Jak britské ministerstvo financí zanalyzovalo brexit
Understanding HM Treasury’s Brexit analysis
Jérémie Cohen-Setton; Bruegel
Velká Británie bude v červnovém referendu rozhodovat o svém setrvání v Unii. Britské ministerstvo financí vydalo odhad toho, jaké dopady bude mít případný brexit na ekonomiku Spojeného království. Podle jejich zjištění by v případě odchodu mohlo být HDP v roce 2030 nižší o 3 až 7 %. Jak k takovým číslům ministerstvo došlo?
Analýza dopadů brexitu se skládá ze tří kroků. V prvním ministerstvo studuje, jaké dopady by odchod z EU měl na celkový obchod a přímé zahraniční investice (PZI). Druhý krok sleduje, jak by pokles obchodu a PZI ovlivnil produktivitu britských firem. Podle analýzy by v případě brexitu mohlo dojít k jejich poklesu. To by mohlo nastat proto, že pokud je ekonomika otevřená zahraničním investicím a obchodu, produktivita roste. Větší trh přitom umožňuje domácím firmám růst, neboť mohou využít úspor z rozsahu. A zahraniční výrobní faktory, které do země přicházejí, navíc umožňují lepší alokaci zdrojů. Kapitál je v důsledku používán na lepší projekty. Právě tato změna by mohla vést ke snížení produktivity britských firem a zpomalit tak růst ekonomiky.
Ve třetím kroku analýzy jsou pak výsledky předchozích dvou spojeny s globálním makroekonomickým modelem ve snaze předpovědět, jak by brexit ovlivnil celkový národní důchod. K určení výsledků používá ministerstvo model, který rozlišuje specifické dopady členství v EU a případných alternativ od ostatních faktorů, které jinak ovlivňují obchod a PZI. Mezi použité proměnné patří členství v Unii, tedy situace, kdy jsou oba partneři členskými státy, dále rozdělení obchodu, tedy situace kdy je jen jeden z obchodních partnerů v EU, a poté vznik zóny volného obchodu, kdy jsou obě strany její součástí. Poslední z nich je pak členství v EHS, kdy jsou opět oba obchodní partneři jeho součástí.
Analýza je však některými odborníky kritizována. Pro odhad vývoje společnosti do roku 2030 sice používá předpovědi Centrálního statistického úřadu (ONS), nebere však v úvahu populační změny, které by odchod z EU způsobil. Jedním z hlavních důvodů pro odchod Británie z Unie má přitom být lepší zajištění hranic. Zdá se tedy, že analýza vynechává jeden z hlavních bodů diskuze okolo brexitu, a to migraci a volný pohyb pracovní síly. Je to snad proto, že by migrace byla složitější na modelování než obchod? Anebo bylo vynechání migrace a volného pohybu prostě jen politické rozhodnutí?
Kolik by nás stál konec Schengenu?
The economic costs of non-Schengen: What the numbers tell us
Anna auf dem Brinke; Notre Europe – Jacques Delors Institute
Tzv. schengenský systém, který funguje na základě dohody platící již více než 20 let, se dnes ocitá pod silným tlakem. V reakci na migrační krizi a nedávné teroristické útoky totiž řada zúčastněných zemí přikročila k dočasné obnově hraničních kontrol. Není přitom jasné, jak by měl tento krok řešit stávající problémy. Naopak je jisté, že konec schengenského systému by přinesl značné náklady.
Největší škody by trvalé obnovení hraničních kontrol přineslo pro obchod. Docházelo by totiž ke zdržení na hranicích, které by prodloužilo čas potřebný k dodání zboží, a celkově by poklesla efektivita jednotného trhu Unie. Související náklady by byly srovnatelné se zavedením nové daně ve výši 1-3 %. Jednalo by se přitom o 0,8-2,7 % HDP zemí schengenského prostoru. Z dlouhodobějšího hlediska by šlo o obdobnou částku jako u důsledků brexitu, případně by ji bylo možné srovnat s výší řeckého dluhu. Dokonce by mohlo dojít k ohrožení ekonomik v EU.
Obnovení hraničních kontrol by mělo negativní dopad i na přepravu osob. O problém by se jednalo zejména pro ty, kdo dojíždí za prací do jiné členské země. Zdržení na hranicích by i v tomto případě vedlo ke snížení efektivity, a zřejmě by znamenalo i omezení takového dojíždění. Postižen by však byl i turistický průmysl. Předpokládá se pokles počtu turistů o 5-25 %, neboť by se snížilo množství jednodenních cest a krátkých výletů. Vlivem zdržení na hranicích by se totiž snížila ochota občanů členských zemí takové cesty absolvovat. Změny by se dotkly i zahraničních cestovatelů se schengenskými vízy.
Neopomenutelnou skupinou by pak byly důsledky spojené se samotnou kontrolou hranic. Nejprve by bylo třeba znovu vybudovat příslušnou infrastrukturu, a poté se o ni starat a udržovat personál na hranicích. Na základě odhadů cen za hlídání hranic mezi USA a Kanadou by se jednalo o nové náklady ve výši 5-6 miliard eur ročně. Samotná existence schengenského prostoru je však i významnou položkou během jednání Unie se třetími zeměmi v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Jeho konec by navíc v kontextu úvah o brexitu a stále nevyřešené krize eurozóny vyslal nepříznivý signál do zbytku světa.
Dublinská dohoda a evropské azylové řízení
Regulation 604/2013 (Dublin Regulation) and asylum procedures in Europe
Gertrud Malmersjo a Milan Remáč; The European Parliamentary Research Service
Válka v Sýrii spolu s konflikty v Iráku nebo Afghánistánu spustila migrační vlnu do EU. V roce 2015 se tak rapidně zvýšil počet uprchlíků žádajících v Evropě o azyl. Daleko nejvíce žádostí zaznamenalo Německo, a to zhruba 475 000, což je více než dvojnásobek oproti předchozímu roku. Migranti mají zájem také o další země jako je například Švédsko, Francie, Belgie nebo Itálie. Vysoký počet žádostí obdrželo také Maďarsko a Bulharsko. Nejvíce migrantů pochází ze zemí západního Balkánu, na druhém místě jsou početně Syřané. Jak probíhají azylová řízení s těmito osobami?
Uskutečňují se v rámci tzv. Dublinských nařízení (dnes známých jako Dublin III), na základě nichž je určen jeden stát, který řízení s žadatelem provede. Nejdůležitější prioritou v rámci hierarchie kritérií pro určení tohoto státu je rodinná vazba migranta na člověka, který v dané zemi již azyl v minulosti obdržel. Členské státy navíc mezi sebou mohou přenášet odpovědnost za azylová řízení. Funguje však systém dostatečně?
Dne 6. dubna 2016 navrhla Evropská komise nová opatření týkající se evropského azylového systému. Nadále by sice existovalo přenášení odpovědnosti za azylová řízení mezi státy, v dobách krize by se ale tyto přesuny odehrávaly podle nových specifických kritérií. Žádosti o azyl by tak nově byly přerozdělovány mezi státy podle velikosti populace, blahobytu nebo kapacity pro uprchlíky. To by mohlo přispět k harmonizaci evropského azylového systému.
Od přijetí revidovaných Dublinských nařízení z roku 2014 bylo fungování tohoto azylového řízení několikrát hodnoceno odborníky. Ti shledali, že v systému přetrvávají jisté nedostatky. Jedním z nich je například to, že se většina dohodnutých přesunů odpovědnosti nad žadateli o azyl neuskuteční. Další obtíží jsou rozdíly mezi členskými státy v rámci azylových procesů nebo socioekonomických podmínek, stejně jako přílišné soustředění se pouze na své teritorium z hlediska dopadů migrační krize. Za těchto pracovních podmínek nemůže systém dobře fungovat. A jelikož zatím nemáme žádné detailní informace o novém mechanismu navrhnutým Komisí, je jen velmi obtížné odhadnout, zda návrh tyto nedostatky v rámci Dublinských nařízení vyřeší.
Oživení demokratické účasti občanů na vedení EU
Bring Back the Citizens! How to revive democratic participation for a citizens-led Europe
Franz J. Allmayer a kolektiv; FutureLab Europe
Příběh evropského projektu započal, když se někdejší přátelé rozhodli vybudovat politické a hospodářské společenství založené na totožných hodnotách. Dnes díky existenci Unie mohou Evropané pracovat, studovat, cestovat a žít v různých částech tohoto kontinentu. Demokracie v Evropě však nyní čelí významným výzvám a to na místní, národní, ale i evropské úrovni. Politická nedůvěra roste v každé zemi a to napříč všemi generacemi. Aby v této věci došlo ke změně, bylo by potřeba oživení politiky Evropy, které by vedlo ke zvýšení demokratické legitimity. EU by v tomto smyslu měla hrát klíčovou roli, jelikož na ní v současné době stojí pilíře evropské politiky.
V první fázi by bylo nutné změnit fungování politické kultury. Rozhodovací proces je v Unii totiž v současné době zdlouhavý a snaží se uspokojit co nejvíce unijních aktérů. Takové postupy jsou sice orientovány na nalezení konsenzu, nikoliv však na objevení efektivního řešení. Problematický je taktéž nedostatek transparentnosti a vyjasněnosti v oblasti odpovědnosti aktérů za jejich rozhodnutí. Důležitým krokem k překlenutí politické krize v Evropě je také využití technologií jako nástrojů politické participace. V tomto smyslu by bylo velmi vhodné, aby vznikla centralizovaná platforma, v jejímž rámci by byla hlavní legislativa projednávána v několika jazycích a lidé by skrze ni mohli vznést otázky svým zástupcům.
Otázkou však dále zůstává, jak efektivně vylepšit možnost využití potenciálu Evropské občanské iniciativy (ECI). Dle usnesení EP schváleného v říjnu 2015 je důležité zvýšit mezi občany povědomí o ECI a taktéž zjednodušit používání nástrojů s iniciativou spojených. Z pohledu EU hraje negativní roli i to, že mnoho občanů Unie nevěří, že EU má silný vliv na směřování politiky jejich země. Tuto situaci je třeba napravit tak, aby měli o této situaci vyšší povědomí a dále dbát na různé vzdělávací programy.
Obecně lze v jednotlivých členských zemích EU v současnosti pozorovat neustále rostoucí apatii, nedůvěru a euroskepticismus. Nízká volební účast ve volbách do EP v roce 2014 a vzrůstající popularita nacionalistických stran vystupujících proti Unii mohou být důkazem tohoto tvrzení. EU by tedy neměla otálet s hledáním kroků, které by měly na nastalou situaci odpovědět. Není totiž možné, aby za ni tyto problémy řešil někdo jiný.
Analytický tým vybírá každou neděli nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
