Jak je financována zemědělská politika EU?

Dopad brexitu na britský ekonomický model a londýnské City

The impact of Brexit on the City and the British economic model

Helen Thompson a Leila Simona Talani; Policy Network

Město Londýn a především jeho finanční část City nyní čelí naléhavé otázce, zda dokáže obnovit svoji pozici do té míry, aby bylo schopno diktovat podmínky brexitu spíše než je přijímat. Do vyjednávací fáze však Londýn vchází silnější, než byl v průběhu referenda, jelikož voliči už nejsou rozděleni, ale sledují všichni stejný cíl: dosáhnout co nejlepších podmínek. Pozitivní stránkou věci je také očekávání, že se Londýn stane „bezpečným ostrovem“ v případě budoucích krizí. Proč?

Eurozóna je totiž nyní mnohem méně politicky stabilní než před britským referendem. V případě možné krize se tak Londýn začíná jevit jako bezpečné místo. K tomu přispívá i britské odmítnutí přijetí eura. Díky tomu si Británie ponechala možnost rozhodovat o své měnové politice a může tak využívat nestability ve směnných kurzech, díky nimž má město Londýn nemalé zisky a je ve vedení co se spekulativních praktik týče. Díky globalizaci také hlavní město přitahuje investory a vzdělanou pracovní sílu, což mu napomohlo ke statusu světového finančního centra. Možné ohrožení tohoto postavení však nemusí být tak veliké, jak se na první pohled může zdát, a to především díky možnosti nepřetržitému přístupu k finančním trhům po celém světě. Geografické umístění tak sílu finančního centra neohrožuje. Důkazem jsou toho kromě Londýna také města New York či Tokio.

Londýn nyní bude prosazovat své zájmy a utvářet tak vývoj po brexitu. Je stále jedním z vedoucích světových finančních center a neubírá mu ani uchovávání si libry. Avšak potencionální hrozbou by mohlo být omezení přístupu na evropský jednotný trh finančních služeb. Kromě toho musí Británie vyjednat nové smlouvy s nečlenskými zeměmi, což může vyústit ve vyšší cla a necelní bariéry pro firmy v City. Objevují se však spekulace, že by Británie mohla zavést opatření, díky kterým by se stala daňovým rájem. Taková hrozba by mohla být při vyjednávání podmínek silným trumfem.

Financování zemědělské politiky EU

How the EU budget is spent - Common Agricultural Policy

Gianluca Sgueo, Francesco Tropea a Marie-Laure Augere-Granier; The European Parliamentary Research Service

Společná zemědělská politika (SZP) se zaměřuje na sdílení zdrojů Unie vynaložených na zemědělství a na ochranu životaschopnosti produkce potravin, udržitelného hospodaření s přírodními zdroji a život na venkově. V rámci EU zemědělci obhospodařují více než 170 milionů hektarů půdy a do zemědělství směřuje 30 % unijního rozpočtu. Jakým způsobem jsou finanční zdroje v rámci SZP vynakládány?

V roce 2000 byla jako druhý pilíř SZP stanovena politika rozvoje venkova. Jedná se o velmi významnou politiku Unie, protože venkovské oblasti jsou domovem pro více než 113 milionů lidí – 23 % obyvatel EU. V minulosti byl rozpočet SZP dělen mezi dva pilíře takto – 312, 74 miliard eur pro první pilíř, který zahrnuje přímé platby zemědělcům a tržní opatření v rámci Evropského zemědělského záručního fondu a 95,58 miliard eur bylo vyčleněno na druhý pilíř. Od roku 2013 mohou členské státy převádět finanční prostředky mezi pilíři, a to až do výše 15 % původní částky.

Venkovské oblasti EU se vyznačují velkou rozmanitostí. I když je v Unii řada velmi bohatých regionů, existují také oblasti, které se potýkají s mnoha problémy. Zejména se jedná o odlehlé nebo málo zalidněné části Evropy. Těmito problémy jsou nízká úroveň příjmů, nezaměstnanost, stárnutí populace, nedostatek služeb, chybějící infrastruktura a nedostatek příležitostí pro ženy a mladé lidi. Cílem politiky venkova je zlepšit právě tyto poměry ve venkovských oblastech.

Politika rozvoje venkova je prováděna na základě národních nebo regionálních víceletých programů, řízena je členskými státy nebo regiony a schvalována je Evropskou komisí. Každý program představuje specifickou strategii, která se zaměřuje na potřeby jednotlivých států nebo oblastí. Každý program však musí také splňovat kritéria stanovená EU. Nejzásadnější je, aby byl sestaven na základě priorit Unie.

Všechna zvolená opatření jsou spolufinancována z Fondu na rozvoj venkova. To, do jaké míry, se odvíjí od druhu venkovské oblasti, pro kterou je podpora určena, a také od samotných opatření. Členské státy však musí věnovat minimálně 30 % získaných finančních prostředků od Fondu do životního prostředí a na boj proti klimatickým změnám. Podaří se však státům dosáhnout cílů SZP a bude úroveň života na venkově zlepšena?

Střední Evropa po brexitu

Central Europe could be the region most damaged by Brexit

Zselyke Csaky; LSE European Politics and Policy Blog

V poslední době zesílily obavy ohledně situace liberální demokracie v členských zemích Evropské Unie. Mnoho z těchto obav je spojeno s brexitem a budoucností Unie. Je těžké říct, zdali odchod Británie povede k větší spolupráci uvnitř organizace nebo v takzvanou dvojrychlostní Evropu, která nakonec vyústí v kolaps EU a úpadek liberální demokracie. Jak tedy vlastně brexit přímo ovlivňuje liberální demokracii ve střední Evropě?

Když se v roce 2004 a 2007 připojily nové státy k Unii, hodně se hovořilo o konci historie, protože střední Evropa tím zvládla přechod od totality k demokracii. Tehdy si nikdo nedokázal představit, že by se proces demokratizace mohl zastavit nebo dokonce obrátit. To se však změnilo během několika posledních let a to zejména v případě Polska a Maďarska.

Aby se předešlo demokratickému úpadku, má EU mechanizmy, které ho mají zvrátit, například v podobě vyšetřování proti danému státu. Mechanizmus ale zdaleka není tak efektivní, jak by bylo potřeba a někdy je problém takové povahy, že proti němu EU není schopna legálně nic dělat. V Polsku a Maďarsku došlo v posledních letech k omezení právní moci ústavních soudů. Díky tomu vlády těchto zemí mohou jednat bez soudního zásahu.

V případě Maďarska k nedemokratickým změnám došlo pozvolna a za podpory dvou třetin parlamentu. Proti takovému případu Unie nemá nástroje. V případě Polska dochází ke změnám bez takové podpory jako v Maďarsku, ale výsledek má být podobný. Polská vládnoucí strana PiS se snaží udělat soudní proces ústavního soudu tak neefektivní, že soud bude paralyzován po dobu minimálně šesti let. V obou případech političtí vůdci vyjádřili značnou nespokojenost s rolí ústavního soudu a liberální demokracie. Viktor Orbán prohlásil, že Maďaři vítají neliberální demokracii. Podobně ministr zahraničí Polska přirovnal ústavní soud k iránským Ajatolláhům. Pokud brexit dále rozštěpí Unii, střední Evropa se může znovu stát periferií Evropy a její problémy se stanou nepodstatné pro ostatní evropské lídry.

Dopady Globální strategie EU na severní Afriku a Blízký východ 

Implications of the EU Global Strategy for the Middle East and North Africa

Eduard Soler i Lecha and Nathalie Tocci; The Istituto Affari Internazionali

Globální strategie EU prezentovaná poprvé v červnu tohoto roku představuje nové prvky, které bude Unie používat ve vztahu ke třetím státům a dalším mezinárodním aktérům. V kontextu vztahů s oblastmi severní Afriky a Blízkého východu budou klíčové oblasti boje proti terorismu, námořní bezpečnosti a dále klimatické otázky a energetika.

Společný postup ze strany EU je dán geografickou blízkostí těmto dvěma regionům a rovněž podobnými problémy a riziky. V každé z těchto oblastí se vyskytuje zhroucený stát: Libye v severní Africe a Sýrie na Blízkém východě. Právě existence dvou zhroucených států v bezprostřední blízkosti Unie má za následek humanitární krizi a následné problémy v již výše zmíněných oblastech jako je námořní bezpečnost a terorismus. Rozměr námořní bezpečnosti a terorismu je spíše reakcí na aktuální události v EU, kdežto klimatické otázky a energetika v tomto smyslu patří k tradičním unijním tématům v zahraniční agendě.

Mezi staronový koncept v rámci globální strategie patří také způsob, kterým chce Unie působit na ostatní členy mezinárodního prostoru. Mělo by se jednat o principový pragmatismus, tedy postup, který se bude vyhýbat bezprincipovému pragmatismu, či principovému idealismu. V praxi by to mělo znamenat, že EU bude nadále obhajovat  demokracii a dodržování lidských práv, ale také to, že si uvědomí  různorodost způsobu fungování aktérů v mezinárodním prostoru. Namísto explicitní snahy o šíření demokracie bude své vize uskutečňovat spíše prostřednictvím podpory rozvoje občanských společností.

Je nesporné, že si Unie uvědomuje nutnost větší pragmatičnosti svého konání v zahraniční politice, nicméně až praxí se ukáže, jak životaschopné budou nyní vytyčené koncepty a zda se setkají s úspěchem. I přes veškeré novinky lze rozpoznat tradiční normativnost, ovšem se zapojením jiných postupů. Ukáže se právě toto jako správná cesta?

Jaké jsou možné automatické stabilizátory pro eurozónu?

Automatic stabilizers for the euro area: what is on the table?

Nathalie Spath; Notre Europe – Jacques Delors Institute

Krize eurozóny odhalila přetrvávající nedostatky, z nichž zřejmě nejhlubším problémem je nerovnoměrně běžící hospodářský cyklus v zemích platících eurem. Jednotlivé státy se totiž od vzniku společné měny nepřestaly lišit rychlostí hospodářského růstu ani dalšími ekonomickými ukazateli, například mírou inflace. Problém je v tom, že Evropská centrální banka (ECB) může mít pouze jednu monetární politiku, která v této situaci některým zemím nevyhnutelně škodí.

Tento efekt zmírňují unijní čtyři svobody, tedy volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Tato mobilita ale není v Unii dostatečně rozvinuta, a proto je ke srovnání hospodářských cyklů potřeba vytvořit nové stabilizační mechanismy. Během intenzivní debaty mezi akademiky i politiky vzniklo několik návrhů, jak by tyto nové mechanismy mohly vypadat.

Jednu možnost představuje takzvané Pojištění proti cyklickým šokům. Podle tohoto návrhu by se v eurozóně vytvořil fond, do kterého by přispívaly státy, které mají v rámci eurozóny nadprůměrně vysoký ekonomický růst, zatímco v daný okamžik zaostávající země by z něj čerpaly. Výhodou tohoto modelu je pravděpodobný soulad se současným primárním právem EU a tedy možnost model implementovat bez změn jejích základních smluv. Nevýhodou je naopak nemožnost vytvářet v rámci systému úspory na dobu, kdy bude v problémech celá eurozóna.

Jinou možnost představuje tzv. Zajištění, podle kterého by státy přispívaly do rezervního fondu, ze kterého by ale peníze byly vypláceny pouze v době hluboké krize. Výhodou této varianty je schopnost systému zareagovat na krize zasahující celou eurozónu, nevýhodou je obtížné stanovování kritérií pro hlubokou krizi. O spuštění mechanismu by proto zřejmě musela rozhodovat nová unijní instituce, což s sebou nese riziko vzniku demokratického deficitu.

Třetí alternativou je Evropské pojištění v nezaměstnanosti. Podle tohoto návrhu by malá část příjmů každého jednotlivce byla odváděna do fondu, ze kterého by byla poskytována podpora nezaměstnaným, čímž by došlo k transferu peněz do zemí s ekonomickými problémy. Výhodou tohoto modelu je srozumitelnost pro jednotlivce, velkou nevýhodou je ovšem pravděpodobně nutná změna unijních smluv, která by trvala řadu let.

Všechny tři navrhované mechanismy mají svá silná i slabá místa. Mnoho jejich aspektů ale zůstává nevyjasněných a případné zavedení některého z modelů do praxe bude záležet na rozhodnutí evropských voličů a politiků.

Odrážejí se nové trendy terorismu v unijní legislativě?

Combating terrorism

Sofija Voronova; European Parliamentary Research Service

Fenomén zahraničních bojovníků, tedy občanů Evropské unie cestujících do oblastí konfliktu jako je Sýrie a Irák, představuje stále větší hrozbu pro Unii a její členské státy. Po jejich návratu do EU existuje vyšší riziko, že se tady zapojí do teroristických aktivit. Většina nedávných teroristických útoků v Evropě byla spáchána tzv. domácími teroristy, a nemálo z nich byli navrácení zahraniční bojovníci. Začátkem prosince 2015 proto Komise předložila návrh směrnice zaměřené na boj proti terorismu, která by měla aktualizovat dosavadní unijní legislativu, aby ta lépe odpovídala současným trendům a mezinárodnímu vývoji. Které klíčové aspekty nový návrh řeší a jaké změny přinese?

Hlavní změny se týkají možnosti trestního stíhání za podstoupení teroristického výcviku, jak osobně, tak i na dálku přes internet, cestovaní do zahraničí za účelem terorismu, nebo organizování a zprostředkování takové cesty. Dalším důležitým bodem, který návrh pokrývá, je financování terorismu. Posílena a rozšířena je oblast působnosti ustanovení spojených s financováním terorismu a nově je také zahrnuto financování cest do zahraničí za účelem terorismu. Směrnice uvádí, že financování by mělo být stíháno, i když není přímo spojeno s konkrétním teroristickým činem. V neposlední řadě se návrh také zabývá problémem napomáhaní k teroristickým činům například transportem, nebo poskytnutím zbraní či přístřeší a rozšiřuje možnost kriminalizovat i pokusy o teroristický čin.

Nový pozměňující návrh, který by měl zvýšit bezpečnost v EU a reflektovat současné trendy, byl však kritizován z řad mezinárodních zúčastněných stran a občanské společnosti. Rada bezpečnosti OSN a její výbor pro boj proti terorismu opakovaně připomínal důležitost plného souladu s mezinárodním humanitárním právem, zejména pak při opatřeních namířených na zastavení příchodu zahraničních bojovníků. Několik lidskoprávních neziskových organizací vyjádřilo obavy z vágní definice terorismu v tomto návrhu a možných nepříznivých dopadů na svobodu pohybu, projevu a shromažďování. Prosazují proto zahrnutí záruk dodržování lidských práv do této směrnice.

Nový návrh ještě není přijat a čeká na trojstranné vyjednávání mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí. Rokovat by se mělo o navrhovaných úpravách směrnice i o tom, jak moc může ohrozit všeobecně uznávaná mezinárodní lidská práva. Otázkou zůstává: jakou cenu jsme ochotni zaplatit za bezpečnější Evropu?

Tři klíčové podmínky pro přístup nečlenské země EU k vnitřnímu trhu

Single market access from outside the EU: three key prerequisites

Zsolt Darvas; Bruegel

Po vyjádření vůle většiny britského voličstva ve prospěch vystoupení Spojeného království z Unie je teď na politickém vedení země, aby vyjednalo pro Británii podmínky nového vztahu s EU. Ačkoli britská vláda v tomto ohledu ještě nepředstavila své plány, je zřejmé, že základním bodem jakéhokoli vyjednávání bude otázka přístupu Británie na vnitřní trh EU. Přístup na jednotný unijní trh je ovšem možný pouze za splnění určitých podmínek. O které zásadní se konkrétně jedná?

První podmínkou je povinnost země zasílat finanční příspěvek do unijního rozpočtu. V případě čtyř nečlenských zemí EU, které mají přístup na vnitřní trh, tedy Islandu, Norska, Lichtenštejnska a Švýcarska, je pouze první jmenovaná země čistým příjemcem. Nutno ovšem říci, že čistá pozice Islandu vůči unijnímu rozpočtu není nikterak výrazná. Další dva nečlenské státy Unie podílející se na vnitřním trhu - Švýcarsko a Lichtenštejnsko – jsou již čistými plátci, jejich příspěvek je ovšem, vyjádřeno v procentech jejich HDP, prakticky zanedbatelný. To se již nedá říci o Norsku, jehož příspěvek je, ať už vyjádřeno jako procento HDP či částka na obyvatele, podobný jako v případě Spojeného království.

Další klíčovou podmínkou přístupu na vnitřní unijní trh je zajištění volného pohybu pracovníků. Tato podmínka je zmíněna jak v Dohodě o Evropském hospodářském prostoru, tak v rámci bilaterálních dohod mezi Švýcarskem a Unií. Například v roce 2013 a 2014 přijaly všechny čtyři nečlenské státy mající přístup na vnitřní trh Unie, vyjádřeno jako poměr k celkovému počtu obyvatel daných zemí, přibližně dvakrát více migrantů ze zemí EU než Spojené království, které členskou zemí EU je.

V neposlední řadě je přístup na unijní vnitřní trh podmíněn přijetím unijní legislativy týkající se oblasti vnitřního trhu. Nicméně oproti členským zemím Unie nemají ty nečlenské možnost do tvorby legislativy zasahovat. Pokud si tedy Británie bude chtít zachovat přístup k vnitřnímu trhu EU, bude muset dodržet všechny výše zmíněné podmínky. Ani jedna z nich ovšem nezní pro zastánce brexitu příliš přitažlivě. 

Analytický tým vybírá každou neděli nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.

Tři klíčové podmínky pro přístup nečlenské země EU k vnitřnímu trhu

Single market access from outside the EU: three key prerequisites

Zsolt Darvas; Bruegel

Po vyjádření vůle většiny britského voličstva ve prospěch vystoupení Spojeného království z Unie je teď na politickém vedení země, aby vyjednalo pro Británii podmínky nového vztahu s EU. Ačkoli britská vláda v tomto ohledu ještě nepředstavila své plány, je zřejmé, že základním bodem jakéhokoli vyjednávání bude otázka přístupu Británie na vnitřní trh EU. Přístup na jednotný unijní trh je ovšem možný pouze za splnění určitých podmínek. O které zásadní se konkrétně jedná?

První podmínkou je povinnost země zasílat finanční příspěvek do unijního rozpočtu. V případě čtyř nečlenských zemí EU, které mají přístup na vnitřní trh, tedy Islandu, Norska, Lichtenštejnska a Švýcarska, je pouze první jmenovaná země čistým příjemcem. Nutno ovšem říci, že čistá pozice Islandu vůči unijnímu rozpočtu není nikterak výrazná. Další dva nečlenské státy Unie podílející se na vnitřním trhu - Švýcarsko a Lichtenštejnsko – jsou již čistými plátci, jejich příspěvek je ovšem, vyjádřeno v procentech jejich HDP, prakticky zanedbatelný. To se již nedá říci o Norsku, jehož příspěvek je, ať už vyjádřeno jako procento HDP či částka na obyvatele, podobný jako v případě Spojeného království.

Další klíčovou podmínkou přístupu na vnitřní unijní trh je zajištění volného pohybu pracovníků. Tato podmínka je zmíněna jak v Dohodě o Evropském hospodářském prostoru, tak v rámci bilaterálních dohod mezi Švýcarskem a Unií. Například v roce 2013 a 2014 přijaly všechny čtyři nečlenské státy mající přístup na vnitřní trh Unie, vyjádřeno jako poměr k celkovému počtu obyvatel daných zemí, přibližně dvakrát více migrantů ze zemí EU než Spojené království, které členskou zemí EU je.

V neposlední řadě je přístup na unijní vnitřní trh podmíněn přijetím unijní legislativy týkající se oblasti vnitřního trhu. Nicméně oproti členským zemím Unie nemají ty nečlenské možnost do tvorby legislativy zasahovat. Pokud si tedy Británie bude chtít zachovat přístup k vnitřnímu trhu EU, bude muset dodržet všechny výše zmíněné podmínky. Ani jedna z nich ovšem nezní pro zastánce brexitu příliš přitažlivě.