Evropa z britského úhlu pohledu

Europe seen from the outside: The British view

Mark Leonard; European Council on Foreign Relations

 

V Evropě začala politická revoluce namířená proti elitám, EU a globalizaci. Jejím dosavadním hlavním úspěchem je brexit, který zřejmě poslouží jako inspirace pro sílící populistické a proti-systémové strany na kontinentu. Co se v evropské společnosti děje a jak může Unie na vývoj reagovat tak, aby odvrátila svůj zánik?

Pro Británii odchod z EU znamená v krátkodobém měřítku bezprecedentní nejistotu: země je na cestě do recese, čelí odlivu investic a nový vládní kabinet vzniká v nebývalém politickém chaosu, zatímco na ulicích výrazně přibylo projevů rasismu. V dlouhodobém horizontu bude brexit pro Spojené království zřejmě znamenat jeho klesající politickou i ekonomickou relevanci ve světě.

Ještě důležitějším důsledkem britského odchodu se ale pravděpodobně ukáže impuls, který výsledek referenda znamená pro politickou scénu ve zbytku Evropy. Brexit totiž není izolovanou, specificky britskou událostí, ale je jen jedním z projevů eskalující politické krize západního světa, která ukazuje na hluboké společenské rozdělení. Tradiční dělení politického spektra na pravici a levici v posledních měsících ztrácí relevanci a nahrazuje ho předěl mezi zastánci a odpůrci globalizace. Averze vůči globalizovanému světu propojenému institucemi, mezinárodním obchodem a migrací je společným jmenovatelem populistických stran, které jsou nyní v Evropě nepochybně na vzestupu.

Unie se po desetiletí snažila řešit ožehavé politické otázky tak, že je rozdělila na menší problémy byrokratického rázu, které vyvolávaly menší vášně. Tento diplomatický přístup zajistil v EU jistotu a stabilitu, jeho pochopitelnou nevýhodou je ale malá srozumitelnost a přitažlivost pro běžného občana. Právě toho využívají populisté, kteří do politiky vrátili emoce a identitu a prezentují se jako vzpoura proti kosmopolitním elitám a technokratické Unii.

Pokud má EU a spolu s ní i všechno, co je dobré na globalizaci, přežít, je potřeba je potřeba je začít nově a přesvědčivěji prezentovat a především se věnovat obavám těch, na které má globalizace negativní dopad. Jsou jimi především méně kvalifikovaní lidé ve vyspělých zemích, pro které volný obchod a imigrace skutečně mohou znamenat pokles životní úrovně. Právě těmto lidem je nutné naslouchat a vytvořit přerozdělovací mechanismy, prostřednictvím kterých se budou i oni moci podílet na výhodách a bohatství, které propojený svět vytváří. Pokud k tomuto nedojde, může Unii čekat velmi temná budoucnost.

 


Větší angažovanost EU v migrační politice?

The issue of migration

Anita Orav, Alessandro D’Alfonso a Alina Dobreva; European Parliamentary Research Service

 

Migrační krize a příliv uprchlíků do členských států EU poukázal na vážné nedostatky současného migračního a azylového systému. Podle nedávného výzkumu Evropského parlamentu si až 74 % občanů EU myslí, že Unie by se měla v migrační a azylové politice angažovat více než dosud. Navzdory tomu zůstává tato sféra až na devátém místě priorit unijního rozpočtu a chybí finance na realizaci a implementaci nových řešení krize. Jaký je současný stav migrační a azylové politiky EU a kde je prostor pro změnu?

Od Lisabonské smlouvy spadá otázka migrace mezi pravomoci sdílené mezi Unií a členskými státy. Současné jednotné normy týkající se azylu byly zavedeny na základě článku 78(2)a SFEU, na jehož bázi je budován Společný evropský azylový systém (CEAS). I když měl CEAS na základě SFEU velký potenciál, nepodařilo se vytvořit celoevropský azylový status a migrační krize ještě víc zdůraznila nedostatky CEAS i dublinského systému.

Odborníci se domnívají, že odpovědí na migrační krizi a současně jejím řešením by především mělo být sladění národních azylových norem a rovnoměrné rozdělení uprchlíků napříč EU. Druhým krokem by mělo být umožnění více legálních cest do Evropy. Komise tedy žádá o revizi směrnice EU o modré kartě pro vysoce kvalifikované lidi ze třetích zemí a akční plán pro jejich lepší integraci. Dále také navrhla pozměnění dublinského nařízení, které by zahrnovalo nový „spravedlivý mechanismus“, posílení systému Eurodac pro snímání otisků prstů migrantů a žadatelů o azyl a posílení mandátu Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu.

Pro naplnění výše zmíněných záměrů a změn v unijních politikách a pro zmírnění negativních dopadů migrační krize je nezbytné jim uzpůsobit financování a rozpočet EU. Komise odhaduje, že do roku 2020 by mělo být k dispozici téměř 8 bilionů eur pro uskutečnění střednědobých cílů, mezi které patří především záchrana lidí na moři, zlepšení repatriace neúspěšných žadatelů o azyl a vytvoření bezpečnějšího prostředí v oblastech zasažených krizí, aby mohli uprchlíci a migranti zůstat v blízkosti jejich země původu.

 


Mobilita mladých nesmí s brexitem opadnout

Let young people move: Why any post-Brexit migration deal must safeguard youth mobility

Richard Bronk;  LSE European Politics and Policy Blog

 

Britové se v červnu tohoto roku vyjádřili pro vystoupení z Evropské unie. Jedním z hlavních argumentů pro odchod z EU bylo zamezení vnitroevropské imigrace do země, což se týkalo zejména občanů Unie pocházejících ze zemí bývalého východního bloku. V tomto kontextu šlo především o obavy ze zneužívání sociálního systému.

Mezi další argumenty pro vystoupení patřila také přebujelost a složitost unijní byrokracie a potenciální prohlubování evropské integrace směrem k politické unii. Budoucí uspořádání mezi EU a Velkou Británií bude muset být teprve vyjednáno, nicméně z britské strany se ozývají hlasy požadující přístup na společný trh. Právě tento fakt vše značně komplikuje, protože mezi základní předpoklady připojení se ke společnému trhu patří přijetí všech „čtyřech svobod“, tj. svobody pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Vzhledem k tomu, že Británie chce vystoupit mimo jiné i kvůli svobodě pohybu osob, bude vyjednávání o připojení ke společnému trhu značně problematické.

Kromě celkové nejasnosti budoucí koncepce využívání společného trhu se vyvázání Británie z EU může rovněž projevit na omezení mobility mladých. V programu Erasmus figuruje řada britských univerzit a školství ve Spojeném království je jedním z důvodů, proč se o něj svět zajímá. Právě omezení mobility mladých lidí může mít neblahý dopad nejen na mladé občany EU, kterým by mohl být upřen přístup k britskému školství, ale tato limitace platí i naopak, tedy pro mladé Brity a jejich přístup ke školství na kontinentu. Do jisté míry je program Erasmus určitým symbolem evropského myšlení a jeho omezení může být vnímáno jako jasný signál o změně k horšímu.

Spojené království samozřejmě může posílat své mladé studenty i jinam, nebo vyjednat speciální smlouvy pro studijní výměny, nicméně toto není způsob jak omezovat přebujelou byrokracii. Samozřejmě lze namítnout, že se jedná pouze o okrajovou záležitost, ale zároveň je to také ukázkový příklad toho, jak odchod Británie může ovlivnit obyčejné životy nejen Britů, ale také ostatních občanů EU.

 


Opuštěná území? Vznik evropské „šedé zóny“ a politika Západu

Forsaken territories? The Emergence of Europe's Grey zone and Western Policy

John E. Herbst; Deutsche Gesellschaft für Auswärtige Politik

 

Rozpad Sovětského svazu znamenal výraznou geopolitickou proměnu a konec bipolárního uspořádání světa typického pro období studené války. Spolu s jeho zánikem se v Evropě vytvořila „šedá zóna“ států, které se ocitly mezi sférou vlivu Západu a Ruska. Pobaltským státům se postupně podařilo dosáhnout členství v NATO i EU, a staly se tak plnohodnotnými členy západního společenství. To samé se však nedá říci o Ukrajině, Moldavsku, Bělorusku a třech kavkazských zemích – Arménii, Ázerbájdžánu a Gruzii. Tyto státy zůstaly dodnes územími, na kterých Západ a Rusko soupeří o svůj vliv. Jakou politiku oba aktéři v oblasti provádějí a jaké kroky by měl v současnosti Západ provést?

Ačkoli se ruský prezident Boris Jelcin snažil již od počátku svého úřadu o narovnání vztahů mezi Kremlem a Západem, Moskva se nikdy nevzdala myšlenky na vytvoření euroasijského politického a ekonomického společenství pod jejím vedením. To zrealizovala založením Společenství nezávislých států, které ovšem nenaplnilo očekávání a nestalo se protiváhou Unie. Rusko se svůj vliv v oblasti nerozpakuje zajistit ani vojenskou silou, jak se ukázalo například vojenskou pomocí separatistickému Podněstří vedoucí k de facto odtržení od mateřského Moldavska, ruskou účastí v konfliktu v Gruzii v roce 2008 či anexí Krymu a následným přímým zapojením ruských vojsk na východě Ukrajiny.

Západní společenství se naopak snaží posilovat vztahy s výše zmíněnými zeměmi a pomáhat jim při prosazování důležitých politických i ekonomických reforem. I přes angažovanost západních států zůstávají především Ukrajina, Gruzie a Moldavsko vůči Rusku velmi zranitelné. Západ by jim tedy měl pomoci při odstraňování slabin, kterých Moskva využívá k udržování svého vlivu v oblasti.

Měl by se zaměřit například na pomoc při reformě nefunkčního bankovního systému, který vytváří živnou půdu pro korupci a praní špinavých peněz. Dalším bodem by měla být zesílená ekonomická spolupráce, díky které se dané země stanou na Moskvě méně závislé. Velmi důležitou oblastí je také energetika. EU potřebuje vybudovat silnou energetickou unii, která bude zasahovat i mimo její hranice. Implementace unijní energetické politiky spolu s finanční pomocí s modernizací tohoto sektoru je důležitá především pro Ukrajinu a Moldavsko.

 


Jak se EU dotýká spor o Jihočínské moře?

The EU's Stake in the South China Sea

Annika Linck; Collège d'Europe

 

Jihočínské moře je tématem sporů mezi Čínou, Vietnamem, Filipínami, Malajsií a Brunejí. Rozdílné perspektivy těchto států vedou k neshodám o vlastnictví ostrovů, skal a vod a o suverenitu nad vodou a jejími zdroji. Aktivity Číny v Jihočínském moři během posledních několika měsíců vyvolávají napětí ve vztazích se sousedními zeměmi. Jak se toto téma dotýká Unie?

Spor se dotýká zejména ostrovů v Jihočínském moři. Právě ty si výše vyjmenované země současně nárokují, a když Čína začala na těchto ostrovech budovat své vojenské objekty, došlo k eskalaci napětí. V roce 2014 totiž Čína započala na tomto sporném území se stavbou startovací a přistávací dráhy, která má sloužit k vojenským účelům. Ta byla dokončena před několika měsíci. Ostatní země mají také na těchto ostrovech své startovací dráhy, ty však kvůli své velikosti nemohou být použity pro vojenské účely. Čína zakládá svůj historický a právní nárok na toto území na mapách, které v roce 1947 sama nakreslila. V těch jí náleželo 80 % území Jihočínského moře, tedy i kýžené ostrovy.

I přesto, že je Jihočínské moře Evropě velmi geograficky vzdálené, členské státy EU vážou k tomuto regionu úzké obchodní vztahy. Právě Jihočínské moře má pro unijní obchod velký význam, protože region ASEAN je po USA a Číně třetím největším obchodním partnerem Unie. Přes toto moře navíc proudí 50 % světového lodního obchodu. Jakýkoli konflikt v této oblasti by tedy mohl vyvolat jeho přerušení.

O stabilitu v oblasti usiluje také ASEAN, který se jeví jako přirozený partner Unie. ASEAN a EU spolu úzce spolupracují, nejčastěji však bilaterálně na úrovni členských států, což není v souladu se zájmem Unie, která upřednostňuje jednání ve formátu regionálního fóra.

Tato neshoda rozděluje jak ASEAN, tak EU do dvou skupin. První skupina států si myslí, že by tuto rozepři neměl řešit ASEAN, jelikož se toto téma nedotýká tohoto společenství jihovýchodních zemí jako celku, avšak pouze některých členských států. Ostatní země se naopak shodují na tom, že by měl ASEAN jednat právě z důvodu zájmů některých jeho členů. Rozdělí tedy situace na Jihočínském moři členy ASEANu a EU, anebo se podaří tyto spory překonat bez intervence těchto dvou aktérů? 

 


Francie, Německo a evropská bezpečnost

Policy or Project? France, Germany, and EU Defense

Daniel Keohane; Carnegie Europe

 

Krátce poté, co se Britové vyslovili o vystoupení Velké Británie z EU, ohlásili zástupci Francie a Německa, že jejich závazky vůči projektu evropské integrace nadále trvají. Součástí tohoto prohlášení byl tzv. „Kompakt evropské bezpečnosti“(European Security Compact), který má posílit pozici EU ve světové bezpečnosti za pomoci vojenské síly. I přes to, že se Francie a Německo shodly na většině Kompaktu, strategická kultura je v obou zemích tak rozdílná, že je možné, že celý projekt skončí nezdarem. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi oběma zeměmi a jejich přístupy k evropské a světové bezpečnosti?

Přístup Francie ke globální situaci se od toho německého zásadně odlišuje členstvím v Radě bezpečnosti OSN. Francie je jednou z pěti stálých členů a vlastní zásobu jaderných zbraní. Kvůli tomu země odpovídá na světové dění mnohem častěji než Německo. Francie také ukázala, že je ochotna a hlavně schopna jednat samostatně, tedy bez podpory dalších spojenců. To se ukázalo v Mali a Středoafrické republice v letech 2013-2014.

Oproti tomu Německo není ochotné poslat armádu nikam na světě. Když už se německá armáda někam vydá, je to pouze za spoluúčasti koalice dalších zemí. Pro Berlín je bezpečnost EU hlavně otázkou integrace a ne rozšiřování globálních ambicí. Francie zase vidí obrannou politiku jako hlavní část celé strategie. Francouzská interpretace bezpečnosti může být zvlášť lákavá pro ty státy EU, které nesouhlasí s vojenskými akcemi USA v blízkém okolí starého kontinentu. I tak ale Evropané již dávno ztratili naděje ve společnou armádu.

Hlavní důvodem pro tuto skutečnost je často zmiňována absence jasné příčiny, proč se vojensky více integrovat. Státy EU jsou z velké většiny členy NATO, a jak prohlásil sám francouzský prezident François Hollande na summitu NATO ve Varšavě: „Evropská bezpečnost oddělená od NATO by nedávala smysl.“ Ani Německo nevěří, že by se projekt samostatné evropské bezpečnosti obešel bez NATO, a hlavně USA. Je tedy jasné, že ani Francie ani Německo si nepřejí podkopání role Severoatlantské aliance v Evropě. Právě to však dále komplikuje jakákoliv jednání o samostatné evropské bezpečnosti.

  


Jaké dopady bude mít slovenské předsednictví v Radě EU na V4?

Slovak Presidency of the EU Council: Implications for the Visegrad Group

Łukasz Ogrodnik; Polish Institute of International Affairs

 

Je zřejmé, že slovenskému předsednictví v Radě EU bude dominovat debata ohledně reformy Unie, která vyšla na světlo s nadcházejícím brexitem. Vláda v Bratislavě se bude také snažit propojit současnou unijní politiku se slovenskými národními zájmy a vylepšit obraz Slovenska v Evropě. Visegrádská skupina (V4) se pak bude pravděpodobně snažit využít slovenského předsednictví k posílení své vlastní role. K tomu však bude nutné vytvořit jednotný přístup jejich členů ke klíčovým záležitostem EU.

Vedení debaty ohledně vystoupení Spojeného království z EU je jedním z nejvýznamnějších bodů slovenského předsednictví. Jeho program byl právě brexitem výrazně ovlivněn, což však způsobilo, že byly upozaděny některé původní návrhy a témata programu. V každém případě bude nutné, aby Slovensko během předsednictví navrhlo společný přístup ke všestranně požadované reformě Unie. Slovenské předsednictví se však musí vypořádat i se záležitostmi světového rozměru. Mezi ty patří například potřeba zesílení pozice EU ve světě, která je jedním z cílů nedávno vydané Globální strategie EU nebo Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP). Dokončení vyjednávání o TTIP je něčím, co Slovensko zřejmě během předsednictví bude podporovat. Protože navíc nadchází konec Obamovy administrativy a jeho následovníci již nejsou partnerství tolik nakloněni, nabízí se také možnost mobilizovat vlády členských států Unie k tomu, aby podpořily uzavření tohoto partnerství.

Ačkoli slovenský program předsednictví postrádá místo pro vztahy mezi EU a Ruskem, je zřejmé, že se je Slovensko bude snažit zlepšit. Slovenské předsednictví v Radě EU se také bude překrývat s polským předsednictvím Visegrádské skupiny. To dává zemím střední Evropy výhodnou pozici k poukázání a projednávání témat specifických pro tuto oblast. Především se však zvyšuje možnost sladění a kooperace zemí této skupiny, jež se musejí domluvit na společném postupu ohledně témat jako je energetika, budování Nord Stream II nebo možné institucionální reformy EU. Díky slovenskému předsednictví tak vzniká prostor pro snížení hrozby, že by se státy V4 vydaly každý vlastní cestou. Zároveň se objevila příležitost, jak zesílit hlas střední Evropy v otázkách o budoucnosti Unie. Jak efektivní bylo slovenské předsednictví, pak bude hodnoceno podle toho, zda V4 bude silnějším nebo slabší hráčem v evropských debatách. 

   


 

Analytický tým vybírá každou neděli nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.

 


 

 

 

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.