Čínsko-ruské obchodní vztahy a jejich dopad na EU
The China-Russia trade relationship and its impact on Europe
Alicia Garcia Herrero a Jianwei Xu; Bruegel
Čína a Rusko jsou velmi významnými partnery Unie. Rusko je pro EU jedním z nejdůležitějších partnerů, jelikož unijní ekonomika je závislá na dovozu určitého druhu zboží, zejména energií. Čína má největší paritu kupní síly. Čínsko-ruská obchodní spolupráce však za poslední dobu změnila svůj charakter. Bilaterální vztah, který byl v minulosti velmi komplikovaný, se nedávno proměnil v těsnou obchodní spolupráci. Může mít prohloubení čínsko-ruského obchodního vztahu negativní vliv na Unii?
O posilování spolupráce mezi Čínou a Ruskem můžeme hovořit v souvislosti s čínským připojením se do Světové obchodní organizace. K dalšímu ekonomickému sbližování dochází po roce 2014, kdy Západ uvalil sankce na Rusko za anexi Krymu. Čínský import do Ruska se zvýšil od roku 2000 do roku 2014 o celých 15 %.
V souvislosti s tímto vývojem se nabízejí se dvě otázky. Bude mít zvyšující se rusko-čínská spolupráce dopad na Unii? A pokud ano, tak na jaké sektory ekonomiky? Co se týče unijních výrobků na čínském trhu, ty pouze doplňují ruský vývoz. Zatím se tedy nemusíme obávat, že by ruské výrobky byly schopny plně nahradit ty unijní na čínském trhu. Jako problém se však může v budoucnu ukázat to, že čínský vývoz čím dál více nahrazuje ten unijní na trhu ruském. Při simulaci užší obchodní spolupráce mezi Ruskem a Čínou, při které se snížila bilaterální dovozní cla na nulu, se ukázalo, že by taková obchodní dohoda skutečně snížila vývoz z EU do Ruska významným způsobem. Zdá se tedy, že prohlubující se čínsko-ruské ekonomické vztahy by mohly na Unii mít v budoucnu výrazný dopad. Odvětví, která by byla nejvíce postižena vzrůstajícími čínsko-ruskými hospodářskými vazbami, jsou elektrotechnika a strojírenství elektronické zařízení a stroje. Dalším ohroženým výrobkem by byly jaderné reaktory.
Co z posilujících vztahů Ruska a Číny plyne pro Unii? EU by měla udržet trend modernizace svých průmyslových podniků na nejvyšší úrovni, aby tak byla schopná soutěžit s Čínou, která má nejrychleji rostoucí ekonomiku světa. A měla by být také brána v potaz alternativa, že v budoucnu může dojít ke ztrátě odbytu unijních výrobků na ruském trhu.
Nedostatky v návrzích Evropské komise ohledně ochrany zahraničních investorů v TTIP
Flaws in the European Commission's proposals for foreign investor protection in the Transatlantic Trade and Investment Partnership
Gus van Harten; Foundation for European Progressive Studies
V listopadu 2015 vydala Evropská komise návrh ohledně ochrany zahraničních investorů v Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). Tento návrh má však mnoho nedostatků plynoucích z podstaty systému ochrany investora jako takového a dále pak z podrobnějších částí návrhu. Tyto nedostatky vyvracejí tvrzení Evropské komise, že byla napravena situace kolem řešení sporů mezi investory a státem (ISDS) a ochráněno tzv. právo na regulaci.
Mezi hlavní nedostatky patří rozhodování v rámci ISDS, které je zkresleno tak, aby zvýhodňovalo velké zahraniční hráče na účet těch malých a domácích. Ochrana zahraničních investorů totiž nevyžaduje jasný důkaz toho, že by přinesli zlepšení veřejného užitku. V tomto případě se jedná o ochranu největších a nejbohatších ekonomických aktérů. Tato ochrana navíc není vyvážena žádným závazkem zahraničních investorů, jako je třeba zvýšení nabídky pracovních míst, ochrana životního prostředí či jiné zlepšení, ve kterém by mohl být tento investor úspěšnější, než jsou domácí aktéři.
Návrh Komise zahrnuje vytvoření mezinárodního soudu namísto dosavadního ISDS v existujících smlouvách. Ten byl doposud pro své nedostatky velmi kritizován. Evropská komise se jej rozhodla nahradit tzv. investičním soudním systémem (ICS), avšak tento systém se od starého příliš neliší. Přetrvává v něm hrozba podjatosti soudců a hledání vlastního finančního zájmu plynoucího kromě jiného z toho, že se jedná o případy, kde vznáší požadavky jen jedna strana. Evropská komise také navrhla přidat do TTIP smlouvy tzv. právo na změnu, avšak v textu se objevují mezery, které v budoucích případech umožnují omezení tohoto práva. Celkově se tedy zdá, že návrhy Evropské komise pouze vytvářejí dojem ochrany práva na změnu, zatímco existující mezery nechávají prostor pro stejné obavy jako v případě ISDS.
K tomuto stavu věcí však existuje alternativa. Evropská komise by měla vytvořit mechanismus mezinárodního soudního procesu, jenž by nahradil dosavadní ISDS. Ten by měl zajišťovat, aby práva zahraničních investorů byla vyvážena právně vynutitelnou odpovědností. Toto právo by mělo také vzít v potaz domácí instituce založené na principech mezinárodní právní ochrany pro všechny jednotlivce.
Chytré hranice jako nové řešení pro EU?
Smart Borders: EU Entry/Exit System
Anita Orav a Alessandro D'Alfonso; European Parliamentary Research Service
Uprchlická krize z roku 2015 upozornila na problematiku spojenou s přeshraničním přechodem. Kromě otázek humanitárního charakteru a solidarity však vyvstala i otázka spojená s bezpečnostními riziky. Chyby spojené s řešením této krize poskytly prostor pro debatu řešící sporné body dosavadního systému a možnosti vylepšení používaných mechanismů.
Z bezpečnostního hlediska představují riziko především zločinci či „osamělí vlci“, kteří se přimíchali do davů migrantů a azylantů, a dostali se tak na území Schengenu. Toto riziko značně podkopává to, co bylo po dlouhou dobu chápáno jako jedna z největších praktických výhod pro občany EU: volný pohyb osob v schengenském prostoru. Kromě nebezpečí destabilizace jednoho z úspěšných projektů evropské integrace je palčivý také problém terorismu a zločinnosti neznámých lidí pohybujících se volně v Schengenu.
Zamezení těchto jevů v budoucnosti by mělo zajistit lepší propojení jednotlivých již existujících databází Schengenského informačního systému, Vízového informačního systému a systému biometrických informací Eurodac s dalšími databázemi. Mezi ty by mohly patřit databáze jednotlivých členských států EU, které ovšem nejsou členy schengenské dohody, jako je Bulharsko a Rumunsko. Dalším z vylepšení celkového systému nakládání s informacemi o vstoupivších do Schengenu by měla zajistit integrace EES mechanismu (Entry/Exit System – Systém vstupu a výstupu). Ten by sloužil k dodržování pravidel pro krátkodobé pobyty v zemích Schengenské úmluvy. Jednalo by se zejména o dodržování90 denní hranice pro setrvání uvnitř Schengenu. Toto pravidlo bylo doteď obtížně vymáháno.
Kromě aspektů zajišťující bezpečnost jak pro obyvatele, tak návštěvníky EU však tyto změny přináší kontroverzi v oblasti ochrany soukromých údajů. I pouhá povinnost nechat si odebrat otisky prstů a být vyfotografován totiž může u obyvatel třetích zemí při vstupu do Schengenu vyvolávat nelibost a pocit ponížení. Existují ovšem i další problémy, které by i přes novinky v systému nebyly přesvědčivě vyřešeny. Patří mezi ně například problematika nelegálně přebývajících osob v zemích Schengenské dohody, na které systém EES z pochopitelných důvodů nedosáhne.
Jaká je budoucnost evropského azylového systému?
What type of reform of the common European asylum regime are we heading toward?
Corinne Balleix; Robert Schuman Foundation
Současná uprchlická krize odhalila mnoho problémů společného evropského azylového systému. Ten existuje, aby definoval pravidla a povinnosti jednotlivých členských států vůči žadatelům o azyl a migrantům. Zároveň azylový systém určuje, kdo je vlastně žadatel o azyl, kdo je migrant a kdo má nárok na mezinárodní ochranu. Jak se EU k těmto problémům staví?
Evropská komise již začala jednat a předložila návrh pro strukturální reformu současného systému s cílem udělat proces efektivnější a lidštější. To znamená, že budou přijata opatření, aby se předešlo katastrofám spojeným s ilegální imigrací. Například v dubnu 2015 došlo k nehodě, kdy zemřelo téměř 1200 lidí. Tato a podobné události jsou hlavní motivací pro změnu systému. V oblasti efektivity Komise navrhuje změnu mechanizmu na distribuci migrantů do jednotlivých členských států. Opatření by se měla týkat zejména efektivní identifikace migrantů, kteří potřebují mezinárodní ochranu, a také jejich rychlého přerozdělení do států Unie. Nicméně situace zatím působí zcela opačně, jelikož solidarita a váha celého systému ztrácí na významu.
Důvodem je samotný relokační mechanizmus. Zejména Řecko a Itálie mnohokrát prokazatelně porušily pravidla systému a nechaly uprchlíky bez jakékoliv pomoci proudit dál do členských států Unie. Jejich cílovou stanicí přitom bylo zejména Německo, Švédsko a Rakousko, tedy země, které nejvíce volají po větší solidaritě a posílení systému. Členové Unie, kteří byli méně zasaženi krizí, v čele s Polskem, Českou republikou a Slovenskem naopak volají po dodržení principu prvního vstupu, který by znamenal, že většina uprchlíků by zůstala v Itálii a Řecku, kde uprchlíci poprvé vstoupili do Unie. Dodržování tohoto principu se zatím ukázalo jako nedostačující.
Komise proto také navrhla, že by uprchlíci byli postiženi sankcemi, pokud by opustili zemi jejich prvního vstupu. Tyto sankce by se projevily odebráním materiálních výhod, na které mají uprchlíci nárok. Členský stát by byl zároveň povinen přijmout zpátky migranty, kteří užívají materiální výhody spojené s mezinárodní ochranou a zároveň žijí ilegálně v jiném členském státě Unie.
Co představuje brexit pro unijní prostor svobody, bezpečnosti a práva?
What does Brexit mean for the EU's Area of Freedom, Security and Justice?
Sergio Carrera, Elspeth Guild a Ngo Chun Luk; Center for European Policy Studies
Když se řeší dopady brexitu na britsko-unijní spolupráci v oblasti svobody, bezpečnosti a práva, je důležité mít na paměti, že Spojené království se nikdy plně nepodílelo na uplatňování politik v této oblasti. Británie si totiž zajistila privilegium, aby mohla sama rozhodovat o tom, jestli bude implementovat unijní legislativní iniciativu v tehdejším třetím pilíři spravedlnosti a vnitřních věcí.
Právě díky tomu, že Británie nemusela uplatňovat některé unijní právní předpisy ve zmíněné oblasti, by odchod Spojeného království neměl mít zásadní vliv například na schengenský prostor, jelikož se na něm vůbec nepodílela. Podobně je to i s opatřeními vůči přistěhovalectví příslušníků třetích zemí. Spojené království zůstalo mimo podstatné části unijní legislativy týkající se podmínek pro vstup, pobyt a definování práv příslušníků třetích zemí pobývajících na území EU. Tento fakt zpochybňuje jedno z hlavních poselství podporovatelů odchodu Británie z Unie, kteří tvrdili, že odchod by vrátil kontrolu přistěhovalectví a hranic zpět do rukou Spojeného království. Tyto dvě kompetence však Britové z rukou nikdy nepustili. Změní se tedy něco ve sféře spravedlnosti a vnitřních věcí?
Odchod Británie z EU bude mít výrazný dopad na společný evropský azylový systém, kde se situace zjednoduší a konečně bude platit stejná legislativa pro všechny členské státy. Na druhou stranu konec britské spolupráce na výkonu evropského zatýkacího rozkazu bude znamenat, že proces vydání osob mezi Spojeným královstvím a zbylými členskými státy se najednou stane mnohem komplexnějším a komplikovanějším. Nejtěžší následky však ponesou britští občané žijící v jiných členských státech. Po brexitu se pro tyto státy stanou příslušníky třetích zemí a budou zbaveni evropského občanství, jakožto i práv a výhod s ním spojených. Jaké pravděpodobné scénáře se tedy naskytují Británii ve spolupráci v oblasti svobody, bezpečnosti a práva po jejím odchodu z EU?
Následování příkladu Islandu, Lichtenštejnska a Norska a uzavření dohody o Evropském hospodářském prostoru, je zejména kvůli volnému pohybu osob ukotvenému v této dohodě dost nepravděpodobné. Zastánci brexitu by mohli jen těžko prosadit tuto dohodu s ohledem na jejich sliby během kampaně. Pravděpodobnější by tedy bylo vyjednání série zvláštních bilaterálních dohod s EU, podobně jako má Švýcarsko. Jedno je však jisté: současný stav způsobil vysokou právní nejistotu a pochybnosti o budoucnosti pro mnoho občanů EU žijících v Británii a naopak.
Základní prvky nového vztahu mezi EU a Británií
The elements of a New EU-UK Relationship
John Temple Lang; The Institute for International and European Affairs
Po referendu, ve kterém se nadpoloviční většina voličů vyslovila pro odchod Spojeného království z Unie, vyvstává otázka, jak bude v budoucnu vypadat vztah mezi Británií a EU. Asi nejpravděpodobnější možnou alternativou k plnému členství v Unii je pro Spojené království zapojení se do Evropského hospodářského prostoru (EHP). To z toho důvodu, že by budoucí nastavení vztahu mezi oběma aktéry bylo nejbližší tomu současnému. Jaké základní prvky by tento nový vztah mezi Spojeným královstvím a Unií charakterizovaly?
Základním východiskem členství v EHP je přijetí zásad fungování jednotného vnitřního trhu Unie. Pro ten je charakteristický volný pohyb tzv. čtyř svobod – osob, zboží, služeb a kapitálu. Nečlenské státy Unie zapojené v EHP, tedy v budoucnu pravděpodobně i Británie, musí také přijmout veškerá opatření a legislativní ustanovení související s existencí jednotného vnitřního trhu. Oproti členským státům ovšem nemají možnost tvorbu opatření a legislativy v této oblasti ovlivňovat. Británie by rovněž musela přispívat do společného unijního rozpočtu.
Otázka budoucího uspořádání vztahu mezi Unií a Británií je důležitá především pro Irsko. Ať už Spojené království bude implementovat Dohodu o EHP, či nikoliv, pro irskou stranu bude zásadní především zachování volného pohybu osob. Další důležitou oblastí je zemědělská politika. Jako nečlenský stát Unie si totiž Británie vyjedná vlastní obchodní dohody s ostatními zeměmi a pro Irsko bude velmi obtížné konkurovat importům levných zemědělských produktů například ze zemí Jižní Ameriky, Austrálie či Nového Zélandu.
Další, ovšem méně pravděpodobnou alternativou uspořádání vztahů mezi Spojeným královstvím a Unií, je tzv. švýcarský model, který je charakterizován existencí řady bilaterálních smluv. Tento model je ovšem poměrně komplikovaný, nepřehledný a neefektivní. Představitelé Unie dali jasně najevo, že preferují komplexní dohodu, jejíž vykonávání bude pod dohledem společného soudního orgánu. Přistoupení Británie k Dohodě o EHP se tedy jeví jako nejpravděpodobnější scénář.
Německo v nové vedoucí roli v Evropě
LEADING FROM THE CENTRE: GERMANY’S NEW ROLE IN EUROPE
Josef Janning a Almut Möller, European Council on Foreign Relations
Poté, co v posledních letech vypuklo v okolí Evropy několik nebezpečných krizí a konfliktů, byla k nebývalé aktivitě donucena dlouhodobě nejsilnější evropská země, Německo. Berlín sehrál rozhodující roli v evropských snahách řešit jak konflikt na Ukrajině, tak i migrační krizi a dluhovou krizi Řecka a celkově získal v rámci EU bezprecedentně silné postavení. Jakou představu má o postavení a roli Německa v Evropě německá politická elita a jeho klíčoví spojenci?
Německo je dodnes zatíženo historickou vinou za druhou světovou válku, a proto se úmyslně vyhýbá příliš tvrdému mocenskému vystupování a snaží se v mezinárodní politice hrát spíše skromnější roli. Jakkoliv krize posledních let přinutily německou vládu k razantnímu a často de facto unilaterálnímu jednání, Německo přesto nemá v úmyslu stát se evropským hegemonem. Němci si přejí aplikovat svou moc prostřednictvím unijních institucí a snaží se hledat konsensus s ostatními členskými státy, aby získali pro svou zahraniční politiku silnější legitimitu a nebyli vnímáni jako arogantní velmoc.
Tato německá opatrnost se nelíbí Spojeným státům, kterým unijní nadnárodní mechanismy nikdy nebyly příliš blízké a rády by spíše viděly Německo v roli hegemonické velmoci. Ostatní evropské státy, včetně tak mocných zemí jako je Francie, mají z rostoucího vlivu Německa naopak strach, jakkoliv to takto veřejně neartikulují. Jejich obavy by mohly vést k tomu, že se v EU zformuje protiněmecký blok, který by následně zablokoval jakákoliv řešení hlavních evropských problémů. Němci si toto dobře uvědomují, což je ostatně hlavní důvod, proč svou moc schovávají za unijní instituce.
Aby evropská politika dobře fungovala a byla schopná reagovat na výzvy, je nutné, aby se Německo přizpůsobilo své nové vedoucí roli. To by mělo znamenat, že němečtí představitelé začnou otevřeně mluvit o svém vlivu a zároveň budou nadále podporovat EU. V rámci Unie by Němci měli hledat konsensus s menšími starými členskými státy, zatímco v zahraniční politice je potřeba spolupracovat s Francií, která je v této oblasti dlouhodobě silná. Německá populace si zatím bude muset zvyknout na to, že jejich země bude v důsledku své zahraniční politiky v Evropě často nepopulární a bude také muset přinášet oběti, včetně občasných obětí na životech při řešení válečných konfliktů.
Analytický tým vybírá každou neděli nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
