Britsko-polské vize pro reformu EU
A common British-Polish vision for EU reform in the event of Remain
Pawel Swidlicki a kolektiv; Open Europe
Evropská Unie nyní prodělává nejtěžší období ve své historii. Členské státy stojí tváří v tvář problémům a nebezpečím, které je nutí kriticky přemýšlet o podstatě evropské integrace. Unie by v tomto smyslu měla vyvolat debatu, při níž zaujme sebekritický postoj. Pokud se blíže podíváme na současné problémy EU, v první řadě si všimneme krize eurozóny. Další v řadě je zoufale málo rozvinutý jednotný trh, a to v klíčových oblastech jako jsou služby, energetika a digitální ekonomika. V geopolitice je pak zřejmé selhání Společné bezpečnostní a obranné politiky, a také Evropské politiky sousedství. Dle bývalého švédského ministra zahraničí Carla Bildta EU čelí kolem svých hranic kruhu nepřátel. Unie musí vyřešit také svůj demokratický deficit, což je jeden z faktorů, které zapříčiňují současnou nedůvěru většiny občanů členských států v unijní instituce.
Mezi takové občany patří i ti polští, kteří EU v širší míře považují za aktéra, který vyostřuje nevyřešené krize, a to jak ty vnitřní, tak vnější. Z pohledu Polska by byl pro EU ideální program pro reformu, v jehož rámci by se za prvé zabránilo pasti periferního ekonomického rozvoje na základě soutěže, jež se opírá o nízké náklady, a za druhé by došlo v širším smyslu k zlepšení vnitrostátní bezpečnostní a společenské situace. Polsko nyní potřebuje zlepšit svou schopnost soutěžit v rámci jednotného trhu a až poté by mohly přijít myšlenky na možný vstup do eurozóny. Spojené království je však v naprosto odlišné situaci než Polsko. Pro Brity by bylo ideální, kdyby proběhla radikální reforma společné zemědělské politiky, změnil se mechanismus fungování strukturálních fondů, byly zvýšeny výdaje na vědu a výzkum a proběhla reforma správních výdajů Unie. Spojené království by mohlo v případě, že by zůstalo v EU, hrát klíčovou roli při zajišťování udržitelného rozvoje a bezpečnosti v Unii.
Pokud však chce Unie vystoupit ze své krize, musí v první řadě vyřešit problémy se svou demokratickou legitimitou. Následně by měl být přepracován rozpočet EU, a to na především co se týče výdajů na podporu udržitelného rozvoje jednotného trhu. S tím by také souviselo odstranění růstově omezujících předpisů, jež se dotýkají středních, malých i mikropodniků. Důležité je však v obecné míře zajistit stabilní a fungující schengenský prostor.
Proč je i přes svobodu pohybu pracovní mobilita v EU nízká?
De jure freedom of movement and de facto mobility in the EU internal market
Paul-Jasper Dittrich a Nathalie Spath; Notre Europe – Jacques Delors Institute
Větší mobilita pracovní síly v rámci jednotného trhu by byla pro EU velmi výhodná. Zvyšuje produktivitu, pomáhá při nedostatku kvalifikované pracovní síly a umožňuje její efektivnější alokaci. Může také mít absorpční funkci v době asymetrických makroekonomických šoků. Pokud se navíc pracující později rozhodnou vrátit do rodné země, přinášejí si zpět nové schopnosti a jazykové dovednosti. Migrační krize ale vrhá na otevřené hranice a svobodu volného pohybu stín pochybnosti. Velká Británie si v dohodě s EU zařídila možnou výjimku z některých sociálních dávek pro pracovníky z ostatních členských států Unie. A kromě těchto dvou nedávných problémů navíc unijní mobilita stále čelí překážkám právním i reálným.
V oblasti sociální politiky nemá EU výlučné kompetence, a harmonizace národního práva v této oblasti tedy není možná. Unie může jen skrze legislativní proces přijmout opatření na podporu volného pohybu pracovní síly. Takové výhody se poté dělí na ty, kterým se lze nebo nelze vyhnout. Mezi ty nevyhnutelné patří například přídavky na děti. Pracující rodič nemusí ani žít ve stejném státě EU jako jeho dítě, a stejně na ně má nárok. Mezi příspěvky jímž se lze vyhnout, a občané EU pracující v jiném členském státě tak na ně nemusejí mít nárok, je například podpora v nezaměstnanosti. Další oblastí, která by potřebovala větší evropskou koordinaci, je například přenositelnost penzí. Věk odchodu do důchodu nebo způsob zdanění penzí se u členů EU liší, a je tedy těžké určit, s jak velkými důchody mohou pracující počítat. Kromě de iure překážek existují i další, které vycházejí z reálného života. Jedním z hlavních problémů je jazyková bariéra, která dokáže od pracovní mobility mnohé odradit. Zatímco na severu Evropy až 35 % občanů ovládá až tři cizí jazyky, na jihu obdobný počet lidí neumí ani jeden.
Většina pracujících, kteří hledají zaměstnaní v jiném členském státě EU, jsou mladí lidé. Ti často nemají našetřené prostředky k tomu, aby mohli v nové zemi žít a hledat práci. Proto by jim jasnější vymezení a koordinace sociální politiky v různých členských státech mohla výrazně pomoci. Nezaměstnanost právě mladých lidí je navíc v mnoha unijních státech velmi vysoká. V jiných, jako je například Německo, naopak chybí kvalifikovaná pracovní síla. Harmonizace pravidel a větší podpora mobility práce by tak mohla být výhodná pro celou Unii.
Lákavá past opevněné Evropy
The Tempting Trap of Fortress Europe
Stefan Lehne; Carnegie Europe
I ty členské státy EU, které se k přílivu uprchlíků stavěly zpočátku nejvstřícněji, se dnes shodují na principu opevněné Evropy a přenesení odpovědnosti za migranty na třetí země. Tento krok však stejně jako nárůst národního populismu namísto posílení unijní legitimity způsobí napětí mezi jednotlivými zeměmi,. Lepší by proto bylo, kdyby odpovědní političtí lídři vynaložili větší společné úsilí na zvládnutí migrační krize a odpovědně tak čelili vzestupu nacionalismu. Jaké jsou příčiny a následky takovéhoto vzestupu?
Když krize vypukla, převažovala „vítací“ politika Angely Merkel. Tento přístup rezonoval také ve Švédsku. Postupně se ale uprchlíci stali předmětem politiky strachu a například ve Francii, Německu nebo středoevropských zemích začaly sílit hlasy jdoucí proti nim. Strach někdy může být hnací silou, což se projevilo například v rámci ekonomické krize, kdy panovaly obavy o stabilitu eurozóny. To pomohlo překonat rozdíly mezi státy doplácejícími na ty slabší. V případě migrační krize je však strach silou, která nabourává integritu EU. Nutí elity členských států soustředit se na národní úroveň, což mezi nimi podkopává solidaritu a zpochybňuje budoucnost schengeského systému. V důsledku této situace pak některé státy výrazně začaly omezovat počty udělených azylů pro migranty a uzavírat své hranice.
Unijní země se v březnu 2016 shodly na zredukování počtu migrantů v rámci dohody s Tureckem. Pozitivní je, že se postoje členských zemí navzájem přiblížily. Na druhou stranu hrozí, že se EU posune k politice vylučování, což se v budoucnu může proti ní obrátit. Princip opevněné Evropy nemůže totiž příliš fungovat. Za prvé, na rozdíl od Austrálie náš kontinent není izolovaný a migranti sem budou pronikat i nadále, pouze za pomoci ilegálních převaděčů. Za druhé, pokud by byly na moři vraceny lodě s uprchlíky, hrozily by ztráty mnoha životů. Za třetí, přenášet odpovědnost na okolní země, mezi nimiž jsou i tzv. zhroucené státy, může způsobit jejich rozvrat a další nestabilitu v regionu. Opevněná Evropa by tudíž v důsledku způsobila jenom další potíže.
EU by si měla uvědomit, že migrační krize bude pokračovat. Spíše než opevňovat se je potřeba nabídnout migrantům legální cesty v podobě humanitárních víz, poskytovat pomoc tranzitním zemím nebo pro žadatele o azyl zajistit takové podmínky, aby mohli lépe nalézt cestu za prací a vzděláním. V neposlední řadě je potřeba celkově zlepšit unijní zahraniční, imigrační a integrační politiku.
Jak zlepšit podmínky pro tzv. vyslané pracovníky?
The revision of the Posted Workers Directive: towards a sufficient policy adjustment?
Claire Dhéret a Andreia Ghimis; European Policy Centre
Systém tzv. vyslaných pracovníků/zaměstnanců začal v EU fungovat na konci 90. let, avšak dnešním požadavkům již nestačí. Tento mechanismus se týká zaměstnanců, kteří dočasně pracují v jiné zemi, než ve které je sídlo dané firmy. Vztahy mezi pracovníkem a zaměstnavatelem přitom vychází z norem státu, odkud společnost pochází, a nikoli země výkonu práce. Přestože takovýchto osob je stále malý počet, pořád přibývají. Současně však roste odpor k samotnému systému, který je považován za anomálii a potenciální hrozbu. Stávající podmínky totiž vychází ze směrnice schválené v roce 1996, jež primárně řešila poskytování služeb na jednotném trhu a nikoli ochranu pracovníků.
Postupně vykrystalizovaly dva hlavní problémy. Tím prvním je využívání mechanismu k obcházení zákonů, vyhýbání se placení daní, atp. V tomto případě je formálně založena společnost ve členské zemi, zpravidla s nižšími daněmi a minimální mzdou, kde však provádí minimální činnost a podniká v „zahraničí“. Tímto nelegálním způsobem snižuje náklady, nebo se díky nízké možnosti kontroly ze strany státu některým povinným platbám zcela vyhýbá. Druhým problémem jsou důsledky pro vyslané zaměstnance i pracovníky působící v lokalitě takové společnosti. Pracovní podmínky a výše příjmu vyslaných pracovníků totiž nedosahují úrovně zemí, kde působí. Naopak místní společnosti a živnostníci nemohou takovým způsobem sníženým cenám konkurovat a přichází o práci.
Unie se snaží stávající nedostatky řešit novými pravidly. V roce 2014 přijala směrnici, která posiluje spolupráci zemí při kontrole vysílání pracovníků a činnosti společností, které ho využívají. Došlo rovněž k vytvoření systému pro přeshraniční ukládání finančních a správních sankcí. Zaměstnanci pak získali možnost učinit právní a administrativní kroky proti zaměstnavateli v případě nerespektování jejich práv. Přetrvaly však rozdíly mezi místními a vyslanými pracovníky. V březnu 2016 však Komise navrhla revizi samotné směrnice z roku 1996. Změny se mají týkat tří hlavních oblastí. První z nich je finanční ohodnocení vyslaných pracovníků, jež by mělo odpovídat zákonům země, kde je práce vykonávána, nebo místním kolektivním smlouvám. Rovné by měly být i pracovní podmínky pro místní dočasné zaměstnance a vyslané pracovníky. Pravidla pro výkon práce těch, kteří v jiné zemi působí dlouhodobě, tedy déle než 2 roky, by měla zcela odpovídat tamním normám.
Analytický tým vybírá každou neděli nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
