Mezi diskutujícími byli zastoupeni experti z Úřadu vlády ČR, Evropské komise, think-tanků, zástupci politických stran, poslanci, experti z akademické sféry i finančních institucí.

Při minulém kulatém stolu jsme se věnovali rodící se bankovní unii, která je zásadní součástí vznikající politické unie v rámci současného právního rámce EU. Náš analytický paper o úskalích bankovního dohledu i mechanismu zachraňování bank si přečtete zde.

Eurozóna má další nástroj na korigování nezodpovědných členských států, v rámci takzvaného two-packu se od 15. října Evropská komise vyjadřuje k návrhům rozpočtových plánů od členských států eurozóny.  O tom, jak přesně tento nástroj funguje a které další je možné podle současného primárního práva EU na nezodpovědné státy použít, se dočtete v našem článku.

V rámci současného připomínkování návrhů rozpočtů pro rok 2014 byly Komisí kritizovány Itálie a Španělsko, zatímco Německo a Estonsko dokonce splnilo požadované parametry dle Paktu stability a růstu.

 

Cukr a bič – (jak) nutit státy k strukturálním reformám?

Na prosincové Evropské radě (tedy setkání premiérů a hlav států EU) se bude projednávat takzvaný nástroj konvergence a konkurenceschopnosti (Convergence and Competitiveness Instrument - CCI). Zvažuje se možnost vytvoření fondu, v rámci něhož by byly navýšené společné unijní peníze poskytovány státům konajícím reformy.

Této možnosti se neoficiálně přezdívá cukr a bič, jelikož by tak bylo možné motivovat státy s například neflexibilním trhem práce či státní správou (Řecko, Itálie) k strukturálním reformám, čímž by se snížila možnost, že by tyto státy v budoucnu potřebovaly pomoc z unijních záchranných fondů (ESM).

 

Dále se zvažuje zavedení více tvrdých a reálně užitelných nástrojů kondicionality v kohezní politice. To konkrétně znamená, že by Komise mohla podmínit další čerpání peněz z evropských fondů provedením konkrétních reforem.

 

Pro shrnutí současného stavu cituji závěrečný komentář z našeho analytického textu:  „Otázkou však zůstává, jaký důsledek budou mít tyto iniciativy pro legitimitu EU. Ta se dlouhodobě potýká s něčím, čemu se v akademii říká demokratický deficit. Vztah EU k jednotlivým členským státům se v reakci na finanční a dluhovou krizi mění a narůstající vliv Evropské komise při vytváření národních rozpočtů může problém s legitimitou dále prohloubit.

EU je si tohoto problému samozřejmě vědoma, a proto se snaží vytvořit procesy a instituce na národní úrovni, které vedou k zamýšleným výsledkům bez přímého zásahu evropských institucí (např. snaha o ustanovení rozpočtových limitů v ústavách členských zemí a nařízení o zřízení nezávislých národních institucí pro evaluaci rozpočtu).

Nicméně otázka legitimity je natolik podstatná pro celé fungování EU, že by neměla být opomíjena ve veřejné debatě ohledně opatření, které EU přijímá v reakci na současnou krizi. Z tohoto důvodu se jeví jako problematické, že se do této veřejné debaty zapojují hlavně ekonomové a právníci, nahlížející na celou problematiku z technického úhlu pohledu a často upozaďující politický rozměr daných řešení.

Vytvoření měnové unie a současná finanční a dluhová krize ve svém důsledku nezbytně vedou k nutnosti větší koordinace hospodářských a fiskálních politik. Tato koordinace se posouvá ke stále striktnějším pravidlům a mechanismům, jejichž nutnost se však střetává s politickou realitou podoby a fungováni EU. EU tedy čeká na konkrétní politickou vizi, která by legitimizovala koordinaci fiskálních politik, jelikož současný politický, institucionální a právní rámec se může v budoucnosti ukázat jako nedostatečný pro nástroje, které EU v současnosti přijímá.“

 

  Jakub Janda je zástupcem ředitele think-tanku Evropské hodnoty