Jistě se podařilo rozptýlit obavy z převratu v hodnotovém ukotvení ČR. V nové koncepci, podobně jako v koncepci z roku 2011, jsou východiska české zahraniční politiky definována v souladu s jasným přihlášením se k euroatlantickému civilizačnímu prostoru a k hodnotám, které jsou s tímto prostorem spjaty. Oproti své předchůdkyni považuje nová koncepce tyto hodnoty za součást české kulturní tradice a dějin, a to minimálně od počátku 20. století. Své místo mezi nimi má i tradice podpory lidských práv.
Na předchozí stanoviska navazuje vláda i při vytyčování cílů a také jejich pojetím. V případě podpory lidských práv sice dochází k určitým posunům, ty však znamenají spíše rozšíření zahraniční politiky než její změnu. Vláda chce usilovat o větší vyváženost mezi jednotlivými aspekty politiky lidských práv. Toto úsilí je jistě chvályhodné, novou koncepcí se však nedaří rozptýlit obavu, že sociálně‑ekonomická práva získají navrch nad právy občanskými. Obavy naopak spíše posiluje, když jako nástroje k prosazování politiky lidských práv sice uvádí dialog a rozvojovou spolupráci, ale i důraz na ekonomickou diplomacii. Vztah mezi ekonomickou diplomacií či sociálně‑ekonomickými právy a občanskými právy totiž nebyl, navzdory některým formulacím, dostatečně objasněn.
Vláda chce usilovat o větší vyváženost mezi jednotlivými aspekty politiky lidských práv.
(zdroj: wikimedia.org)
Na rozdíl od zahraniční politiky zastávané minulou neúřednickou vládou klade současná vláda větší důraz na hlavní nástroj prosazování vytyčených cílů, tj. multilateralismus. Nejen že jsou multilaterální struktury jako EU, NATO, OSN či OBSE považovány za klíčové pro zajištění zájmů ČR, ale vláda se též zavazuje k aktivnímu podílení se na jejich utváření a působení. V této souvislosti poněkud zarazí způsob, jímž je, respektive není, představen postoj ČR k procesu budování společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Koncepce ponechává otazníky také nad vztahy mezi některými multilaterálními strukturami. Vláda slibuje účast na mezinárodních misích, bude‑li to v zájmu ČR a v souladu s mezinárodním právem, neuvádí ale, koho považuje v oblasti mezinárodního práva za garanta. Dojde‑li tedy ke sporu ohledně oprávněnosti některé mise například mezi NATO a OSN, nelze dopředu říci, na čí stranu se ČR přidá. Není tudíž vyloučena účast na misích nemajících mandát OSN, čímž jsou při řešení některých problémů dány multilateralismu určité meze.
Podle nové koncepce by měla být česká zahraniční politika „zelenější“. Otázkám ochrany životního prostředí a klimatu je oproti dřívějšku přikládán mnohem větší význam a prostupují takřka všemi kapitolami koncepce. Ačkoli cíl, kterého by ČR chtěla v oblasti životního prostředí a klimatu na mezinárodním poli dosáhnout nebo který by chtěla podporovat, není v koncepci jasně formulován, ohled na životní prostředí a dodržování platných standardů je vnímán jako nedílná součást jednotlivých politik.
Na základě nové koncepce si tedy lze vytvořit určitou představu o směřování české zahraniční politiky – kráčí směrem doleva, ovšem nijak radikálně, ale jaksi nesměle. Úvodní otázku je proto možné zodpovědět tak, že spíše než k odstranění onoho otazníku došlo k jeho rozpadnutí na mnoho malých, což nelze chápat jako koncepční nedostatek a nic nebrání tomu, aby byla budoucí česká zahraniční politika podle nové koncepce hodnocena.
Odborný podklad analyzující nově schválenou Koncepci zahraniční politiky České republiky je dostupný ZDE.
