Jak vypadají institucionální a právní aspekty vícerychlostní EU?

„Jedno pásmo, jedna cesta“: Příležitost pro unijní bezpečnostní strategii

‘One Belt, One Road’: An Opportunity for the EU’s Security Strategy

Jikkie Verlare a Frans Paul van der Putten; Netherlands Institute of International Relations – Clingendael

Čínská strategie pro vybudování novodobé hedvábné stezky známé pod názvem „Jedno pásmo, jedna cesta“ (One Belt, One Road, zkráceně OBOR), která má zlepšit propojení Asie, Afriky a Evropy, je jedním z nejvýznamnějších infrastrukturních projektů v historii. Měla by zajistit bezpečnost, lepší koordinaci politik a finanční integraci, a vytvořit tak prostředí pro dynamičtější rozvoj ekonomických vztahů. Pro EU je tento plán zásadní nejen proto, že OBOR vede přes území, které je tradičně považováno za sféru ruského vlivu, ale i proto, že by v Unii mohl podstatně navýšit množství čínských přímých investic, jež jsou zde obecně vítány. Čínské firmy ovšem nesledují jen ekonomické cíle, nýbrž i politické zadání. Vliv Číny na fungování EU by se tak mohl výrazně zvýšit. To by zároveň mohlo vyvolat štěpení uvnitř Unie, neboť rozvinuté západní státy by pravděpodobně v zájmu zachování nezávislosti EU bojovaly proti čínským investicím, zatímco méně rozvinuté země by prosazovaly vstřícnější postoj.

Jednou z příležitostí, které OBOR skýtá, je užší bezpečnostní spolupráce EU s Čínou. Poté, co byl představen tzv. Junckerův plán zaměřující se na komplexní strategii pro nastartování ekonomického růstu, snížení nezaměstnanosti a zvýšení investic, podnikla čínská strana kroky k jeho integraci do OBOR. Země EU se s Čínou dostávají do stále těsnějšího kontaktu právě v oblastech, které se OBOR týkají, pročež by na základech již existujících vztahů bylo vhodné vybudovat jednotný přístup, který by Unii umožnil využít bezpečnostní dimenze OBOR. Tím by se EU stala aktivním hráčem na poli euroasijské bezpečnostní spolupráce.

Unijní zahraniční politika v poslední době stále výrazněji přesouvá důraz od původního prosazování hodnot k budování stability a ekonomické spolupráce, což může významně usnadnit prohlubování vztahů s Čínou. EU by proto měla přivítat možnosti, které OBOR přináší, a zapracovat je do své koncepce zahraniční politiky. Tímto krokem by totiž posílila svou roli světového bezpečnostního aktéra.

Vývoj unijní legislativy: Tzv. reformní balíček známkového práva EU

EU Legislation in Progress: The EU Trademark reform package

Tambiana Andre Madiega; The European Parliamentary Research Service

V březnu 2013 Evropská komise představila návrhy měnící nařízení o ochranné známce Společenství a směrnici sbližující právní předpisy členských států o ochranných známkách. Komise, Evropská rada a Evropský parlament se na „reformním balíčku“ shodly a 16. prosince 2015 byly reformy schváleny EP ve druhém čtení. Hlavním cílem nové legislativy je především zjednodušit, zrychlit a harmonizovat proces přihlašování ochranné známky. Dále by měla být v této oblasti zvýšena právní jistota. Také by měla být zajištěna lepší spolupráce mezi Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM), zodpovědným orgánem za registrace ochranných známek na evropské úrovni a národními úřady. V neposlední řadě reformy cílí na uvedení právních předpisů v soulad s Lisabonskou smlouvou.

Pokud jde o změny, které nová legislativa přináší do známkového práva, dochází zejména ke změně názvu „ochranná známka Společenství“ na „ochranná známka Evropské unie“ a z „Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu“ se stává „Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví“. Dále bude možné registrovat i netradiční typy ochranných známek, jelikož dojde ke zrušení požadavku grafického znázornění ochranné známky. Reforma má dále podpořit boj proti padělkům a zvýšit ochranu majitelů ochranných známek. Nová legislativa také přináší bližší spolupráci unijních a vnitrostátních orgánů. Zásadní změna nastane i ohledně poplatků, neboť registrace známek bude méně finančně nákladná a obecně tedy dostupnější.

Návrh Komise na tzv. reformní balíček v oblasti známkového práva vychází ze studie - Study on the Overall Functioning of the European Trade Mark System: Background, Findings, Proposals - ve které odborníci analyzovali starou právní úpravu. K nové legislativě související s ochrannými známkami se již vyjádřila i akademická obec. Obecně lze říci, že akademici tzv. balíček reforem vřele přijali. Panují ale i názory, že změny měly být dalekosáhlejší. Mezinárodní asociace pro ochranné známky naopak navrhuje nalézt kompromis mezi názory z obou táborů a dodává, že by nebylo od věci navýšit rozpočet OHIM, aby bylo například k dispozici více finančních prostředků pro boj proti tranzitním padělkům.

Srbská zahraniční politika dvou želízek v ohni

Headed for Brussels without a Compass: Serbia's Position between Rapprochement with the EU and Russian Influence

Sarah Wohlfeld; Deutsche Gesellschaft für Auswärtige Politik

Srbská zahraniční politika je tradičně orientována prorusky. Kořeny tohoto směřování spadají do 19. století, kdy byla v rámci eroze Osmanské říše posilována slovanská vzájemnost mezi národy s podobnými kulturními a náboženskými znaky (cyrilice a pravoslaví). Srbsko chápe Rusko jako tradičního spojence, se kterým má zvláštní vztah. Tento status Ruska v Srbsku byl posílen během sporů o Kosovo, v rámci kterých stojí Rusko jednoznačně za Bělehradem a dodnes blokuje vstup Kosova do OSN. V kontextu toho lze pak chápat účast ruského prezidenta Vladimira Putina na vojenské přehlídce v Bělehradě při příležitosti 70. výročí porážky okupačních nacistických vojsk v říjnu 2014. Putin zde stál po boku srbského prezidenta Tomislava Nikoliče, který je silně proruský.

Druhý směr zahraničně politické orientace Bělehradu je ovšem proevropský. Tato linie je přitom založena na ekonomické spolupráci. Srbská veřejnost spojuje s potencionálním vstupem do EU růst životní úrovně a možnost svobody pohybu, přičemž pro vstup Srbska do EU je dle výzkumu zadaného Komisí 55 % Srbů. V Bruselu ovšem panují opodstatněné obavy z přijetí Srbska do EU. Srbsko je oficiálním kandidátem na vstup do Unie od roku 2011, ale první oficiální přístupové rozhovory byly otevřeny až v prosinci 2015. Tento fakt je dán tím, že současná srbská vláda začala aktivně s Bruselem spolupracovat na integračním procesu až nyní. Hlavní vůdčí osobností je přitom samotný premiér Aleksandar Vučić, který je orientován proevropsky.

Tyto dva směry Bělehradu, proevropský a proruský, jsou na první pohled pouze pokračováním strategie Tita z dob bývalé Jugoslávie. Tito vytvořil v období studené války z Jugoslávie určitého prostředníka dialogu mezi Západem a Východem, a získával díky tomu benefity pro svůj stát. Na tuto politiku by rádi navázali i současní političtí představitelé Srbska. V oficiálním dialogu se snaží profilovat jako neutrální stát stojící mezi Unií a Ruskem. Na jedné straně odmítají sankce EU vůči Rusku a provádí s ruskou armádou na svém území vojenské cvičení. Vzápětí se však plně soustřeďují na unijní přístupové rozhovory. Rusko tyto rozhovory přitom neblokuje a ani proti nim veřejně nevystupuje, současně nicméně zvyšuje intenzitu prokremelské propagandy na srbském území. Brusel by tak měl být v námluvách s Bělehradem nadmíru opatrný, jelikož Balkán je historicky třaskavé území. Otázkou tedy je, zda Srbsko není ruský trojský kůň, který by rozkládal Unii zevnitř a způsobil tak více problémů než užitku.

Co se děje s schengenskou hranicí?

What is happening to the Schengen borders?

Elspeth Guild a kol.; Centre for European Policy Studies

Ve víru migrační krize poslední doby stále hlasitěji zaznívají hlasy o tom, že nekontrolovatelný migrační proud směřující do Evropy povede k rozkladu jednoho z největších výdobytků evropské integrace - schengenského systému - a ohrožení základních pilířů vnitřního trhu EU – volného pohybu osob, zboží a služeb. Pohled na fakta v podobě dosavadní praxe signatářských států Schengenské smlouvy však ukazuje, že z 26 zemí pouze 7 (Německo, Rakousko, Francie, Malta, Slovinsko, Norsko, Švédsko) přistoupilo v dosavadních měsících k dočasnému obnovení kontrol na hranicích, přičemž pouze v případě Francie a Malty mělo toto omezení absolutní charakter. Některé země (např. Slovinsko) hraniční kontroly poměrně záhy odvolaly.

Ač ve všech těchto případech byla mimořádná opatření vyvolaná migrační krizí přijata členskými státy v souladu s unijním právem (Schengenským hraničním kodexem), Evropská komise, jíž je svěřeno právo přezkoumatelnosti souladu národních aktů s unijní legislativou, často namítala zdůvodnění uváděná těmito státy – pouze přítomnost migračního náporu je samo o sobě nedostatečné vysvětlení a volání po solidárních krocích ostatních členských států zase vyznívá poněkud alibisticky. Je možná lehce překvapivé, že jsou to především státy Visegrádské čtyřky a východního rozšíření, které vystupují nejvíce proti opětovnému zavádění kontrol na vnitřních hranicích Schengenu. Tato skutečnost je dostatečnou odpovědí na apokalyptická proroctví předpovídající nastávající paralýzu schengenského prostoru – trvalou a celoplošnou změnu pravidel pohybu po vnitřním území totiž podmiňuje souhlas kvalifikované většiny, jehož dosažení je nereálné.

Kontroverze vyvolává i vnější schengenská hranice. Někteří volají po posílení její ochrany do té míry, aby se stala takřka neprostupnou, jiní navrhují zřízení zvláštní unijní agentury, evropské pohraniční a pobřežní stráže. Ať budou podmínky ochrany a kontroly vnějších schengenských hranic sebepřísnější, dotčené státy musí mít na paměti, že žadatelům o azyl nesmí být znemožněno vyhledávání azylu – takový postup by vedl k četným porušením Úmluvy OSN o právním postavení uprchlíků. Jakékoli kontroly, ať už přímo na hranicích či na vnitřním území, musí být realizovány plně respektujíce principy přiměřenosti, nerozlišování (nediskriminace) a odpovědnosti.

Skupina komisařů pro vnější činnost jako klíčový zprostředkovatel zahraniční politiky

The Commissioners´ Group on External Action – Key political facilitator

Steven Blockmans a Sophia Russack; The Centre for European Policy Studies

Jedním ze stěžejních příspěvků Lisabonské smlouvy k zahraniční politice EU bylo bezesporu přidělení křesla místopředsedy Evropské komise vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (VP). Dosavadní výzkum si všímal spíše samotných zahraničních aktivit VP a jeho podpůrné administrativní instituce Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) a nevěnoval příliš pozornost místopředsednické funkci VP na půdě Komise a celkově hybridní povaze jeho mandátu. Junckerova komise přitom v rámci zefektivnění svého působení obnovila pravidelné schůzky tzv. skupiny komisařů pro vnější činnost (CGEA) a upustila tak od mnohých „nešvarů“ předchozí Barrosovy komise. Bývalá VP Catherine Ashton sice předsedala skupině pro „vnější vztahy“, ale její vliv byl zastíněn samotným předsedou Barrosem, který trval na svém vedení skupiny - setkání se tudíž nesla pouze ve formální rovině, nijak nepřispívala k meziútvarovým konzultacím a nakonec tak došlo k jejich postupnému ukončení.

Jean-Claude Juncker se však na počátku působení nově složené Komise rozhodl znovuustavit tuto skupinu a její koordinací pověřil výhradně nynější VP Federicu Mogherini jakožto jednu z odpovědných místopředsedů Komise. Jádro CGEA tvoří komisaři pro evropskou sousedskou politiku a rozhovory o rozšíření (Johannes Hahn), mezinárodní spolupráci a rozvoj (Neven Mimica), humanitární pomoc a krizové řízení (Christos Stylianides) a obchod (Cecilia Malmström). Charakteristickým rysem činnosti CGEA se stala její flexibilita – na pravidelné měsíční schůze jsou běžně zváni také ostatní komisaři, jejichž přidělená oblast spadá pod plánovanou projednávanou agendu skupiny. Jednání se tedy mnohokrát zúčastnili také komisaři pro migraci a vnitřní záležitosti, ochranu klimatu a energetiku, nebo dopravu. Zvláštní spolupráce probíhá rovněž se skupinou komisařů pro TTIP, jejíž výstupy na půdě CGEA tlumočí komisařka pro obchod Malmström, a především v posledních měsících představuje výraznou část agendy CGEA otázka migrace.

Mezi hlavní funkce CGEA tedy můžeme zařadit zajišťování platformy pro politickou diskuzi o vnější akci EU napříč celou Komisí, rozšíření procedury meziútvarové konzultace v Komisi nebo lepší spolupráci Komise s ESVČ a Radou pro zahraniční věci, kterým také předsedá vysoká představitelka. Ačkoliv CGEA dle primárního práva není způsobilá k přijímání oficiálních rozhodnutí, její konzultační činnost pomáhá podpořit standardní rozhodovací proceduru v Komisi a díky mnohotvárnému postu VP také přispívá k efektivnější koordinaci a větší pragmatičnosti zahraniční politiky Unie.

Vícerychlostní EU? Institucionální a právní aspekty

A Multi-Speed EU? An Institutional and Legal Assessment

Giuseppe Martinico; Istituto Affari Internazionali

Vícerychlostní EU je označení pro metodu rozdílné integrace, kdy určitého společného cíle dosáhne nejprve část členských států, která je toho schopna a která k tomu má i politickou vůli. I nadále se však předpokládá, že ostatní státy budou tuto skupinu následovat později, proto se dá říct, že jde o princip stupňovité spolupráce. V posledních letech se jedná o velmi diskutovaný fenomén, který má v akademické sféře mnoho zastánců i odpůrců.

Mezi základní argumenty proti zavedení víceúrovňové Unie patří především asymetrie, která by mezi jednotlivými úrovněmi států vznikla. Vzhledem k tomu, že jednou z hlavních myšlenek fungování EU je sbližování jejích členů (jak po stránce hospodářské, ale i justiční, politické a kulturní), tak vytvoření relativně oddělených skupinek států by tento cíl nenaplňovalo, ba naopak. Je nutno počítat se situací, kdy by se úrovně utvořily dle ekonomického postavení států, takže silné ekonomiky jako Německo, státy Beneluxu a severské státy by ve výsledku ještě více odskočily zbytku Unie. Na druhou stranu je nutno zmínit i potenciální pozitivní vliv, který by zavedení vícerychlostní Evropy mohl na integraci Unie mít. EU se v současné době potýká s problémy zapříčiněnými neefektivními a příliš dlouhotrvajícími rozhodovacími procesy. Mnohdy je obtížné dosáhnout shody v důležitých tématech budoucí spolupráce a výsledný kompromis pak není tou nejlepší alternativou pro žádnou ze stran diskuze. V takovém případě by vícerychlostní řešení jistě přineslo vyšší efektivitu, která by byla výhodná pro všechny strany.

Ohledně nalezení vhodného způsobu, jak se s protichůdnými argumenty vypořádat a které řešení nakonec zvolit, stále probíhá diskuze napříč společenskými obory. Takto výrazný zásah do vztahů v rámci Unie má totiž významné ekonomické i právní aspekty. Z hlediska práva by například bylo nutno brát v potaz ústavní záruky členských států, jejichž cílem by bylo vytvoření udržitelné asymetrie, která by současně byla i funkční s cíli integrace. Celkově se v tomto případě jedná o komplikovanou otázku, která se dotýká samotného institucionálního ústavního pojetí EU.

Analytický tým vybírá každé pondělí nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.