Zahraniční politika EU a její dopady na plán vytvoření energetické unie

Europe’s Energy Union: Foreign Policy Implications for Energy Security, Climate and Competitiveness

Thomas Raines; Chatham House - The Royal Institute of International Affairs

 

Oblast energetiky je pro EU jedním z klíčových témat. Komise označuje vytvoření energetické unie za svou prioritu. Snaha více provázat energetiky jednotlivých členských států však naráží na dva základní problémy. V první řadě se současná energetická strategie Unie zaměřuje na zajišťování a rozšiřování dodávek dováženého plynu a druhou překážkou je ukrajinská krize. Jako vnější problém navíc do tématu vstupují i čím dál intenzivnější debaty o změně klimatu.

V souvislosti s tímto tématem došlo ke schválení klimaticko-energetického balíčku. Jeho obsahem se Unie zavazuje k tomu, že do roku 2030 sníží emise skleníkových plynů o 40 %, zvýší podíl výroby energie z obnovitelných zdrojů na nejméně 27 % a navíc zvýší energetickou účinnost o minimálně 27 %. Dalším důležitým dokumentem pro plánovaný vznik energetické unie je rámcová strategie k vytvoření energetické unie s progresivní politikou v oblasti změny klimatu. Ta nastiňuje pět rozměrů, které jsou důležité nejen pro založení, ale i následné fungování energetické unie. Mimo vytvoření plně integrovaného evropského trhu s energií, tématu energetické bezpečnosti a účinnosti, sem patří i dekarbonizace ekonomiky a důraz na vývoj a inovace. Předpokladem efektivnosti daného plánu je možnost spolehnout se na ostatní členské státy v době krize. Komise proto navrhuje takovou legislativu, která by členské státy zavazovala k tomu, že by musely poskytnout plyn sousednímu státu v momentě, kdy bude mít problémy se zdroji.  Takový postup by byl logický, jelikož pět členských států je plně závislých na dovozu plynu z Ruska.

Diverzifikace zdrojů se tedy jeví jako krok správným směrem. Nové zásobovací trasy mají však smysl pouze tehdy, když se budou vyhýbat z bezpečnostně-politického hlediska nestabilním místům. Navíc je třeba zvážit investice do regionů jako je Blízký východ či severní Afrika. Unie se dále bude muset vypořádat s problematikou sladění technických a politických požadavků a věnovat pozornost komerčním zájmům, jež mohou být v rozporu s její zahraniční politikou. Mimo to by sebou samotné vytvoření energetické unie přineslo řadu změn, které by musely být Bruselem komplikovaně koordinovány ve všech 28 státech Unie.

 

Evropská Unie a boj proti terorismu

The European Union and the fight to counter terrorism

Philippe Delivet; Robert Schuman Foundation

 

Terorismus je velkou hrozbou pro EU. V posledních letech vzrostlo nebezpečí náboženského radikalismu, které se projevilo dvěma loňskými teroristickými útoky v Paříži a březnovým atentátem v Bruselu. Unie je konfrontována s odchodem svých občanů, kteří odjíždí bojovat do Sýrie, a následně se vracejí do Evropy jako radikalizovaní džihádisté. Tito lidé pak představují hrozbu pro evropské hodnoty. Jak proti těmto jevům lze efektivně bojovat?

Po roce 2002 se postupně zrychlil proces vydávání teroristů do třetích zemí a rovněž lze mnohem lépe vystopovat jejich financování. V čase ohrožení vnitřní bezpečnosti členských států je také možné dočasně obnovit hraniční kontroly v Schengenském prostoru. Bezpečnostní složky mají k dispozici biometrická data podezřelých osob a dochází také ke kooperaci policie a soudů v rámci agentur Europol a Eurojust. Mimo to také Unie spolupracuje se Spojenými státy.

Vzhledem k narůstající hrozbě terorismu se unijní agenda v současnosti zaměřuje na ochranu občanů za pomoci stávajících nástrojů, prevenci radikalizace, hájení unijních hodnot a spolupráci na mezinárodní úrovni. Evropská směrnice přijatá v prosinci 2015 například umožňuje kriminalizovat osoby, které se v EU pokouší o nábor, výcvik a následný odjezd nových bojovníků do ciziny, kde se stávají teroristy. Účelnějšímu boji proti terorismu napomohla také Lisabonská smlouva, která prohloubila spolupráci policie napříč státy. Dále zavedla tzv. doložku solidarity, podle níž země zasažené atentáty musí dostat pomoc od ostatních členských států.

Evropská unie se také zaměřuje na boj proti džihádistické propagandě na internetu. Za tímto účelem by měly být posíleny soukromé subjekty, které proti ní bojují. Možné budoucí cesty nastínila také Evropská agenda bezpečnosti 2015–2020, ve které se mluví o vytvoření Evropského anti-teroristického centra. To by mělo Europolu umožnit podporovat činnost vnitrostátních donucovacích orgánů v boji proti zahraničním bojovníkům, financování terorismu, extremistickému obsahu na internetu a obchodování s nelegálními zbraněmi.

 

Vztahy EU a Indie jsou opět na začátku

EU-India ⁃ Just like starting over

Friends of Europe

 

EU a Indie se zdají být jedna pro druhou dokonalými partnery. Jde o dvě velké a společensky rozmanité demokracie, jejichž ekonomické profily se doplňují. Dohoda o volném obchodu, která má potenciál přinést významné výhody pro obě strany, je však vyjednávána již od roku 2007. Rozhovory o ní zpomaluje několik sporných bodů, což samotné uzavření dohody zahání do slepé uličky.

Mezi problematické oblasti patří například požadavek EU, aby Indie snížila cla na dovoz automobilů, mléčných výrobků či alkoholických nápojů. To by bylo rozhodnutí, které by vyvinulo podstatný tlak na indické výrobce. Unie také požaduje snazší přístup na indický trh se službami jako je bankovnictví, telekomunikace nebo právo a účetnictví. Indie by zase chtěla, aby více jejích kvalifikovaných odborníků mohlo pracovat v EU na krátkodobých projektech. Jakákoliv vyjednávání týkající se zaměstnanosti a pracovní síly jsou však kvůli ekonomické krizi a jejím dopadům dodnes citlivé téma. Kamenem úrazu je pak indický požadavek zvýšení exportů farmaceutických výrobků směrem do EU. Po tom, co Unie v roce 2015 zakázala dovoz přibližně 700 druhů indických farmaceutik, Dillí odložilo další kola jednání.

Bilaterální obchod mezi oběma partnery je tak dnes nižší než by se u tak velkých ekonomik dalo očekávat. Přestože je EU největším indickým partnerem, v celkovém unijním obchodu představuje Indie jen 2,1 %. Ten by přitom mohl těžit ze zvýšených exportů do země, která byla v minulém roce nejrychleji rostoucí velkou ekonomikou. Od počátku Modiho vlády navíc indická vláda přijala množství iniciativ na podporu ekonomického růstu a mnoho z nich usnadňuje zapojení zahraničních společností.

Indie by naopak mohla využít evropské investice a technologie k podpoře výroby a vzdělání pracovní síly nebo k digitalizaci venkovských oblastí. Pokud by se navíc oběma stranám ekonomické partnerství osvědčilo, mohlo by to v budoucnu usnadnit spolupráci i v dalších oblastech, jako je třeba bezpečnost. V Indii žije druhá největší muslimská populace a mohla by tak poskytnout své zkušenosti se zvládáním její radikalizace. Přestože obchod a investice mohou mezi Indií a Unií samozřejmě dál proudit i bez dohody o volném obchodu, nepodaří se bez ní naplnit veškerý možný potenciál.

 

Jak změnit fiskální politiku Evropské unie?

A proposal to revive the European Fiscal Framework

Grégory Clayes a kolektiv; Bruegel

 

Fiskální politika EU od svého počátku v 90. letech zaznamenala řadu změn, přesto je nyní nutné ji výrazně reformovat. Tato politika se týká procesů a pravidel upravujících utváření rozpočtů zemí Unie i souvisejících institucí. Má přitom dva hlavní cíle: v zájmu dlouhodobé udržitelnosti veřejného dluhu odradit vlády od zvyšování rozpočtového schodku a ponechat prostor pro provádění anticyklických kroků. Tento záměr však její stávající podoba nenaplňuje dostatečně efektivně.

Problémy přetrvávají při naplňování obou cílů. Řada států má již dlouho dluh vyšší, než by podle pravidel měl být, a na požadovanou úroveň 60 % HDP se nedostanou ani v dohledné době. Nedostatečná anticyklická opatření v době růstu pak vedou k nárůstu dluhu a neschopnosti poskytnout dostatečnou stabilitu během poklesu ekonomiky. Ten může přinést dlouhodobě negativní důsledky a prohloubit či zdůraznit sociální problémy. Hlavní nedostatky těchto opatření souvisí s nepřesnostmi při vytváření odhadů dalšího vývoje, na jejichž základě poskytuje Komise doporučení jednotlivým zemím. Ty se odvíjí od ročních predikcí, které zpětně procházejí zásadními revizemi, přičemž odchylky rostou zejména v nejistých časech. Fiskální pravidla jsou také obtížně implementována a hrozící sankce nejsou dostatečnou motivací. Pokud má země problémy, sankce je prohloubí, ale v kontextu takové situace jsou již zanedbatelné. Ani z politických důvodů se nejedná o preferovaný nástroj. Přestože je současný systém neefektivní, nelze jej nahradit úplně novým, protože by bylo třeba revidovat smluvní rámec EU.

Jediným řešením je tak reforma unijní fiskální politiky. Nová pravidla by měla klást důraz na vztah mezi výdaji a zadlužeností země. Účtování prostředků vynaložených ze státního rozpočtu by se provádělo stejně jako u firem, kde se náklady rozdělují mezi všechny roky trvání investice. Pro utváření predikcí by se používaly střednědobé odhady růstu, které jsou adekvátnější než nynější indikátory založené na roční proměně salda. Růst výdajů by byl omezen na základě rozdílu mezi aktuálním dluhem a 60 % HDP. Navíc by návrhy na nové/zvýšené náklady pro státní rozpočet musely doprovázet odpovídající opatření na straně příjmů. Zavedením nových pravidel by tak státy již nebyly motivovány strachem ze sankcí, ale vlastním souhlasem s tím, že tato pravidla poskytují nejlepší cestu k dosažení udržitelné a anticyklické rozpočtové politiky.

 

Analytický tým vybírá každou neděli nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.

 

 

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.