Politická komunikace migrační krize ve střední a východní Evropě
The political communication of the refugee crisis in Central and Eastern Europe
Gábor Győri; Foundation for European Policy Studies
Migrační krize stmelila země střední a východní Evropy, když společně oponovaly dosavadní unijní politice přijímání uprchlíků. Středoevropští představitelé, ač nebyli v tomto ohledu ve většině, rovněž přispěli myšlenkou úplného uzavření evropských hranic za účelem zastavení přílivu migrantů. Jaká je politická komunikace migrační krize přímo ve vybraných středoevropských státech?
V Rakousku se například uvnitř vládnoucí Sociálně demokratické strany Rakouska (SPÖ) prosadilo konzervativní křídlo, které se ve své rétorice posunulo doprava a k myšlenkám uzavření hranic země. Je však nutné podotknout, že Rakousko nese dvojí břemeno: je tranzitní i cílovou zemí. V nedávných polských parlamentních volbách prohrála středopravá, prozápadní a proevropská Občanská platforma, jejíž rétorika byla ve vztahu k migrační krizi váhavá. Slovenský premiér Robert Fico a jeho strana Smer naproti tomu před jarními parlamentními volbami zvolili ráznou protiimigrační kampaň. To však nakonec stejně nestačilo k obhájení většiny mandátů. Premiér Fico pak utvořil značně různorodou vládní koalici zahrnující jak sociální demokracii, tak nacionalistickou krajní pravici, či liberální stranu maďarské menšiny Most-Híd, která premiérovu nepřátelskou rétoriku odsuzovala. V Chorvatsku se situace nesla v odlišném duchu. Dosavadní levicová vláda byla velmi kritizována opozicí za lhostejnost vůči hrozícímu nebezpečí způsobenému skutečností, že se rychle stala tranzitní zemí pro uprchlíky. I přesto vládnoucí sociální demokracie prohrála volby jen těsně. A konečně maďarský premiér Viktor Orbán, který je v EU stoupencem nejtvrdší linie vůči migrantům, v poslední době ještě více přitvrdil, když vystupoval přímo proti Německu. V Maďarsku se sice žádné volby neuskutečnily, přesto byly v sázce například klesající preference Orbánovy strany Fidesz ve vztahu k naopak stoupajícím preferencím krajně pravicového Jobbiku. Podněcování strachu z uprchlíků také přispělo k tomu, že se v maďarských novinách přestalo psát o korupčních aférách vlády.
Pestrosti politické komunikace navíc přispěla role prezidentů, a to obzvláště těch, kteří jsou voleni přímou volbou. Mnohdy jsou z opačného politického tábora a k migrační krizi se vyjadřují opačně než vláda. Rozdíly v politické komunikaci migrační krize napříč státy EU nám napovídají, že se nejedná pouze o odlišná politická stanoviska, ale i fundamentální propast mezi zakládajícími členy Unie a jejich nově přistoupivšími východními sousedy.
Budoucnost evropského projektu
The future of the European project
Thierry Chopin and Jean-François Jamet; Robert Schuman Foundation
Integrace přinesla Evropě ve 20. století mír a prosperitu. V posledních letech se však ukazuje, že EU nemůže být jasnou zárukou sociální stability v době ekonomických krizí či bezpečnosti v době terorismu. Současnou Unii totiž spíš než prosperita a mír definuje ekonomická nestabilita, slabé instituce a rozdělená společnost. Chybí jasné a efektivní vedení, a mnoho obyvatel se proto obrací zpět k národním státům. Pozice Unie v 21. století je tak nejasná. Základní pilíře jako je jednota, solidarita a ekonomická integrace, na kterých byla postavena, dnes, zdá se, ztrácejí na významu. Jaká budoucnost EU čeká?
Dopady ekonomické krize byly a stále jsou velké. Nezaměstnanost je především mezi mladými vysoká a ekonomická propast mezi severem a jihem Unie se ještě prohloubila. Nejen že ekonomika jako sjednocující jev nestačí, může se naopak stát i důvodem rozdělení a místem střetu jednotlivých národních zájmů. Ekonomická integrace tak nutně nemusí jít ruku v ruce s politickou spoluprací mezi členskými státy. Ekonomická provázanost nemusí nutně zabránit návratu mocenských bojů a nacionalistických tendencí, tedy přesně těm nešvarům, kvůli kterým Unie původně vznikla. Špatná ekonomická situace spolu s migrační krizí a nebezpečím terorismu navíc nahrává populistickým a radikálním stranám. Jejich rétorika pomáhá šířit euroskeptické nálady. K jimi prosazovaným politikám patří nacionalismus, podpora státní suverenity na úkor integrace, uzavření hranic a omezení volného pohybu.
Projekt jednotné Evropy je tak v ohrožení. Občané nejsou se současným stavem spokojeni, a pokud nedojde k reformě, je možné, že se jednotlivé členské státy začnou od Unie odcizovat. To by však do budoucna přineslo více potíží než řešení. Problémy, které Evropany trápí, totiž z velké části leží za hranicemi národních států. Odcizení od EU nevyřeší migrační krizi ani ekonomické problémy, politici se nestanou morálnějšími a nebezpečí terorismu nebude zažehnáno. A fragmentace Evropy nevyřeší ani spory, které mají různí členové mezi sebou. Nebude-li tu Brusel jako vděčný cíl naší nespokojenosti, budeme hledat obětního beránka jinde. Nejspíše v některém ze sousedních států. Evropa by se tak v podstatě mohla vrátit zase na začátek. Unie možná nedokázala rozptýlit všechny rozdíly a neshody, dokázala je však skrze systém různých brzd a protivah neutralizovat.
Jak se tvoří kandidátní listiny pro volby do Evropského parlamentu?
Jostling for position: What determines where candidates are placed on electoral lists during European elections?
Elena Frech; LSE European Politics and Policy Blog
Řada voličů vnímá EU jako nedostatečně demokratickou, málo transparentní a příliš vzdálenou. Přibližně dvě třetiny občanů Unie si dokonce myslí, že na jejich hlasu v EU nezáleží. Přetrvává tak představa o demokratickém deficitu Unie, tedy přesvědčení o její nedostatečné legitimitě. Volby do Evropského parlamentu (EP) jsou nejpřímějším způsobem, jak mohou voliči ovlivnit dění v EU. Pro řešení tohoto dlouhodobého problému je tedy důležité, aby občané Unie těmto volbám lépe porozuměli, stejně jako samotnému fungování EP.
Více než 60 % občanů Unie si však ve volbách do EP nemůže vybrat konkrétního kandidáta. Jedná se o voliče v oblastech, kde je používán poměrný volební systém s uzavřenými kandidátními listinami. Ve srovnání se zeměmi, kde občané konkrétního kandidáta vybrat mohou, má v průměru dokonce o 5 % více voličů pocit, že na jejich hlasu při volbách do Parlamentu nezáleží. Při použití zmíněného systému totiž volič pouze určí, které straně dá svůj hlas. Samotná strana však stanoví pořadí osob na volební listině, a tím v podstatě definuje, kdo má šanci být zvolen.
Analýza fungování tohoto systému v Německu ukázala hlavní faktory, které hrají roli při určování pořadí kandidátů na volebních listinách. Jednotlivé národní strany se při výběru osobností ucházejících se o místo v EP řídí třemi cíli. Tím prvním je možnost ovlivnit politiku v EU. Druhým pak udržení loajality případného poslance EP k národní straně. Poslední cíl pak představuje přilákání co nejvyššího počtu voličů díky výběru populárního kandidáta. Německé strany však jednoznačně upřednostňují politiky se zkušenostmi z významných výborů Evropského parlamentu, zatímco vliv loajality nebo popularity těchto osobností není natolik zřejmý. Udržení úzkého kontaktu s vlastní politickou stranou je však pro kandidáty zásadní. Takřka polovina německých poslanců Parlamentu zvolených mezi lety 1999 a 2009 byla ve skutečnosti znovuzvolena díky jejich působení ve vedení strany, a to ať už na lokální, státní či federální úrovni.
Zřízení vstupního/výstupního systému EU
The Establishment of an EU Entry/Exit System
Hubert Dalli; European Parliamentary Research Service
V letech 2002 až 2011 vydala Evropská komise řadu sdělení, která pojednávala o společné správě vnějších hranic EU. Toto úsilí vyvrcholilo v roce 2013, kdy byl předložen Inteligenční hraniční balík. Cílem těchto legislativních návrhů bylo modernizovat správu vnějších hranic schengenského prostoru. Součástí balíku bylo i posouzení jeho dopadů, které ukázalo na jisté nedostatky v případě navrhovaných opatření.
Samotný Inteligentní hraniční balík byl tedy tvořen třemi návrhy. Prvním z nich bylo nařízení, kterým se zřizuje systém vstupu/výstupu (EES) pro zaznamenávání údajů o času a místě vstupu a výstupu státních příslušníků třetích zemí, které vstupují do Schengenu. Druhou položkou bylo zavedení RTP, čili programu registrovaných cestujících. Na závěr se jednalo o nařízení, jímž se mění samotný Schengenský hraniční kodex, a to právě za účelem zavedení EES a RTP. V rámci první revize balíčku odhalila Komise sérii nedostatků, a to především v provozní, finanční a technické oblasti. Následovala hlubší dvoufázová analýza daných legislativních návrhů. Komise posléze provedla technickou studii a realizovala pilotní projekt EU-Lisa. Na základě výsledků těchto dvou prací došlo k revizi prvotního návrhu Inteligentního hraničního balíku.
V případě zřízení systému EES došlo ke změně, jenž vedla k začlenění nových technických poznatků. Naopak program RTP Komise úplně stáhla. Důvody pro zřízení vstupního/výstupního systému se přitom zakládají na tom, že by mělo dojít ke zlepšení správy vnějších hranic a k lepší identifikaci osob, které zde překračují povolenou délku pobytu. Je také třeba přispět k boji proti terorismu a závažné trestné činnosti za účelem zajištění vysoké úrovně vnitřní bezpečnosti.
Zavedení systému EES by tedy mělo vést k zlepšení situace především na hranicích Schengenu. Důležitým dodatkem je posílení vnitřní bezpečnosti EU v souvislosti s terorismem a podobnými hrozbami. Samotné návrhy na jeho zřízení systému jsou však otázkou řádné předešlé analýzy. A právě zde hraje klíčovou roli posouzení dopadů ze strany Komise.
Analytický tým vybírá každou neděli nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
