Záporné úrokové míry a příjmy Evropské centrální banky z vydávání peněz
Negative Rates and Seigniorage: Turning the central bank business model upside down?
Daniel Gros; Centre for European Policy Studies
Hospodaření centrálních bank bylo v minulosti jednoduché: centrální banka vydala peníze, nakoupila za ně cenné papíry a ponechala si zisk. Tento model hospodaření se ale v rámci eurozóny dostal do problémů poté, co byla Evropská centrální banka (ECB) nucena zavést záporné úrokové míry, kvůli kterým na emitování peněz začala prodělávat. Jak ECB v současnosti hospodaří a jak se vyrovnala se ztrátou příjmů z vydávání oběživa?
Centrální banky včetně ECB mají úkol emitovat peníze a dohlížet na nízkou a stabilní inflaci, samostatné vytváření zisku však není hlavním cílem jejich činnosti. I přesto se ECB pochopitelně musí snažit co nejlépe hospodařit, aby nevytvářela finanční ztrátu. Pokud jsou úrokové míry kladné, což je obvyklá situace, je zvyšování příjmů jednoduché. Čím více peněz ECB vydá a půjčí, tím více peněz vydělá. Když ale ECB v roce 2014 ve snaze vyhnout se deflaci a podpořit evropské ekonomiky zavedla záporné úrokové míry, tento zdroj příjmů vyschnul.
ECB ovšem kromě vydávání oběživa provádí ještě jinou potenciálně výdělečnou činnost, a to investování do cenných papírů, často státních dluhopisů, se kterým je spojen výnos. V posledních několika letech příjmy ECB z investic do cenných papírů převýšily a z velké části nahradily příjmy z vydávání peněz, které se propadly takřka na nulu. Podíl na tom měl i průběh fakticky řízeného bankrotu Řecka. Zatímco soukromí investoři přišli až o 80 % aktiv, které Řecku půjčili, ECB dostala na základě dohody s Řeckem všechny své prostředky zpět.
Přesně vyčíslit zisky ECB ale není jednoduché, protože tato instituce má velmi komplikované účetnictví. Je dobré si připomenout, že i když všechna podstatná rozhodnutí provádí ECB centrálně, monetární politiku implementují jednotlivé národní centrální banky, které spolu s ECB tvoří takzvaný Eurosystém. Všechny zisky se poté sečtou, čím vznikne celkový monetární příjem eurozóny. Získané peníze se následně poměrně rozdělí zpět mezi národní centrální banky a ty je předají svým vládám.
I když prozatím dokázala ECB ztrátu příjmu z vydávání oběživa pokrýt investováním, bylo by naivní předpokládat, že tato situace přetrvá dlouhodobě. Investování do cenných papírů je totiž velmi nejistý a kolísavý zdroj příjmů.
Evropská rada v roce 2015
The European Council in 2015
Clare Ferguson; The European Parliamentary Research Service
Ačkoli by mělo být poslání jedné z vrcholných institucí Unie – Evropské rady – spíše strategické, v roce 2015 se zabývala zejména krizovým managementem, a to z důvodu vypuknutí migrační krize. Toto vedlo ke zvýšení počtu zasedání: konalo se osm schůzí hlav států a vlád. Jaké výsledky tato setkání přinesla a jaká témata dominovala?
Nejvýraznějšími tématy jednání Rady byla migrace, zahraniční a bezpečnostní politika, správa ekonomických záležitostí a konkurenceschopnost, energetika, změna klimatu a nová dohoda s Velkou Británií. Tím nejstěžejnějším tématem byla bezesporu již od jara 2015 migrace. Německá kancléřka Angela Merkel i předseda Rady Donald Tusk se shodli na tom, že migrační krize je za několik posledních desetiletí největší výzvou EU.
Aktivity Rady v rámci migrační krize můžeme rozdělit do tří období. První je fáze od dubna do června, kdy bylo prioritou zachránění životů ve Středozemním moři. Během tohoto období byly zvýšeny finanční prostředky na operace Triton a Poseidon, jejichž cílem je narušení sítě obchodování s lidmi.
Od července do září hovoříme o druhé fázi, kdy se musela Rada potýkat s několika vlnami migrantů přicházejících do Evropy balkánskou cestou. V této fázi byla zvýšena finanční pomoc společným vnějším inciativám EU a OSN, došlo k zintenzivnění spolupráce s Tureckem a byl uspořádán summit zabývající se balkánskou cestou.
Třetím obdobím je to od října do konce roku 2015. To se zaměřovalo na ochranu vnějších hranic EU. Hlavním rozhodnutím Rady bylo vytvoření integrovaného systému správy hranic, posílení schopnosti agentury Frontex tím, že byl posílen její mandát. Rada také řešila, jak účinně a rychle zajistit provádění již schválených opatření.
Rada však byla aktivní i v jiných oblastech než jen migrace. V červnu 2015 vyšel tzv. Five President’s Report, který mapoval koordinaci hospodářské politiky a sbližování a solidaritu v rámci Evropské měnové unie. Co se týče zahraniční a bezpečnostní politiky, na jednáních byla diskutována situace v Libyi, Sýrii a na Ukrajině. Rok 2015 byl velmi bohatý na události, kterými se Rada musela zabývat. Ty byly jak ze světa, tak z Evropy. Zda byla rozhodnutí Rady správná, či nikoliv nám však ukáže až čas.
Přežije TTIP brexit?
Will TTIP survive Brexit?
Geethanjali Nataraj; Barcelona Centre for International Affaires
Objevují se obavy, že britské rozhodnutí opustit EU může ohrozit následující vyjednávání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). Unie by se totiž po brexitu mohla pro USA stát méně atraktivním partnerem. Nicméně se zdá, že větší hrozbou by pro vyjednávání mohly být nadcházející volby v Německu a Francii, stejně jako nová administrativa USA po skončení tamějších prezidentských voleb.
Ačkoli si EU uvědomuje možnosti TTIP a zvýšení ekonomického růstu, jež by mohlo přinést, je také odhodlána chránit dosavadní hodnoty a standardy evropského trhu. V roce 2017 však proběhnou volby v Německu a Francii. Ty by mohly vyjednávání o TTIP ohrozit, jelikož téměř 70 % Němců je proti TTIP a francouzský prezident též oznámil, že má země problém se základními principy dohody. Nelíbí se jim zejména ty týkající se zemědělství a reciprocity přístupu na trh veřejných zakázek. Němci jsou zase znepokojeni s neveřejným způsobem vyjednávání a bojí se, že by TTIP mohlo snížit ochranu spotřebitele. Termín pro ujednání dohody TTIP je stanoven na konec tohoto roku, avšak s nadcházejícími prezidentskými volbami v USA se jeho splnění zdá spíše nepravděpodobné, jelikož ani jeden z kandidátů není TTIP příliš nakloněn. Navíc je třeba vyřešit ještě spousta ožehavých problémů mezi EU a USA, jako jsou obavy občanů EU ze snížení ochrany spotřebitele nebo všeobecné obavy ohledně role obchodních arbitrážních soudů, jež by byly nezávislé na národních soudech, a kde by firmy mohly vést obchodní spory s vládami.
To představuje hlavní vyjednávací překážky. Odchod Británie od smlouvy, protesty napříč Evropou proti TTIP a volby v USA tak vrhají na vyjednávání stín nejistoty. A to i přesto, že vzájemný prospěch z dohody by byl pro obě strany značný a pomohl by oživit ekonomiku na obou stranách Atlantiku. Podrobnější diskuze se tak budou pravděpodobně konat až příští rok, kdy se již bude jednání účastnit nová americká vláda. Můžeme tak jen doufat, že TTIP uvidí ve správný čas světlo na konci tunelu.
Cesta z pasti stárnoucí populace v Evropě
Demographic Change and Migration in Europe
Jo Michell; Foundation for European Progressive Studies
V mnoha evropských zemích začal v posledních letech klesat počet občanů v produktivním věku. Tento fakt představuje velkou výzvu, protože je třeba odpovědět na otázku, jak může stále menší počet lidí v produktivním věku podporovat neustále rostoucí množství obyvatel v postproduktivním věku. Co nám mohou o této problematice prozradit dosavadní statistiky a jaký je výhled pro následující roky?
Nejběžnějším způsobem, jakým shrnout demografickou změnu a její dopady, je pomocí tzv. demografické míry závislosti (DMZ), která představuje poměr starých lidí a dětí vůči produktivnímu obyvatelstvu. Hodnota DMZ se ve většině členských států v posledních letech zvyšuje. Způsob, jakým se DMZ počítá, má však několik problematických bodů, protože mezi produktivní obyvatelstvo zahrnuje také nezaměstnané, studenty nebo dlouhodobě nemocné lidi. Tento nedostatek překonává výpočet tzv. ekonomické míry závislosti (EMZ), jejíž hodnota je v evropských zemích dvojnásobně vyšší než hodnota DMZ. Na rozdíl od DMZ ale ve většině případů postupně klesá. Z odlišných hodnot a očekávaného vývoje DMZ a EMZ vyplývá, že analýza demografické změny a problému stárnoucí populace musí brát v potaz také vývoj zaměstnanosti, stav trhu práce a migraci.
Po východním rozšíření Unie zaznamenaly její bohatší státy vysoký počet příchozích lidí v produktivním věku z chudších států. A v posledních letech se tato čísla ještě znásobila kvůli uprchlické krizi. Například v Německu byl i díky imigraci trend úbytku pracující vrstvy obyvatelstva zvrácen a předpokládá se, že minimálně do roku 2020 bude lidí v produktivním věku stále přibývat. Problémem však je, že podle odhadů bude nezaměstnanost v Německu, ale i jiných členských státech, postupně stoupat. A to jak z důvodu zpomaleného ekonomického růstu, tak kvůli nasycení pracovního trhu, a právě nezaměstnanost má negativní vliv na vývoj již zmíněné EMZ.
Evropa nyní čelí komplexnímu problému demografické změny, migraci, slábnoucího růstu ekonomiky a rostoucí nezaměstnanosti. Existuje cesta ven? Evropští politici si musí uvědomit, že eurozóna je uvězněna v deflační pasti s nedostatečnou agregátní poptávkou, což je důsledkem nepodařeného pokusu zpřísnit fiskální politiku během přetrvávající krize. Členské státy by měly opustit předchozí fiskální pravidla, uvedené v Paktu o stabilitě a růstu a měly by se zavázat ke koordinovaným přeshraničním fiskálním transferům a rozsáhlému programu veřejných investic.
Rozpad evropské bezpečnosti
The Disintegration of European Security
Fabrizio Tassinari; Danish Institute of International Studies
I před současnou uprchlickou krizí byla imigrační politika jednou z nejkomplexnějších a nejpolitizovanějších a nejméně integrovaných politik v Evropské unii. Azylová politika je pro členské státy citlivé téma a je na nich velmi závislá. Z toho důvodu se často stává, že výsledek jednání je jen jakýmsi kompromisem mezi návrhy EU a členských států. Krize se tak řeší většinou velmi neefektivní cestou, která vede jen k dalším problémům. Toto se netýká pouze azylové politiky ale i celkového charakteru bezpečnosti, která je tak velmi ovlivněna jednotlivými státy. Jaké země svou politikou ovlivnily evropskou bezpečnost?
Prvním dobrým příkladem je Itálie za doby Berlusconiho vlády. Italsko-libyjské vztahy byly pro evropskou migrační politiku vždy klíčové. Již v roce 2008 byla mezi oběma zeměmi podepsána dohoda o deportaci imigrantů zpět na břehy Libye. Ke změně došlo až po odchodu Berlusconiho, kdy byla zahájena námořní operace Mare Nostrum.
Dalším příkladem země mající národní vliv na unijní politiku je Německo. Již před současnou uprchlickou krizí Německo přijalo více žádostí o azyl než jakákoliv jiná země EU. Pod vládou kancléřky Merkelové, se Německo otevřelo uprchlíkům, což ovšem nebylo bez problémů. V září loňského roku, kdy byl počet uprchlíků 1,2 milionu, Německo přikročilo k hraničním kontrolám. V říjnu kancléřka Merkelová zahájila jednání s Ankarou o spolupráci v rámci uprchlické krize. Ve stejném roce Merkelová uvedla nový plán na zvládnutí krize se jménem „My to zvládneme“.
Unie samozřejmě reaguje na postoje a chování svých členů. I přes veškeré problémy se ale stále nedaří reformovat zastaralý dublinský systém, který jen dále ztěžuje již tak vypjatou politickou situaci. Změnu měl přinést relokační mechanizmus, který má za cíl odlehčit vytíženému Řecku a Itálii. Systém je ale tak neefektivní, že přerozdělení všech uprchlíků by nepřišlo dříve než v roce 2101. Další změnou by měla být nová Globální unijní strategie, která by mohla pomoci sjednotit jejich rozdílné přístupy k bezpečnosti. Na začátku všeho ale budou vždy stát členové Unie, bez jejichž souhlasu k radikálnější změně nedojde.
Ocitáme se díky brexitu na neprobádané půdě evropské integrace?
Brexiting into Uncharted Waters
Barbara Lippert a Nicolai von Ondarza; Stiftung Wissenschaft und Politik
Výsledek referenda o vystoupení Velké Británie z Evropské unie byl pro mnohé šokem, přestože předběžné odhady mluvily o těsném rozdílu mezi velikostmi táborů přívrženců odchodu a setrvání. Nyní se nacházíme v momentě, kdy je Británie technicky stále členem EU, nicméně je pouze otázkou času, kdy vystoupí.
Nástrojem pro uskutečnění vystoupení z Unie je tzv. článek 50, jenž umožňuje odstoupení od roku 2009. Tato novinka přišla s přijetím Lisabonské smlouvy. Původně měl být jeho význam spíše symbolický, měl být protikladem vůči možnosti připojit se do EU, ale nyní po sedmi letech od jejího představení má kvůli brexitu poprvé vstoupit do praxe.
Za předpokladu, že výstupní jednání se do určité míry budou podobat těm vstupním, lze očekávat několikaletý proces vyvazování se z Unie, kdy stejně jako u vstupujících zemí budou probíhat určitá jednání. Cílem těchto vyjednávání pro Británii bude zřejmě co nejlepší přístup na společný trh, nicméně EU nemůže nečlenské zemi dávat stejná privilegia jako plným členům. Z tohoto a dalších důvodů, by měly jednotlivé úkony, jako je vystoupení a znovunavázání styků, nastat ve více než jednom kroku.
Potenciální výsledek by mohl vypadat jako série tří po sobě jdoucích smluv, kdy by první smlouva zajišťovala vystoupení Británie z Unie. Druhá by upravovala nový vztah Spojeného království jako nečlena vůči EU a třetí by byla revize smluv pro EU ve smyslu vyjmutí Británie z již nespolečných závazků.
Vzhledem k tomu, že proces vystoupení bude časově náročný, se Unie snaží tlačit na Británii, aby došlo k aktivaci článku 50 co nejdříve. Od chvíle aktivace by Británie v rámci EU setrvávala v podivném (ne)vztahu už jen dva roky. Momentálně nemá hlasovací právo v Radě, ale britští poslanci EP a komisař stále zůstávají v úřadu. A právě včasné vystoupení by kromě mnoho dalšího nemuselo komplikovat volby do Evropského parlamentu v roce 2019.
Potřebuje Unie posílit svou potravinovou diplomacii?
Strengthening the EU's External Action: The Need for an EU Food Diplomacy?
Daniele Fattibene; Istituto Affari Internazionali
V průběhu posledních několika desetiletí prošel koncept potravinové bezpečnosti značným vývojem. Můžeme ho vnímat na dvou úrovních. Zaprvé se v širším slova smyslu vztahuje ke schopnosti státu poskytovat dostatečné dodávky potravin pro své obyvatelstvo, a zadruhé popisuje přístup jednotlivců k potravinám. Fenoménem potravinové bezpečnosti se zabývají i příslušné unijní orgány, které svou činností potvrzují jeho stále zvyšující se důležitost. Je zde ovšem značný prostor pro zefektivnění unijní činnosti v této oblasti. Jak konkrétně?
Postoj EU k potravinové bezpečnosti se od přijetí Lisabonské smlouvy postupně mění. V současnosti se jí Unie zabývá na několika úrovních, ať už na úrovni Komise, kde mají tuto oblast na starost především Generální ředitelství pro mezinárodní spolupráci a rozvoj a Generální ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu, či na úrovni mezinárodní, kde Unie spolupracuje s řadou mezinárodních i regionálních aktérů. Unijní potravinová bezpečnost si ovšem zachovává přílišný sektorový přístup a stále postrádá jasnou strategii, která by byla s to zahrnout co největší spektrum dimenzí bezpečnosti, které jsou s tou potravinovou provázány.
V posledních letech se začala vést poměrně široká debata, která upozorňuje na spojitost mezi potravinovou bezpečností, politickou nestabilitou a migračními toky. Tzv. Arabské jaro je ukázkovým příkladem, který tuto spojitost potvrzuje. Celkový nedostatek základních potravin a neustále se zvyšující ceny byly jedním z důvodů, které přerostly až ke značným sociálním nepokojům. Data rovněž potvrzují, že velká část migrantů přichází ze zemí, kde mají občané ztížený přístup k základním potravinám. Na tuto skutečnost Unie v roce 2015 zareagovala vytvořením speciálního fondu, který se má podílet na řešení příčin migrace.
V souvislosti se zvyšující se důležitostí fenoménu potravinové bezpečnosti by měla Unie ještě zesílit svou činnost v této oblasti. Nabízí se především výraznější participace Evropské služby pro vnější činnost, která již teď prostřednictvím zapojení jednotlivých delegací EU hraje důležitou roli při koordinaci jednotlivých kroků, které Unie v oblasti potravinové bezpečnosti provádí. EU tedy musí změnit současný sektorový přístup a vytvořit jasnou strategii potravinové bezpečnosti, jež bude reflektovat současné problémy, které v této oblasti vyvstávají.
Analytický tým vybírá každou neděli nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
