Británie bude mít problém „poslat domů“ migranty z EU
Britain will struggle to make EU migrants “go home”
Camino Mortera-Martinez a John Springford; Centre for European Reform
Novou britskou vládu v příštích letech čekají velice komplikovaná jednání, během kterých bude dohodnuta podoba budoucího vztahu mezi Velkou Británií a zbytkem Unie. Klíčovou otázkou bude vytvoření právního rámce pro pokračování pobytů občanů EU ve Spojeném království. Může ale Británie donutit občany ostatních unijních států, aby odešli?
Existuje řada právních, politických i praktických důvodů, proč to bude nelehké a dost možná nemožné. Velmi důležitým důvodem je zákaz retroaktivity, který je v mezinárodním právu zakotven ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu z roku 1969. Podle tohoto zákazu by odstoupení od smlouvy nemělo vést k poškození práv stran, které vznikly v době platnosti této smlouvy. Mezi právníky ale neexistuje konsenzus na tom, zda se toto pravidlo týká i práv unijních občanů žijících ve Spojeném království.
I kdyby ovšem soudy došly k závěru, že tomu tak není, mohou se unijní občané bránit vystěhování na základě britského práva, mezi jehož základní principy též patří nutnost zachování právní jistoty, a tedy nemožnost zpětné změny podmínek. Je jisté, že zvlášť silné postavení budou mít v případných soudních sporech unijní občané, kteří se do Británie přistěhovali ještě před referendem z 23. června.
Mírně slabší postavení budou mít ti, kteří přišli sice po referendu, ale ještě před formálním vystoupením Království z EU. Britská vláda má v této souvislosti obavy, že by se do země mohlo chtít na poslední chvíli před brexitem nastěhovat velké množství lidí, a proto chce vyhlásit termín, po kterém již příchozím nebudou garantována práva vyplývající z unijního práva.
Z praktického hlediska je navíc velký problém prokazatelně rozlišit, kdy se který unijní občan do Británie přistěhoval, neboť Spojené království nevede žádnou komplexní statistiku příchozích. Bylo by sice samozřejmě možné takovýto registr cizinců žijících v Británii zřídit, ovšem ne všichni tito lidé by byli schopni přesvědčivě prokázat datum svého příchodu. Z politického úhlu pohledu bude Británie potřebovat získat podmínky výhodné pro britskou ekonomiku, pro které bude třeba dobrá vůle členských států EU, a tak si zřejmě nebude moct dovolit své partnery provokovat snahou deportovat jejich občany.
Strukturální síla a EU
CMU AND SMES - STRUCTURAL POWER AND THE EU
Charles Dannreuther; Foundation for European Progressive Studies
Od roku 1960 bylo skrz finanční instituce EU kontrolující kapitál přesměrováno jeho velké množství k malým a středním podnikům (SME). To zlepšilo poskytování úvěrů i v okrajových ekonomikách, avšak ukázalo také na úzký vztah finančních institucí s Unií. Agenda unie kapitálových trhů (CMU), která je centrální politickou platformou pro Junckerovu komisi, se v tomto kontextu zaměřuje na dlouhodobý vztah mezi financemi a podniky. CMU má pomoci zrealizovat Junckerovu strategii z roku 2014, která má bojovat s ekonomickou recesí v Evropě tím, že uvolní investice v objemu 315 miliónů eur během tří let.
Objevují se však varování, že fungování CMU není zcela liberální. Komise je známa svou spoluprací se zainteresovanými elitami za účelem zlepšování integrace, pomocí zjednodušení ekonomických transakcí a poskytování úvěrů SME jako páteři unijní ekonomiky. Nejznámější je lobbistická skupina AFME, která se pravidelně objevuje v odborných podkladech Evropské komise. Lze ovšem namítat, že CMU je pouze odrazem zájmů malé skupiny silných států. Těch větších, jako je Velká Británie a Francie, si můžeme pravidelně všimnout při angažování v souvislostech s jednáním ohledně soukromého rizikového kapitálu, soukromých nabídek a riskantního investování. Avšak nynější model se jen vzdáleně přibližuje americkému ideálu ochrany investic, trhu cenných papírů krytých aktivy či tradici fondů s rizikovým kapitálem.
Na první pohled CMU opravdu představuje řešení zoufalého a těžko řešitelného problému s poskytováním dostatečného množství úvěrů SME v krizí stižených ekonomikách. Přesto je neprůhledné. Definice malých a středních podniků napomáhá tomu, že finanční kapitál nahrazuje vztah námezdní práce s dlužníky a věřiteli. Politiky navrhnuté za tím účelem, aby pomáhaly SME, byly použity k centralizování ekonomické kontroly, polarizovaly bohatství, rozrušily regulační kontrolu a spolehlivost. CMU ovlivňuje všechny aspekty evropské společnosti okolo finančního kapitálu a nebere v úvahu to, jaký efekt to bude mít na zbytek evropské ekonomiky, nebo to, jaký odpor se může vůči EU zrodit. CMU tedy nemá nic společného se SME a naopak má všechno společné s mocí.
Nová obchodní politika Velké Británie
Negotiating Britan's new trade policy
Jim Rollo a Alan Winters; Centre for Economic Policy Research
Po více než čtyři desetiletí stála za podobou unijní obchodní politiky zejména Velká Británie. Vystoupení z Unie však změní vše a britská vláda bude muset předefinovat obchodní vztahy s EU, a také oprostit Spojené království od závazků, které Unie převzala jejím jménem ve Světové obchodní organizaci (WTO). Jakou strategii by Království mělo použít při rekonstrukci své obchodní politiky?
Jedním ze stěžejních témat je budoucí role Británie ve WTO. Ve vztahu k této organizaci bude pro Království obzvláště komplikované vyvázat se ze závazků, které s WTO uzavřela EU. Otázkou však je, jak to udělat, aniž by to negativně ovlivnilo vztahy s Unií. Objevuje se zde také dilema, zda obchodní politiku nadále směřovat k EU či WTO. Pravidla WTO představují podstatně horší přístup na trh, než jsou pravidla jednotného trhu Unie či dohoda o volném obchodu. Klíčem úspěchu britského obchodu by bylo rozvíjení spolupráce se zbývajícími členy Unie, ale také s dalšími partnery v rámci WTO. To, jaký postoj Spojené království zaujme k WTO, je nejenom diplomatickou výzvou, ale také rozhodující pro celou Británii.
Až do dokončení schvalovací procedury Článku 50 je Spojené království stále členem EU s přístupem na jednotný trh a britská obchodní politika je stále upravována unijními ustanoveními. Všechny dosavadní dohody Unie s ostatními členy WTO stále trvají a britský dovoz i vývoj by tedy měly být stále realizovány stejným způsobem jako před referendem.
Po uskutečnění brexitu převezme britská vláda úplnou kontrolu nad dovozem a vývozem. Nicméně přepokládá se, že se vláda rozhodne uplatňovat stejná opatření jako nyní, protože v opačném případě by se potýkala s několika problémy. Zaprvé, pokud by se Británie rozhodla k nastolení bariér, vedlo by to k nežádoucím jednáním s těmi členy WTO, kterých by se to týkalo. Dále by navýšení bariér pobouřilo zahraniční vývozce takovým způsobem, že by pravděpodobně došlo ke zkomplikování mnoha obchodních jednání, které má Spojené království v plánu vést.
Obchodní partneři Velké Británie se dělí do třech kategorií. První jsou členské země EU, další jsou země, které upřednostňují obchodní jednání s EU, tj. například Turecko, a tou poslední skupinou jsou státy, jež získaly doložku nejvyšších výhod od Unie, založenou na principech WTO. Velkou Británii tedy čeká nejenom vyjednávání podmínek svého odchodu z EU, ale také úplné přebudování obchodní politiky. Bude britská obchodní politika změněna od základů, anebo podlehne tlakům ze strany jiných států, zejména členů WTO, a změní se pouze nepatrně?
Záplatování nefunkčních částí společného trhu?
Skills mismatches in the EU: A perpetual impasse?
Marvin Cuschieri; Center for European Integration Studies
Evropská unie má dlouhodobou snahu stát se vedoucí ekonomikou na světě. V tomto duchu byly vypracovávány různé koncepty, jak kýženého výsledku dosáhnout. Tomu odpovídá koncept Evropa 2020, který navazuje na poměrně neúspěšnou Lisabonskou strategii z předešlého období, která měla za úkol z Unie vytvořit nejkonkurenceschopnější ekonomiku na světě. Kvůli finanční krizi z let 2008 a 2009 se to ale bohužel nepovedlo.
V současnosti více realisticky a méně normativně zkoumá možnosti společného trhu i jednotlivých ekonomik. Právě určité oproštění se normativnosti poskytuje flexibilnější způsob jak reagovat vůči všemožným výzvám. Dlouhodobě se v EU podporuje politika zvyšování podílu terciárního vzdělávání. To sice přináší vyšší podíl obyvatelstva s terciárním vzděláním, které je teoreticky schopno plnit náročnější úkoly, zároveň však způsobuje obecný nedostatek pracovníků vykonávajících práce s nižším nárokem na vzdělání a od toho odpovídajícím horším finančním ohodnocením.
Navrhovaným řešením je zapojit do práce právě na těchto pozicích cizince, a to zejména příslušníky tzv. zemí třetího světa. V tomto scénáři by jim byla nabídnuta možnost nejen vstoupit a pracovat v EU, ale také projít kurzy pro zlepšení jejich kvalifikace a pro úspěšné zapojení se do pracovního trhu. Rozhodně lze tento scénář považovat za součást řešení určitých aspektů fungování společného trhu. Nejedná se však o samospasitelné řešení, ale spíše o záplatování palčivějších problémů, než jakým je nedostatek pracovníků na nižších pozicích v hůře finančně ohodnocených povoláních.
Obecným problémem společného trhu EU je nízká mobilita obyvatelstva, kde je překážkou kromě poměrně nízké jazykové připravenosti také skutečnost, že ne všichni členové EU jsou zároveň členy schengenského prostoru. Tento argument je relevantní zejména pro Rumunsko a Bulharsko, tedy země s nižší životní úrovní než jakou mají západní členské země. Právě z těchto států by se mohla etablovat celá řada pracovníků, kteří by na západě byli ochotni vykonávat hůře hodnocená povolání. Tento scénář by mohl pomoci větší plynulosti společného trhu a zároveň by pomohl pozvednout životní úroveň mnohých rodin z takto znevýhodněných zemí.
Členství v EU: Moldávie, Gruzie a Ukrajina
EU membership perspective for Georgia, Moldova and Ukraine: impossible, forgotten or hidden?
Leonid Litra a Ivane Chkhikvadze; The Policy Association for an Open Society
Evropská unie v současnosti zápasí s mnoha problémy. Finanční krize, nezaměstnanost a problémy s uprchlíky změnily celou organizaci i vize o ní. I přes to EU zůstává velkou nadějí pro mnoho států na evropském východě. Řeč je zejména o přidružených zemích, jako je Moldávie, Gruzie a Ukrajina. Jaká je perspektiva těchto zemí na vstup do Unie a jaké jsou hlavní překážky?
Prvním problémem je implementace pravidel a zákonů EU. Všechny tři země dokázaly, že jsou schopny tato pravidla zavést, ale jejich prosazovaní je problematické. Důvodem je většinou nedostatek financí a zkušeností. Pro jednotlivé země jsou zde i mnohem specifičtější důvody a je zřejmé, že pro mnoho politiků je problematické vůbec začít diskuzi o možném členství v EU. V některých případech je to proto, že země není v situaci, kdy by se mohla k EU připojit, anebo sama EU nemá příliš velký zájem na integraci té dané země. Příkladem je Ukrajina, kde hlavním motorem sbližování s EU byla bývalá premiérka Julija Tymošenková.
I přes veškeré problémy s přibližováním se k Unii jsou všechny tyto tři země stále pokládány za možné budoucí členy EU. To by ale mohla poškodit domácí opozice. Mnoho Evropanů se nedívá na možnost vstupu Moldávie, Gruzie a Ukrajiny do EU příliš pozitivně. Nejvíce lidí stavějících se této myšlence do opozice je v Rakousku, Lucembursku, Německu a Francii, kde se proti vyjádřilo přes 60 % dotázaných. Je zde ale i mnoho lidí, kteří vstup těchto zemí podporují. V Rumunsku, Litvě, na Maltě a v Chorvatsku je podpora největší. Zajímavá je situace v samotné východní trojce, kde podpora vstupu upadá, a v Moldávii dokonce tato podpora spadla pod polovinu obyvatelstva.
Největší překážkou je ale nakonec Rusko. Vláda v Kremlu dlouhodobě vidí tyto tři země jako nárazové pásmo mezi sebou a Západem. Bez ruského souhlasu nemůže proces sbližování skutečně začít. Jak se ukázalo na Ukrajině a v Gruzii, Rusové se nebojí zasáhnout do domácí politické situace a proces zastavit. Pouze pokud dojde ke sblížení Západu a Ruska, dojde také ke sblížení EU a těchto tří zemí.
Možné důsledky brexitu pro euroskepticismus v Evropě
Hard choices and few soft options: The implications of Brexit for Euroscepticism across Europe
Alex Szczerbiak a Paul Taggart; LSE European Politics and Policy Blog
Britské referendum, ve kterém se nadpoloviční většina voličů vyjádřila pro odchod Spojeného království z Unie, bude mít pravděpodobně důsledky i pro proud euroskepticismu napříč celou Evropou. Euroskepticismus můžeme rozdělit na dvě základní skupiny, a sice tvrdý a měkký. První jmenovaný lze zjednodušeně definovat jako principiální odmítání procesu evropské integrace. Druhý jmenovaný se naopak nestaví negativně vůči evropské integraci jako celku, odmítá ovšem plánované směřování EU založené na postupném předávání stále více pravomocí unijním institucím na úkor členských států. Jaká je tedy budoucnost obou proudů euroskepticismu?
Není pochyb o tom, že brexit může dopomoci k přetvoření tvrdého euroskepticismu z marginálního proudu v relevantní politický projekt. Je ovšem důležité, jak bude probíhat vyjednávání o budoucím nastavení vztahu mezi Británií a Unií. Pokud bude brexit nakonec hodnocen jako pozitivní krok, proud tvrdých euroskeptiků výrazně posílí a může dojít k situaci, kdy i zastánci měkkého euroskepticismu budou z důvodu zachování pozic na domácí politické scéně zvažovat možnost vystoupení jejich země z EU.
Brexit tedy musí odstartovat debatu o budoucím směřování Unie. Někteří představitelé politických elit v důsledku brexitu volají po konceptu stále těsnějšího svazku unijních národů, na kterém je založeno prohlubování integrace. Druhá část naopak vnímá brexit jako odrazový můstek pro reformu EU a klade důraz na co nejdůslednější dodržování principu subsidiarity.
Samotný brexit má i důležité institucionální dopady. Britští Konzervativci totiž představovali nejvýznamnější politickou formaci zastávající proud měkkého euroskepticismu a jejich odchod bude pro domovskou frakci Evropských konzervatistů a reformistů znamenat výraznou ztrátu. Samotná existence tohoto proudu jakožto funkčního politického projektu je poměrně nejasná a vyvstává otázka, zda neskončí v sevření euroentuziastických federalistů a tvrdých euroskeptiků.
Již vyjednávání britské vlády před samotným referendem o nastavení nových podmínek mezi Spojeným královstvím a EU naznačilo limity pokusu reformovat Unii ve více mezivládním směru. Z dlouhodobého hlediska lze tedy očekávat posilování proudu tvrdého euroskepticismu, který se tak stane relevantním politickým projektem.
Co dělá EU pro ochranu životního prostředí?
Environmental protection
Didier Bourguignon, Magdalena Sapala a Alina Dobreva; European Parliamentary Research Service
Důležitost ochrany životního prostředí je již několik let diskutovaným tématem, a i díky tomu jsou unijní politiky v této oblasti rozsáhlé a poměrně komplexní. Podle nedávného průzkumu Evropského parlamentu si však dvě třetiny občanů EU myslí, že by se Brusel mohl v oblasti ochrany přírody angažovat více, a polovina tázaných považuje současné působení Unie v této otázce za nedostačující. Největší podpora pro zintenzivnění unijního působení v oblasti environmentálních politik přichází ze strany Švédska, kde dosahuje až 83 %, a nejnižší z Estonska, kde si jenom 45 % dotázaných myslí, že by se EU měla angažovat více. Jaký je dosavadní rámec unijní environmentální legislativy, a je v ní vůbec prostor pro změnu?
Politiky EU v oblasti životního prostředí jsou prioritně zaměřené na vysokou úroveň ochrany a jsou založené na čtyřech základních pilířích, a to na prevenci, obezřetnosti, nápravě škod přímo u jejich zdroje a pravidlu „znečišťovatel platí“. Unie může zasahovat do téměř všech oblastí environmentální politiky, ale je limitovaná principem subsidiarity, a v případě některých témat je vyžadována jednomyslnost v Radě.
Sedmý unijní Akční program pro životní prostředí pokrývá období mezi lety 2014 a 2020 a určuje hlavní priority současné environmentální politiky. Je zaměřený na otázky účinnějšího využívání zdrojů, zachování biologické diverzity, ochrany lidského zdraví a snížení produkce uhlíku. Tento rámec je doplněn strategií Evropa 2020, která podporuje inteligentní a udržitelný růst.
Za dodržování, implementaci a financování opatření pro ochranu životního prostředí jsou zodpovědné členské státy, kterým EU poskytuje finanční a technickou podporu. Ochrana životního prostředí je oblastí, ve které musí Evropská komise vynaložit nejvíce úsilí na vyřešení problémů s implementací environmentálních politik v členských státech. Neúspěšná realizace těchto politik ze strany členských států je podle odborníků zapříčiněna slabou administrativní vynucovací kapacitou, nedostačujícími informacemi, nebo chybějícími dovednostmi na lokální úrovni. Řešením by měla být větší podpora členským státům ze strany Komise pro dodržování stanovených opatření, ale také prosazování dané legislativy právním řízením.
Analytický tým vybírá každou neděli nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
