Solidarita v teorii a praxi Společného evropského azylového systému
The law and practice of solidarity in the Common European Asylum System: Article 80 TFEU and its added value
Eleni Karageorgiou; The Swedish Institute for European Policy Studies
Přestože je Společný evropský azylový systém (CEAS) považován za jeden z nejpokročilejších regionálních systémů mezinárodní ochrany, váže se na něj kritika ohledně chápání významu slova solidarita. Proto je třeba položit si nejen otázku, jak je tento princip ukotven v legislativním rámci EU ale také, jak k němu Unie a její členské státy s ohledem na migrační krizi přistupují. Ačkoliv se článek 80 Smlouvy o fungování Evropské unie (TFEU) na solidaritu přímo odkazuje, podstata a rámec chápání daného principu je diskutabilní a nejasná.
Článek 80 TFEU vnímá solidaritu jako povinnost Unie a jejích členských států podstoupit kroky, které by byly optimální pro realizaci spravedlivé a efektivní společné evropské azylové politiky. Zároveň článek 80 spojuje pojetí solidarity se spravedlivým sdílením zodpovědnosti států Unie. Je zde však mnoho záležitostí, ke kterým se článek nevyjadřuje a opomíjí definovat konkrétní legislativu a politiku, díky níž by princip solidarity mohl nabýt účinku. Chápání slova solidarita je tak nejasné a někdy až dokonce rozporné ve svém právním pojetí. Například solidarita mezi státy s ohledem na ochranu uprchlíků se nemusí shodovat se solidaritou v oblasti nelegální migrace nebo správy hranic.
Co se týká mechanismů, které byly navrženy pro lepší zvládání azylových žádostí, jako například spolupráce EU a Turecka či návrh revize nařízení Dublin III, je možné identifikovat jejich tři společné rysy: krátkozrakost, podmínečnost a přesouvání zodpovědnosti na jiné. Již zmíněná dohoda Unie a Turecka je postavená na principu podpory ochrany uprchlíků ze strany vnějšího partnera, a tím pádem dochází k přesunu zodpovědnosti jinam. Kromě toho EU a členské státy nebyly schopny v rámci daných mechanismů respektovat význam principu solidarity tak, aby krize spojená s problematikou uprchlíků byla řešena s ohledem na humanitární stránku celé záležitosti.
Proto je do budoucna k této problematice třeba zaujmout komplexnější postoj, jenž by byl založen na jednotné solidaritě a ne na směsici jejích různých podob, které se uplatňují jen ve výjimečných situacích. EU potřebuje nastavit chápání CEAS jako ochranného nástroje, který se zaměřuje na harmonizaci národních legislativ a zlepšení národních azylových systémů. Ty mají fungovat tak, aby bez ohledu na to, kde se uprchlíci v Evropě nachází, byla těmto osobám poskytnuta ochrana a možnost integrace, jež by jim umožnila žít v souladu se základními principy mezinárodního práva.
Yes, He Can
Yes, He Can
Andrea Renda; Centre for European Policy Studies
Ačkoliv se ještě před pár týdny zdálo vítězství Hillary Clintonové v listopadových prezidentských volbách jako samozřejmé, zvítězil nakonec Donald Trump a stane se tak 45. prezidentem Spojených států amerických. Dnes je tento historický výsledek vysvětlován tím, že média brala Trumpa „doslova, ale ne vážně“, zatímco jeho voliči ho brali „vážně, ale ne doslova“. Nyní je načase zaměřit se na to, co bude Trumpovo zvolení, na základě jeho předvolebních slibů, znamenat pro Spojené státy, Evropu a zbytek světa.
Na domácí frontě bude pravděpodobně nová administrativa usilovat o částečné zrušení legislativy přijaté za Baracka Obamy. Trump se bude snažit nahradit tzv. Obamacare, která má zajišťovat dostupnou zdravotní péči. Můžeme také předpokládat značné oslabení environmentální legislativy např. zredukováním pravomocí Agentury pro životní prostředí (EPA). Kromě toho se nedá vyloučit, že USA odstoupí od pařížské klimatické dohody COP21. Klíčovou iniciativou nové administrativy bude snaha zmobilizovat tradiční americká průmyslová odvětví, např. ocelářství, uchránit pracovní místa a zefektivnit produktivitu. Očekává se rovněž masivní investiční plán do dopravní infrastruktury, škol a nemocnic.
Trumpova obchodní politika se bude vyvíjet směrem k ekonomické soběstačnosti. Stěžejním bodem bude snaha zásadním způsobem upravit dohodu NAFTA tak, aby USA zabránily stěhování amerických firem za levnější pracovní silou do Mexika. Osud obchodních dohod TPP a především TTIP bude pod prezidentem Trumpem ještě méně jistý než dříve. Evropské státy budou touto politikou protekcionismu nepochybně ovlivněny. Evropa může výrazně utrpět zpomalením světového obchodu, který by mohl vést k oživení protekcionismu. Co se týká bezpečnosti, pokud Spojené státy skutečně omezí svoje aktivity v rámci NATO, budou muset evropské země navýšit svoje výdaje na obranu a převzít větší odpovědnost za vlastní bezpečnost. Vítězství Trumpa je také politicky nebezpečné pro EU, protože dodává další impuls populistickým hnutím, a to především v zemích, které čekají v příštím roce volby.
Trumpovo prezidentství a jeho ekonomické návrhy budou neefektivní a škodlivé pro americkou ekonomiku. Dramatičtější účinky se ale projeví v oblasti globálního vládnutí a bezpečnosti a ještě více ve stabilitě a budoucnosti specifických oblastí, jako jsou Evropa a Blízký východ. Rozsah těchto negativních externalit bude patrnější, až Trump zkonkretizuje svoje plány a představí obsazení klíčových pozic ve své administrativě.
Izrael a okupované palestinské území
What Neighbourhood Policy in a Context of Unlawful Occupation? Israel and the Occupied Palestinian Territory
Ingrid Jaradat; Heinrich Böll Stiftung
Okupace palestinského území staví před Evropskou politiku sousedství (EPS) značnou výzvu, protože ta se k ní bude muset nějak postavit. K zajištění správného vývoje bude potřeba několik praktických kroků, které vyjasní pohled Evropské unie na způsob izraelské okupace. Ta by mohla být považována za zákonnou v případě, že je v souladu s mezinárodním právem a její režim udržuje veřejný pořádek na okupovaném území až do té doby, dokud není vráceno původní svrchované moci. Izraelský způsob okupace s de facto anexí západního břehu Jordánu, východního Jeruzaléma a pásma Gazy je však nezákonný, protože nepřetržité podrobení si území prostřednictvím války a následná okupace jsou absolutně zakázány.
V roce 2004 posudek Mezinárodního soudního dvora dospěl k závěru, že právo palestinského lidu na sebeurčení na výše zmíněných územích je všeobecně uznáváno. Dle zpráv OSN zde dochází k rasové diskriminaci a segregaci, která ústí v systematické porušování lidských práv. Evropa si je téhle situace dobře vědoma. EU neuznává izraelskou svrchovanost nad okupovaným územím a v Golanských výšinách v Sýrii. Souběžně však EPS považuje Izrael za privilegovaného partnera. To sebou přináší jak politické, tak především ekonomické výhody, což Izrael utvrzuje v jeho chování.
Proto by si EU v první řadě měla vyjasnit vlastní pozici vůči (ne)uznání izraelské svrchovanosti v Palestině. Dále je třeba zavést unijní kontrolní mechanismy, jež zajistí, že přijatá opatření budou prováděna příslušnými orgány EU, zvláště pak v ekonomické sféře. V oblasti vzájemného obchodu izraelští představitelé či exportní firmy uvádějí jako místo původu produktů Izrael, aniž by však rozlišovali mezi Izraelem a okupovaným územím, což má negativní dopad na hospodářství Palestiny. V neposlední řadě je zapotřebí, aby zajistila, že všechny její orgány a členské státy budou tento přístup podporovat, protože velké množství různorodých subjektů podílejících se na situaci v okupovaných územích a Izraeli zabraňují trvalé a konzistentní EPS.
Více než 20 let neúspěšných mírových procesů a budování palestinského státu pouze prostřednictvím humanitární pomoci dovedlo k situaci, kdy je v sázce opravdu hodně. Udržování statusu quo v okupovaných územích nepovede k řešení, ale spíše ve scénář zakořeněného apartheidu, který způsobí ještě větší nestabilitu a lidské utrpení. Možnou cestou je revize EPS vůči Palestině i Izraeli právě v kontextu této nezákonné okupace.
Jak Evropský parlament čelí aktuální bouřlivé situaci?
The Role of the European Parliament: Between External and Internal Challenges
Tuomas Iso-Markku; The Finnish Institute of International Affairs
Nebývalý úspěch euroskeptických stran, Evropská unie v takřka trvalém krizovém režimu, zavedení tzv. mechanismu Spitzenkandidaten a posílení vztahů s Evropskou komisí (EK). To jsou základní prvky ovlivňující Evropský parlament (EP) v posledních několika letech. Jak se v důsledku tohoto vývoje změnilo jeho postavení?
Systém Spitzenkandidaten, jehož hlavním prvkem je skutečnost, že jednotlivé evropské politické strany si před volbami ze svých řad zvolí lídra, kterého zároveň navrhují na post předsedy EK, selhal ve své hlavní úloze zvýšit volební účast. Kvůli jeho zavedení byla Evropská rada (ER) donucena po volbách navrhnout na post předsedy EK Jean-Claude Junckera, kandidáta vítězné Evropské lidové strany (EPP). Junckera podpořil i jeho volební sok Martin Schulz, lídr Strany evropských socialistů, druhé největší frakce v EP, který byl zvolen předsedou EP. Posílená provázanost Komise a Parlamentu pak je názorně předvedena tzv. skupinou G5, kterou tvoří Juncker, Schulz, první místopředseda Komise Frans Timmermans, lidovecký lídr Manfred Weber a lídr socialistů Gianni Pittella. Tito lidé se pravidelně scházejí, aby diskutovali o unijní legislativě a politice.
Provázanost s EK však nezajistila Parlamentu posílení jeho vlivu, a to především proto, že EU již delší dobu operuje v krizovém režimu – potýká se s uprchlickou krizí, musí reagovat na výsledek britského referenda a čelí nárůstu euroskepticismu. Z tohoto důvodu politickou agendu řídí takřka výhradně ER. Komise se navíc drží v pozadí, protože se obává, aby v současné protievropské náladě svou činností neprovokovala národní vlády a nerozdmýchávala tím další euroskepticismus.
Proti-unijní strany v posledních volbách do EP zaznamenaly fenomenální výsledek. Přetavit volební zisk v reálný politický vliv se jim však nepodařilo. Vysvětlení tkví v jejich různorodosti a neschopnosti spolupracovat. Oslabování jejich pozice má na svědomí také výrazná součinnost hlavních evropských stran – lidovců, socialistů a liberálů. V EP tedy nehrají euroskeptické strany prim, ale představují vlivné hráče na domácích scénách, skrze které pak ovlivňují politiky EU.
Popsané změny uvnitř i vně Parlamentu nevedly k jeho posílení. Do budoucna by EP měl být obezřetný, aby kvůli sdružování frakcí proti euroskeptikům nebyl vnímán jako monolitická organizace a nebyla tím oslabena jeho legitimita. Dále by měl využít vztahu s Komisí k tomu, aby měl slovo při utváření budoucího vztahu mezi Británií a Unií.
Analytický tým vybírá každé pondělí nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 85 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
