Obecně lze říci, že se nová vláda ideologicky připojuje k post-krizovému evropskému trendu ustupování od škrtů a přechodu k sociálně orientovanému tržnímu hospodářství. Programové prohlášení Sobotkovy vlády je násobně propracovanější než koaliční smlouva mezi ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Z celého dokumentu je patrné, že se kabinet nebojí stanovit si odvážné a jasné politické cíle na evropské úrovni (cílem je směřovat do evropského integračního jádra), ale nezapomíná ani na „Achillovu patu“ ČR, kterou je čerpání evropských fondů, což je však záležitost vnitrostátní.

V následující analýze se věnujeme jednotlivým aspektům Programového prohlášení s přesahem do oblasti bezpečnosti, zahraniční politiky a naznačeným prioritám fungování České republiky v rámci EU.

 

  1. Euro
  • Nejkontroverznější tezí celého dokumentu je pro koalici bezesporu vlažně formulovaný závazek: Vláda bude usilovat o vytvoření podmínek pro přijetí eura.
  • Dovětek "je připravena stvrdit závazek ČR ke vstupu do eurozóny" byl z původní verze vyškrtnut, údajně po diskuzi s ministrem financí.
  • Vytvoření podmínek pro přijetí eura prakticky znamená plnění maastrichtských kritérií, což zásadně závisí na osobě ministra financí. Ten se opakovaně staví k přijetí eura skepticky a případné zahájení nutné celospolečenské debaty o přijetí společné evropské měny se zdá být nejspornějším bodem v rámci evropské politiky vládní koalice.
  • Koalice si sice uvědomuje nutnost plnění maastrichtských fiskálních kritérií (sama zmiňuje nutnost schodku veřejných financí do výše 3 % HDP), avšak ve svém programovém prohlášení, ani ve své koaliční smlouvě nezmiňuje, že by v dalších letech chtěla začít pracovat na přípravě cestovní mapy, která by vyústila v předběžný harmonogram přípravy přistoupení k EMU. Přijetí eura pro Sobotkův kabinet jako celek není nepodkročitelnou politickou prioritou, alespoň to tak dnes nelze tvrdit z dostupných dokumentů.
  • Pokud mezi koaličními stranami (zejména ČSSD a ANO) nepanuje jednoznačný konsenzus, bylo by logické, kdyby vláda otevřela celospolečenskou debatu o kladech a záporech přijetí eura.

 

  1. Bezpečnost
  • Vláda explicitně slibuje, že zajistí ochranu vzdušného prostoru ČR vlastními prostředky, což lze přeložit jako plnou politickou podporu koaličních stran pro další pronájem švédských Gripenů, o nichž chce ministr obrany Martin Stropnický rozhodnout během jara.
  • Oproti porevolučnímu směřování české zahraniční politiky je ve strategickém vládním dokumentu patrná absence důrazu na bezpečnostní rovinu transatlantické vazby. Koalice totiž přesouvá hlavní těžiště českého bezpečnostního zájmu na státy a instituce Evropské unie, které považuje za hlavní garanty bezpečnosti.
  • Doprovoďme tuto změnu kurzu slovy současného ministra zahraničí z roku 2011: „NATO už ale není, co bývalo. Dohodli jsme se sice v Lisabonu na strategii, ale dnes to nevypadá, že by nám v Libyi nějak pomáhala. Někde už zaznívá, že žijeme v „postnatoidní“ době. Proto by stálo za to mluvit také o Evropské bezpečnostní a obranné politice.“
  • Sobotkův kabinet na NATO nechce zanevřít, plánuje aktivně přispívat do zahraničních operací NATO, EU a OSN, které budou vybaveny odpovídajícím mandátem a budou v souladu s definovanými bezpečnostními a obrannými zájmy ČR a závazky ČR v NATO a EU. Vzkaz do světa tak zní jasně – budeme se v rozumné míře účastnit jen misi, které budou mít mandát Rady bezpečnosti OSN. Při případném americkém zásahu v Sýrii během minulého léta by tak české jednotky pravděpodobně chyběly. Otázkou, na kterou programové prohlášení neodpovídá, je, co má vláda v plánu s kontingentem z afghánských misí.
  • Trojkoaliční vláda explicitně zmiňuje svůj důraz na evropský rozměr bezpečnosti, když říká, že plánuje podporovat přiměřené zapojení ČR do misí a operací Společné bezpečnostní a obranné politiky. Na nový kabinet stále čekají výstup z prosincové Evropské rady, které se týkají kapacit českého obranného průmyslu.
  • Dá se tak předpokládat snaha nového kabinetu omezit mimoevropské mise (byť se formálně hlásí k připravenosti účastnit se ve vojenských misích OSN, ty však nebývají z české strany rozsáhlé) a zaměření se na bezpečnostní spolupráci ve Visegrádské čtyřce s cílem společné unijní battle group v roce 2016.

 

  1. Ekonomický rozměr EU
  • Kabinet se připojí k fiskálnímu paktu (Smlouvě o stabilitě, spolupráci, správě a řízení v hospodářské a měnové unii), ke kterému se Nečasova vláda z ideologických a nevysvětlených důvodů spolu s Velkou Británií odmítla před dvěma lety přidat. Očekávat můžeme dynamickou diskuzi o zavedení dluhové brzdy do českého ústavního pořádku, jak tato mezivládní smlouva vyžaduje. 
  • Sobotkova vláda bude mít možnost dobrovolně se přidat k článkům smlouvy, které v případě překročení fiskálních kritérií umožňují automatické sankce vůči danému členskému státu. Z nečlenských zemí Eurozóny si své rozpočty dobrovolně nechávají hlídat Dánsko a Rumunsko.
  • Připojení se k fiskálnímu paktu pro Česko automaticky znamená možnost účasti na takzvaných Eurosummitech, kde se od loňského roku po náročném schválení jednacího řádu probírají vybrané aspekty hospodářské politiky.
  • Česká vláda deklaruje přípravy na přistoupení do vznikající bankovní unie. Ta má dnes již schválený jednotný dohledový mechanismus (SSM) a souhrn opatření na zpřísnění požadavků na kapitálovou přiměřenost bank. Očekává se velká bitva týkající se rezolučního mechanismu (SRM) a plnění záchranného fondu.
  • V rámci snahy o neokopávání kotníků můžeme očekávat větší vstřícnost vůči Evropské komisi například v otázce Evropského semestru a každoročních specifických doporučeních pro členské státy (CSR - Country Specific Recommendations). Vláda si stanovuje Národní program reforem, který je zásadní součástí CSRs, jako klíčový strategický dokument národní hospodářské politiky. Můžeme tedy očekávat větší ochotu vládních úřadů při zohlednění každoročních připomínek Komise, v posledních letech se k nim Nečasův kabinet stavěl poněkud vlažně.
  • Ekonomický aspekt transatlantického partnerství koalice neopomíjí, připravovanou zónu volného obchodu mezi EU a USA považuje za prioritu.

 

  1. Sociální rozměr EU
  • ČSSD a KDU-ČSL se dlouhodobě vyznačují tím, že na rozdíl od stran Nečasovy koalice (ODS a TOP 09) vnímají i další aspekty evropské integrace – než je dlouhodobě konsenzuálně prioritní vnitřní trh. Koalice navrhuje podporovat posilování evropské integrace a spolupráce zejména v oblastech (…) sociální solidarity a zaměstnanosti. Kromě zájmu na flexibilitě pracovního trhu a vzájemném uznávání praxí lze tyto teze přeložit jako autentický zájem o sociální rozměr EU, konkrétně pokračování garancí pro mladé z unijního rozpočtu a vybrané priority v rámci Evropského sociálního fondu.

 

  1. Zahraniční politika a rozšiřování EU
  • Dlouhodobým českým tématem je Východní partnerství a rozšiřování EU zejména o země západního Balkánu. Sobotkův kabinet tak drží stálý kurz českých priorit v této oblasti a můžeme tak jen očekávat, s čím přijde ministr zahraničí ohledně komplikované situace Ukrajiny, což je země, na které Východní partnerství prakticky stojí.
  • KDU-ČSL zastává hodnotově odmítavé stanovisko k případnému přistoupení Turecka do EU, které však rozhodně není otázkou několika dalších let. Zmínka o tomto tématu v dokumentu chybí.
  • Vládní dokument se nezmiňuje o Izraeli, který byl předchozími vládami vnímán jako důležitý spojenec a vztahy s Jeruzalémem byly dlouhodobě jedním z nemnoha poznávacích bodů české zahraniční politiky.

 

  1. Německo
  • Kabinet kromě rozvoje sousedských vztahů plánuje strategický dialog s Německem. Vzhledem k tomu, že u klíčového ekonomického partnera České republiky vládne velká koalice lidovců (CDU-CSU) a sociálních demokratů a ve Strakově akademii jsou tyto dvě strany analogicky zastoupeny (KDU-ČSL a ČSSD), dá se předpokládat bilaterální spolupráce i na neformální rovině. Čeští lidovci i sociální demokraté se zahraničním stykům se svými německými sesterskými stranami dlouhodobě věnují.

 

  1. Ekonomická diplomacie
  • Ministerstvo zahraničních věcí a Ministerstvo průmyslu a obchodu mají podle programového prohlášení zpracovat koncepci ekonomické diplomacie, pravděpodobně na bázi dohody uskutečněné Rusnokovou vládou. Na rozdíl od Nečasovy vlády jsou v Sobotkově týmu šéfové těchto dvou rezortů stejné politické příslušnosti, tudíž v kooperaci Zaorálek – Mládek nelze očekávat spor politického charakteru Schwarzenberg – Kuba.

 

  1. Češi v evropských institucích a zahraniční služba
  • Na rozdíl od států obdobné velikosti se Česku dlouhodobě nedaří prosazovat své lidi na vyšší pozice v evropských institucích, čeští euroúředníci jsou doma často vnímáni s despektem. Vláda bude hledat mechanismy, jak své lidi do evropských institucí dostávat a skrze ně i na neformální rovině prosazovat své zájmy a získávat informace. Přestože je vládám formálně zapovězeno působit na své úředníky na evropské úrovni, některé vlády například nezávazně pravidelně zasílají seznamy pozic vlády v daných oblastech právě „svým“ úředníkům.
  • Otázkou zůstává, jak efektivně bude nastaven proces prosazování Čechů do evropských institucí. Například finský ministr zahraničí touto agendou pověřil svého asistenta, což lze přeložit jako vysokou politickou prioritu. Bude muset dojít k operativnímu rozdělení kompetencí mezi Úřadem vlády a Ministerstvem zahraničních věcí.
  • Koalice plánuje připravit zákon o zahraniční službě, který by měl zamezit nominacím na diplomatické posty z přátelských, klientelistických či politických důvodů. Dá se předpokládat, že si nová koalice nepřeje opakování jmenování české velvyslankyně na Slovensku Livie Klausové.

 

  1. Koordinace evropských záležitostí a koncepce
  • Přestože vláda nemá ministra pro evropské záležitosti, státní tajemník pro evropské záležitosti při Úřadu vlády bude sehrávat de facto roli juniorního ministra -  kabinet ho činí zodpovědným zejména za meziresortní koordinaci. „Pan Evropa“ se tedy v Česku jmenuje Tomáš Prouza.
  • Kromě jednoho státního tajemníka čeká nový kabinet zkouška na dvou dalších méně viditelných úrovních – jak schopní budou noví náměstci v evropských záležitostech a nakolik se noví ministři budou věnovat jednáním v různých formacích Rady EU.
  • Úřad vlády s Ministerstvem zahraničních věcí připraví koncepci českého působení v EU, z čehož lze soudit, že ta Nečasova, sepsaná až tři roky po příchodu do Strakovy akademie, skutečně patří do šuplíku. Ministr zahraničí a premiér sdílejí dres jedné politické strany, což by státnímu tajemníkovi mělo značně ulehčit koordinační práci.
  • Sobotkův kabinet slibuje vést intenzivní dialog o evropských otázkách s odbornou veřejností i občany ČR. Nečasův kabinet však též tři roky sliboval, že své kroky bude vysvětlovat občanům. Nový kabinet tak má šanci skutečně změnit diskurz a způsob, jak se o EU v českém prostředí hovoří.
  • Koalice plánuje aktualizovat stávající Koncepci zahraniční politiky ČR.Pokud vyjdeme z kritických připomínek dnešního ministra zahraničí z roku 2011, víme, že v nové koncepci nemá mimo jiné chybět:

 

o   Klíč, jak hledat vnitrostátní konsenzus a pro která témata české zahraniční politiky

o   Charakteristika a analytický popis okolního prostředí ČR

o   Vymezení, co pro Česko znamená Eurozóna

o   Odpověď na otázku, co pro ČR znamená závazek přijmout euro

o   Systém propojení přípravy na projednávání nových evropských návrhů s vyhodnocováním potenciálních dopadů na ČR.

o   Definování oblasti přednostního zájmu v oblasti české zahraniční služby

o   Vymezení vztahu k Evropské službě vnější akce (EEAS)

 

 

Krátké shrnutí:

  • Sobotkův kabinet plánuje učinit několik jasně prointegračních kroků (podpis fiskálního paktu, plánuje přistoupení k bankovní unii), ovšem v otázce eura evidentně neexistuje mezi koaličními partnery jasný konsenzus.
  • Vláda bude chtít být politicky co nejblíže Německu, připraví novou koncepci fungování ČR v EU a ze stávající Koncepce zahraniční politiky ČR se pokusí vytvořit skutečně strategický dokument s přesahem.
  • Zásadním tématem české zahraniční politiky bude klíčová země Východního partnerství Ukrajina, v této oblasti lze očekávat silnou aktivitu ministra zahraničí.
  • V oblasti bezpečnosti se Sobotkův kabinet bude soustředit na evropský, respektive visegrádský rozměr. Účast v misích NATO povolí pouze po evaluaci zájmů státu a pod podmínkou schváleného mandátu pro danou misi.
  • Kabinet chce více tlačit české úředníky do evropských institucí a připravit zákon o zahraniční službě, evropské záležitosti bude koordinovat premiérův státní tajemník.