Jako důvod pro přijetí zákona byla uvedena otázka identifikace osoby, což způsobuje jak bezpečností riziko, tak překážku v sociální interakci. Zákon se týká všech občanů Francie bez ohledu na náboženské vyznání a ten, kdo zákaz poruší, bude potrestán pokutou 150 Euro (přibližně 4 000 Kč) anebo nutností účastnit se kurzu občanství. Tento zákon nemá vliv na nošení takových pokrývek hlavy, které nezakrývají obličej – například hidžáb nebo čádor.
Francie ale není jediná evropská země, která zákaz zahalování obličeje uzákonila. Obdobný zákon přijala také Belgie, která přijala zákon přibližně ve stejnou dobu jako Francie. V dalších zemích probíhá v současnosti debata, která může být předstupněm dalších legislativních opatření. Ve Španělsku a v Itálii byly podobné zákazy představeny na lokální úrovni ve formě legislativních předpisů několika měst. V různých evropských zemích mají pravomoc stanovit si pravidla oblékání jednotlivé instituce, převážně se jedná o školy. Rozhodnutí ESLP, že francouzský zákon neodporuje lidským právům, nicméně znovu podnítil diskusi v některých evropských zemích, které o podobném zákazu v minulosti uvažovaly.
Členské země EU
První evropskou zemí, která uzákonila zákaz zahalování obličeje na veřejnosti, byla Francie. Učinila tak prostřednictvím zákona č. 1192 z roku 2010, který není namířen specificky proti způsobu, kterým se zahalují některé muslimské ženy, ale obecně stanoví, že „Nikdo nesmí nosit na veřejném prostranství oděv sloužící k zakrývání obličeje“. Výjimku mají ti, kteří si obličej zakrývají ze zákona, ze zdravotních a profesních důvodů, nebo v rámci sportovní či umělecké činnosti. Kromě sankce zmíněné výše, která se skládá z pokuty až do výše 150 Eur anebo povinnosti účastnit se semináře občanství, stanovil tento zákon i sankci pro toho, kdo by jiného přinutil násilím nebo nátlakem zahalovat si obličej z důvodu jeho pohlaví. Tento trest je již výrazně závažnější, jedná se o možnost trestu odnětí svobody až na 1 rok a pokutu dosahující výše 30 tisíc Eur (přibližně 800 tisíc Kč). V případě, že by obětí tohoto trestného činu byla nezletilá osoba, tak se trest dá navýšit až dvojnásobně.
Ve Francii si obličej zakrývá pouze okolo 2 000 žen. Foto zdroj: bbc.co.uk
Ve Francii žije v současnosti přibližně 5 milionů Muslimů, tvořících necelých 8 % francouzské populace, ale podle odhadů pouze okolo 2 000 žen nosí oděv zakrývající obličej. Za první půlrok účinnosti zákona bylo podle francouzského Ministerstva vnitra pokutováno 425 žen a 66 jich bylo varováno. Již dříve, od roku 2004, platil ve Francii zákon, který zakazoval náboženské symboly, včetně zahalování hlavy, ve školách. Ještě před přijetím tohoto zákona ale Francie řešila případ dvou muslimských studentek, které byly vyloučeny z hodin tělesné výchovy poté, co odmítly sundat si šátky. Rozhodnutí francouzských soudů, které potvrdily vyloučení dívek, bylo podpořeno i Evropským soudem pro lidská práva v rozhodnutí Dogru vs. Francie.
Zemí, která následovala Francii a krátce po francouzském zákonu přijala obdobný zákon, byla Belgie. Muslimská populace je zde výrazně menší než ve Francii – dosahuje přibližně 650 tisíc, ale v poměrném vyjádření se jedná o 6 % celkového obyvatelstva. Zákaz, účinný od 23. července 2011, se liší od svého francouzského předchůdce sankci, ale je velmi podobný ve svém rozsahu. Stanoví, že ten, kdo na veřejnosti zakryje svou tvář částečně nebo kompletně, tak, že nebude rozeznatelný, může být pokutován až do výše 137,5 Euro (přibližně 3 700 Kč) nebo být podroben trestu odnětí svobody až na 7 dní. I v belgickém případě mají výjimkou ti, kteří si tvář zakrývají na základě zákona nebo jakou součást slavnostních událostí.
Již před přijetím národního zákona, byl zákaz zakrývání obličeje na veřejnosti přijat na lokální úrovni. Například město Brusel pokutovalo v roce 2009 méně než 30 žen za nošení burky na veřejnosti. Celkově se uvádí, že v celé Belgii je okolo 270 žen, na které by se zákaz vztahoval. Uváděné důvody pro přijetí zákona byly bezpečnost, podpora práv žen a občanské soužití. Jak francouzský, tak belgický zákon byl shledán v souladu s národními ústavami.
Modré sloupečky představují procento populace proti zákazu nošení oděvů zakrývající celý obličej v konkrétních zemích. Zdroj: Pew Research
Nizozemsko v současné době žádný podobný zákon nepřijalo, i když v minulosti byla snaha předložit zákaz zahalování obličeje i zde. Z necelé milionové muslimské populace, která tvoří přibližně 5,5 % obyvatelstva, nosí oděv zahalující obličej pouze okolo 300 muslimek. V roce 2012 byl zákon předložen, ale vzápětí byl smeten ze stolu po pádu pravicové vlády a nástupu opoziční levicové koalice.
Země, kde je debata o zakázání zahalování obličeje obzvláště viditelná, je Velká Británie. V současné době neexistuje v Británii žádný zákon, který by zahalování upravoval, ale školy mají možnost nastavit si vlastní pravidla oblékání. Nigel Farage, leader strany UKIP, která byla nejúspěšnější z britských stran ve volbách do Evropského parlamentu, stojí proti závojům. Kromě této strany si zákon zakazující zahalování obličeje přeje pouze několik jednotlivých poslanců.
Ani ve Španělsku není v platnosti žádný národní zákon, který by tuto otázku řešil. Přesto byl zákaz zahalování obličeje přijat v několika městech v oblasti Katalánska, včetně Barcelony. Zatímco v případě ostatních států a měst se jedná o zákaz jakéhokoliv zahalování, tedy i lyžařskými maskami nebo helmami, v případě malého katalánského města Lleida, byl v textu právního předpisu zmíněn přímo i závoj. V roce 2013 zrušil španělský Nejvyšší soud tento právní předpis pro jeho rozpor se svobodou náboženství, která může být omezena pouze na národní úrovni. Zatímco Muslimové v celém Španělsku tvoří pouze 2, 3 % obyvatelstva, v případě Katalánská se jedná o 6 % a v případě některých měst dokonce 40 %.
I v Itálii se k podobnému postupu uchýlilo několik měst, které přijali lokální právní předpisy zakazující zahalování obličeje. Některá z nich použili výše zmíněný postup, kdy se zákaz dotýká jakéhokoliv zakrytí, zatímco jiná města zmínila přímo burky a nikáby. Itálie má podobný počet Muslimů jako Španělsko – jejích 1,5 milionů tvoří přibližně 2,5 % populace. V roce 2011 byl představen návrh zákona, který by zahalování obličeje zakazoval, ale nebyl dosud přijat.
Dánsko se po rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva vrací k debatě o zakázání burky a někteří politici se chtějí vydat po francouzské cestě zakazující obecně zahalený obličej. V současnosti platí pouze omezení pro soudce nosit náboženské symboly, které se týká i Muslimek zahalujících si vlasy. Dánská muslimská menšina je výrazně menší než v jiných zemích, 230 tisíc, tvoří ale více než 4 % obyvatelstva. Podle studie z roku 2010 nosily v Dánsku burku pouhé 3 ženy a nikáb oblékalo mezi 150 a 200 Muslimek. I Norsko pravděpodobně čeká nový návrh zákona zakazujícího zahalování. Poslední takový pokus neprošel parlamentem v roce 2013 i kvůli obavě, že by ho ESLP prohlásil za odporující lidským právům. Není ale jisté, jestli by nový zákon našel dostatečnou podporu v parlamentu. Švédsko v současné době nemá žádnou legislativu upravující zahalování a vedoucí politici z různých politických stran se v minulosti vyjádřili proti zákazu nošení burky na veřejnosti.
Nikoliv na federativní, ale na spolkové úrovni řeší tuto otázku Německo. Žádný spolkový stát sice zatím nepřijal zákon zakazující zakrývání obličeje na veřejnosti, ale několik států omezilo možnost nosit burku v případě zaměstnankyň škol a státních institucí. První takový případ byl v roce 2011 ve spolkovém statě Hesse a v současnosti omezuje nošení závojů mezi učiteli polovina německých spolkových států.
Muslimská populace v Evropě - interaktivní infografika ZDE.
Členským státem s největším procentem Muslimu je ale Bulharsko. Na rozdíl od Francie či Belgie netvoří ale většinu bulharských Muslimů přistěhovalci ze Severní Afriky či Blízkého východu, ale Muslimové, kteří se na území Bulharska dostali již dávno v rámci Osmanské říše. Ačkoliv i Bulharsko řeší otázku šátků zakrývajících vlasy ve školách, burky a nikáby nepůsobí problémy.
Kandidátské země a další evropské země
Zatímco ve většině současných členských zemí tvoří obyvatelstvo hlásící se k islámu menšinu a jedná se převážně o přistěhovalce, kteří v dané zemí žijí po jednu či dvě generace, některé z kandidátských, či potenciálně kandidátských balkánských zemí, jsou v opačné situaci. V případě Turecka tvoří muslimské obyvatelstvo téměř 100 %, v Kosovu také přesahují 90 %, v Albánii se jedná o více než 55 % a v Bosně a Hercegovině o 40 %, což ale znamená největší náboženskou skupinu.
Situace těchto zemí je tedy zcela jiná než situace současných členských států. V případě Turecka by se dalo hovořit téměř o opačném vývoji. Vzhledem k sekulární historii státu bylo nejen zakrývání obličeje, ale jakékoliv zakrývání vlasů u žen, zakázáno v prostorách škol, univerzit a státních institucí. V případu Leyla Sahin proti Turecku podpořil Evropský soud pro lidská práva tento zákon a stejně jako v dalších případech ukázal svoji pro-sekulární orientaci. Vzhledem ke vzrůstajícímu vlivu pro-islámsky založených stran došlo v posledních letech ke snaze zrušit tento zákaz a dovolit zahalování vlasů na univerzitách. V roce 2008 zrušil turecký Ústavní soud zákon navrhující právě tuto změnu, ale v roce 2011 bylo nejprve dovoleno zahalování na univerzitách a v roce 2013 pak pro zaměstnankyně státních institucí, s výjimkou armády, policie a justice. Zahalování tváře je nicméně stále zakázáno, ženy nejčastěji nosí hidžáb, který zakrývá pouze vlasy a krk.
Přestože je muslimské obyvatelstvo v Bosně a Hercegovině početnější než jiná náboženství, nemá žádnou zvláštní pozici. Vlasy si zahaluje jen malá část žen převážně při náboženských obřadech a zakrývání obličeje se zde téměř nevyskytuje. Ostatně hidžáb byl zakázaný na území bývalé Jugoslávie. Na přítomnost omezeného množství žen se zahalenými vlasy ukazuje i pozornost domácího i mezinárodního tisku zvolení ženy nosící běžně hidžáb jako starostky malého bosenského města v roce 2012.
V Albánii bylo náboženství z dob komunismu tvrdě potlačováno i zakázáno, teprve v 90. letech bylo praktikování náboženství znovu povoleno. V současnosti je v Albánii uzákoněna svoboda náboženství v Ústavě a některé ženy si vlasy zahalují. Neexistuje žádný zákon upravující nošení náboženských symbolů nebo oblečení na veřejnosti a hidžáb byl povolen i pro fotografie na občanských průkazech a pasech. I přesto, že Albánie je založená na náboženské toleranci a spolužití, tak se ani jí nevyhnul problém nošení šátků na školách. V souladu s pravomocí školních ředitelů stanovit standardy odívání, došlo v minulosti k případům vyloučení studentek nosících šátek z výuky.
V převážně muslimském Kosovu vyvolal velké protesty zákaz nošení šátků z roku 2010 ve školách, který vyústil i ve vyloučení dívek ze školní výuky. Makedonie ani Montenegro nepřijali žádná opatření. Nicméně i v případě těchto zemí se jedná pouze o otázku nošení hidžábů, které nezakrývají obličej. Zahalování obličeje není v balkánských zemích běžné.
Autorka Sára Valachová působí jako juniorní analytička think-tanku Evropské hodnoty.
