Evropská znalostní politika: Znalosti jako volný statek?
The EU and the Commons: A Commons Approach to European Knowledge Policy
Sophie Bloemen a David Hammerstein; Heinrich Böll Foundation
Díky internetu a rozvoji nových digitálních technologií se v posledních letech revolučně mění forma sdílení informací. Tato komunikační revoluce přináší nové možnosti spolupráce v oblasti tvorby a sdílení dat. To se dotýká nejen soukromého uživatele, ale i větších státních či nestátních aktérů. I EU čelí rychlému tempu inovací na poli komunikačních technologií. Proto se zde vytváří prostor pro společný evropský rámec sdílení informací, který by posloužil hlavně při vědeckém bádání.
Společná evropská politika znalostí by tedy pronikala do všech oblastí společenského života a stala by se velice hojně využívaným nástrojem, stejně jako je například server Wikipedie. Na druhou stranu se EU snaží chránit duševní vlastnictví a autorská práva. V této agendě o volném šíření informací však nemůže být ani zmínka. Proto se jako nejlepší řešení jeví vytvoření společného informačního mechanismu pod záštitou EU, která by důsledně kontrolovala sdílené informace. Podle provedených studií a i současného trendu mezi některými členskými státy se touha po znalostech stává součástí indikátoru růstu HDP, jelikož tam, kde jsou znalosti, jsou i inovace. A členské státy si uvědomují, že chtějí-li se prosadit, musí nabídnout takový produkt, který na trhu ještě není. I přes současné tendence podporovat inovace a růst konkurenceschopnosti nám stále chybí společné informační uložiště, kde by si kdokoliv na jednom místě v reálném čase mohl vyhledat patřičnou informaci.
Určitě však musíme chránit autorská práva, ale na služby, které mají celospolečenský dopad, by se toto právo nemuselo vztahovat. Mezi něpatří vědecký výzkum, dostupnost volného softwaru, lékařský výzkum, inovace a další oblasti, které se bez potřebných informací neposunou dále. V konkrétních opatřeních se nabízí například otevřená datová politika nebo rozvoj technické infrastruktury a obchodní politiky, která podporuje sdílení znalostí a technologií. Ve svém důsledku by takto nově nastavená politika mohla napomoct jak vyřešit ekonomické problémy některých členských států, tak i zlepšit život samotného občana Evropské unie.
Rozlišování ze strany EU a izraelské osady
EU differentiation and Israeli settlements
Hugh Lovatt a Mattia Toaldo; European Council on Foreign Relations
Evropská unie se dlouhou dobu snaží udržovat rovnováhu mezi svým dlouholetým vztahem s Izraelem a rezolucí řešící izraelsko-palestinský konflikt na základě vytvoření dvou států. Propast, která tyto závazky dělí na dva proti sobě jdoucí cíle, má původ zejména v neustálém nárůstu ilegálního osídlování ze strany Izraele na západním břehu Jordánu. Navzdory tomu, že se jak izraelští, tak evropští představitelé snažili dlouhou dobu vyhnout nutnosti si mezi utužováním vzájemných vztahů a zajišťováním míru vybrat, v případě členských států nyní dochází ke shodě, že je nutné dbát na rozdíly mezi Izraelem a jeho nepovolenými osadami při utváření bilaterálních vztahů na každodenní bázi. Jednoduše řečeno, Evropané nyní musí klást větší důraz na politiku rozlišování, která už sice byla teoreticky zavedena, nicméně nadále přetrvává neochota jejího prosazení nejvyššími politickými představiteli v případě střetnutí se svými izraelskými protějšky. Tato politika vykrystalizovala ze souboru ad-hoc opatření, která již EU zavedla, nicméně stále podléhá mnoha nedostatkům týkajícím se jejího prosazování, ale také jasného formulování.
Rostoucí tlak ze strany nevládních organizací a Evropského parlamentu stejně jako zvyšující se frustrace uvnitř Evropské komise a v mnoha členských státech z důvodu nedostatečného pokroku v případě dvoustátního řešení, donutily EU, aby věnovala zvýšenou pozornost územním dohodám s Izraelem, stejně jako územním omezením daným mezinárodními dohodami, ke kterým se Izrael zavázal. Evropský soudní dvůr k těmto opatřením přidal ještě jedno v podobě nařízení, zajišťujícího, aby všechna ujednání s Izraelem podléhala smlouvám uzavřeným mezi EU a OOP, a proto například pouze palestinští představitelé mohou vydávat certifikáty pro zboží pocházející ze Západního břehu, a to včetně Izraelských osad. Principem těchto ustanovení je donutit Izrael, aby sám začal rozlišovat mezi neprávem osídleným územím a zbytkem jeho země, nebo úplně výstavbu zastavil. Pokud se i nadále Izrael rozhodne pokračovat v podporování výstavby osad, měla by EU dát jasně najevo hrozící důsledky tohoto rozhodnutí a poté nechat na Izraeli, jakou cestou se vydá.
Jak je na tom politika inovací pro mládež v době prodloužených úsporných opatření? Případ Řecka
What Policy Innovation for Youth in the Ear of Prolonged Austerity? The Case of Greece
Maria Petmesidou a Perklis Polyzoidis; The European Social Observatory
Dlouhodobá řecká krize má na chod státu negativní dopady i v podobě rekordní nezaměstnanosti v celém spektru pracovní síly. Největším problémem je pak nezaměstnanost konkrétně mladých lidí, kteří mohou potenciálně do budoucna krizi zažehnat. Tento problém je navíc úzce provázán s chudobou a sociálním vyloučením. Vstup na trh práce je tak pro mladé absolventy velmi komplikovaný a v Řecku v současné době chybí fungující prostředek, který by mladé nezaměstnané začlenil.
Pro zamezení tomuto problému by se mělo začít s reformou přístupu k mládeži ve školách a procesu „přechodu“ mladých lidí ze školy do práce. Různé formy integrovaných politik by se měly zaměřit na vzdělávání, odborné přípravy a řešení zaměstnanosti v rámci podpůrných programů pro mládež. Také by mělo dojít k posílení monitoringu a analýz nezaměstnanosti. Tyto konkrétní kroky by tak mohly přispět ke zvýšení efektivity odborného a profesního vzdělání. V současné době však realizaci těchto reforem brání překážky, jako je například vážné poškození sociálního dialogu mezi sociálními partnery, který vyústil v konfliktní prostředí. Dále je mezi tyto překážky možné zařadit závažné zhoršení podmínek na trhu práce v zemi, což vedlo k nedostatku zdrojů a nástrojů. V tomto prostředí se pak obtížně vytváří jakékoliv snahy o změny. V neposlední řadě je také problém ten, že když je poptávka po práci nízká a ekonomický výhled nejistý, pak jsou podmínky nepříznivé také pro diverzifikaci, zlepšení a rozšiřování příležitostí pro vzdělávání založené na praxi.
Telekomunikace a internet: Digitální část dohody TTIP
Telecommunications and Internet Services: The digital side of the TTIP
Andrea Renda a Christopher Yoo; Centre for European Policy Studies
Dohoda TTIP mezi Evropskou unií a USA je velmi aktuálním tématem. S ohledem na důležitost internetu a telekomunikačních technologií v dnešní době bude digitální kapitola tvořit významnou část dohody. V současnosti však v této oblasti mezi oběma stranami existuje určité napětí, a to zejména kvůli aférám týkajícím se úniku dat nebo všeobecně známému skandálu Snowden. Důsledkem těchto událostí bylo dokonce odložení uzavření dohody Safe Harbour, která měla zajistit sdílení dat mezi oběma stranami Atlantiku.
Co se týče vztahů mezi USA a EU v oblasti informačních technologií, za významný krok je považováno také vyšetřování iniciované Evropskou komisí vůči společnosti Google. Komise totiž podezřívala tuto společnost ze zneužívání jejího dominantního postavení na evropském trhu. EU ale kontroluje činnost celé skupiny ʼGAFTAMʻ, pod jejíž zkratkou se nacházejí Google, Amazon, Facebook, Twitter, Apple a Microsoft. Nejenže se jedná o giganty ve svém oboru, ale všechno to jsou americké společnosti.
Kapitola TTIP o informačních technologiích by měla mít primárně za cíl ochranu spotřebitele a v tomto ohledu se očekává snadné a úspěšné vyjednávání. Konkrétně se jedná o tzv. e-labelling, díky kterému bude mít spotřebitel dostupné informace o výrobku v elektronické podobě. Tuto službu by doplňoval systém e-accessibility, jenž by vše zpřístupnil lidem se zdravotním postižením. Tato opatření zajistí aktuálnost informací o výrobku a jednodušší přístupnost. Naopak u témat protikartelových opatření nebo ochrany dat panují mezi stranami značné rozdíly. Obecně na území EU v těchto oblastech platí přísnější opatření než v USA. V Evropě je totiž nahlíženo na soukromí uživatele jako na základní právo, zatímco Američané jsou ochotní o rozsahu této svobody jednat. Vzhledem k těmto rozporům v základním přístupu obou stran nelze zřejmě očekávat mnoho nových opatření ani v dohodě TTIP.
Od přežití k obrození: Summit v Rize a revidovaná Evropská politika sousedství
From Survival to Revival: The Riga Summit 2015 and the revised ENP
Suzana Carp a Tobias Schumacher; Egmont - the Royal Institute for European Policy
V červenci 2015 vyzývala Evropská komise společně s Evropským parlamentem k revizi Evropské politiky sousedství (ENP) s heslem „zpět k základům“. Tento cíl se však zdá být poněkud kontraproduktivní. ENP by naopak měla směřovat k budoucnosti a oprostit se od svých zastaralých idejí. V podstatě by se jednalo o revizi nedávno revidovaného, ale kvůli nefungující současné politice sousedství vznikají nová doporučení pro změnu.
Minulá revize měla následující problémy. Kromě již zmíněné snahy o návrat k základům sem také patří revize konzultačního procesu, kterou provádí Komise a Služba pro vnější činnost. Na jedné straně jsou skrz tento proces státy ochotny spolupracovat. Nicméně na straně druhé tento proces přispívá k nerovnosti mezi občanskou společností v partnerských zemích ENP a EU. V rámci nové revize by EU měla začít s nastavením cílů více odpovídajících realitě v daných zemích, především pak v těch, kde je Unie negativně vnímána. Jelikož je v současné době politika sousedství špatně koordinovanou politikou, měla by do budoucna vytvořit jednoznačný plán v podobě cestovní mapy. ENP také zasahuje do politických systémů států, proto by měla tato politika být řízena pečlivěji s ohledem na vlády zemí. Řešení současných konfliktů by měla být ukotvena v centru této politiky stejně jako přístup k migrantům.
Ať už má k revizi dojít kvůli ambicím Junckerovy komise, která řadí ENP mezi své priority, nebo kvůli tlaku, který v současné době vytváří neustále se měnící bezpečnostní prostředí v Evropě, je nutné, aby byla revize provedena podrobně a nezávisle na těchto skrytých faktorech. EU musí politiku sousedství především inovovat a zapojit do ní klíčové členy ze současné krize na východě i jihu. S tím souvisí taká plná loajálnost 28 členů společenství k politice. ENP by si tímto způsobem měla na mezinárodním a regionálním poli zvýšit svůj kredit a především důvěryhodnost jakožto jedna z důležitějších unijních politik.
Moldavsko a evropská integrace: V dočasné neschopnosti?
Moldova’s European Integration: On Sick Leave?
Stanislav Secrieru a Anita Sobják; The Polish Institute of International Affairs
Moldavsko, které bylo jednou z nejaktivnějších zemí Východního partnerství mezi lety 2009 až 2014, nedokázalo v první polovině letošního roku pokračovat v prozatím úspěšném postupu v rámci evropské integrace. Neúplné plnění klíčových reforem a značné ekonomické nedostatky naopak oddálily potenciální vstup země do Evropské unie. Díky neschopnosti Moldavska realizovat nezbytné reformy navíc také došlo k rozšíření vlivu Ruské federace na domácí politiku a hospodářský sektor. Nově ustanovená vláda namísto urychlení vstupu země do Unie dále výrazně oslabila možnost jejího plnohodnotného členství. Vysoká míra korupce a výskytu politických skandálů navíc předpovídá, že tento klesající trend integračních snah bude pokračovat i nadále.
Špatná politika v kombinaci s vážnými ekonomickými problémy jsou hlavními důvody současného nedostatečného výkonu země v rámci procesu evropské integrace. I když ještě v minulém roce vzrostla moldavská ekonomika o 4,6 %, znaky blížícího se hospodářského propadu byly viditelné již v předchozích letech, a to zejména v souvislosti s následky mezinárodní finanční krize a také díky problémům v Rusku a na Ukrajině. Právě tyto státy jsou totiž jedněmi z největších obchodních parterů Moldavska. Zásadní problém v zemi představuje i bankovní sektor, jenž je silně ovlivněn korupcí, netransparentním vlastnictvím a praním špinavých peněz. Mezi další příčiny zhoršující se situace také patří například neprůhledný systém financování politických stran nebo přílišná politizace médií.
Vzhledem k výše zmíněným problémům není pochyb o tom, že Moldavsko opravdu směřuje ke stále vyšší politické i občanské nestabilitě. Nově utvořená menšinová vláda zcela přehodnotila dosavadní priority země a ustoupila tak od reformně orientované proevropské politiky. Je tedy málo pravděpodobné, že by v nejbližší době současné politické elity spustily řadu důležitých reforem, které by dopomohly zemi k členství v EU. Samotná Unie by však také měla aktivně zasáhnout a podpořit tamější realizaci reforem. Tato podpora by přitom měla zahrnovat různá technická, finanční či politická opatření, jako je například snaha o posílení finanční kredibility či navázání intenzivní a dlouhodobé komunikační politiky.
Analytický tým vybírá každé pondělí nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 66 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
Od přežití k obrození: Summit v Rize a revidovaná Evropská politika sousedství
From Survival to Revival: The Riga Summit 2015 and the revised ENP
Suzana Carp a Tobias Schumacher; Egmont - the Royal Institute for European Policy
V červenci 2015 vyzývala Evropská komise společně s Evropským parlamentem k revizi Evropské politiky sousedství (ENP) s heslem „zpět k základům“. Tento cíl se však zdá být poněkud kontraproduktivní. ENP by naopak měla směřovat k budoucnosti a oprostit se od svých zastaralých idejí. V podstatě by se jednalo o revizi nedávno revidovaného, ale kvůli nefungující současné politice sousedství vznikají nová doporučení pro změnu.
Minulá revize měla následující problémy. Kromě již zmíněné snahy o návrat k základům sem také patří revize konzultačního procesu, kterou provádí Komise a Služba pro vnější činnost. Na jedné straně jsou skrz tento proces státy ochotny spolupracovat. Nicméně na straně druhé tento proces přispívá k nerovnosti mezi občanskou společností v partnerských zemích ENP a EU. V rámci nové revize by EU měla začít s nastavením cílů více odpovídajících realitě v daných zemích, především pak v těch, kde je Unie negativně vnímána. Jelikož je v současné době politika sousedství špatně koordinovanou politikou, měla by do budoucna vytvořit jednoznačný plán v podobě cestovní mapy. ENP také zasahuje do politických systémů států, proto by měla tato politika být řízena pečlivěji s ohledem na vlády zemí. Řešení současných konfliktů by měla být ukotvena v centru této politiky stejně jako přístup k migrantům.
Ať už má k revizi dojít kvůli ambicím Junckerovy komise, která řadí ENP mezi své priority, nebo kvůli tlaku, který v současné době vytváří neustále se měnící bezpečnostní prostředí v Evropě, je nutné, aby byla revize provedena podrobně a nezávisle na těchto skrytých faktorech. EU musí politiku sousedství především inovovat a zapojit do ní klíčové členy ze současné krize na východě i jihu. S tím souvisí taká plná loajálnost 28 členů společenství k politice. ENP by si tímto způsobem měla na mezinárodním a regionálním poli zvýšit svůj kredit a především důvěryhodnost jakožto jedna z důležitějších unijních politik.
