Institut slovanských strategických studií (ISSTRAS) je serverem Neovlivní.cz veden jako jedna z ozvěn Kremlu v České republice. Jeho tzv. „analýzy”, tedy publikace na jeho stránkách, jsou většinou subjektivní a protkané protizápadními, popřípadě proruskými dezinformacemi. V jedné z takových „analýz” ISSTRAS například obvinil Velkou Británii a USA z organizování migrační krize a ze spolupráce s Islámským státem, označil Německo za vazala USA a obvinil Spojené státy ze snahy vtáhnout Rusko do války. Další významnou aktivitou je pořádání „odborných seminářů”. Struktura této organizace i její financování jsou netransparentní a její stanovy nejsou dostupné.
Činnost českého ruskojazyčného časopisu Artěk je podobně problematická. Prokremelská agenda na jeho stránkách je provázena dezinformacemi například, jak zmiňuje server Neovlivní, týkajícími se ukrajinské krize. Časopis Artěk na svých stranách bez skrupulí otiskl, že v Kyjevě vládne fašistická junta nebo že na východní Ukrajině probíhá genocida ruskojazyčného obyvatelstva. Zřejmě i z těchto důvodů se část ruské menšiny v Česku spolu s několika historiky rozhodla požádat Ministerstvo kultury o zastavení subvencí tomuto časopisu, což se nakonec i stalo.
Tyto dvě organizace získaly v úterý pod záštitou členů strany Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury, Radima Fialy a Jaroslava Holíka možnost uspořádat na půdě Poslanecké sněmovny seminář nazvaný Mýty o Rusku. Mezi pozvanými byl generál Andor Šandor, doc. Vladimír Prorok, Chargé d’Affaires Syrské arabské republiky Bashar Akbik, ale i taková jména jako Martin Koller, Oskar Krejčí nebo Zdeněk Zbořil, bývalí spolupracovníci Státní bezpečnosti, nebo poměrně kontroverzní komentátor Jan Petránek. Seminář moderovala Radmila Zemanová-Kopecká, hlavní postava ISSTRAS.
Příspěvky účastníků si přišlo poslechnout na 120 lidí, tedy takřka plný sál. Mezi výroky vystupujících byla celá řada kontroverzních výroků včetně dezinformací.
Poslanec a předseda strany SPD Tomio Okamura ve svém historickém vhledu do situace nešetřil kritikou západního přístupu vůči Sovětskému svazu i současnému Rusku. Podle něj je dnešní historické povědomí o těchto státech poznamenáno manipulativní západní propagandou. Postěžoval si na údajné černobílé vidění světa, kde Spojené státy mají mít pověst hodného mírotvorce. Kontroval přitom mimo jiné tvrzením, že USA v rámci boje proti komunismu podporovaly Augusta Pinocheta, a skrze své finančníky, jako byl Henry Ford, dokonce i Adolfa Hitlera. Údajná lživá protiruská propaganda mainstreamových médií dle Okamury dosáhla nového vrcholu. Doporučil proto vyhledávat si alternativní internetové zdroje informací.
Podle dalšího z řečníků Zdeňka Zbořila je na Západě Rusko prezentováno jako nepřítel, který může ve světě za vše špatné. Takové vyobrazování prý slouží jako záminka pro přibližování základen Severoatlantické aliance k hranicím Ruské federace, což Zbořil vidí jako přípravu na novou operaci Barbarossa (invaze nacistického Německa do Sovětského svazu).
Andor Šandor se pokusil spílání mainstreamovým médiím a varování před údajně blížící se válkou s Ruskem mírnit. Západ dle něj Rusko nepovažuje za hrozbu a zvýšená aktivita NATO ve východní Evropě podle něj rozhodně nemá charakter příprav na reálný konflikt. Dokonce ani pro Rusko prý Západ nepředstavuje závažnou vojenskou hrozbu, tou má být zejména oblast Kavkazu. Šandor zmínil, že není fanouškem ruské zahraniční politiky například s poukázáním na ruské angažmá v bojích na východní Ukrajině, ale přiřkl jí několik úspěchů (například výsledek bombardovací kampaně v Sýrii). Vyjádřil i skepsi vůči názorům, že mainstreamová média jsou zapojená do nějaké organizované propagandistické kampaně, neboť dle něj nic takového, natož v českém prostředí, prakticky ani není možné. Zejména za výroky o médiích Šandor sklidil z publika řadu kritických ohlasů, kdy tazatelé poukazovali například na informování o kauze Panama Papers, v níž se mainstreamová média měla zaměřit zejména na případ Vladimira Putina.
Martin Koller podpořil ruskou zahraniční politiku naplno. Myslí si, že Rusko má právo prosazovat zájmy země a jejích občanů. To má být přirozené a činí to tak všechny ostatní velmoci až na Evropskou unii. Ta podle Kollera funguje jako nástroj Spojených států k rozpoutání války s Ruskem. Koller tvrdil, že Rusko kvůli ekonomickým vazbám, geograficky nevýhodné pozici i horšímu vojenskému postavení nemá zájem na válce v Evropě. Jedná se prý o moderní stát s vysokou životní úrovní, v němž panuje pořádek, čímž vysvětluje ruské vlastenectví. Součástí ruské zahraniční politiky má být i jakési zastávání se slabších proti agresorům, což ilustruje na příkladech ruské intervence v Gruzii, zásahu na Krymu či podpory Arménů proti údajně třikrát silnějším Ázerbájdžáncům podporovaným Tureckem.
Posledním řečníkem prvního bloku byl Radim Fiala, který nazval Rusko potřebným stabilizačním prvkem. Vyjádřil přesvědčení, že česká média se účastní protiruské informační války a v rámci toho se prý neštítí podporovat údajný fašismus na Ukrajině či v Pobaltí.
V druhém bloku bylo zajímavé například vystoupení Jana Petránka. Rusko je dle něj svými konkurenty zahnané do defenzivy, přičemž jeho zájmem je především udržet v současné době těžce zkoušenou geopolitickou rovnováhu sil, která zabraňuje vypuknutí třetí světové války. Projevem tlaku na Rusko dle něj měl být převrat v Ukrajině, který prý zosnovala Severoatlantická aliance, a údajně plánované stavby základen FBI a NATO na Krymu, jež by mohly ohrozit zde umístěnou ruskou černomořskou flotilu.
Profesor Oskar Krejčí byl dalším, kdo poukázal na Panama Papers a výrazné mediální pokrytí případu Vladimíra Putina. Krejčí tvrdil, že jde o další pokus zdiskreditovat ruského prezidenta v očích západní veřejnosti. Od pádu Sovětského svazu neměla být dle Krejčího zájmem Západu stabilizace Ruska, jak je tehdejší politika prezentována, ale naopak jeho rozložení. Rusko se však pod vládou Vladimíra Putina konsoliduje a dokonce představilo perspektivní projekt Euroasijské unie. Právě tento vývoj má být důvodem nasazení údajné nenávistné protiruské kampaně Západu. Podle Krejčího Rusko cítilo nutnost mít kvůli informační bezpečnosti vlastní informační zdroje, které jsou nezávislé na zdrojích západních a mohly by být využity k narušení pořádku a poškození vlády. Podle něj přitom nejde o propagandu, v Rusku má existovatdokonce demokratičtější a otevřenější informační prostor než na Západě.
Adam Čech působí jako spolupracovník Analytického týmu think-tanku Evropské hodnoty.
