Muslimové v Česku - proč a jak musí politické strany mluvit i o hidžábech?

Nabízíme doporučení pro středolevicové a středopravicové strany. Doporučení lze uplatnit v zemích, kde jsou silné extremistické strany součástí parlamentu, stejně jako ve státech, kde teprve klepou na jejich dveře. Pokud vedení tradičních stran nechce v příštích volbách do Evropského parlamentu v květnu 2014 přenechat značný počet křesel populistům, mělo by zvážit implementaci těchto doporučení již při přípravách na tyto volby.

a) Zpolitizujte téma

Je třeba, aby vedení politických stran hlavního proudu změnilo způsob, jakým přemýšlí o integračních politikách. Neměly by zůstat pouze technickou otázkou, které se politické strany snaží vyhýbat ve veřejných debatách. Naopak, politici by měli z problematiky vytvořit politické téma, které bude standardním bodem politické agendy.

V Rakousku, Dánsku, Nizozemí a dalších zemích, ve kterých jsou silné extremistické strany již delší dobu součástí národních parlamentů, se imigrace dávno stala politickým tématem. Ale došlo k tomu pouze díky iniciativě extrémní pravice, která ovládla veřejnou debatu a s úspěchem prosazovala změny v imigrační politice. Tématu by se však měly ujmout mainstreamové, středopravé a středolevé strany, a představit jej jako legitimní předmět slušné a konstruktivní politické soutěže.

b) Prioritizujte na politické agendy

Nestačí pouze uznat politickou povahu tématu, je potřeba téma zařadit vysoko na seznam programových priorit. Otázka imigrace a menšin pravděpodobně nemá potenciál vyhrát volby. Když jí ale tradiční politické strany nebudou věnovat dost pozornosti, může je to o volební vítězství připravit. Integrace migrantů a menšin by měla figurovat jako druhá či třetí priorita politického programu: po oživení ekonomického růstu v případě pravice a po snižování nezaměstnanosti v případě levice.

Strany by měly jasně popsat vlastní politickou pozici a podpořit ji srozumitelnými a atraktivními argumenty, které se budou zakládat na hodnotách daného politického proudu. Když se strany budou moci opřít o jasný program, nebudou muset zůstávat v pozici pasivního pozorovatele, který jen občas reaguje na požadavky extrémní pravice. Budou moci zaujmout roli rozhodujícího aktéra, který určuje, o čem se bude diskutovat, vede veřejnou debatu a nabízí realistická řešení existujících problémů.

c) Jmenujte mluvčí a vyberte odborníky

Mainstreamové strany nepotřebují jen propracované a detailní programy integrační politiky, potřebují také tváře, které je budou reprezentovat ve veřejných a odborných debatách. Vedení strany by mělo určit, kdo bude stranu takto zastupovat. Vybraní lidé by měli být mladší oblíbené osobnosti s vynikající schopností komunikace. Měli by být schopni šířit své odborné znalosti a prosadit svůj názor ve veřejné debatě. Nicméně určení politického mluvčího nestačí. Je třeba, aby tento politik měl tým expertních spolupracovníků z oblasti imigrace a integrace, kteří budou průběžně konzultovat návrhy svých politických opatření se státní správou, think-tanky, akademiky a neziskovými organizacemi.

d) Přeneste soutěž do hlavního politického proudu

Posledním krokem je přenesení politického boje v otázkách imigrace a menšin do hlavního proudu politické diskuse. Extrémisté z okrajů politického spektra útočí na tradiční strany kvůli budoucnosti integrační politiky. Je třeba tento zápas civilizovat a přenést jej do hlavního politického proudu mezi pravý a levý střed. Jakmile mainstreamové strany získají kontrolu nad touto agendou, budou schopny začít slušnou, věcnou, i když možná ostrou diskusi o imigrantech a menšinách, která bude pro voliče srozumitelná.

Ti pak budou mít možnost vybrat si mezi soupeřícími politickými alternativami. V důsledku přijdou extrémisté a populisté o výhodu (založenou na pasivitě hlavních politických stran) a budou ztrácet hlasy. Zadruhé, zintenzivnění a přesun soutěže do středu politického spektra podnítí kreativitu při hledání a formulování co nejefektivnějších politik imigrace a integrace. V ideálním případě budou tyto politiky výsledkem transparentní veřejné debaty a budou podporovány většinou společnosti.

Co musí české politické strany dělat, aby se mohly postavit extremistům a zabránily radikalizaci veřejnosti? Přečtěte si zde.

Celou kapitolu o populismu spojeným s tématem Romů a muslimů o České republice v anglickém jazyce si můžete přečíst ZDE.

2. …a po úspěšné komunikaci… nezapomeňte prosadit, provádět a vyhodnocovat měřitelné dlouhodobé politiky v praxi

Proaktivní a rozhodná politická komunikace v citlivé oblasti integrace je pro všechny politické strany naprostou nezbytností. Přesto nelze očekávat dlouhodobou důvěru společnosti a úspěšnou integraci přistěhovalců, pokud nemáme údaje o konkrétních zlepšeních a výsledcích každodenních politických opatření. Znovu se soustředíme na účinná měřítka, která by v ideálním případě mohla být použita politiky obou hlavních politických proudů.

a) Učiňte transparentní rozhodnutí, jak v průběhu let měřit dopady politických opatření

Levicoví i pravicoví politici se musí při zavádění a financování projektů integrace zaměřit na princip veřejné odpovědnosti a řádné správy. První otázkou je, jak získat měřitelné údaje o menšinách, které chtějí většinové evropské společnosti integrovat. Máme za sebou mnoho let neodpovědných postupů, chybějících priorit a pochybností o tom, zda je úspěch vůbec možný. Nyní musíme konečně vidět pozitivní vývoj.

Média očekávají, že úspěch integrace bude měřitelný kvantitativními daty. Bohužel, v případě muslimů i Romů je nesmírně obtížné tato data získat. Data, která k dispozici máme, nezahrnují údaje o etnicitě, a proto nestačí ke zmapování situace v celé její komplexitě. Úspěch integrace rovněž není vhodné hodnotit jen analýzou přijatých zákonů a opatření, tak zvaně de iure. Činí tak většina mezinárodních agentur, kterým chybí zkušenost s realitou v jednotlivých státech. Hodnocení musí být postaveno především na datech sesbíraných v praxi, tedy na analýze faktického stavu integrace.

I přes spolehlivou ochranu soukromí a dlouhodobou podporu nevládních organizací bojujících proti diskriminaci je dosud sběr etnických dat příliš citlivým tématem. Pokud takovým zůstane, doporučujeme investovat do metodologie. Možným řešením by byl standardizovaný, kvalitativní výzkum ve vybraných komunitách. Díky němu by bylo možné sledovat výsledky integračních politik v čase i srovnávat jejich účinky v jednotlivých komunitách.

Výhodou kvalitativního výzkumu je navíc jeho schopnost upozornit na nové problémy, pravidelný výzkum opakovaný v čase zase může poukázat na nebezpečné trendy. Tyto metody hodnocení mohou být v průběhu let vylepšovány i díky sdílení výsledků s ostatními státy na evropské úrovni.

b) Prioritizujte vzdělání

Prioritním politickým opatřením by mělo být inkluzivní vzdělávání. Důraz by měl být především kladen na předškolní instituce a základní školy, právě tam mají politici šanci zabránit negativnímu dopadu imigrace na státní rozpočet a sociální politiky. Vzdělávací systém je nutné nastavit tak, aby děti cizinců a příslušníci národnostních menšin získali dobré vzdělání v běžných, státních školách ve všech částech země a aby docházka do těchto státních škol byla povinná. Je nutné začít na místní úrovni.

Inkluzivní vzdělávání je třeba chápat jako preventivní opatření proti segregaci a „ghettoizaci“ muslimů i Romů, a proti vzniku paralelních společností. Přidanou hodnotou inkluzivního vzdělávání jsou sociální dovednosti žáků. Příslušníci většiny i menšiny se naučí komunikovat v každodenních situacích a zvládat neshody nekonfliktním způsobem.

c) Veďte dále debatu o boji proti diskriminaci a postupujte podle jejích výhod a nevýhod v praxi

Antidiskriminační opatření doposud rozdělovala levici a pravici mnohem více než politiky zmíněné výše. Mnohými středo-pravicovými politiky, liberálními i konzervativními, jsou stále vnímána jako produkt „socialistické Evropy“. Navíc je nedávno ve všech zemích EU úspěšně „nastolil Brusel“ skrze právně závazné směrnice. Místními politiky a autoritami byly přijaty často váhavě nebo se dokonce setkaly s protestem. Drtivá většina obyvatelstva, alespoň co se střední Evropy týče, dodnes nechápe jejich přínos, někdy ani význam, a k jejich výhodám zůstává podezíravá.

Tato opatření by se měla v následujících letech pečlivě dodržovat, a to včetně judikatury různých soudních instancí. Teprve po několika letech by mělo přijít na řadu hodnocení výhod a rizik, které tento postup podle mínění levice i pravice přinesl, a posouzení toho, jak ovlivnil životy a podnikání občanů. Rovnováha mezi svobodou a rovností by měla být dodržována takovým způsobem, který umožní úspěšnou integraci, stejně tak jako zachování svobod v soukromé sféře. Teprve poté by měla být navržena, projednána a realizována jakákoli nová opatření s cílem získat potřebnou legitimitu na národní a místní úrovni.

(Závěrečná doporučení z publikace Defining Responses to Rise of Extremism in Europe. Tato publikace vznikla za podpory grantu Think Tank Fund Open Society Foundations, realizátorem projektu je společně s evropskými partnery think-tank Evropské hodnoty a Liga lidských práv.)