Naši představu o roli think-tanků v politickém procesu popisujeme v samostatném článku.


Bohužel kritika, které se nám dostalo od dvojice doktorských studentů na blogu Asociace pro mezinárodní otázky, příliš konstruktivně nepřispěla do diskuse o tom, jak kvalitně a srozumitelně práci zákonodárců hodnotit. Nedostatek argumentů, které by vyvrátily naše výsledky, autoři nahradili zbytečně silnými slovy, jako selhání, plagiátorství či nepochopení.

 

Hlavní tezí kritiky je, že způsob, jakým jsme hodnotili práci europoslanců, je nepřesný a zavádějící. Avšak přístup, který jsme zvolili, je v odborné i popularizační literatuře v Evropě naprosto standardní, a naším záměrem nebylo napsat akademický článek zabývající se otázkou přesnosti poznání v sociálních vědách. Naším cílem - jehož jsme také dosáhli - bylo poskytnout médiím a širší veřejnosti alespoň nějaké informace o práci českých europoslanců a srovnat jejich výkonnost s poslanci ostatních států.

 

Aby bylo všem čtenářům jasné, že jsme si plně vědomi všech metodologických omezení naší studie, jasně jsme napsali (Kovář 2013, str. 6): „[…], že tato studie nemá za cíl poskytnout celkové hodnocení individuálních ani kolektivních pracovních aktivit europoslanců. Mnoho z typů aktivit poslanců v EP – např. aktivity v rámci volebního období, aktivity v rámci vnějších vztahů EU, práce v rámci politických skupin v EP a účast v meziparlamentních delegacích - jsou v této studii cíleně opomenuty. Jinými slovy typy těchto aktivit nejsou monitorovány, kvantifikovány ani vyhodnocovány.“


Ostrost kritiky, s jakou se autoři pustili do našeho přístupu, zcela otupí již při letmém pohledu na stránky nejnovější odborné či popularizační literatury, která se věnuje hodnocení práce členů zákonodárných sborů a členů Evropského parlamentu. Je naprosto standardním přístupem používat právě ty indikátory, které jsme ve své studii použili. Zájemce můžeme odkázat například na vědecký článek, který posuzuje vztah mezi výší platu europoslanců a jejich pracovní výkonností[1], či výroční zprávu nevládní organizace Evropské hnutí v Irsku[2], která při hodnocení práce svých europoslanců pracuje se standardními indikátory, které jsme uplatnili i v naší studii.

 

Samozřejmě je možné zpracovat kvalitativní studii, která bere v potaz nuance jednotlivých typů činností europoslanců a pokrývá i jejich práci ve výborech a dalších orgánech Evropského parlamentu. Taková analýza však z logiky věci jen těžko může vést ke srovnání výkonnosti poslanců mezi sebou a hlavně mezi jednotlivými zeměmi. A to je přesně to, o co jsme se při vědomí všech úskalí pokusili my.

 

Naše studie představuje jednoznačný přínos, jelikož odhalila, že průměrná výkonnost českých europoslanců ve sledovaných indikátorech je nižší, než je průměrná výkonnost europoslanců z patnácti starých členských států i deseti postkomunistických zemí, včetně například Maďarska, které má stejný počet poslanců jako Česká republika. A toto je právě ta hlavní informace, kterou převzala i média. Nyní je na samotných europoslancích, aby vysvětlovali voličům, proč jsou ve srovnání se svými kolegy tak málo aktivní a v čem dalším spočívá jejich práce v Evropském parlamentu.

Naši představu o roli think-tanků v politickém procesu popisujeme v samostatném článku.

 

Odkazy na vybrané odborné práce, které využívají stejného přístupu a obdobných indikátorů jako naše studie:

 

    Radko Hokovský

    ředitel think-tanku Evropské hodnoty

 

 

 

    

    hlavní analytik think-tanku Evropské hodnoty







[1] Mocan, N. and Altindag, D.T. (2013) 'Salaries and Work Effort: An Analysis of the European Union Parliamentarians'. The Economic Journal, pp. n/a-n/a.

[2] European Movement Ireland. (2013) Accountability Report 2012: Annual Report Tracking Ireland’s Engagement with Europe.