Jaká je budoucnost vztahů Evropské unie a arabského světa?
EU strategic communication with the Arab world
Patryk Pawlak; The European Parliamentary Research Service
Zejména od počátku tzv. barcelonského procesu zahájeného v roce 1995 je patrné, že udržení dobrých vztahů s arabským světem je dlouhodobě v zájmu EU. Zatímco dřívější cíle se soustředily kolem témat bezpečnosti a potřeby udržet stabilitu, následný vývoj vztahů mezi oběma stranami Středozemního moře posunul těžiště k otázkám podpory demokracie, lidských práv a ekonomického i společenského rozvoje. Mezi významné události přitom patřily například invaze do Afghánistánu a do Iráku, teroristické útoky v Madridu a v Londýně, zveřejnění karikatur znázorňujících Mohameda či Arabské jaro. Nikdy se přitom nejednalo o nekomplikovaný vztah a Unii se dlouhodobě nedařilo dostatečně účinně sdílet a prosazovat svoji vizi rozvoje tohoto regionu.
Mezitím se nestabilita na Blízkém východě a v zemích severní Afriky stala zdrojem nejistoty v samotné EU. Došlo k narušení základů některých jejích politik, a to jak vnějších, tak vnitřních. Jak znovu ukázaly nedávné teroristické útoky v Belgii, Tunisku, Egyptě a ve Francii, vzestup násilného extremismu a hrozba radikalizace neznají hranic. Teroristické organizace jako al-Kaida či Islámský stát totiž lákají tisíce osob, ze kterých se stávají tzv. zahraniční bojovníci. Někteří z nich jsou přitom občané členských zemí Unie. Klíčovou roli zde proto hrají aktivity zaměřené na boj proti teroristické propagandě a džihádistickému vidění současné Evropy a světa. Druhou rovinu potom představuje současná migrační krize vyvolaná pokračujícími boji na Blízkém východě a zhoršováním životních podmínek v řadě tamních zemí.
V kontextu těchto událostí EU začala uvažovat o arabském světě jinak. Důležitá přitom byla proměna samotného regionu po Arabském jaru. Unie učinila řadu kroků mířících za vytvořením strategičtější vize pro další zapojení se do tamního dění a spolupráci s různými zúčastněnými stranami. Tato vize by měla lépe reflektovat soudobou situaci a zahrnovat jak přístup k politickým elitám, tak k občanské společnosti. Hlavní cíle přitom tvoří potlačení propagandy vedoucí k radikalizaci, posílení vzájemné spolupráce a zlepšení obrazu samotné Unie. Konkrétní iniciativy v tomto směru představují různé nově zřízené pracovní skupiny EU přímo se zabývající například informační činností a komunikací v arabském světě, strategickou komunikací v Sýrii, rozvojem žurnalistiky, mediální gramotností a dalšími tématy.
Nový systém vládnutí v Unii
The New EU Governance: New Intergovernmentalism, New Supranationalism, and New Parliamentarism
Vivien A. Schmidt; Istituto Affari Internazionali
Protože se od roku 1990 se výrazně změnila povaha správy Evropské unie, transformovala se i debata mezi odborníky, která spočívá v zodpovězení otázky, kdo by měl být hlavní silou evropské integrace. Z pohledu tradičních intergovernmentalistů, neboli zastánců mezivládního přístupu, by to měly být jednotlivé členské státy a národní vlády. Naopak klasický supranacionalismus, nebo také nadnárodní přístup, vidí klíčového aktéra v institucích Unie, jako jsou např. Komise či Evropská centrální banka (ECB). Tradiční parlamentarismus se naopak zaměřuje na zdůrazňování role Parlamentu. Debata mezi danými přístupy je však nesporně důležitá i z pohledu jednotlivých činitelů EU, kdy nastiňované scénáře mohou vést ke změně jejich pravomocí či odpovědnosti.
Inovativní interakce přístupů, mezi něž patří nový intergovernmentalismus, nový supranacionalismus a nový parlamentarismus, tedy mohou vytvářet nový způsob unijního vládnutí. Nová podoba mezivládního přístupu se například opírá o daleko více sdílené autority a společné kontroly na úrovni EU. Tradiční intergovernmentalismus totiž vysvětloval rozhodovací proces v Radě jen jako honbu za mocí a prosazováním národních zájmů, kdežto nový mezivládní přístup mluví o tom, že se členské státy snaží o vytvoření dohody na základě debaty a konsenzu. Nové pojetí nadnárodního přístupu pak poukazuje na to, že vliv starého supranacionalismu na způsob řízení unijních nadnárodních institucí jako je Komise či Evropský soudní dvůr se skutečně snižuje. Zároveň však upozorňuje na to, že tyto orgány získaly daleko větší pravomoci v rozhodovacím procesu. Parlamentaristé kritizují předchozí dva přístupy za to, že odmítly úlohu EP v rozhodovacím procesu. Právě za změnu tohoto vnímání parlamentarimus bojuje. Důležitý pro tento směr je vzájemná pozice Parlamentu a Komise. Parlamentaristé totiž prosazují hlubší spolupráci těchto dvou institucí.
Všechny tyto tři směry mají v současnosti tendenci sbližovat se a vytvářet mezi sebou konsenzus. Právě tento posun reálně přispívá k nárůstu rovnováhy unijních institucí. Jednotlivé přístupy však čím dál více opomíjejí účinky svých kroků na úrovni členských států. Národní demokracie jsou tedy pod čím dál větším tlakem, který ohrožuje jejich legitimitu. Lidé totiž cítí, že Unie je orgán, který skutečně rozhoduje, avšak její rozhodnutí nejsou schopni ovlivnit. Jako vhodný postup k vyřešení situace se jeví spíše než další prohlubování integrace nalezení nových způsobů jak decentralizovat či dekoncentrovat pravomoci na národní úrovni.
Co by měla EU vědět a říkat o uprchlících a řeckých ostrovech
Navigating the Aegean – What the EU ought to know, and say, about refugees and the Greek islands
European Stability Initiative
Dohoda o vracení migrantů mezi EU a Tureckem vešla v platnost 20. března. Počet lidí, kteří od té doby připluli na řecké ostrovy, se snížil. Pochopit vývoj situace v Egejském moři však není vůbec snadné. A to především proto, že chybí potřebné informace. Ty, které náhodou máme, navíc nejsou úplné. Co tedy o stavu v tamějších vodách víme?
Dokumentů, které se situací v Egejském moři zabývají, existuje několik. UNHCR vydává každých pár dní denní mapy a denní reporty. Mapy vycházejí z čísel řeckých úřadů a říkají, kolik migrantů je na ostrovech v danou chvíli a kolik pro ně existuje ubytovacích míst. Reporty pak udávají počet nově příchozích migrantů. Podobné dokumenty vydává i Evropská komise, která pravidelně aktualizuje tabulku o situaci v hotspotech. V té sleduje kolik úředníků Frontexu, EASO a dalších organizací je na jednotlivých ostrovech. EK také zaznamenává, kolik sociálních pracovníků, tlumočníků a členů pohraniční stráže je v oblasti nasazeno, kolik lidí bylo z Řecka vráceno zpět do Turecka a kolik syrských uprchlíků bylo z Turecka přesídleno do EU. Problémem však je, že existuje spousta dalších oblastí, v nichž chybí informace. V situaci, kdy je na ostrovech asi 8200 migrantů, není jasné, kolik z nich si už zažádalo o azyl, jaké byly případné výsledky azylových řízení, či zda byla podána odvolání proti zamítavým rozhodnutím. Jasně definovaný není ani vztah mezi úředníky EASO a těmi z Řecka.
Bylo by tedy žádoucí, aby Evropská komise s touto situací něco udělala. Je třeba, aby se kvalita publikovaných informací zlepšila, a také aby k jejich zveřejňování docházelo pravidelně, nejlépe každý týden a na jednom místě. Kromě dat, které EK již publikuje, jako je počet příchozích migrantů, ubytovací kapacity, počty sociálních pracovníků a dalších úředníků, by měla publikovat i počty žádostí o azyl a informace o tom, v jakém stádiu se řízení nachází. V případě lidí navrácených do Turecka by měla zveřejňovat nejen jejich počet, ale i jejich národnost a důvod pro navrácení. Je také potřeba lépe specifikovat role a postupy pro spolupráci řeckých a evropských sociálních pracovníků. Chce-li totiž dnes někdo posoudit, zda dohoda mezi Tureckem a EU funguje, bude ve výsledku zmatený. Informace, které jsou totiž v současnosti k dispozici, dávají prostor zbytečné a přehnané kritice celé dohody. A to je třeba napravit.
Kontrola plíživé evropské integrace
Controlling Covert Integration in EU Politics
Johan Adriansen a Evelyn Coremans; Robert Schuman Centre for Advanced Studies
Formální prohlubování integrace musí vždy být zaštítěno souhlasem členských zemí Unie. Tento princip se nazývá „pán a správce“, kdy národní státy (pán) přenášejí kompetence na nadnárodní úroveň (správce). Někdy však dochází k plíživé integraci, ke které státy výslovný souhlas dát nemusí. To může způsobit určitá politická rizika a celkovou ztrátu nadnárodní, v našem případě unijní, legitimity. Přesun kompetencí na mezinárodní organizace je totiž zpravidla doprovázen kontrolními mechanismy, které chrání národní zájmy. Pokud ale dojde k neformální integraci, oficiální kontrolní mechanismy nejsou vytvořeny.
Ačkoli členské země mohou podnikat negativně vnímané kroky k neformálnímu rozhodování, existují alternativní metody, jak kontrolu zajistit. Jedním z nich je také posílení dohledů nad takovými procedurami. Vysoká úroveň těchto kontrolních mechanismů dokonce může mít za následek ústup od původní skryté integrace. Přesto to automaticky neznamená, že by tím legitimita EU výrazně narůstala. Zásadní je, aby byly tyto neformální kontrolní mechanismy účinné. Existuje několik příčin, proč efektivita těchto pravidel pokulhává, a tedy proč jejich samotná existence automaticky nemírní negativní reakce veřejnosti na EU v jejích členských státech.
Taková neefektivita může být způsobena například tím, že politici skrytou integraci tiše podporují, a nastaví si výhodné kontrolní mechanismy, které mohou snadno obcházet. Pokud se pak jedná o ožehavých tématech, je pro ně snadné vinu následně svalit na nadnárodní úroveň. Jestli je tento princip legitimní či nikoli záleží pouze na úhlu pohledu. Další příčinou neefektivity může být fakt, že se skrytá integrace objeví nečekaně, pročež se kontrolní mechanismy zavedou velmi rychle, a stanou se pak příliš pružnými. Třetí příčinou je někdy zkrátka jejich nízká kvalita, a tedy neefektivita.
Někteří oborníci naopak tvrdí, že neformální vládnutí může na základě racionálních argumentů a expertíz přispět k vyslyšení hlasů těch aktérů, jichž se rozhodování na úrovni EU nejvíce týká. Kontrolní mechanismy skryté integrace zase mohou přispět k navýšení legitimity politických výstupů. Až budoucí výzkum ale zjistí, na čem závisí doprovázení skryté integrace kontrolními mechanismy, a tedy i prozkoumá, nakolik skrytá integrace nabourává legitimitu Evropské unie.
Analytický tým vybírá každou neděli nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
