkou nezaměstnaností. Dohodu o volném pohybu je možné ukončit, čímž by ale došlo ke zrušení i dalších asociačních smluv. Uzavření nové dohody, která by mohla zahrnovat kvóty, ale ponechala by stávající práva a garance pro imigranty, by bylo krokem zpět v bilaterálních vztazích. Ideální možností se zdá být úprava Dohody tak, aby byla uvedena do souladu s demokratickým právním řádem EU dle Lisabonské smlouvy a podléhala by řádné soudní kontrole a demokratické odpovědnosti.

 


Analytický tým vybírá každé pondělí nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 66 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.

 


 

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.