Zátěžový test pro evropské hodnoty
The Migration Crisis: A Stress Test for European Values
Clémentine d‘Oultremont; Egmont - the Royal Institute for European Policy
Evropa zažívá největší migrační krizi od konce druhé světové války, která s sebou přináší obrovské výzvy nejen pro její bezpečnost, ale také konfrontuje morální hodnoty tvořící základní stavební kameny EU. Navzdory snahám Evropské komise reformovat unijní imigrační politiku nebyly členské státy dosud schopny implementovat dostatečné mechanismy mimo krátkodobých opatření, která však pouze dokazují nedostatek solidarity a absenci dlouhodobé vize týkající se této závažné situace. Členové EU by se měli především zaměřit na tato základní doporučení: klást větší důraz na principy solidarity a férové sdílení zodpovědnosti, poskytnout uprchlíkům a ekonomickým migrantům možnost legálního vstupu a integračních programů a poskytnout asistenci k řešení vnějších příčin migrace.
Poslední a nejspíš nejdůležitější doporučení se týká vytvoření pozitivního pohledu evropské společnosti na imigranty, jelikož mezi občany EU příliš často převládá strach přehlušující jakékoliv volání po solidaritě a empatii. S výstavbou dalších zdí a plotů vykreslujících Evropu jako nedobytnou pevnost jako by docházelo ke ztrátě pochopení pro lidské utrpení a k opuštění základních principů lidské důstojnosti, solidarity, demokracie a rovného jednání. Proto je nutné tyto překážky zbořit alespoň v našich myslích a začít jednat jako celek v rámci EU, protože pouze společný postup povede k efektivní odezvě na tuto krizi.
Podle nedávného specializovaného průzkumu Eurobarometru, který uskutečnila Evropská komise v červenci 2015, mají evropští občané největší strach právě z imigrace, a to i v porovnání s ekonomickou krizí nebo nezaměstnaností. Tento přístup je výsledkem strachu z uprchlíků, který je postupně přiživován populistickými stranami. Z tohoto důvodu je vytvoření pozitivního obrazu nezbytné k tomu, aby byli Evropané schopni přijmout tuto novou realitu. Hlavní roli v tomto záměru mohou sehrát média, která na základě předložení faktů a pravdivých příběhů lidi pomohou vyvrátit zjednodušené výroky populistů. Klíčové je, aby si lidé uvědomili, že každý může mít prospěch z řízené migrace - tedy jak EU, tak samotní imigranti nebo země jejich původu.
Kapitola regulační spolupráce v dohodě TTIP: Výzvy a příležitosti
The Regulatory Cooperation Chapter of the TTIP: Challenges and Opportunities (2015:20epa)
Alberto Alemanno; Swedish Institute for European Policy Studies
Od roku 2013 probíhá intenzivní jednání mezi EU a USA o způsobu, jak zjednodušit obchod mezi oběma stranami, který by zapříčinil ekonomický růst. Výsledkem je Transatlantické obchodní a investiční partnerství neboli TTIP, jež je považováno za velmi očekávanou dohodu s výrazným dopadem na oba kontinenty. Úspěšným dokončením dohody by tak vznikla největší zóna volného obchodu na světě s 800 milióny obyvateli, tedy i potenciálními spotřebiteli.
V dohodě TTIP bude zahrnuta část zakládající mechanismus pro ustanovení dalších společných opatření. To by mělo být zahrnuto v tzv. horizontální kapitole, která určí způsob, jak bude vypadat bilaterální vyjednávání ohledně dalších regulačních opatření. V takovém případě bude zapotřebí intenzivní spolupráce mezi oběma stranami, kdy budou všeobecně upřednostněna již existující nebo plánovaná pravidla. Dále bude pro harmonizaci regulačních opatření uplatněno i vzájemné uznávání nebo zjednodušení již platných pravidel. Skutečnost, že cílem EU a USA je vytvořit určitý permanentní mechanismus pro přijímání nových pravidel, bývá pro dohodu jako TTIP neobvyklé, ale ambiciózní.
Pro správné fungování dohody TTIP musí být ustanovena i institucionální struktura, která by všechny činnosti prováděla a také zastřešila. Vyjednávání o její přesné podobě sice není u konce, ale již dnes je institucionální podoba dohody zřejmá. S největší pravděpodobností bude hlavní institucí Orgán regulatorní spolupráce (ORS), jehož pravomoci budou spočívat v dohlížení na dodržování horizontální kapitoly. Mimo jiné by ORS měl také komunikovat se Společným ministerským orgánem, což by měla být instituce s rozhodovací pravomocí v rámci TTIP. Všeobecně vzato, úkolem obou orgánů bude zejména zajištění transparentnosti a důvěryhodnosti.
Generální přestavba politiky EU ve Středomoří
Overhauling EU Policy in the Mediterranean. Towards More Inclusive, Responsive and Flexible Policies
Daniela Huber a Maria Cristina Paciello; Istituto Affari Internazionali
Jelikož Evropská unie přezkoumává evropskou politiku sousedství, požaduje jí se týkající dokument zcela nový přístup k situaci ve Středomoří, konkrétně reagovat efektivněji na klíčové potřeby na obou stranách a být flexibilní na multilaterální a bilaterální úrovni. Je třeba nastínit tři strategické možnosti politiky – obranný přístup, aktivní přístup neboli přístup akce a reflexivní přístup.
První, strategický přístup má za cíl jakýsi krok zpět, tedy bránit Evropu a vytvořit z ní pevnost. Tento přístup je založen na obranné verzi realismu, konstruktivismu nebo izolacionismu. Z izolacionistické pozice není první starostí států maximalizovat energii, ale udržet svou pozici v systému. Konstruktivistická pozice pak vnímá státy MENA jako ohrožovatele ontologické bezpečnosti Evropy. Takto se Evropa na každý pád uzavře do vlastních tvrzí.
Druhý, aktivní přístup míří k propracovanější regionální politice se státy u Středozemního moře. Evropa může kvůli neukončeným bojům přijít od období arabského jara ve státech MENA především o ekonomické spojence, tedy státy, které jsou častěji přidružovány ke státům na opačném pólu vůči EU. Pro další posun ve Středomoří je nutné vytvořit na bilaterální či multilaterální úrovni dialog, který by byl veden mezi EU a státy, jež mají stále zájem o komunikaci, ať už by se týkala jakýchkoliv témat. Do dialogů by mohly být zapojeny také další organizace, jako je Africká unie, Islámská konference, nebo Rada pro spolupráci v Perském zálivu.
Třetí, reflexivní přístup hovoří o vnímání zpětné vazby ve státech MENA. Evropa vyváží do těchto států svůj liberální přístup spolu s demokratickými myšlenkami, ovšem méně často vnímá zpětnou reakci. Proto by měla být vytvořena diskuze, jakým způsobem evropské ideje dále rozšiřovat. Do této diplomatické složky je nutno přivést více flexibility.
Jaká forma vlády pro Evropskou unii? Pět námětů pro reflexi a akci
What Government for the European Union? Five Themes for Reflection and Action
Pier Domenico Tortola a Lorenzo Vai; Instituto Affari Internazionali
Evropská unie v současné době prochází pravděpodobně nejvýraznější fází změn od samotných počátků evropské integrace. Mnoho faktorů různé povahy má v posledních letech tendenci zpochybňovat dosavadní cíle, strukturu a rovnováhu integračního procesu. Tato skutečnost tak nepochybně vyžaduje jistou reakci ze strany unijních autorit. Instituce EU, které byly vždy považovány za poněkud vzdálené od občanů, jsou navíc stále více vnímány jako nepřátelské orgány, jež jsou ovládány technokratickým aparátem. Na základě toho pak dochází k posilování euroskeptického populismu a v některých členských státech navíc také k oživování nacionálního cítění, které pro EU představuje poměrně zásadní ohrožení. Je tedy zřejmé, že hlavní představitelé Unie musí na tuto realitu reagovat a poskytnout svým občanům diskurzivní i institucionální zpětnou vazbu.
Studie, jež se zaměřila na hledání vhodného modelu vládnutí v EU, popisuje pět důležitých oblastí spojených právě s konceptem správného řízení Unie. Jako první předkládaná studie rozebírá neofunkcionalismus a intergovernmentalismus jakožto dva základní přístupy vysvětlující proces evropské integrace. Poté analyzuje koncept demokracie a legitimity EU, jelikož právě otázka týkající se demokratického deficitu stále představuje zásadní problematiku. Následně studie upozorňuje na třetí důležitý aspekt v podobě asymetrické integrace, přičemž zdůrazňuje skutečnost, že EU jako celek je de facto příkladem diferenciační integrace. Za čtvrté se studie pokouší nastínit správný model vládnutí v oblasti hospodářské sféry mezi členskými státy. Závěrem je pozornost věnována obecné otázce, jak by vlastně měla Unie vypadat jako celek a do jaké míry by se měla angažovat v mezinárodní politice.
Je nutné si uvědomit, že vnitřní problémy Unie jsou doprovázeny vnějšími tlaky, které také značně přispívají k její nestabilitě. Ruská anexe Krymu či stále probíhající válka ve východní Ukrajině jsou témata, jež upozornila na zcela rozdílné diplomatické názory členských států v oblasti vnějších vztahů a celkově na složitost vytvoření jednotného společného postoje. Nutno podotknout, že tato rozdílnost a neschopnost členských států zaujmout společná stanoviska se dnes jasně projevuje i v oblasti imigrace a řízení uprchlíků. I když Unie na mnoho vnitřních i vnějších výzev již nějakým způsobem reagovala, stále se dá tvrdit, že její reakce na tato politická a institucionální dilemata jsou pomalé a hlavně nedostatečné. Stručně řečeno, EU ještě musí učinit mnoho pro zajištění vlastní stability v nadcházejících letech.
Post 2020 reforma systému obchodování s emisemi v EU
Post-2020 Reform Of The EU Emissions Trading System
Gregor Erbach; The European Parliamentary Research Service
V červenci letošního roku navrhla Komise reformu obchodování s emisemi v EU pro období 2021-30. Navrhovaná směrnice zavádí nový limit emisí skleníkových plynů v sektoru emisního systému obchodování (ETS), nová pravidla pro řešení úniku uhlíku, ale také pravidla týkající se financování inovací a modernizace v odvětví energetiky. Navrhovaná reforma pak stanoví cíle až do roku 2030, což zajistí větší jistotu a kontinuitu pro průmysl a investory. Návrh Komise byl již předán Radě a Parlamentu, kde se nejdříve začala projednávat problematika úniku uhlíku a kompenzací nepřímých nákladů.
Co se týče otázky snížení skleníkových plynů v systému ETS, Komise si dává za cíl snížit jejich produkci o 43 % do roku 2030 ve srovnání se stavem v roce 2005. V oblasti mimo systém ETS by pak mělo dojít ke snížení jejich produkce o 40 % do roku 2030 ve srovnání se stavem v roce 1990. Co se týče bezplatného přidělování povolenek, ty by se měly přidělovat na dobu pěti let oproti současným osmi letům a rozhodovalo by se na základě referenčních hodnot. Vzhledem k očekávatelnému technickému pokroku v průběhu let by se však měly referenční hodnoty postupně zpřísňovat, a to zhruba o jedno procento za rok. Co se pak týče úniku uhlíku, bude vytvořen seznam odvětví, kde dochází k výrazným únikům uhlíku. Analytici odhadují, že na seznamu bude figurovat více než 90 % všech průmyslových emisí. Co se týče kompenzací za nepřímé náklady u spotřebitelů elektřiny, mělo by dojít k efektivnějšímu hlídání těchto nákladů a řadě dalších opatření.
Na podporu projektů v oblasti obnovitelných zdrojů poslouží navíc nový fond pro inovace. Ten by měl čerpat peníze z prodeje 400 miliónů povolenek a mohl tak financovat projekty až do výše 60 % jejich nákladů.
Analytický tým vybírá každé pondělí nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
