Přítomnost NATO v Pobaltí – uklidnění spojenců nebo odstrašení Ruska?
NATO's presence in the Baltic States – reassurance of allies or deterrence for Russia?
Piotr Szymański; Centre for Eastern Studies
Na přelomu letošního března a dubna proběhlo na území Estonska cvičení amerických vzdušných sil přítomných v Evropě (USAFE), na kterém Američané nacvičovali především nálety na pozemní cíle. Současně probíhalo cvičení nad Baltským mořem za účasti dalších skandinávských států, a to neutrálního Švédska a Finska. V současném procesu posilování přítomnosti jednotek NATO v Pobaltí se tak USA ujaly vůdčí role a další státy jako Německo, Velká Británie či Dánsko se zavázaly v roce 2015 posilovat přítomnost svých jednotek v této oblasti.
Ve východním křídle NATO, které zahrnuje pobaltské státy, Polsko, Rumunsko a Bulharsko, panují stále větší obavy z možné ruské intervence, což vede právě k posilování vzdušných i pozemních jednotek v této oblasti. Summit NATO, který se konal v září 2014, přinesl ve výsledku nový Akční plán připravenosti, který zahrnuje souhrn připravovaných cvičení ve východním křídle. Detaily plánu byly diskutovány a přijaty ministry obrany členských států NATO v únoru 2015. Z pohledu baltských států jsou výsledky summitu stěžejní především v plánu vytvoření pozemních taktických jednotek s možností vzdušné a námořní podpory o síle přibližně 5000 vojáků. Další cíle byly vytyčeny především v integraci vojenské infrastruktury, zásobování či vojenského vybavení a tříměsíčním rotačním mechanismu přítomnosti aliančních sil.
V letošním roce tak budou Spojené státy americké nadále zvyšovat počet vojenských cvičení v tomto regionu a ponechají si i nejvyšší počet jednotek a vojenské techniky na tomto území. Německo plánuje dostát svého závazku v podobě výrazného zvýšení svých jednotek dosahující až k 5000 přítomných mužů na vojenských cvičeních. Z německého pohledu se jedná především o zvýšení kredibility a image spolehlivého spojence, ale také politického vyjednavače, který může umožnit nový dialog mezi NATO a Ruskem. Velká Británie hodlá vyslat v letošním roce kolem 4000 vojáků, zato přítomnost Francie bude hrát spíše nevýraznou roli, jako tomu bylo v roce 2014.
Klíčovým faktorem zde zůstává především demonstrace vysoké soudržnosti a spolehlivosti členských států v rámci NATO a také ochranářské pozice vůči pobaltským státům. Pokud by Rusko vnímalo státy NATO jako roztříštěné či neschopné akce, mohlo by potenciálně dojít k přehodnocení strategie a zvýšení odhodlání Moskvy otestovat akceschopnost NATO v Pobaltí.
Ochrana právního státu v EU a článek 7 jako chabý krok k jeho prosazování?
Upholding the Rule of Law in the EU: On the Commission's 'Pre-Article 7 Procedure' as a Timid Step in the Right Direction
Dimitry Kochenov a Laurent Pech; The Robert Schuman Foundation
Ochrana právního státu je jednou ze základních hodnot, na nichž je EU postavena v souladu s článkem 2 Smlouvy o Evropské unii. Kvůli zvyšujícímu se počtu systémových ohrožení právního státu v jakémkoli z 28 členských států Unie dospěla Komise k závěru, že je potřeba vytvořit nástroj, který umožní efektivně řešit takováto ohrožení na unijní úrovni. Komisaři tak předložili návrh na posílení role právního státu na rozpravě v březnu minulého roku. Nový rámec tak zavedl nástroj pro včasné varování, který umožňuje Komisi v případě ohrožení právního státu zahájit s příslušným členským státem dialog ve snaze zabránit eskalaci problému.
V minulosti se Evropská unie setkala s podobnými případy, v nichž docházelo k ohrožení právního státu. Lze zmínit pokus maďarské vlády podkopat nezávislost soudnictví díky chtěnému snížení věku odchodu soudců do důchodu. Taktéž francouzská vláda se v roce 2010 snažila tajně zavést společnou deportační politiku zaměřenou proti Romům. Jako poslední případ lze uvést nedodržování klíčových rozsudků ústavního soudu rumunskou vládou. Všechny tyto případy byly chápány jako důkaz rostoucího počtu případů, v nichž docházelo k podkopávání klíčových hodnot Evropské unie.
V případě, že členský stát i přes včasné varování Komise pokračuje v činnosti, která právní stát Unie ohrožuje, je možné využít článek 7 Smlouvy o Evropské unii. Toto ustanovení dává Radě EU pravomoc potrestat členský stát, který se závažně provinil a trvale porušoval hodnoty EU stanovené v článku 2 Smlouvy o EU. Zároveň Komisi umožňuje zahájit řízení o nesplnění povinnosti proti jakémukoli členskému státu a věc předložit Soudnímu dvoru. Ve výše popsaných případech zaznamenala Komise řadu úspěchů, avšak bez využití článku 7, který nebyl doposud použit. Vývoj v posledních několika letech však ukazuje limity, které zatím Unie v této problematice má.
Jakou roli by měla EU hrát v mezinárodních vztazích? Porozumění post-lisabonské zahraniční politice v nestálé době
Which Role Should the EU Play in International Relations? Understanding the Post-Lisbon Foreign Policy at Times of Change
Maria Giulia Amadio Viceré; Istituto Affari Internazionali
Unie měla, co se týče jejího mezinárodního postavení, vždy obtížné výchozí podmínky. Potýkala se s dichotomií mezi mezivládním a nadnárodním přístupem, který se snažila vyřešit v Lisabonské smlouvě mimo jiné založením Evropské služby pro vnější činnost. Ta se měla stát jakousi diplomatickou rukou EU spojující unijní expertízu a diplomatické zkušenosti členských států do jednoho tělesa. Jakou roli by ale Unie měla hrát na mezinárodní scéně?
Evropské bezpečnostní prostředí je již po dlouhá léta zvyklé na to, že nad ním jakousi ochrannou ruku drží USA. To je nebývalý luxus, ze kterého vychází také EU. Tato specifická situace se ale začíná měnit, protože na mezinárodní scéně mají Unie i Spojené státy velmi často rozdílné zájmy. Zatímco se hroutí evropské sousedství, USA přesouvají své centrum zájmu do asijsko-pacifické oblasti. Také energetické závislosti EU a Spojených států jsou v ostré opozici. Tito bývalí partneři se tedy vydávají každý odlišnou cestou.
V současné době je evidentní, že se v centru Unie usilovně přemýšlí nad tím, jak odpovědět na dění na mezinárodní scéně. Různí aktéři přicházejí s různými odpověďmi. Angela Merkelová se kupříkladu snaží maximálně koordinovat svou diplomatickou činnost s Evropskou radou, potažmo Radou EU, jako tomu bylo v případě minských dohod. Předseda Komise Jean-Claude Juncker zase v nedávné době vyslovil myšlenku, že je třeba vytvořit unijní armádu. Tím poukázal na oblast, ve které Unie trpí chronickou slabostí.
Prvním bodem, ve kterém se Unie musí pevně chytit kormidla, je řízení stabilizace jižního a východního sousedství EU. Je také třeba, aby se přestala spoléhat na podporu Spojených států a začala být sama aktivní. Mimo to je důležité, aby byl zlepšen způsob spolupráce mezi unijními a národními institucemi, přičemž spolupráce na úrovni EU je velmi žádoucí. Ačkoli má v dohledné budoucnosti garantem evropské obrany zůstat NATO, posílení unijní vojenské schopnosti by znamenalo posílení Evropanů samotných a schopnost Unie jednat.
Britské politické zemětřesení: Otřesy pro Evropu a Spojené království?
Britain’s political earthquake: What aftershocks for Europe and the UK?
Michael Emerson; Centre for European Policy Studies
Vítězství Davida Camerona v parlamentních volbách bude mít dopad nejen na Spojené království, ale i na Evropskou unii. Prvním důsledkem bude stanovení data referenda o vystoupení z Unie, které je plánováno na rok 2017. Podle Cameronových slov chce země vyjednat změnu specifických podmínek svého členství. Složitější bude ujasnit si, čeho chce novými dohodami dosáhnout, a určit podmínky, za kterých bude moci setrvat v EU. VB je však omezena několika faktory. Množství politik EU se týká oblasti jednotného trhu, kde britští občané paradoxně podporují více opatření na evropské úrovni. EU je navíc zapojena do obchodních jednání s USA, Indií a Japonskem, které odpovídají britským prioritám. Existující výjimky pro Spojené království v oblasti Schengenu, společné měny, justice a vnitra jsou navíc již nyní tak velké, že není co projednávat. Co víc, rozhodnutí v oblastech, jako je zahraniční a bezpečnostní politika či daně, podléhá jednomyslnému hlasování, takže nic doposud nemohlo projít bez souhlasu VB.
Cameron chce reformu či zlepšení politik EU. Proces vyjednávání unijních kompetencí je však komplexní a kontinuální, proto si nelze představit, že by byl představen balíček reforem připravený s ohledem na referendum ve Velké Británii. Malá změna v Cameronově rétorice by mohla více korespondovat s realitou. VB by mohla navrhnout reformní balíček, který by zahrnoval reformu politik finančních služeb a služeb obecně, energetiky a klimatu, digitálního odvětví či přistěhovalectví v EU. Vedle programu pro rozvoj těchto politik je i místo pro Timmermansův program pro snižování administrativní zátěže EU. Cameron by mohl poukázat na nedávné reformní úspěchy v oblasti zemědělství a rybolovu a dosažení škrtů v rozpočtu EU ve víceletém období do roku 2020. Výše zmíněný balíček by mohl být přijatelný také pro Brusel a ostatní státy. VB by mohlo nahrát také Nizozemské předsednictví v Radě v polovině roku 2016. Tradiční blízkost této země a důvěřivý vztah s Velkou Británií by pomohl vytvořit pozitivní klima pro zajištění shody v EU.
Erasmus Pro: Milion mladých evropských učňů do roku 2020
Erasmus Pro: for a million “young European apprentices” by 2020
Jacques Delors, Henrik Enderlein, Pascal Lamy a kol.; Notre Europe – Jacques Delors Institute
Neutěšená situace mnoha mladých lidí v Evropě je vážným důvodem ke znepokojení. Prakticky každý čtvrtý z nich hledá v současnosti práci. Před Evropskou unií tak vyvstává nelehký úkol, neboť její budoucnost závisí na míře úspěšnosti, s níž dokáže tento problém řešit. Existující schéma, podle kterého se má každému mladému Evropanovi dostat adekvátní nabídky zaměstnání, učňovského postu nebo odborné stáže do čtyř měsíců od ukončení studia či ztráty pracovního místa, nepřináší očekávané výsledky. Další iniciativa financovaná Evropskou investiční bankou a Evropským sociálním fondem poskytuje od roku 2012 peněžní pomoc mladým lidem hledajícím práci v jiné členské zemi. Této výhody však využívá ročně pouze 1500 uchazečů. Celkové výsledky tedy nevypadají pro EU zrovna příznivě.
Klíčem k řešení problému nezaměstnanosti je především podpora mobility občanů. Jako nejtypičtější příklad lze uvést program Erasmus, jenž umožňuje více než 3 milionům studentů strávit část svých studií na univerzitě v jiném členském státě. Stejný postup by měla EU uplatnit i u méně kvalifikovaných mladých uchazečů o práci, neboť právě oni jsou nejvíce postiženi současnou krizí. Jednou z možností by mohlo být zavedení takzvaného programu Erasmus Pro, který by do roku 2020 zajistil milionu mladých Evropanů profesní kvalifikaci v členské zemi, jež trpí nedostatkem pracovní síly v daném oboru.
V rámci této strategie by byl uchazeč přijat do školicího střediska a následně do zaměstnání v hostujícím státě po dobu dvou až tří let s nepřerušenou podporou plynoucí ze země původu. Zásadní podmínkou je přístup ke všem nabídkám napříč EU, stejně jako pokrytí cestovních nákladů a výdajů na jazykový kurz. Implementace tohoto schématu by stála EU přibližně čtyři až šest miliard eur ročně, což není nijak závratná částka. Zbývá tedy už „pouze“ politická vůle k jeho prosazení.
Vzestup Turecka jako váhavého spojence tváří v tvář ruské hrozbě
Turkey's Rise as a Reluctant Ally Faced with the Russian Threat
Pinar Elman; The Polish Institute of International Affairs
Přestože Turecko svou rétorikou dlouhodobě podporuje ukrajinskou územní integritu, od počátku rusko-ukrajinského konfliktu nevyužilo ani svých diplomatických, ani ekonomických kapacit, aby ovlivnilo vývoj krize na Ukrajině nebo zlepšení podmínek krymských Tatarů, spíše naopak. Vystupuje proti uvalování sankcí na Rusko, se kterým zároveň prohlubuje jak obchodní, tak politické vztahy. Za účelem vylepšení mezinárodního profilu se kloní více směrem k Asii než k Evropě a zejména posiluje vazby na Čínu. Hlavní bezpečnostní zájmy Turecka sice stále leží v euroatlantickém prostoru, z taktických a strategických důvodů se ale pomalu distancuje od cílů této komunity. Optimistický oportunismus tureckých lídrů podkopává úsilí v boji proti destabilizaci regionu ze strany Ruska, a tím paradoxně ohrožuje turecké národní bezpečnostní zájmy. Tento proces ovšem nemusí být nezvratný.
Evropská unie může situaci změnit tak, že Ankaru zapojí do hospodářské podpory Ukrajiny. Ekonomiky obou zemí jsou komplementární a turecké společnosti jsou již na ukrajinském trhu aktivní. EU jim může mimo jiné usnadnit vytvoření dohody o volném obchodu. Společné iniciativy na pomoc Ukrajině, jako je například finanční nebo institucionální podpora a projekty v oblasti přepravy či energetiky, se mohou Turecku otevřít, a tím jej i více motivovat ke spolupráci v zahraniční politice. Vhodné by rovněž mohlo být vytvoření mechanismů k zintenzivnění kontaktů mezi občanskými společnostmi obou zemí, zejména pro akademické obce a média.
Vyloučení Turecka z Transatlantického obchodního a investičního partnerství je třeba nahradit alespoň zvláštním ustanovením o jeho možném rozšíření do budoucna. Mezitím by EU měla pokračovat v prohlubování celní unie s Tureckem tak, aby zahrnovala i služby, a dále odbourávat překážky pro turecké investice a obchodní styky se zeměmi Unie. Dala by se tak vyrovnat ztráta perspektivy Turecka stát se v blízké době členským státem. Skvělá příležitost pro osvěžení vztahů mezi EU a Tureckem by mohla nastat po všeobecných tureckých volbách v červnu 2015 a Evropská unie by se ji měla pokusit nepromarnit.
Analytický tým vybírá každé pondělí nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 66 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
