Posilování společného evropského azylového systému a alternativy k Dublinu
Enhancing the Common European Asylum System and Alternatives to Dublin
Elspeth Guild, Cathryn Costello, Madeline Garlick a Violeta Moreno-Lax; The Centre for European Policy Studies
EU nyní stojí před dvěma důležitými výzvami – zaprvé jak zabránit nebezpečným cestám a riskování životů lidí hledajících mezinárodní ochranu v EU a zadruhé jak zorganizovat přerozdělení odpovědnosti a nákladů souvisejících s imigrací mezi členské státy. Odpověď na tyto otázky je možné najít v reformě nynějšího společného evropského azylového systému, jehož stavebním kamenem je dublinský systém. Nejenže Dublinská úmluva (1990), Nařízení Dublin II (2003) a nynější nařízení Dublin III (2013) tvořící dublinský systém neobsahují žádná opatření týkající se přerozdělování zodpovědnosti za azylanty, ale také se stávají překážkou jakékoliv snahy o nalezení solidárního řešení. Místo toho mají tendenci nutit členské státy k použití pravidel, jež se za 20 let své existence jeví jako zcela neúčinná.
Za jedno z největších nespravedlností tohoto systému je možné považovat jeho mylný předpoklad společných norem v celé EU. Je všeobecně známo, že v praxi se míra přijatých a uznaných žádostí v jednotlivých zemích značně liší a v některých případech je dokonce nižší než mezinárodní a evropské standardy. I v případě, že je nárok žadatele o azyl rychle vyřešen a žadatel je uznán za uprchlíka, je tento přiznaný status platný pouze v tomto jediném státě, což v podstatě vede k prohloubení dané křivdy na základě trvalé alokace.
Dublinský systém také nedisponuje žádným řešením vysoké míry úmrtnosti uprchlíků, kteří se snaží dostat přes Středozemní moře do Evropy. Několik studií naznačuje, že se problém nachází především v zavedení povinných víz, transportních sankcí a jiných opatření ve formě hraničních kontrol. Na základě takto vytvořených podmínek nemají lidé hledající azyl jinou možnost, než se vydat na nebezpečnou cestu, často za asistence převaděčů. Za těchto okolností je nutné najít lepší alternativu k dublinskému systému, která nahradí původní nefunkční pravidla a dá prostor k vytvoření mechanismů, které budou brát uprchlíky jako lidské bytosti a respektovat jejich práva. Důležitou součástí nového systému by mělo být poskytnutí dostatku informací v jistém časovém předstihu, aby azylanti byli schopni zvážit všechny možnosti a nedocházelo tak k dalším lidským tragédiím.
Diplomacie vnitřních záležitostí EU: Proč, co, kde – a jak?
EU home affairs diplomacy: why, what, where – and how
Hugo Brady a Roderick Parkes; The European Union Institute for Security Studies
Témata vnitřních záležitostí EU, jako jsou například hraniční kontroly, boj proti trestné činnosti nebo boj proti terorismu, jsou často zároveň otázkou stanovení jistých mezinárodních pravidel či spolupráce. V současné době navíc Unie čelí právě těmto výzvám. Skrze geografickou blízkost Evropy k Blízkému východu se totiž EU potýká s masovými vlnami migrantů, vlivem radikálních islamistických skupin a nadnárodní síti organizovaného zločinu. Společenství se tak snaží investovat i do propojení procesů mezi vnější a vnitřní bezpečností. Posílená spolupráce však může fungovat pouze tehdy, pokud Evropané přijmou správné geografické zaměření, úkoly a strategii.
Z hlediska úkolů a strategií Unie v současné době počítá se třemi následujícími kroky. Prvním úkolem je zvýšení odolnosti EU vůči vnějším šokům. Stále totiž v Unii neexistuje systém včasného varování. K zavedení takového systému bude nutná hlubší koordinace mezi zámořskými misemi EU a agenturou Frontex spolu s Europolem a Evropským podpůrným azylovým úřadem (EASO). Dále je nutné vybudovat odolnost Společenství vůči zcela neočekávaným tlakům, jelikož nedokáže zcela předvídat, odkud a kdy přijdou další migrační vlny (příklad státu Eritreje).
V květnu 2015 navíc Komise přijala druhou z nových agend, která se týká strategie pro migraci a vnitřní bezpečnost. Tato agenda má řídit společné vnitřní záležitosti členských států, již od počátků je však její rozvoj brzděn, protože oblasti migrace a vnitřní bezpečnosti nejsou internacionalizovány ve stejné míře. Problémy se pak také projevily například při pokusu o spolupráci v rámci politiky sousedství s Marokem a Tureckem. Do budoucna je nutné tento nedostatek vyřešit. Třetím úkolem je integrace tematických a geografických priorit, neboli vytvoření globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Dalším podcílem je pak vytvoření přístupu k zemím, se kterými budou vznikat vztahy na základě obchodu a pomoci, společných migračních předpisů či vojenských a humanitárních nástrojů.
EU a výzva migrace: Možné reakce na uprchlickou krizi
EU migratory challenge: Possible responses to the refugee crisis
Piotr Bąkowski, Eva-Maria Poptcheva, Detelin Ivanov a Giulio Sabbati; The European Parliamentary Research Service
V současné době Evropa čelí migrační krizi, která nemá obdoby. Mezinárodní konflikty se v posledních letech nakumulovaly do takové míry, že se tisíce lidí rozhodly k velmi rizikové a nelegální cestě do Evropy. Nápor uprchlíků do zemí EU potvrdil, že dosavadní systém udělování azylu potřebuje reformu. Evropský parlament proto několikrát požadoval omezení nelegální migrace pomocí intenzivních kontrol vnějších hranic EU a vytvoření společného systému zemí EU pro udělení azylu. Dnes totiž neexistuje žádný status pro azylanty, který by platil na celém území EU. Aby takové opatření bylo možné, musela by se v budoucnu zharmonizovat opatření států vůči azylantům z důvodu zabránění situacím, kdy by si žadatelé o azyl vybírali zemi s nejpříznivějšími podmínkami.
Jedno z dalších navrhovaných opatření k řešení migrační krize je reforma dublinského systému. Konkrétně se návrhy týkají zavedení principu kolektivní odpovědnosti, která by nahradila dosavadní systém národní zodpovědnosti. To by znamenalo rozdělení žádostí o azyl mezi jednotlivé země a zabránilo by se tak přetížení zemí jižní Evropy, jako k tomu dochází dnes. K provedení takové zásadní změny je však zapotřebí značného množství solidarity všech zemí, které by se systému zúčastnily. Nad všemi takovými procesy by pak mohla dohlížet centralizovaná agentura EU, která by se zabývala právě žádostmi o azyl a fungováním systému v jednotlivých zemích.
Přerozdělení azylantů mezi jednotlivé země na základě kolektivní zodpovědnosti by podle návrhů Evropské komise mohlo fungovat na základě německého systému. Princip tzv. Königsteiner Schlüssel sloužil k rozdělení azylantů mezi jednotlivé spolkové země podle klíče, který byl určen pomocí ukazatelů, jako jsou hustota obyvatelstva, ekonomické bohatství, předchozí zkušenosti s azylanty nebo míra nezaměstnanosti. V současnosti Komise navrhuje dočasné a povinné přerozdělení 40 000 uprchlíků právě na základě tohoto systému. Návrh obsahuje také možnost finanční kompenzace pro státy, jež by dobrovolně přijaly více uprchlíků, než jim udává klíč pro přerozdělení.
Migrační dilema Evropské unie
The EU Migration Dilemma
Jelena von Helldorff; Heinrich Böll Foundation
Evropa čelí bezprecedentní krizi kvůli alarmujícímu vzestupu nelegální migrace. Mezitím však nadále není utvořen společný postoj, jak k této krizi přistupovat. Víra migrantů v lepší život po překročení evropské hranice se odráží od zoufalství a nejistoty v zemích jejich původu. Frontex zveřejnil informaci, že imigrace se v letošním roce oproti roku 2014 ve stejném období zvýšila o 149 %, přičemž se neočekává, že příchod migrujících bude slábnout. V Unii pak neexistují fyzické hranice, které by odradily někoho, kdo je schopen riskovat vlastní život. Jak řekla kancléřka Merkelová, imigrace je pro společenství jedna z největších výzev, která byla vytvořena prostřednictvím hodnot Unie - především solidaritou a principem otevřených hranic.
Členské státy musí vůči této výzvě postupovat společně. Proto je nutné vytvořit globální iniciativu vůči migračním proudům, kde by měla pomoci také USA. Stavba dalších plotů však není řešením, protože jen přemístí vstupní bod v Unii z jednoho místa na druhý a zvýší cenu za cestu, za kterou si účtují překupníci pomáhající migrantům. Rychlému racionálnímu přístupu k migraci však brání domácí politika, kdy snad v každém členském státu existují antiimigrační politické strany či hnutí, které podkopávají spravedlivé a důkladné řešení azylové politiky společenství. Příchod uprchlíků pak pokládá za užitečné malé procento občanů EU. Naopak migrace se považuje za zátěž sociálních systémů a následné zvýšení trestné činnosti. V současné době se tak zdá, že svět vstupuje do období globální migrace. Pokud tomu tak je, bude nutná globální odpověď. V první fázi by se zhoršujícím stavem na Blízkém východě a v dalších nefunkčních státech mělo zabývat celé mezinárodní společenství. V těchto zemích je především důležitá společná finanční, technická a humanitární pomoc. Pomoci při stanovení principů a pravidel pro globální migraci by mohla USA a Kanada díky jejich delší tradici potýkání se s tímto tématem.
Smíšené pocity: Rozdílné postoje britských občanů k Evropské unii před plánovaným referendem
Mixed feelings: Britons’ conflicted attitudes to the EU before the referendum
Sofia Vasilopoulou; Policy Network
Postoj Velké Británie k Evropské unii již dlouhodobě ztělesňuje jedno z nejdůležitějších témat celé britské politiky. Výsledky chystaného referenda o setrvání Británie v EU, které by mělo proběhnout v roce 2017, určí nejen budoucnost této země v rámci Unie, nýbrž také její celkový mezinárodní status. Dosavadní diskuse o tom, zdali by Británie měla zůstat v EU či z ní vystoupit, se týkaly především konkrétních ekonomických a politických výhod a ztrát stávajícího britského členství. Veřejný názor na danou problematiku, jenž obecně představuje velmi důležitý prvek při tvorbě politiky, ovšem prozatím do této debaty příliš nepronikl. Otázkou, jak se liší jednotlivé aspekty postojů britských občanů k Evropské unii a z jakých zdrojů plyne místní euroskepticismus, se zabývá studie věnovaná právě důležitosti veřejného názoru.
Výsledky studie obecně upozorňují na velmi výrazné rozdíly v přístupech britských občanů k EU. Rozdíly jsou navíc znatelné nejen v celkové míře pravomocí, jež by byli Britové ochotni přenést na unijní úroveň, ale také v podpoře konkrétních politických oblastí, které by dle nich měly spadat pod vedení EU. V této souvislosti se například prokázalo, že britská veřejnost má tendenci podporovat výraznější roli Unie ve sférách, jejichž společná podpora se zdá být obecně výhodná pro všechny členské země. Mezi takové oblasti typicky patří například rozsáhlá agenda mezinárodního obchodu, rozvoj digitální ekonomiky nebo problematika životního prostředí a klimatických změn. Naopak je britská veřejnost výrazně neochotná podporovat veškeré aktivity Unie, které v sobě zahrnují určitou úroveň přerozdělování typicky národních pravomocí.
Obecně lze tvrdit, že Britové mají sklon vnímat členství jejich země v Unii z hlediska perspektivy jeho celkové užitečnosti, jelikož podporují především takové unijní politiky, které jsou ze své podstaty vhodné pro mezinárodní spolupráci. Celkově se britská veřejnost shodla, že Británie má stále prospěch ze svého členství v EU. I přesto ovšem zůstává agenda Evropské unie tématem, jež pořád provokuje silně emotivní a velmi rozporuplné reakce britských občanů. Nutno podotknout, že právě v Británii existuje poměrně silný konflikt mezi zájmově orientovaným racionálním myšlením a jednotlivými emocionálními postoji k členství země v EU. Je tedy docela pravděpodobné, že kromě ekonomických kalkulací budou právě rozdílné reakce britské veřejnosti tím klíčovým bodem, jenž určí výsledek nadcházejícího referenda.
Analytický tým vybírá každé pondělí nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 66 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
