Pokračující práce o euro-americké dohodě o ochraně soukromí

The US-EU Privacy Shield Pact: A Work in Progress

Gary Clyde Hufbauer a Euijin Jung; The Peterson Institute for International Economics

 

Moderní globalizovaná ekonomika je čím dál více závislá na mezinárodních tocích dat, prostřednictvím kterých si společnosti shromažďují údaje o svých zákaznících, zatímco spotřebitelé se na internetu informují o jejich produktech. Volný pohyb dat nepochybně významně přispívá ke světovému ekonomickému růstu, zároveň však vyvolává složité právní otázky o ochraně soukromí před hackery a především před tajnými službami. Jak se v této otázce vyvíjí evropské právo a jak ji řeší nová dohoda mezi EU a USA?

Hrozba zneužívání citlivých soukromých údajů a neoprávněného přístupu k těmto datům je známá již poměrně dlouhou dobu a v Evropě je poměrně citlivým politickým tématem. Unie proto již v roce 1995 přijala směrnici, která stanovuje normy pro velké nadnárodní korporace, jež mají přístup k soukromým údajům. Následně se EU dohodla se Spojenými státy na tom, že principy obsažené ve směrnici budou platit i pro americké společnosti podnikající v Evropě, tedy například Google nebo Microsoft.

Po aféře, kterou začal Edward Snowden, když veřejnosti odhalil rozsah shromažďování osobních údajů ze strany americké NSA, se právní ochrana soukromí na internetu stala opět aktuální, a Evropský soudní dvůr v prosinci 2015 zrušil zmíněnou dohodu s USA, kterou označil jako nedostačující. Proto se mezi Evropskou komisí a Obamovou administrativou rozjela nová jednání, ze kterých vzešla nová, kompromisní dohoda o ochraně soukromí, která vstoupila v platnost letos v červnu.

Dohoda hájí právo společností volně přesouvat data přes Atlantik a ponechává tajným službám možnost přístupu k některým informacím, zároveň ovšem vytváří prostor pro vymáhání práv unijních občanů, jejichž osobní údaje byly zneužity. Tito lidé se mohou bránit buď prostřednictvím jejich národního úřadu pro ochranu osobních údajů, nebo nově vytvořeného mechanismu pro řešení sporů.

Otázka ochrany osobních údajů bude nepochybně řešena i v budoucích obchodních dohodách, jako je například připravovaná smlouva TTIP. Dá se ovšem předpokládat, že takové smlouvy budou mít v této oblasti spíše slabší mechanismy, jelikož jejich cílem je především odstranění bariér pro přesuny dat a nikoliv ochrana citlivých dat před tajnými službami.

 

Energetická politika Unie

Energy supply and energy security

Gregor Erbach, Martin Svasek a Alina Dobreva; The European Parliamentary Research Service

 

Více než polovina občanů Unie by si přála, aby EU hrála větší roli v energetickém zásobování a bezpečnosti. Hlavní cíle unijní energetické politiky jsou udržitelnost, dostupnost a bezpečnost dodávek. Dle analýzy Evropského parlamentu (EP) by integrovanější jednotný trh energie mohl mít za následek roční zvýšení efektivity v hodnotě 250 miliard €. Jak provádět energetickou politiku efektivněji?

Energetická politika je sdílenou pravomocí mezi EU a jejími členskými státy, a také předmětem spolurozhodování EP a Rady skrze řádný legislativní postup. Tato politika se vyvíjela postupně od roku 1990 jako součást širšího jednotného trhu. Vnitřní energetický trh v rámci Unie, který byl zřízen třemi balíčky liberalizujícími trh, které byly přijaty v letech 1990, 2003 a 2009, však není ještě zcela dokončen. EP a Rada usilují o realizaci třetího balíčku, avšak například Zvláštní zpráva soudního dvoru poukazuje na to, že splnění cíle dokončení vnitřního energetického trhu nebylo do roku 2014 dosaženo a že by bylo nezbytné větší množství lépe zacílených iniciativ v oblasti infrastruktury.

Energetická politika se opět dostala do popředí za předsedy Junckera, když byla v roce 2015 publikována Energetická strategie EU. Tato strategie se zaměřuje na pět vzájemně provázaných aspektů: plně integrovaný trh s energií, energetickou bezpečnost, solidaritu a důvěru, výzkum inovací a konkurenceschopnosti a dekarbonizaci hospodářství.

Evropská komise minulé léto přišla s energetickým balíčkem, který se skládá ze dvou legislativních návrhů: reformy systému obchodování s emisemi a označování energetické účinnosti. V únoru 2016 představila další balíček zabývající se bezpečností dodávek zemního plynu a mezivládních dohod. Její místopředseda a komisař pro energetickou unii Šefčovič oznámil, že 2016 byl „rokem výsledků“, jelikož v tomto roce byly a budou předloženy všechny hlavní iniciativy energetické unie a ty by také měly být přijaty během současného legislativního období.

Limitem unijní energetiky však i nadále zůstává její financování. Problémem není, že by bylo vynakládáno nedostatečné množství finančních prostředků, ale ty nejsou vždy vynakládány efektivně, tedy na projekty, jež jsou prioritami unijní energetické politiky. Bude tedy rok 2016 pro energetiku opravdu rokem výsledků, jak řekl místopředseda Šefčovič? 

 

Evropa na mušce: Politické důsledky teroru

Europe in the Crosshairs: Political Implications of Terror

Carl Hvenmark Nilsson; Center for Strategic and International Studies

 

V posledních týdnech došlo na evropské půdě k několika teroristickým útokům, které výrazným způsobem ovlivnily bezpečnostní prostředí na starém kontinentu. Evropští vrcholní politici stojí před nelehkým úkolem. Na jednu stranu musí udělat vše proto, aby se podobná neštěstí neopakovala, na stranu druhou musí odolávat stále sílícím hlasům volajícím po opatřeních, která nejsou v souladu se základními svobodami a hodnotami Unie. Tyto hlasy budou jistě zesilovat i v důsledku blížících se francouzských prezidentských a německých federálních voleb, jejichž výsledek bude velmi důležitý pro celou EU.

Předvolební debata se postupně vyostřuje především ve Francii, kde budou voliči vybírat nového nástupce Françoise Hollanda v Elysejském paláci již na jaře příštího roku. Právě stávající francouzský prezident čelí silné kritice především ze strany největších favoritů nadcházejících voleb – exprezidenta Nicolase Sarkozyho a Marine Le Pen, lídryně krajně pravicového uskupení Národní fronta. Oba, ale i další francouzští politici kritizují Hollanda za jeho údajně nedostatečnou a naivní politiku.

Zvýšené napětí lze vypozorovat i na německé politické scéně. Jako reakci na nedávné útoky představila německá vláda devítibodový plán, jenž si klade za cíl například zabránit možné radikalizaci mladých osob pobývajících v Německu či zesílit spolupráci mezi ozbrojenými složkami. Ovšem i přes zvyšující se bezpečnostní opatření kancléřka Angela Merkelová neustupuje od své politiky otevřenosti vůči imigrantům. A právě za tento svůj postoj k migrační problematice je Merkelová stále více kritizována, například z úst čelních představitelů euroskeptické strany Alternativa pro Německo, která v posledních regionálních volbách ukázala, že může patřit k černým koňům nadcházejících voleb do Bundestagu.

Nejenom ve Francii a Německu, ale i v ostatních členských zemích Unie rostou preference euroskeptickým, populistickým a často až xenofobním stranám, které na komplikované otázky přinášejí jednoduchá, populistická řešení. Evropští lídři ovšem musí trvat na principech, na kterých byla Unie vybudována a místo emotivních reakcí musí usilovat o nalezení komplexní bezpečnostní strategie.

 

O Turecku s vážností

Taking Turkey seriously

Carl Bildt; European Council on Foreign Relations

 

Po celou dobu své existence je Istanbul, město ležící na březích Bosporského průplavu, jenž odděluje Evropu od Asie, ohniskem formování vztahů mezi Západem a Východem. Tuto roli si s největší pravděpodobností podrží i nadále, kdy na významu nabírá vztah mezi křesťanskou Evropou a rozsáhlým muslimským světem. Turecký politický život byl vždy bouřlivý a poznamenaný protichůdnými vizemi či aspiracemi, úspěchy a překážkami. Nicméně během posledních dvou století vzhlíželi turečtí reformátoři k Evropě jako hlavnímu zdroji jejich inspirace.

Z toho vycházel i  první turecký prezident, jímž byl Mustafa Kemal Atatürk, dnes následovaný prezidentem Recep Tayyip Erdoğanem, kterému se za posledních třináct let povedlo stát se impozantní osobností ve světovém dění. Avšak odmítavý postoj některých států ohledně přijetí Turecka do Evropské unie byl zklamáním pro mnoho Turků. To způsobilo rozdělení společnosti, která se cítí odmítnuta Evropou, ke které vzhlíží. Od roku 2013 se navíc ve společnosti vedla tichá válka mezi Erdoğanovou Stranou spravedlnosti a rozvoje a jejími dřívějšími spojenci, hnutím gülenistů a islámskou komunitou, vedenou knězem v exilu Fethullahem Gülenem. Tato tichá válka se světu ukázala v červenci, kdy se odehrál nezdařený pokus o převrat, jenž byl dle většiny zinscenován právě gülenisty. Pokud by se býval povedl, Turecko by se ponořilo do občanské války, jejíž konec by byl v nedohlednu a naděje na demokracii by se tak rozplynuly. Existuje však i dobrá stránka plynoucí z tohoto pokusu o převrat, a tím je sjednocení dosud rozdělených demokratických politických stran.

Nicméně nedostatek empatie Západu v této těžké době je pro Turky ohromující. Nemůže být v zájmu žádné západní země, aby byl president Ruska tím prvním, kdo se setká s Erdoğanem po proběhnutí takovýchto událostí. Nikdo by ani neměl být překvapen tím, že se Turecko snaží odstranit gülenisty z jejich mocenských pozic. Každý stát, jenž by čelil vnitřnímu povstání, by udělal totéž. Turecko je nyní na historické křižovatce, ale je stále příliš brzy na to říci, kam bude směřovat. Pokud převáží předchozí trendy polarizace a autoritářství bude následkem kritický stav země, avšak pokud převáží národní jednota založená na demokratickém přístupu, pak by mohlo dojít k zlepšení tureckého politického klimatu. 

 

Status tržní ekonomiky pro Čínu jako schůdná eventualita pro EU

China’s Market Economy Status: A Political Issue

Meadhbh Costello; The Institute for International and European Affairs

 

Čína v posledních letech začíná zaujímat postavení jedné z předních mocností světa. Ty tam jsou doby, kdy právě Čína byla nejhlasitějším mluvčím rozvojových zemí. Nyní ČLR ve světě představuje zásadní sílu ekonomickou, ale také vojenskou. S ekonomickým růstem a především mezinárodním obchodem souvisí snaha Číny o změnu statutu její ekonomiky na tržní ekonomiku.

V tomto případě se jedná o změnu statutu ekonomiky v souvislosti se členstvím ve Světové obchodní organizaci (WTO). Jde tedy spíše o tah politický, než o zásadní ukazatel toho, jak má daná země rozvinuté tržní hospodářství, což právě v případě Číny může být poněkud problematické. Na druhou stranu to rovněž znamená, že jde o politické gesto ze strany zemí WTO. Mezi jednotlivými zeměmi EU pak panuje určitý nesoulad v tom, zda ČLR daný status udělit, nebo ne.

Tento nesoulad vyplývá částečně z obavy některých členů EU, jako je např. Francie nebo Itálie, o ohrožení domácího ocelářství. Právě ocel představuje čínský vývozní artikl, kterému se ten evropský, alespoň co do ceny, nemůže vyrovnat. Ovšem čínským vývozem  jsou ohrožena i další odvětví. Mezi produkty potenciálně nebezpečné pro vnitřní trh EU jsou chemikálie a keramika.

Dalším faktorem ovlivňujícím problematiku udělení statutu tržní ekonomiky je nejasnost v chápání podmínky čínského přistoupení do WTO, která měla zabránit zaplavování ostatních členských trhů produkty s dumpingovými cenami. Ta má trvat do 11. prosince 2016 a čínští zástupci ji vnímají tak, že po daném datu bude jejich ekonomika automaticky uznána za tržní a již zmíněná antidumpingová ochrana přestane platit. Hlasy z EU to však nevidí tak jednoznačně, a dále zaznívají návrhy, které počítají s dalším vyjednáváním.

EU je jedním z největších obchodních partnerů Číny a ta, aby si nadále udržela dobré vztahy, určitě upřednostní vyjednávání o další ekonomické spolupráci. Nejedná se ovšem o jednosměrný vztah. Čína dává najevo svou vůli uskutečnit značné investic do zemí EU. Ty jsou v členských státech vítaným kapitálem, a proto musí i Unie hrát svoji kartu velmi opatrně.

 

UKIP a britský euroskepticismus po brexitu

Is there still a point to UKIP? The future of British Euroscepticism post-Brexit

Simon Usherwood; LSE European Politics and Policy Blog

 

Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP) je právě v procesu volby nového lídra. Ale měnit se nejspíš nebude jen předseda strany, protože celé britské euroskeptické hnutí stojí na důležité křižovatce. Poté, co Británie oznámila svůj odchod z Evropské unie, hnutí de facto dosáhlo cíle své existence a je tak otázka co pro stranu přinese budoucnost. Faktem totiž je, že strana si i nadále přeje zůstat aktivní součástí britské politické scény. Jaké jsou tedy problémy, které musí hnutí vyřešit?

Problémem UKIPu je jeho politická neukotvenost. Euroskepticismus není stejná ideologie jako liberalismus nebo konzervatismus. Euroskeptici se nevyznačují žádnou centrální myšlenkou kromě negativního pohledu na nějakou část evropské integrace. Mají většinou navíc i jinou ideologickou základnu. Zelení i socialisté a prakticky kdokoliv dokáže najít argument, proč některé aspekty integrace v Evropě nejsou v pořádku. Je ale jen málo euroskeptiků, kteří by byli pouze euroskeptiky a viděli EU jako problém všeho.

Euroskepticismus v Británii po referendu potřebuje mobilizovat lidi, aby se udržel na politické scéně. První skupinou, která by se dala mobilizovat, jsou nováčci, kteří se teprve nedávno začali zajímat o UKIP, často až v důsledku referenda. I když takoví lidé mohli být aktivní během kampaně, pro většinu je statisticky důvodem pro euroskepticismus vidina příležitosti nebo vyjádření nespokojenosti.

Druhou skupinou jsou takzvané ideologické masy. Tito jedinci se o problém zajímají dlouhodobě a přidali se k nějaké euroskeptické straně před rokem 2015. I pro ně je ale negativní pohled na EU jenom část jejich politické identity. Je pravděpodobné, že tato skupina se přetransformuje a namísto euroskepticismu začne prosazovat něco jako anglický nacionalismus. Poslední skupina zastánců jsou ti, pro které je EU jejich jediným zájmem. Těchto lidí je málo ale většinou vynakládají celou svojí energii na protest proti Unii. Tito lidé udělají vše pro to, aby Británie odešla z EU a podobně jako Norská Nei til EU, aby se nedostala do její sféry vlivu.

  

Ztrácí Západ schopnost ovlivnit politické dění v širší Evropě?

How to Prevent the Unraveling of Western Policies toward Wider Europe

Hiski Haukkala; Deutsche Gesellschaft für Auswärtige Politik

 

Konec studené války přinesl politické uvolnění a zánik bipolárního rozložení moci otevřel dveře pro nové možnosti a výzvy jak pro Spojené státy, tak pro rozvíjející se EU. Východní rozšíření Unie v roce 2004, expanze NATO, počínání Spojených států na Balkáně a také jejich odpověď na 11. září vytvořily živnou půdu pro ruskou paranoidní zahraniční politiku vůči Západu. Oblast širší Evropy, což jsou státy, které se ocitly v střetu zájmů NATO/EU a Ruska, se stala hlavním hracím polem pro tyto rivaly. Pro Rusko představují primární geopolitický zájem a jsou vnímána jako zakázaná zóna pro politickou expanzi EU a NATO. Jakkoli se Západ snaží rozšířit své působení na východ, Moskva je tu vždy ochotna vrátit úder zpět, a to ještě s větší intenzitou.

Vývoj na Ukrajině od začátku roku 2014 přesně odráží tento přístup. Rusko se rozhodlo otestovat rostoucí přítomnost západních institucí na východě a neváhalo spustit rozsáhlý hybridní konflikt. Za prvé sled událostí na Ukrajině zdiskreditoval dosavadní působení Unie v regionu a za druhé znovu donutil Spojené státy k větší angažovanosti v oblasti evropské bezpečnosti, která se, jak se ukázalo, bez ní neobejde. Tento fakt ještě zintenzivnil politické napětí mezi Východem a Západem.

Výše zmíněné skutečnosti nejsou jediným problémem pro další postup západních aktérů. Samy státy širší Evropy představují pro uplatňování západních politických cílů velkou výzvu. Tyto státy mají limitovanou administrativní kapacitu, jsou zmítány korupcí a trpí fyzickým, mentálním, nebo politickým rozdělením mezi Západem a Východem. Navíc využívají soutěžení Ruska a Unie ve svůj prospěch, když hledají nejlepší politickou a ekonomickou dohodu.

Západ by proto měl přijmout a implementovat koherentní a promyšlené politiky vůči této oblasti. EU a USA by měly radikálně změnit jejich dosavadní přístup a neustále pečlivě zvažovat veškeré možnosti a rizika. Unie musí dospět a převzít roli strategického hráče v oblasti bezpečnosti a odklonit se od výlučně reaktivní politiky v této oblasti. Spojené státy, především prostřednictvím NATO, by na druhé straně měly zůstat úzce zapojeny do zajišťování evropské bezpečnosti a uznat důležitost jednotného počínání Západu vůči této oblasti.

   

 

Analytický tým vybírá každou neděli nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.

 

 

 

 

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.