Teorie rámců: Jak se společné trhy typu EU rozšířily po celém světě
Frame Diffusion: How European Union-Type Common Markets Have Spread Around the World
Tobias Lenz; Robert Schuman Centre for Advanced Studies
Různé formy multilaterální ekonomické spolupráce nejsou dnes ničím výjimečným. Běžně se u regionálních organizací můžeme setkat se snahami o vytvoření celní unie, společného trhu nebo dokonce hospodářské unie. Zajímavé však je, že mnoho takovýchto iniciativ se až nápadně podobá institucionálním rozhodnutím, která byla přijata politiky při formování jednoho z nejvýraznějších uskupení - Evropské unie. Patří mezi ně například Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), Mercosur nebo Jihoafrické rozvojové společenství (SADC), jejichž představitelé mají za cíl vytvoření ekonomické struktury právě po vzoru společného trhu EU. Jaké jsou však příčiny podobnosti institucionálních rozhodnutí mezi těmito jinak poměrně odlišnými uskupeními?
Zastánci mezinárodní politické ekonomie největší váhu přičítají soukromým zájmovým skupinám, které se pohybují v prostředí rostoucí ekonomické vzájemné závislosti. Ti totiž vyvíjí nátlak na vlády s cílem usnadnit mezinárodní obchod. Důkazů, že vyšší provázanost ekonomik vede k potřebě hlubší integrace, je ovšem jen málo. Zájmové skupiny za tuto konkrétní formu integrace navíc nelobovaly.
Neofunkcionalisté příčinu rostoucích integračních ambicí vidí obdobně ve zvyšující se ekonomické provázanosti, svou roli však dle nich hrají také nadnárodní instituce, které integraci podněcují. S výjimkou EU se však nedá říct, že by nadnárodní instituce fungovaly jako motor pro prohloubení regionální ekonomické spolupráce. Nic také nenasvědčuje tomu, že by institucionální rozhodnutí ve zmíněných regionech byla výsledkem nátlaku EU.
Alternativní vysvětlení poskytuje teorie šíření rámců. Ty jsou jakýmisi schématy interpretace, která nabízí řešení určitého problému. Takový rámec může vzniknout v jedné regionální organizaci, odkud se pak šíří do dalších a ovlivňuje, co političtí činitelé považují za optimální institucionální rozhodnutí. Ta se pak napříč různými regiony sbližují. Rámce tedy poskytují jakýsi fungující návod k řešení problému integrace, kdy pozitivní výsledek v jedné organizaci slouží ostatním jako určitý vzor, který pak při rozhodování přejímají.
Účast a spolupráce parlamentů v oblasti zahraničních vztahů EU
The many facets of parliamentary involvement and interaction in EU external relations: A multilevel tale
Kolja Raube a Jan Wouters; Leuven Centre for Global Governance Studies
Přestože Lisabonská smlouva posílila z hlediska utváření unijní zahraniční politiky roli Evropského parlamentu, je tato politika v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) vykonávána stále převážně exekutivou. Kromě EP a unijní výkonné moci svou roli v definování zahraniční politiky hrají také jednotlivé národní parlamenty. Jak právě tito aktéři zasahují do unijní zahraniční politiky, čili legislativní tělesa na nadnárodní i národní úrovni? A existuje mezi nimi nějaká forma spolupráce?
Odpověď na tyto otázky se s různými odvětvími unijní zahraniční politiky liší. V oblasti SZBP můžeme roli EP pozorovat na příkladu Vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku, který je de facto ministrem zahraniční EU. Ten je Parlamentu nepřímo odpovědný ze své funkce místopředsedy Komise, a musí brát ohled na jeho doporučení. Role EP je tedy v rámci SZBP formálně omezená, ale zároveň hraje určitou kontrolní funkci. Národní parlamenty zase mají pravomoc schvalovat vyslání jednotek na zahraniční mise EU. A ač v některých členských státech o tomto rozhoduje vláda, může tento krok být legitimizován daným parlamentem. Co se týče meziparlamentní spolupráce mezi EP a národními parlamenty, v rámci SZBP se pravidelně pořádají kongresy.
V obchodní politice pak EP může vetovat mezinárodní dohody, které Unie vyjednala. Stále ale nemůže vznést námitky proti obsahu vyjednávání, to má v kompetenci výhradně unijní exekutiva. Pokud se mezinárodní smlouvy týkají pouze EU, národní parlamenty nemají ve vyjednávání žádné pravomoci. Ty mají pouze při schvalovaní tzv. smíšených dohod, které se týkají zároveň Unie i členských států. Meziparlamentní spolupráce v tomto odvětví formálně neexistuje.
V rámci oblasti lidských práv má EP pravomoc schvalovat dohody týkající se této problematiky. Nedávno například odmítl obchodní dohodu o partnerství s Kazachstánem a Uzbekistánem, a to právě kvůli porušování lidských práv v těchto státech. Role národních parlamentů pak spočívá především v kontrole dodržování lidských práv na jejich domácím území. Míra jejich zasahování do této oblasti v EU je spíše malá. Meziparlamentní spolupráce ani zde oficiálně neexistuje, pouze se čas od času uskuteční neformální fóra.
Je tedy zřejmé, že po přijetí Lisabonské smlouvy se pravomoci EP navýšily hned v několika oblastech. I role národních parlamentů byla posílena, a celkově je možné v rámci EU a její zahraniční politiky pozorovat posilování parlamentarismu na úkor unijní exekutivy. Bude tento trend nadále pokračovat?
Prožila by Unie po brexitu spíše uvolnění, či zničující krizi?
Europe after Brexit: Unleashed or Undone?
Ian Bond a kolektiv; Centre for European Reform
Po referendu o brexitu čekají Unii výrazné změny. Otázkou zůstává, zda budou vycházet z únorové dohody mezi Davidem Cameronem a EU, nebo půjde o důsledky odchodu Spojeného království. Tato druhá varianta by měla negativní dopady na unijní instituce, ve kterých by vymizel britský úhel pohledu. Brexit by navíc mohl podpořit euroskepticismus v dalších zemích. Co dalšího by mohl s sebou přinést?
V oblasti ekonomiky je Londýn spojován s liberalizací. Na tomto poli však za vlády Davida Camerona není příliš aktivní, neboť s liberalizací vnitřního trhu souvisí i volný pohyb pracovních sil. brexit by tak v této oblasti nezpůsobil výrazné zpomalení, ale mohl by naopak odstranit některé překážky. Obdobně by odchod Britů nevedl ani ke změnám při utváření ekonomické a finanční politiky EU, konkrétně k obávanému oslabení vlivu zemí mimo eurozónu. Současný stav je určen aktuálními podmínkami, a nikoli aktivitou Cameronovy vlády, přičemž hlubší integraci eurozóny nelze očekávat. Zmizel by však hlavní odpůrce společných pravidel pro daně, insolvenci a obchodní právo, která prosazují Francie a Komise.
Spojené království je zásadním aktérem při utváření pravidel proti kriminalitě a terorismu. Země Unie by po jeho odchodu musely věnovat těmto tématům větší pozornost. Rovněž by bylo třeba se vypořádat se sníženou schopností bojovat s přeshraničním zločinem. Pokračování policejní a soudní spolupráce by pak vyžadovalo nalezení alternativních cest k zajištění účasti Britů, kteří by opustili Europol a Eurojust. A brexit by mohl zkomplikovat i spolupráci s USA v těchto oblastech. Londýn totiž často zprostředkovává kompromis mezi Bruselem, kladoucím důraz na ochranu soukromí, a Washingtonem, stavícím na první místo bezpečnost.
V zahraniční politice EU může brexit vést ke značnému snížení obecné aktivity. Britskou tendenci reagovat na porušení mezinárodního práva či lidských práv, například zavedením sankcí vůči Rusku, by mohly nahradit pragmatismus a obchodní zájmy. Ztráta druhé největší ekonomiky Unie by navíc oslabila její pozici při dalších vyjednáváních. Zmenšil by se také její zájem o dění v Asii a snížil objem rozvojové pomoci poskytované bývalým britským koloniím. S ohledem na obrannou politiku EU pak sice neúčast Spojeného království může vést k posílení spolupráce, ale současně omezí její možnosti. Zásadní by proto byla podoba další spolupráce Unie a NATO.
Unijní mechanismus pro zachování demokracie, právního státu a základních práv
An EU mechanism on democracy, the rule of law and fundamental rights
Wouter van Ballegooij a Tatjana Evas; The European Parliamentary Research Service
V souladu se Smlouvou o Evropské Unii se všechny členské státy hlásí k rozvíjení a upevňování demokracie a právního státu, jakožto i základních práv a svobod. Analýzou reálného dodržování a rozvoje těchto hodnot jednotlivými členskými státy se zabývala Evropská přidaná hodnota (EAVA). Tento rozbor doprovázel legislativní zprávu vypracovanou výborem Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, která se zaobírala stejným tématem. EAVA se tedy specificky soustředila na identifikaci nedostatků v oblasti právně-demokratického rámce EU v kontextu základních práv a právního státu. Vyhodnotila také možné legislativní i nelegislativní kroky, které by měly napomoci k řešení nedostatků, a analýzu nákladů politického řešení.
Klíčová je tedy existence jisté mezery mezi deklarací daných práv a hodnot a jejich skutečným dodržováním ze strany Unie i členských států. Hlavním důvodem tohoto stavu je reálná slabost současného rámce, který zahrnuje rozvoj a upevňování demokracie a právního státu. Tato slabina je způsobena hlavně nejasnostmi v rozsahu pravomocí EU a rozdělení zodpovědnosti mezi Unií a členskými státy. V jejich důsledku dochází k nedostatkům v oblasti dohledu a vymáhání základních práv. O nápravu situace v těch členských zemích, které k této problematice přistupují značně kontroverzně, se prostřednictvím dialogů snaží Evropská komise i Rada EU. Komise například zasílá konkrétnímu státu stanovisko k jeho situaci v oblasti dodržování zásad právního státu a lidských práv, ke kterému připojí i konkrétní doporučení k nápravě daného stavu. Pozoruje pak, zda byla doporučení vyslyšena. .
K úplnému vyřešení nedostatků však může dojít pouze skrze vylepšení vertikální i horizontální spolupráce mezi Unií a členskými státy, ale i unijními institucemi a agenturami mezi sebou. Jasné vymezení kompetencí a hlubší míra spolupráce by tedy mohly být klíčem pro zvýšení efektivity fungování právně-demokratického rámce práv této oblasti. Důležitým krokem pro tento postup však bude delší diskuze, ve které dojde k interakci mezi klíčovými institucionálními hráči. Předpokladem pro zlepšení bude i konečná politická vůle těchto aktérů investovat energii do potřebných opatření.
Co pro Spojené království znamená stále užší svazek mezi evropskými národy?
What’s in a phrase? The United Kingdom and Ever Closer Union
Tony Brown; Institute of International and European Affairs
Premiér David Cameron v únoru oznámil, že se mu pro Británii podařilo vyjednat speciální statusv rámci EU. Země by se tak jižnemuselaúčastnit stále užšího svazku mezi národy Evropy, tzv. „ever closer union“. Není snadné určit, kdy přesně se tato problematika stala v britské debatě o EU tak zásadním a vášnivě diskutovaným bodem. Pro některé kritiky jde o koncept, který je nezbytný pro pochopení toho, kam evropská integrace spěje. Podle jiných jde jen o uměle vytvořený problém, který řešení nepotřebuje. I tak bude však tento koncept důležitou součástí britského referenda.
Když se na začátku 50. let začal vyjednávat vznik Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), Británie se rozhodla zůstat stranou. Rozhodnutí, které bylo od té doby neustále analyzováno a debatováno. Preambule Pařížské smlouvy mluví o tom, že jde o základ hlubší a širší komunity evropského obyvatelstva. Britské rozhodnutí neúčastnit se vzniku ESUO bylo tedy jistě ovlivněno jeho instinktivní nedůvěrou a rezervovaností k federativnímu modelu, který zakladatelé ESUO podporovali. Na druhou stranu ale toto rozhodnutí ukazuje i chybné vyhodnocení situace v poválečné Evropě. Británie jednoduše nevěřila, že by evropská integrace mohla mít budoucnost. Ukázalo se však, že opak je pravdou. O několik let později se pak britská delegace účastnila vyjednávání o vzniku ekonomického společenství. Když se ale zdálo, že rozhovory směřují k politickému projektu, Londýn opět vycouval. Římské smlouvy zakládající Euratom a Evropské hospodářské společenství (EHS) tak byly podepsány bez přítomnosti Spojeného království. A byla to právě preambule smlouvy o EHS, která poprvé zmínila směřování Společenství ke stále těsnější unii mezi evropskými národy.
Věta o směřování k užšímu svazku je součástí každé revize primárního práva podepsané členskými státy v posledních 25 letech, včetně Maastrichtské, Amsterdamské nebo Lisabonské smlouvy. Když už nic jiného, nová dohoda s Británií alespoň jasněji definuje, co pojem „ever closer union“ znamená. Jasněji říká, že její zmiňování ve Smlouvách není právním základem pro změnu primárního nebo sekundárního práva. Zároveň ale říká, že tato stále těsnější unie umožňuje různé způsoby integrace, a ne všichni členové tak nutně musí kráčet stejnou cestou a ke stejnému cíli. Ujasnění konceptu by mohlo integraci nasměrovat k flexibilnější Unii, a do budoucna tak pohánět dlouho potřebnou změnu.
Analytický tým vybírá každou neděli nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
