Setkat se s nimi mohl každý, kdo dorazil na konferenci v rámci premiérového ročníku Internal Security Forum Prague, první platformy pro strategickou debatu o vnitřní bezpečnosti v Evropě. Celý den byl bohatý na zajímavé a originální příspěvky rozdělené do tří tematických bloků, po kterých byl rovněž prostor pro diskuzi a otázky z publika.
Úvodní dopolední panel, kterému předsedal předseda Podvýboru pro obrannou a bezpečnostní politiku a strategické koncepce Ivan Gabal, byl věnován Islámskému státu jakožto mezinárodní bezpečnostní hrozbě. David L. Aaron, který v současnosti působí v RAND Corporation jako senior fellow, na něm hovořil o tom, proč je Islámský stát unikátním fenoménem. Jeho působení v zahraničí popsal jako začarovaný kruh teroristických aktivit a našich reakcí na ně, které společnost provokují a popuzují proti muslimským komunitám. Podle něj by proti Islámskému státu mělo vystoupit celé mezinárodní společenství, tedy země NATO bok po boku s Ruskou federací a Íránem.
Ivan Jestřáb, zástupce náměstka a politický ředitel na Ministerstvu zahraničních věcí ČR, zdůraznil, že negativní vnímání muslimského charakteru Islámského státu pouze potvrzuje islamistům jejich představy o světě a podněcuje strach. Na následné otázky týkající se migrační krize zareagoval tak, že řešení je komplikované vzhledem k množství jejích zdrojů. Většina Syřanů je totiž podle něj připravená se po válce vrátit domů, u uprchlíků z jiných zemí to tak ale často není. Prorektor vysoké školy CEVRO Institut a bývalý český velvyslanec v Izraeli Tomáš Pojar hovořil o komplexnosti Islámského státu a jeho vzniku, načež vyjádřil obavu z toho, že i po porážce tohoto uskupení se v oblasti Blízkého východu vždy objeví hrozby nové. V následující diskuzi s publikem se pak dále vyjádřil k možnostem boje proti mobilním jednotkám Islámského státu, který podle něj může být úspěšný pouze na zemi, nikoliv ve vzduchu.
Po krátké přestávce na kávu program pokračoval, tentokrát na téma evropských zahraničních bojovníků a jejich návratu. Oldřich Martinů, bývalý Policejní prezident ČR a zástupce ředitele Europolu, jej zahájil představením role Europolu v evropské bezpečnosti. Pokračoval charakteristikou zahraničních bojovníků, kterých Europol údajně eviduje okolo 5000, a to nejen v Sýrii, ale i v Iráku a na Arabském poloostrově. Část z nich je přítomna i přímo na území Unie. Upozornil, že tito lidé pro nás představují hrozbu, a za jeden z největších problémů označil nedostatečnou vůli a ochotu členských států sdílet mezi sebou informace, které by mohly vést k jejich identifikaci a dopadení dříve, než stihnou spáchat trestný čin. Europol se pokouší tuto situaci napravit, mimo jiné například zřízením oddělení pro oznamování internetového obsahu, která má za úkol identifikovat webové stránky propagující džihádismus, a následně žádat poskytovatele o jejich odstranění.
Francouzský velvyslanec Jean-Pierre Asvazadourian pohovořil o některých statistikách zahraničních bojovníků z Francie, podle kterých se 90% z nich dostane k teroristickým aktivitám přes internet, ale nelze podceňovat také věznice, které jsou inkubátorem radikalizace. Pan velvyslanec zdůraznil důležitost vedení dialogu s muslimskou komunitou a potřebu bránit stigmatizaci a spojování islámu s terorismem. Ve svém příspěvku zmínil také problematiku zahraničních bojovníků, kteří se vrátí zpět do země: „Pokud se zahraniční bojovníci vrátí, aniž by spáchali trestný čin, budou potřebovat přísný dozor, ale také psychologickou podporu a následně integraci zpět do společnosti.“ Benedikt Vangeli, vedoucí Oddělení bezpečnostních hrozeb a krizového oddělení Ministerstva vnitra ČR, více přiblížil situaci v České republice, kde radikalizace na základě sociálního vyloučení nebo trestního stíhání zatím spíše neexistuje. Někteří naši blízcí sousedé ovšem mají se zahraničními bojovníky již bohaté zkušenosti, a my bychom se od nich měli poučit. Ministerstvo vnitra nyní vytváří balíček protiteroristických opatření, která se budou věnovat i této problematice. Na závěr svého příspěvku pan Vangeli upozornil také na to, že v ČR nehrozí jen radikalizace konvertitů, ale zejména islamofobní radikalizace většinové společnosti.
Shrnutí dosavadní protiteroristické politiky Evropské unie a její úspěšnosti se věnoval vedoucí Katedry mezinárodních vztahů a Evropských studií na Metropolitní univerzitě v Praze Oldřich Bureš. Za největší problémy označil nejen ty staré známé, jako jsou rozdíly mezi členskými státy, nedostatečné sdílení informací a politický konsensus, ale také některé nové, například komplikovanost sběru a užití důkazů jak z praktického, tak z právního hlediska, a dále nedostatek znalostí o deradikalizaci. Právě o procesu deradikalizace promluvil zcela z jiné stránky Harald Weilnböck, spolupředseda pracovní skupiny na deradikalizační postupy z Radicalisation Awareness Network: „Není nic špatného na informativním videu, ale radikalizace je velmi citlivým a osobním procesem a člověk nemůže změnit svou osobnost na základě zhlédnutí videa.“ Takto zkritizoval představu mnohých vlád, že zabrání radikalizaci mladých lidí pomocí informační kampaně.
Poslední odpolední panel probíhal dále v duchu radikalizace a deradikalizace. Hlavní projev přednesl Gilles de Kerchove, Protiteroristický koordinátor Rady EU. Shrnul znaky, které obvykle nesou lidé, kteří se radikalizují, a popsal důvody, které je k tomu vedou. Za důležitou součást řešení považuje práci např. učitelů, policistů a sociálních pracovníků, kteří by se měli naučit rozpoznat náznaky radikalizace již ve svých počátcích. Ocenil také práci Europolu v oblasti vyhledávání škodlivého obsahu na internetu. Několik velmi zajímavých podnětů k přemýšlení publiku nabídl Ronald Freudenstein, zástupce ředitele a vedoucí výzkumu z Wilfried Martens Centre for European Studies. „Jednou z manter džihádistického terorismu je, že nemá co dělat s islámem. Je to ale jako říkat, že nacizmus nemá nic společného s Německem. Samozřejmě, že mezi nimi existuje spojení. Je pouze šílené terorismus a islám stavět na stejnou úroveň.“ Racionální diskuze o teologických aspektech situace je podle něj zcela klíčová, a samotní muslimové by ji mezi sebou měli podporovat. Mezi imigranty je třeba šířit naše hodnoty a respekt k základním svobodám.
Mírně odlišný pohled na věc nabídl Haras Rafiq, výkonný ředitel Quilliam Foundation, který přicestoval z Londýna. „Odmítám pojem islamofobie. Jsem muslim. Rozhodl jsem se být muslimem. Islám je souborem hodnot. Islám a islamismus jsou ve stejném vztahu jako sociální a socialismus.“ Upozornil, že vlády by měly odlišit strategie směřované na občany, kteří podporují Islámský stát v současné podobě, sympatizují s jinou formou vytvoření Islámského státu nebo cítí vůči těmto lidem porozumění. Je podle něj potřeba učinit všechny formy extremismu nepopulární již na školách. Radko Hokovský, výkonný ředitel think-tanku Evropské hodnoty, shrnul diskuzi z pohledu České republiky a znovu připomněl, že bychom neměli promrhat šanci se poučit od ostatních evropských zemí, a to jak po technické stránce, která se týká boje proti teroristům a extrémistům, ale také po stránce strategické, do které spadá například snaha zabránit šíření extrémistických a protidemokratických myšlenek.
V závěrečné diskuzi se hosté shodli na důležité, a ne příliš pozitivní roli médií, která společnosti prokazují špatnou službu, jelikož šíří strach a sdílí spíše negativní zkušenosti. Mnohé země přitom s podporou tolerantního islámu zaznamenaly úspěchy. Shoda mezi panelisty také zavládla nad otázkou stranické debaty ohledně prevence islamismu a extrémistického myšlení. Politické strany by podle přítomných měly vyjadřovat své názory na problematiku, ale neměly by ji využívat k populistickým kampaním a lacinému získávání volebních hlasů.
Veronika Víchová působí jako Spolupracovnice Analytického týmu think-tanku Evropské hodnoty.
