Efektivní mechanismus solidarity v azylové politice
Efficient Solidarity Mechanisms in Asylum Policy
Jesús Fernández-Huertas Moraga a Hillel Rapoport; The Swedish Institute for European Policy Studies
Během roku 2015 se do Unie dostalo přes jeden milion migrantů hledajících azyl. To vytvořilo obrovský tlak na některé země i na společný evropský azylový systém. Dosavadní politiky Evropské komise, které se snaží s migrací vypořádat, však bohužel selhaly. Za jeden z hlavních důvodů je považována nedostatečná podpora politiků členských států EU, avšak jsou zde i ryze praktické důvody, jež plynou z toho, že přemisťování lidí není lehké, zvláště pak proti jejich vůli.
V červenci 2015 se Evropská rada postavila negativně k přijetí „povinných kvót“. Členské země Unie preferovaly spíše dobrovolné přísliby přijetí migrantů, avšak nenaplnily počty stanovené Komisí. V září 2015 pak Rada EU schválila kvóty na přemístění 160 000 uprchlíků a žadatelů o azyl z Itálie a Řecka. Nebyl však schválen trvalý mechanismus přemisťování a přesidlování. Dle tohoto schválení se také již musí brát v potaz preference uprchlíků ohledně zemí, do kterých se chtějí dostat.
Počet uprchlíků, které mohou země přijmout, je stanovován na základě kritérií jako HDP, velikost populace, nezaměstnanost a dosavadní počet přijatých uprchlíků v dané zemi. Avšak by měl být ještě vytvořen rámec, jenž by napravil nedostatečnou koordinaci při přijímání uprchlíků napříč členskými státy. Jeho mechanismus by měl spočívat v existenci fyzických a finančních nákladů. Fyzickými náklady jsou zatíženy státy jako Řecko a Itálie, jež se v porovnání s ostatními členskými zeměmi musejí starat o mnohem větší počet uprchlíků. Finanční náklady pak nesou země, jako jsou třeba Francie a Německo, které se nejvíce podílí na unijním rozpočtu, z něhož se financuje azylový, migrační a integrační fond.
Měl by být tedy vytvořen mechanismus, který by mezi členskými státy umožňoval vzájemnou kompenzaci těchto nákladů. Jednotlivé země by si mohly vybrat, zda upřednostňují být více finančně solidární, a tím pádem nést více finanční zátěže, výměnou za méně fyzické zátěže a opačně. Takový rámec by umožňoval vytvoření rovnováhy mezi zeměmi v tom, jak vnímají náklady na přijetí dodatečného žadatele o azyl.
Energetická unie plná odvážných inovací
From distraction to action: For a bold European Energy Union Innovation Strategy
Thomas Pellerin-Carlin a Pierre Serkine; Notre Europe – Jacques Delors Institute
Evropská unie v současné době zastává pozici lídra na poli využití technologií zelené energie a boje proti klimatickým změnám. S touto pozicí je spojena také zodpovědnost za šíření používání takových zdrojů energie, které nevytvářejí oxid uhličitý. Velkou výzvu v tomto smyslu představují stále vyšší energetické nároky v rozvojových zemích. Implementace nízkouhlíkových řešení, která rovněž nabízejí možnost lokálních sítí, znamená v kontextu nerozvinuté infrastruktury atraktivní způsob jak zlepšit životní podmínky v těchto oblastech.
Právě vývoz technologií a myšlenek spojených s obnovitelnými zdroji je pro EU velice zajímavým artiklem. S technologickou stránkou této iniciativy je spojena potřeba pro vývoj nových technologií. Ta by měla být uspokojena hned na dvou úrovních: jednak pomocí zejména primárního výzkumu a za druhé za přispění mladých dravých firem a start-upů přicházejících s novými a radikálními řešeními, které si zaběhnutí giganti nejsou schopni představit.
S otázkou výzkumu obecně, a obzvláště toho primárního, je spojen problém financování. V tomto směru je zajímavá představa použití crowdfundingu na projekty spojené s nízkouhlíkovou energetikou. V rámci této myšlenky se dostává do popředí koncept většího zapojení občana EU do projektu a formování energetické unie, kdy se právě široce přijímaný koncept „zelené energie“ může stát opěrným bodem pro fungování energetické unie a větší demokratizace v rámci unijních aktivit.
Vyslyšení přání a potřeb unijního obyvatelstva by pomohlo zvýšit efektivitu dopadů inciativ v praxi, stejně jako přispět k celkově většímu zapojení obyvatelstva do politických projektů. To by mohlo znamenat zásadní předěl ve vývoji a fungování unijních politik. Kromě vytvoření nové myšlenkové platformy by to mohlo pomoci bojovat s tzv. demokratickým deficitem. V tomto směru by se jednalo o mechanismus spolurozhodování o nakládání s rozpočty, a to na lokálních i vyšších úrovních, nebo o soukromé investice do různých projektů za použití crowdfundingu.
Měníme jednotný digitální trh v domeček z karet? Evropská kvóta na místní uměleckou produkci
Turning the Single Digital Market into a House of Cards? The European Local Content Quota on Netflix
Patrick Messerlin; European Centre for International Political Economy
V květnu letošního roku navrhla Evropská komise v rámci svých snah o vytvoření jednotného digitálního trhu novelizaci směrnice o audiovizuálních mediálních službách. Součástí změny má být zavedení kvóty, podle které společnosti nabízející sledování filmů a seriálů na internetu budou mít povinnost pokrýt alespoň 20 % jejich nabízených katalogů evropskou tvorbou. Toto opatření analyzujeme prostřednictvím zodpovězení tří otázek, které se snaží zhodnotit jeho potenciální dopady na evropský zábavní průmysl.
První z otázek se ptá, zda je vůbec žádoucí nabízení evropských filmů a seriálů na internetu nějakým způsobem regulovat. Směrnice totiž bude mít na evropskou produkci a na malé firmy, které má podpořit, kontraproduktivní dopad, neboť novým pravidlům se nejsnáze přizpůsobí velké a ekonomicky silné společnosti, zatímco menší a začínající firmy budou mnohdy nuceny z trhu odejít. Druhá otázka zkoumá, zda jsou kvóty vhodným nástrojem pro regulaci kulturních odvětví ekonomiky. Zavedení obdobných restrikcí ve Francii mělo silně negativní dopady, jelikož omezilo konkurenci a přeměnilo francouzský televizní a hudební průmysl na neefektivní, silně subvencovaná odvětví. V poslední otázce se snažíme zjistit, zda by zavedení kvót napomohlo vytvoření jednotného digitálního trhu, což je dlouhodobým cílem Komise. Navrhované znění směrnice je však natolik vágní, že by každému členskému státu umožnilo interpretovat jej podle svých zájmů, díky čemuž by opatření mohlo namísto sjednocení způsobit fragmentaci evropského digitálního trhu.
Pro srovnání uvádíme příklad Jižní Koreje, která si navzdory výzvám globalizace dokázala udržet konkurenceschopnou produkci filmů a hudby, čehož dosáhla mimo jiné otevřením se světu. Korejci zaměstnali zahraniční experty, přizpůsobili svou tvorbu globálním standardům, a místo aby se snažili nadnárodní internetové giganty jako například společnost Netflix regulovat, využívají je jako nástroj exportu své umělecké produkce na zahraniční trhy.
Celkově můžeme říci, že pokusy podporovat evropské umělce pomocí kvót na zařazování jejich tvorby do nabídky internetových společností jsou kontraproduktivní a jejich výsledkem je posílení organizované lobby na úkor skutečně talentovaných umělců. Tato snaha navíc vychází z předpokladu, že evropští umělci nedokážou zahraniční produkci konkurovat bez restriktivních zásahů veřejné moci, což je zřejmě mylná představa.
Unijní globální strategie a multilateralismus
The EU Global Strategy: going beyond effective multilateralism?
Balazs Ujvari; Egmont – The Royal Institute for International Relations
Na konci června dojde k představení nové globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Strategie má za cíl nahradit třináct let starý bezpečnostní plán (ESS) za pomoci vytvoření nových institucí a posílení těch starých. Klíčovým bude multilaterální přístup Unie k současným i budoucím aktérům na mezinárodní scéně. Nová globální strategie se zaměřuje na širokou škálu zahraničních témat jako je například obchod, rozvoj, energie a klima. Unie si proto musí vyjasnit, jaké jsou její priority a jaký druh multilateralismu bude nejlépe vyhovovat dané oblasti v následujících pěti letech, kdy bude agenda fungovat.
Strategie by sama o sobě měla počítat s nástupem nových velmocí a spolupráce s nimi. Zejména by se pak nový plán měl zaměřit na státy BRICS, mezi nimiž je rozhodující Čína a její vlastní globální strategie. Peking se nejenom snaží vytvořit nové instituce, ale také se lépe integrovat v těch existujících. Kromě Číny je důležitá i Latinská Amerika, kam proudí z EU více investic než do Ruska, Číny a Indie dohromady, i když se tato situace týká hlavně Mexika a Brazílie. Pro Evropu je Latinská Amerika atraktivní také z kulturních a ekologických důvodů.
Unie by se ovšem neměla zaměřovat jen na regiony. I přes rychlý růst BRICS a Latinské Ameriky je Evropa i nadále jedním z největších technologických center na světě, a proto by EU měla této výhody využít i při řešení problémů a konfliktů světa. Nezanedbatelné jsou i unijní úspěchy v oblasti energetiky, ve které potenciálně spočívá nástroj pro budoucí prosazování hodnot a cílů EU.
Poslední důležitou oblastí, na kterou by se měla nová strategie zaměřit, je boj s terorismem. Současná bezpečnostní situace silně volá po jednotné a účinné strategii boje s radikalizací, ale i po spolupráci s dalšími zeměmi mimo Unii. Dnes již existuje spolupráce například mezi americkou FBI a evropským Europolem. Další intenzivní kooperace probíhá například také se zeměmi jako je Turecko a Pákistán. Multilaterálnost je tedy rozhodně něco, co bude nedílnou součástí evropské globální strategie, zejména pokud chce EU zůstat globálním hráčem a prosazovat své hodnoty.
Jaké politické výzvy čekají EU v příštím roce?
Key policy challenges for the EU in 2017
Étienne Bassot a Wolfgang Hiller, The European Parliamentary Research Service
Poslední dva roky znamenaly pro Evropskou unii dynamické období, které sebou přineslo mnohé kritické okamžiky, jejichž následky stále přetrvávají. Evropská komise nyní připravuje pracovní program na rok 2017, pro který bude řešení kritických otázek klíčové. Je proto důležité zmínit hlavní politické výzvy, které před EU stojí v nadcházejícím období výrazných ekonomických, sociálních a politických změn.
Nejdůležitější výzvou, které Unie čelí, je udržení bezpečnosti jak na jejím území, tak i mimo něj. Současný předseda Komise Jean-Claude Juncker zdůrazňuje především udržení stability v eurozóně, vyřešení vnitrostátních krizí a zamrzlých konfliktů v sousedních zemích, v nichž je ohrožena fungující demokracie. Tyto krize spolu s občanskými válkami, kterými jsou zmítané státy v blízkosti hranic EU, jsou hlavními příčinami, proč lidé riskují životy a utíkají do bezpečnější Evropy. Efektivní a úspěšná integrace imigrantů je tak druhou důležitou výzvou unijní politiky pro následující rok. Hlavními prioritami tohoto začlenění je zajištění škol pro děti imigrantů a uznávání předcházejícího vzdělání a praxe uprchlíků, a tudíž i jejich úspěšná integrace na trhu práce.
Další dvě výzvy se týkají samotné Unie a jejích vnitřních problémů. Ekonomická krize, která vyvrcholila v roce 2008, má za následek slabý ekonomický růst uvnitř Unie. Je proto potřeba povzbudit soukromý sektor k investování a vytváření nových pracovních míst, podpořit konkurenceschopnost a efektivitu na trhu práce a zvýšit veřejné investice. Druhým přetrvávajícím problémem je demokratický deficit EU. Je nutné posílit demokratickou legitimitu unijních institucí a rozhodovacích procesů, především tedy roli Evropského parlamentu. Ten je totiž jedinou institucí EU přímo reprezentující občany. EP by měl být zapojen nejen do legislativních procesů, ale více také do vytváření agendy. V neposlední řadě je nezbytná větší transparentnost rozhodování na unijní úrovni a aktivnější zapojení občanských iniciativ do těchto procesů.
Poslední výzvou pro EU je rozpočet, který by měl být schopen zabezpečit dostatek zdrojů na vypořádání se s výše zmíněnými problémy. Koncem roku 2016 bude muset Komise posoudit fungování víceletého finančního rámce 2014-2020 a přijít s návrhem pro jeho revizi, která zohlední dosavadní ekonomickou situaci a makroekonomické výhledy. Realizace právě tohoto rámce se už v prvních dvou letech ukázala být náročná, a proto je právě vyřešení rozpočtu klíčové pro zvládnutí zmíněných problémů.
Bude Unie silným týmem, když Británie zůstane?
Europe after Bremain: A strong team?
Ian Bond; Centre for European Reform
Čtvrtek 23. června 2016 je z hlediska budoucího fungování EU zásadním datem. Obyvatelé Velké Británie totiž rozhodli, zda si přejí zůstat v Unii, či nikoliv. Předpokládejme, že referendum z pohledu odpůrců brexitu dopadlo kladně. Ihned jistě následovala vyjádření, ve kterých britský premiér David Cameron, vedoucí představitelé Unie a ostatně i lídři národních vlád členských zemí EU výsledek referenda nadšeně vítali. Ani přes toto dílčí vítězství ale současné problémy a výzvy, kterým Unie čelí, nezmizí. EU by se proto měla ještě s větším zápalem pustit do jejich řešení. A právě Spojené království by mělo být tím hlavním aktérem, který bude nastolovat proreformní agendu. A na které oblasti by se mělo zaměřit?
Asi nejzákladnější je oblast zahraniční politiky EU. V posledních letech byla v této oblasti Velká Británie poněkud nevýrazným hráčem. To by se mělo po referendu změnit. Spojené království by mělo v prvé řadě prosazovat nastolení dlouhodobější strategie vůči Rusku, především se zaměřením na omezení ruských politických a ekonomických možností destabilizovat členské země EU a její východní partnery.
Další oblastí, ve které by měla Británie zaujmout asertivnější roli, je sousedská politika. Nestabilita v sousedství EU je zdrojem velkých problémů, kterým musí Unie čelit. Životním zájmem EU musí být zajištění stability v jejich sousedských či blízkých zemích. Spojené království by například mělo společně především s Francií podporovat mezinárodně uznanou libyjskou vládu při získávání kontroly nad momentálně velmi nestabilním územím tohoto severoafrického státu.
Obchodní politika je další oblastí, kde by měla Británie uplatňovat svůj vliv. Ten může využít například při vyjednávání mezi Unií a Japonskem o vytvoření společné zóny volného obchodu. Spojené království se těší z velmi dobrých vztahů s japonským partnerem, a tudíž může hrát pozitivní roli při jednání mezi oběma aktéry. Totéž platí i o vyjednávání bilaterální investiční dohody mezi EU a Čínou.
David Cameron by tedy měl využít svého mandátu a posunout Velkou Británii opět do čela Unie. Ideální příležitost se k tomu naskýtá v druhé polovině následujícího roku, kdy Spojené království převezme předsednictví v Radě Evropské unie.
Scénáře nového britsko-unijního vztahu v případě neuskutečnění brexitu
Scenarios of a new UK-EU relationship: A ‘Bremain’
Stuart Brown a Tena Prelec; LSE European Politics and Policy Blog
Jedním z nejžhavějších témat poslední doby je brexit a v rámci debaty o něm je nejdiskutovanější otázkou to, co by se stalo, kdyby Velká Británie opustila Evropskou unii. Jen velmi málo pozornosti však bylo dosud věnováno otázce, co se stane, pokud Britové budou hlasovat pro setrvání. Je to pochopitelné proto, že odchod by znamenal radikální přebudování britské zahraniční i domácí politiky. To však neznamená, že by se v případě nesouhlasu s opuštěním EU nic nezměnilo.
Pokud se Britové rozhodnou zůstat součástí Unie, mohlo by to čistě teoreticky vést ke zvýšení váhy jejich hlasu a především posílení vlivu na podobu evropské integrace. Avšak ať již referendum dopadlo jakkoli, jeho důsledkem nebude jen mnoho změn v rámci britsko-unijního vztahu, ale také v oblasti britské vnitřní politiky.
Výsledek referenda určí směřování britských politických stran na několik dalších let. Proto asi nikoho nepřekvapí, že se referendum stalo jejich hlavním tématem. O něco více překvapivé však bylo rozštěpení Konzervativní strany, ve které vznikly dva tábory odpůrců a podporovatelů setrvání v Unii. Mimo to musí Konzervativci čelit i dalšímu problému, a to otázce vedení strany v dalším volebním klání. David Cameron již totiž oznámil svůj záměr odstoupit z funkce předsedy strany před rokem 2020.
A rozštěpená přitom z referenda nemusí vyjít jen Konzervativní strana. Také britská společnost se rozděluje a je to věk občanů, který je v tomto ohledu rozhodujícím faktorem. Starší vrstva obyvatelstva se spíše přiklání k možnosti odchodu z Unie, zatímco většina mladých lidí chce v EU setrvat, projevuje o ni zájem, spatřuje její výhody například v nabídce pracovních míst a oceňuje roli Unie v ochraně lidských práv.
Kritici referenda však upozorňují na fakt, že výsledek referenda nemusí být dlouhodobým řešením této otázky. Pravdou zůstává, že zde existuje možnost, že toto hlasování pouze povede k dalšímu referendu. Tento výsledek tedy v žádném případě nemusí být konečným. Právě naopak se nyní může otevírat prostor pro mnoho dalších alternativ, jejichž dopady jsou zatím nejasné.
Analytický tým vybírá každou neděli nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
